Když jsem ve svém příspěvku o lednových alokacích ohlašoval rekord v éře po zavedení CIDR, nečekal jsem, že budu tak rychle ohlašovat rekord nový. Březnové alokace nejenom že předehnaly ty lednové, ale se spotřebou cca 48 miliónů se stal březen rekordním měsícem všech dob! Je zjevné, že hráči především na asijském trhu se snaží „urvat“ na poslední chvíli, co se dá. Závratnou rychlost alokací poslední doby nejlépe ilustruje následující graf.

A dá se předpokládat, že podobný rekord už překonán nebude, Ptáte se proč? Důvod je poměrně jednoduchý: z těch 48 miliónů totiž připadlo neuvěřitelných 41 miliónů na region Asie-Pacific. A registru pro tento region – APNIC – už zbývá na duben pouze cca 32 miliónů adres. Jinými slovy, pokud se nějak nezblázní ostatní regiony, tento rekord už není jak překonat. Druhým neblahým důsledkem je i to, že v regionu Asie-Pacific dojdou tento měsíc zcela IPv4 adresy. Známé počítadlo ukazuje dnes na 20. duben.

Pro dokreslení situace mi dovolte jeden obligátní graf. Pořadí zemí vede již tradičně Čína se spotřebou téměř 22 miliónů, to mimochodem dříve bývala silnější spotřeba za celý svět. Druhé je Japonsko s 5,2 milióny a třetí příčku obsadila Indie s 3,7 miliony.

Naopak v IPv6 alokacích došlo k mírnému zpomalení. Bylo alokováno 242 prefixů, což je o hodně méně než v únoru, ale i tak jde o slušné tempo i s ohledem na to, že IPv6 prefix by měl běžnému poskytovateli vystačit na vždy.

V tomto měsíci tedy dojde k události, které se každý poskytovatel obává. První regionální Internetový registr začne odmítat žádosti o IPv4 z důvodu nedostatku adres. Tím se Internet dostane do další fáze; bude zajímavé sledovat, jak ji zvládne.

Ondřej Filip

IPv4 adresy nám ještě ani pořádně nedošly a už tu máme první zdokumentovaný případ prodeje adres, nebo přesněji zatím pokusu o prodej. O co přesně jde? Ústřední postavou příběhu je společnost s poměrně dlouhou i slavnou historií s dnešním názvem Nortel. Tato společnost získala v době rané éry Internetu v lednu roku 1991 blok IP adres 47.0.0.0/8 o velikosti téměř 17 miliónů adres.(v databázi IANA má označení Bell-Northern Research). O osmnáct let později tato společnost zkrachovala. Od té doby postupně rozprodává svůj majetek, což je činnost v bankrotovém režimu poměrně obvyklá.

Co je ale neobvyklé je skutečnost, která v nedávné době rozvířila mnoho diskusí lidí zabývajících se internetovou infrastrukturou. Dow Jones Daily Bankruptcy Review přinesl informaci, že Nortel prodal část svého adresního prostoru společnosti Microsoft. (Pozn. aut.: Bohužel nemám placený přístup do této aplikace a tak se v tomto případě spoléhám pouze na sekundární zdroje.) Z údajného dokumentu Delawarského úpadkového soudu vyplývá, že Microsoft koupil 666 624 IP adres za cenu 7 500 000 USD. Z toho 470 016 adres je k okamžitému použití a 196 608 je zatím využíváno a bude k dispozici později. Dlužno podotknout, že jde pouze o návrh smlouvy. Soud by měl ještě vše stvrdit.

Musím říci, že tato zpráva je pro mě zatím trochu záhadná. Především mi není úplně jasné, o jaké adresy jde a proč je jich tak podivné množství. IP adresy nejde převádět po jedné, lze to pouze po blocích. 666k sice vypadá jako poměrně magické číslo, ale velikosti IP bloků bývají vždy nějaké mocniny dvojky, nebo chcete-li kulatá čísla ve dvojkové soustavě. Číslo 666 624 se ve dvojkové soustavě zapisuje jako 10100010110000000000. Počet jedniček v tomto čísle udává nejmenší možný počet IP bloků, které by se mohly převádět. Ale možná bude vysvětlení prozaičtější, dokument jistě nepřipravoval žádný správce routerů.

Tedy pro teď předpokládejme, že čísla jsou v pořádku. Pak by hodnota jedné IP adresy byla o něco více než 11 USD. Vzhledem k tomu, že Nortelu ještě zůstala větší část z původního velikého bloku čítající cca 16 miliónů adres, mohou další prodeje vydělat věřitelům ještě slušných 162 miliónů USD. Proč nebyly prodány všechny IPv4 adresy? Že by byly všechny využity? Nebo odprodány s jinými částmi společnosti?

Vlastní dokument dokonce cenu IP adresy komentuje. Zmiňuje fakt, že cenu nelze určit na základě předchozích transakcí, protože takových mnoho není. Je tedy odůvodněna cenou, kterou za přidělení IP adresy účtují ISP, a také náklady na přechod na protokol IPv6 a podmínkami trhu po vyprázdnění IPv4 registrů.

Z tohoto vyplývá, že celý alokovatelný adresní prostor by pak byl oceněn na cca 42 miliardy USD, což je už celkem solidní číslo. Bohužel, ladem nám pak v tomto světle leží cca 3 miliardy USD za nevyužité adresy třídy E. Je otázkou, zdali by někdo za takovou sumu nepřišel na způsob, jak je využít.

Je ještě předčasné dělat závěry, jestli byl sekundární trh s IPv4 adresami spuštěn či nikoliv. Zatím není úplně zřejmé, co se vlastně Microsoft snaží koupit. Transakce ještě nebyla dokončena a velice důležité bude, jak se k problému postaví správce severoamerického adresního prostoru ARIN, který je zmíněn jako příjemce oznámení o této transakci. Bude velmi zajímavé dále sledovat, jak se kauza vyvine.

A jaká je situace u vás? Nemáte pocit, že právě výrazně vzrostla hodnota vašich sítí?

Ondřej Filip