Nový protokol IPv6 je žhavým tématem snad všech diskuzí o současném internetu. Ale řekněme si na rovinu – kdo z vás ho má? Poskytovatelů připojení k internetu, kteří by ho nabízeli, je jako šafránu. Pro mnoho internetových uživatelů je tak tento protokol spíše předmětem teoretických spekulací než praktických zkušeností. Naštěstí existuje řada možností jak toto pomalé zavádění obejít. Převážně jsou založena na mechanismu tunelování. Koncový počítač připojený do internetu pomocí dosluhující IPv4 je možné jednoduše nakonfigurovat tak, aby se tvářil, že je připojen i do nového IPv6 internetu. Odcházející IPv6 zprávy jsou ale okamžitě zabaleny do IPv4 zpráv a přeposlány na místo, kde dojde k jejich vybalení a ze kterého již je možné tuto zprávu protokolem IPv6 doručit bez komplikací.

Dvě nejznámější technologie, které se k tomuto účelu používají, jsou 6to4 a Teredo. Jejich výhoda je ve velice dobré podpoře v operačních systémech a jednoduché konfiguraci ze strany uživatele.  Technologie 6to4 je rozšířenější a rychlejší, ale vyžaduje mít veřejnou IPv4 adresu, což vůbec není samozřejmost. Oproti tomu Teredo je univerzálnější, bude fungovat i tam kam 6to4 nedosáhne, i když trochu na úkor rychlosti. Obě tyto technologie využívají veřejné sítě překladových serverů, které se starají o balení a vybalování do/z IPv4 zpráv. Pro českého uživatele byly obě technologie dlouhou dobu nepřijatelné už z toho důvodu, že nejbližší překladové servery ležely v Německu nebo ve Francii. V průběhu loňského roku sdružení CZ.NIC spustilo v rámci propagace IPv6 první český překladový server (relay) pro technologii 6to4. Nyní se naše sdružení rozhodlo navázat na tento počin a spustilo servery zlepšující podporu i technologie Teredo. Více informací a návodů najdete na této adrese.

Jaromír Talíř

Včera klesly zásoby volných IPv4 adres v regionu Asie-Pacific pod jeden blok /8. Velikost takového bloku je 256³, což je přibližně 16,8 miliónu adres. Díky této události se aktivuje článek 9.10 alokačních pravidel APNIC. Tento článek říká, že od této chvíle je možné žádat pouze o alokace minimální velikosti, což je v současné době /22 nebo-li 1024 adres, a zároveň, že každý člen může žádat z tohoto bloku pouze jednou.

Toto opatření bude mít celkem dramatický dopad. Jen pro ilustraci, v letošním březnu bylo provedeno 268 alokací a pouze 31 z nich mělo onu minimální velikost 1024. Průměrná velikost alokace byla 153 tisíc adres! Jinými slovy: dosavadní alokační pravidla přestala platit, APNIC začal odmítat legitimní žádosti o alokace, adresy prakticky došly.

Dalším zajímavým aspektem je, že těchto malých alokací lze provést až 16384 (256³/1024). To je ale násobně více, než je v současnosti členů APNICu, což znamená, že pro nové menší projekty naopak adresy budou ještě poměrně dlouho.

Zároveň to tak trochu naznačuje cenu IPv4 adres. Pro získání 1024 adres musíte nejprve založit společnost. Poté zažádat o členství v APNIC, což stojí jednorázově 4175 AUD, a pak platit ročně 3068 AUD. Pokud tedy odhlédnu od nákladů na založení společnosti, nákladů na vyplnění žádosti a podobně, první rok dáte za každou IP adresu minimálně 7AUD (dnešní kurz 1 AUD = 17,661 Kč), a to jste pořád omezeni velikostí bloku. V tomto ohledu je nedávný avizovaný nákup adres Microsoftem poměrně logickým krokem.

Asie je tak prvním regionem, který se začíná prakticky potýkat s nedostatkem IP adres. Protože i když počítadlo spotřeby bude ukazovat, že v daném regionu ještě nějaké adresy zbývají, prakticky už není možné nastartovat projekty, které by vyžadovaly více adres. Bude nesmírně zajímavé sledovat, jak se tamní lidé s touto situací vypořádají, především proto, že nás Evropany čeká stejný osud ke konci tohoto roku. Politika RIPE se chová k poslednímu bloku téměř identicky, jen s tím malým rozdílem, že žadatel již musí vlastnit IPv6.

Ondřej Filip

Když jsem ve svém příspěvku o lednových alokacích ohlašoval rekord v éře po zavedení CIDR, nečekal jsem, že budu tak rychle ohlašovat rekord nový. Březnové alokace nejenom že předehnaly ty lednové, ale se spotřebou cca 48 miliónů se stal březen rekordním měsícem všech dob! Je zjevné, že hráči především na asijském trhu se snaží „urvat“ na poslední chvíli, co se dá. Závratnou rychlost alokací poslední doby nejlépe ilustruje následující graf.

