Ne, nelekejte se titulku, svět se nezačal otáčet obráceně – ochranná známka ve vztahu k nejen doménovým jménům pochopitelně neztratila nic ze svého významu. Totéž platí o obchodní firmě.
To však nemusí platit zcela bezvýhradně, a to v případě, kdy dojde ke kolizi znění ochranné známky či obchodní firmy s doménovým jménem, které bylo zaregistrováno dříve, než byla registrována ochranná známka či byla založena právnická osoba vystupující pod stejnou obchodní firmou.
K povinnosti některých obchodních korporací zřídit internetové stránky
Máte společnost, ale nemáte svoji prezentaci na internetu? Tak zbystřete, protože v některých případech už je ze zákona povinná. Zákon o obchodních korporacích, který převzal úpravu obchodních společností ze zrušeného obchodního zákoníku, totiž přináší zajímavou novinku – pro některé obchodní korporace (těmi se souhrnně myslí obchodní společnosti a družstva) povinnost zřídit si internetové stránky a na nich průběžně uveřejňovat údaje, které je povinna uvádět na obchodních listinách a další údaje, které stanoví zákon.
Co jsou obchodní listiny už ani občanský zákoník ani zákon o obchodních korporacích nedefinuje. Podle starého „obchodu“ to byly všechny objednávky, obchodní dopisy, faktury, smlouvy a také internetové stránky, zkráceně tedy všechny listiny a informace, které vznikají v souvislosti s obchodní (podnikatelskou činností). Co je nutné na takových listinách uvádět ovšem není (jen) v zákoně o obchodních korporacích, ale také v občanském zákoníku (§ 435).
Vrchní soud v Praze: pro realizaci povinností z rozhodnutí není třeba žalovat CZ.NIC
Není žádným tajemstvím, vlastně právě naopak, že sdružení CZ.NIC dlouhodobě poskytuje pomoc ve sporech o doménová jména. Nemůže samozřejmě nabízet právní poradenství v konkrétních případech, ale na stránkách sdružení je k dispozici detailní návod, jak postupovat v případě sporu o doménu, vysvětlení, co znamená rozhodčí doložka a také rozpis, jaká rozhodnutí soudu může CZ.NIC vykonat a jakým způsobem.
Co přinesou nová Pravidla registrace domén .cz?
Od 1. ledna příštího roku začnou platit nová Pravidla registrace doménových jmen .cz. Hlavním motivem pro úpravy tohoto dokumentu se stala rekodifikace soukromého práva. Nové znění Pravidel tedy především reaguje na novou právní úpravu občanského práva (např. čl. 2.2.15, čl. 3). Další změny vycházejí vstříc námětům registrátorů a členů sdružení či reagují na faktický stav (čl. 2.1 zdůrazňující hodnotu doménového jména, nový čl. 2.2.17. definující identifikátor kontaktu, čl. 13.2. upravující mazání neužívaných kontaktů). Snažili jsme se rovněž o zpřehlednění a jisté zjednodušení tohoto dokumentu, byť zeštíhlit se jej bohužel nepovedlo. Ani jedna z úprav však nepřináší zásadní změny.
V průběhu roku jsme chystané změny diskutovali, a to nejen s našimi členy a registrátory, ale také s s odborníky z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Současně s Pravidly registrace dochází také k úpravám řady dalších dokumentů, zejména Pravidel ADR, Obchodních podmínek pro registrátory, Pravidel a Podmínek služby mojeID. Rovněž změny v těchto dokumentech mají především povahu reakce na novou úpravu soukromého práva.
Zuzana Průchová
Ústavní soud k otázce spáchání trestného činu přes Internet
Není třeba dlouze diskutovat o tom, že masivní nástup informačních technologií na přelomu tisíciletí se pochopitelně netýkal jen pozitivních oblastí lidské činnosti, ale velmi výrazně ovlivnil i, slovy klasika, činnost „kriminální a kriminalistickou“ (1). V trestněprávní oblasti tak došlo jednak ke vzniku nových protiprávních jednání (těžko dříve někdo mohl spáchat phishing), a dále se rozšířily možnosti, jak páchat tradiční protiprávní skutky (např. krádež, podvod).
Nový trestní zákoník (TZ), tzn. zákon č. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2010, který nahradil předchozí normu z počátku 60. let minulého století, už s Internetem, pro který mj. užívá pojem „veřejně přístupná počítačová síť“, počítá. V tomto příspěvku se nebudu věnovat zcela konkrétním novým skutkovým podstatám, které souvisejí s významem sítě Internet a počítačových systémů a byla jim tak přiznána trestněprávní ochrana (např. §§ 230 – 232), ale ani skutkovým podstatám v tomto smyslu upraveným (např. § 182 a 183), ale otázce veřejnosti spáchání trestného činu a spáchání veřejně přístupnou počítačovou sítí.