A dá se předpokládat, že podobný rekord už překonán nebude, Ptáte se proč? Důvod je poměrně jednoduchý: z těch 48 miliónů totiž připadlo neuvěřitelných 41 miliónů na region Asie-Pacific. A registru pro tento region – APNIC – už zbývá na duben pouze cca 32 miliónů adres. Jinými slovy, pokud se nějak nezblázní ostatní regiony, tento rekord už není jak překonat. Druhým neblahým důsledkem je i to, že v regionu Asie-Pacific dojdou tento měsíc zcela IPv4 adresy. Známé počítadlo ukazuje dnes na 20. duben.

Pro dokreslení situace mi dovolte jeden obligátní graf. Pořadí zemí vede již tradičně Čína se spotřebou téměř 22 miliónů, to mimochodem dříve bývala silnější spotřeba za celý svět. Druhé je Japonsko s 5,2 milióny a třetí příčku obsadila Indie s 3,7 miliony.

Naopak v IPv6 alokacích došlo k mírnému zpomalení. Bylo alokováno 242 prefixů, což je o hodně méně než v únoru, ale i tak jde o slušné tempo i s ohledem na to, že IPv6 prefix by měl běžnému poskytovateli vystačit na vždy.

V tomto měsíci tedy dojde k události, které se každý poskytovatel obává. První regionální Internetový registr začne odmítat žádosti o IPv4 z důvodu nedostatku adres. Tím se Internet dostane do další fáze; bude zajímavé sledovat, jak ji zvládne.

Ondřej Filip

IPv4 adresy nám ještě ani pořádně nedošly a už tu máme první zdokumentovaný případ prodeje adres, nebo přesněji zatím pokusu o prodej. O co přesně jde? Ústřední postavou příběhu je společnost s poměrně dlouhou i slavnou historií s dnešním názvem Nortel. Tato společnost získala v době rané éry Internetu v lednu roku 1991 blok IP adres 47.0.0.0/8 o velikosti téměř 17 miliónů adres.(v databázi IANA má označení Bell-Northern Research). O osmnáct let později tato společnost zkrachovala. Od té doby postupně rozprodává svůj majetek, což je činnost v bankrotovém režimu poměrně obvyklá.

Co je ale neobvyklé je skutečnost, která v nedávné době rozvířila mnoho diskusí lidí zabývajících se internetovou infrastrukturou. Dow Jones Daily Bankruptcy Review přinesl informaci, že Nortel prodal část svého adresního prostoru společnosti Microsoft. (Pozn. aut.: Bohužel nemám placený přístup do této aplikace a tak se v tomto případě spoléhám pouze na sekundární zdroje.) Z údajného dokumentu Delawarského úpadkového soudu vyplývá, že Microsoft koupil 666 624 IP adres za cenu 7 500 000 USD. Z toho 470 016 adres je k okamžitému použití a 196 608 je zatím využíváno a bude k dispozici později. Dlužno podotknout, že jde pouze o návrh smlouvy. Soud by měl ještě vše stvrdit.

Musím říci, že tato zpráva je pro mě zatím trochu záhadná. Především mi není úplně jasné, o jaké adresy jde a proč je jich tak podivné množství. IP adresy nejde převádět po jedné, lze to pouze po blocích. 666k sice vypadá jako poměrně magické číslo, ale velikosti IP bloků bývají vždy nějaké mocniny dvojky, nebo chcete-li kulatá čísla ve dvojkové soustavě. Číslo 666 624 se ve dvojkové soustavě zapisuje jako 10100010110000000000. Počet jedniček v tomto čísle udává nejmenší možný počet IP bloků, které by se mohly převádět. Ale možná bude vysvětlení prozaičtější, dokument jistě nepřipravoval žádný správce routerů.

Tedy pro teď předpokládejme, že čísla jsou v pořádku. Pak by hodnota jedné IP adresy byla o něco více než 11 USD. Vzhledem k tomu, že Nortelu ještě zůstala větší část z původního velikého bloku čítající cca 16 miliónů adres, mohou další prodeje vydělat věřitelům ještě slušných 162 miliónů USD. Proč nebyly prodány všechny IPv4 adresy? Že by byly všechny využity? Nebo odprodány s jinými částmi společnosti?

Vlastní dokument dokonce cenu IP adresy komentuje. Zmiňuje fakt, že cenu nelze určit na základě předchozích transakcí, protože takových mnoho není. Je tedy odůvodněna cenou, kterou za přidělení IP adresy účtují ISP, a také náklady na přechod na protokol IPv6 a podmínkami trhu po vyprázdnění IPv4 registrů.

Z tohoto vyplývá, že celý alokovatelný adresní prostor by pak byl oceněn na cca 42 miliardy USD, což je už celkem solidní číslo. Bohužel, ladem nám pak v tomto světle leží cca 3 miliardy USD za nevyužité adresy třídy E. Je otázkou, zdali by někdo za takovou sumu nepřišel na způsob, jak je využít.

Je ještě předčasné dělat závěry, jestli byl sekundární trh s IPv4 adresami spuštěn či nikoliv. Zatím není úplně zřejmé, co se vlastně Microsoft snaží koupit. Transakce ještě nebyla dokončena a velice důležité bude, jak se k problému postaví správce severoamerického adresního prostoru ARIN, který je zmíněn jako příjemce oznámení o této transakci. Bude velmi zajímavé dále sledovat, jak se kauza vyvine.

A jaká je situace u vás? Nemáte pocit, že právě výrazně vzrostla hodnota vašich sítí?

Ondřej Filip