TZ uvádí v § 117, že trestný čin je spáchán veřejně, pokud je spáchán obsahem tiskoviny, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobným způsobem a nebo před nejméně třemi současně přítomnými osobami. V zákoně je navíc u jednotlivých trestných činů uvedena tzv. kvalifikovaná skutková podstata, kdy základní skutek je za stanovených podmínek přísněji trestný, a to s ohledem na vyšší nebezpečnost jednání. Jednou z takových okolností je právě spáchání činu prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě, tedy Internetu.
Ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1428/13 se Ústavní soud věnoval otázce naplnění skutkové podstaty zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle ustanovení § 192 odst. 2 (trestné mj. Pokud je pornografické dílo pachatelem učiněno veřejně přístupným) a § 192 odst. 3 (vyšší trest pak dostane pachatel v případě, pokud skutek spáchá…. veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem).
K tomu, aby bylo pornografické dílo učiněno veřejně přístupným, je dle dřívější judikatury Nejvyššího soudu (2) vyžadováno, aby byla blíže neurčenému okruhu jiných osob poskytnuta možnost seznámit se s takovým dílem. Pachatel v tomto případě zaslal videozáznam z jejich setkání na profilu poškozené na sociální síti. Již dříve (3) NS judikoval, že nepostačuje zasílání pornografických děl prostřednictvím elektronické pošty do soukromých e-mailových schránek jiných osob a pokud tedy veřejně přístupná počítačová síť slouží pouze jako prostředek pro přenos zprávy (podobně jako dopis), pak znak spáchání veřejně přístupnou počítačovou sítí splněn nebyl. Jiná situace by ovšem nastala, pokud by uživatel k takové e-mailové schránce, kde je předmětné dílo uloženo, zveřejnil přístupové údaje a nebo jej přímo rozesílal více uživatelům.
V případě zasílání zpráv prostřednictvím sociální sítě je třeba rozlišovat, zda se jednalo o zprávu, která byla poslána výhradně uživateli (tzv. soukromá zpráva) nebo zda jde o příspěvek, který se „vyvěšuje“ na profil uživatele. Ve druhém případě je nutné zkoumat ve světle možností ostatních uživatelů si daný obsah zobrazit pokud jde o přístupová práva a také z hlediska toho, že se o něm vůbec dozví. Pouhé užití sociální sítě ke komunikaci nic neznamená právě z toho důvodu, že umožňují zasílání individuálních soukromých zpráv mezi svými členy. Musí být zkoumáno, jaké funkcionality má ta konkrétní platforma sociální sítě, jaké jsou možnosti zobrazování dat od jiných uživatelů a další postupy, v závislosti na nastavení ze strany provozovatele služby a jednotlivých uživatelů. A pochopitelně jaké konkrétní nastavení v daný okamžik na příslušném účtu bylo.
Aby totiž došlo k naplnění znaku „činění veřejně přístupným“ v případě umístění na Internet, pak musí jít o obdobu umístění ve výkladní skříni či ve veřejných místnostech. Tedy musí jít o široký okruh osob bez úzkého individuálního vymezení. Činnost navíc musí být tak škodlivá, jako kdyby byl užit tisk, film, rozhlas nebo televize.
Lze se tedy domnívat, že pouhým odesláním jako soukromé zprávy takové dílo veřejně přístupné není. Pokud by ale bylo takové dílo umístěno na uživatelský profil, pak by vyhodnocení dle mého názoru vypadalo jinak. Na uživatelský profil má přístup obvykle více než 3 osoby, přičemž řada uživatelů nijak neomezuje možnost zobrazení svého profilu uživateli „zvenčí“, tj. osobami, které nejsou registrovanými uživateli dané sociální sítě.
Závěrem ještě zdůrazňuji, že pochopitelně od začátku se (v případě dětské pornografie) jedná o činnost trestnou, to, že dojde ke zpřístupnění veřejně přístupnou počítačovou sítí je jen důvodem pro přísnější trest.
Zuzana Průchová
Poznámky:
1 – Cimrman, Jára: Vražda v salonním coupé.
2 – Nejvyšší soud, sp. zn. 5 Tdo 641/2012 a také 8 Tdo 1467/2010, dostupné na www.nsoud.cz.
3 – Nejvyšší soud, sp. zn. 6 Tdo 1561/2011 (zde je zajímavé, že soud vzal v potaz i to, že přístup k obsahu komunikace mohl mít poskytovatel (freemailové služby) a že k šíření obsahu zasílané zprávy může dojít i bez vědomí uživatele, a to tehdy, pokud má např. zavirovaný počítač. Poskytovatelé jsou však vázáni k zajištění důvěrnosti obsahu zákonem 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.
CZ.NIC očima jeho prvního zaměstnance
Sdružení CZ.NIC má za sebou 15 let „života“, ale z virtuální existence do reality se přeneslo až v roce 2000, kdy se usídlilo v Lužné ulici ve Vokovicích a na této adrese zůstalo až do roku 2006, kdy se přestěhovalo do stávajících prostor na pražských Vinohradech.
Můj příspěvek k letošnímu výročí založení sdružení měl zadání „milá vzpomínka“, ale ono to moc mile nejde, protože úplné začátky, kterým se ve svém příspěvku budu věnovat především, rozhodně jednoduché a příjemné nebyly. Ať už držitelé domén nebo ti, kteří o doménu měli zájem, totiž ze sdružení moc radost neměli, troufám si říct, že právě naopak. Není se čemu divit – do září 1999 byly domény zadarmo a pak přišel „nějaký CZ.NIC“, o kterém do té doby nikdo neslyšel a chtěl 840 Kč za prodloužení registrace, jinak že prý doménu zruší. Opravdu tak učinil a na začátku února 2000 se o uvolněné domény strhla mela, která do české internetové historie vstoupila pod pojmem „doménová řež“ – domény, které byly zrušeny, neboť je jejich držitelé nezaplatili, byly uvolněny k registraci. Tahle událost se doposud projevuje, byť už jen mírně, ve statistikách. Sdružení si z toho ale vzalo ponaučení, a tak když bylo rozhodnuto (2001) o tom, že budou k registraci uvolněny domény dosud pro registraci zakázané (generické, country code), stalo se tak na základě veřejné dražby (2002), přičemž výtěžek ve výši cca 0,5 mil. Kč byl darován Centru Paraple.
Po žebříčku oblíbenosti CZ.NIC nezačalo stoupat ani potom (dnes bychom řekli, že měl dost negativní PR). Působilo jako správce registru a jediný registrátor zároveň a navíc samo o sobě žádnou faktickou činnost nevykonávalo; technicky vše zajišťovala společnost EUnet. S nevolí se tedy setkávala dnes už těžko představitelná cena (1600 korun za novou registraci a 800 korun za prodloužení na rok, žádné slevy nebyly), byť přirozeně, tak přece jen monopolní postavení a nebo způsob komunikace. Údaje v registru byly velmi často nesprávné a situace se nelepšila, proto od roku 2004 funguje upozorňování držitelů domén na e-maily na doméně obvykle zřizované, uvedené na webových stránkách a nakonec také telefonicky – díky tomu se počet domén, které byly zrušeny z důvodu nezaplacení, aniž by se o tom jejich majitel dozvěděl, dramaticky snížil až na hodnotu blížící se limitně nule. Dnešní kolegové ze zákaznické podpory (snad můžu prozradit, že sami si říkají „helldesk“ nebo také „zákaznická potvora“, ale určitě víte, že to jsou milí a kompetentní lidé) tak už nemusejí řešit telefonáty diplomaticky řečeno velmi naštvaných bývalých držitelů, kteří nezaplatili za doménu a ta jim byla zrušena, aniž by se o tom dozvěděli.
Nepříjemné byly také aktivity tzv. doménových spekulantů – pamatujete si na Pavla Šimona a Vladanu Petržílkovou? Bylo jich více, ale tito byli nejznámější a na rozdíl od různých Mickey Mousů nebo seychelských společností, pod něž se schovávají Spekulanti 2.0 či dokonce 3.0, se jednalo o skutečné lidi, dokonce s pravdivými údaji v registru. Domény totiž bylo možné registrovat, ale poplatek se hradil až po zaregistrování; čili pokud jste nezaplatili vůbec, mohli jste doménu blokovat zdarma po dobu 45 dnů a po zrušení zaregistrovat znovu a znovu a znovu….což výše jmenovaní pochopitelně zhusta činili. Situaci v tomto směru vylepšily nejprve tzv. speciální žádosti, které byly zavedeny v březnu 2002, jejichž podstatou bylo, že zájemce mohl požádat o doménu, která byla již registrovaná, ale byla „po expiraci“ čili ve splatnosti poplatku. Pokud držitel za doménu nezaplatil, získal ji takový „speciální žadatel“, který podal žádost nejdříve a zaplatil zálohu za registrační poplatek. Bylo-li takových žadatelů více, tak neúspěšným se zaplacené zálohy vracely, totéž platilo tehdy, pokud za doménu zaplatil její držitel. Systém registrací se pak změnil v roce 2003, kdy do hry vstoupili registrátoři a domény už nebylo možné registrovat bez toho, že by za ně bylo uhrazeno. Sdružení však stále fungovalo jako registrátor, byť „poslední záchrany“ – Last Resort Registry (LRR), byť jeho činnost v tomto směru byla postupně omezována (ať již nemožností doménu registrovat na delší dobu než 1 rok – u registrátora to bylo možné až na 10 let, jako je tomu doposud , posléze nebylo možné doménu v LRR prodloužit, čímž se CZ.NIC definitivně zbavilo domén, u nichž bylo vedeno jako registrátor, a rovněž cenou, která zůstala stejná, tedy stejně vysoká) a v říjnu 2007 s převzetím registračního systému do vlastní správy LRR skončil úplně.
Tímto počinem, tedy zajištěním správy domény vlastními silami, nikoliv formou outsourcingu, se, alespoň v mých očích, začala psát novodobá historie sdružení, která s sebou přinesla dramatický obrat ve vnímání sdružení navenek. Pochopitelně, nejcitelněji k tomu přispělo snížení ceny za doménu, protože prostě platí, že peníze jsou až na prvním místě. Ale nejsou samozřejmě všechno: sdružení se snaží a myslím, že se mu to i daří, být transparentní, otevřené, systém registrací je průhledný a jednoduchý a prostředky, které sdružení za domény získá, se snaží internetové komunitě vracet ve formě svých dalších činností, kterým se věnuje, zpět. Ohlédnu-li se zpět, jsem přesvědčena, že cesta, která byla vybrána v roce 2005, a po které se sdružení, budu-li se držet turistické terminologie, s občasným ujištěním se pohledem do mapy, stále ubírá, byla správná.
Zuzana Průchová (Durajová)
Změny v Pravidlech registrace přinášejí i možnost skrýt další údaje
Dokument s názvem Pravidla registrace čítá celých devět stránek hustého textu, a tak si dovolím ve stručnosti představit novinky, které k 1. červnu vstupují v platnost.
Jednou z drobných změn je úprava přílohy č. 1, podle které může nově být v kontaktu poštovní adresa označena jako neveřejný údaj bez ohledu na to, jakou daný subjekt zastává v centrálním registru pozici (držitel, administrativní kontakt, technický kontakt atp.). Adresa tedy nebude zobrazována ve veřejné části vyhledávání v databázi whois. Jediným údajem, který v centrálním registru nadále zůstane vždy viditelný, je jméno a příjmení. CZ.NIC touto změnou vychází vstříc zákonným požadavkům na ochranu osobních údajů.
Zákon na ochranu osobních údajů se však týká pouze fyzických osob – údaje o právnických osobách lze nalézt v řadě veřejně dostupných registrů. Také v případě centrálního registru budou možností skrýt poštovní adresu disponovat pouze fyzické osoby. Aby nedocházelo k nežádoucímu „zosobňování“ právnických osob účelovým označováním za fyzické osoby, vyplňováním názvu a obchodních firem do položky jméno a příjmení nebo vynecháním některých údajů, bude moci údaje skrýt pouze subjekt, který prošel tzv. validací – jednoduchým a bezplatným ověřením údajů prostřednictvím služby mojeID. U takto ověřených subjektů bude CZ.NIC bezpečně vědět, že kontakt patří fyzické osobě, která bude mít možnost skrýt svou poštovní adresu a navíc získá možnost využívat výhod validovaného kontaktu služby mojeID na řadě serverů, kam se lze s využitím mojeID přihlásit.
K ochraně osobních údajů zbývá dodat, že ačkoliv subjekt díky validaci službou mojeID získá větší míru kontroly nad tím, komu a v jakém rozsahu své údaje sděluje, CZ.NIC je může v souladu se zákonem na základě požadavku předat orgánům činným v trestném řízení. O kontaktní údaje může požádat i veřejnost, ovšem pouze pokud řádně vyplní zvláštní žádost, ve které doloží účel, kvůli kterému o informace žádá. Pro každý kontakt bude nutné podat samostatnou žádost, a to výhradně písemně s ověřeným podpisem žadatele. Tento relativně složitý administrativní postup má zabránit zneužívání tohoto institutu. CZ.NIC si rovněž vyhrazuje právo poskytnutí údajů odmítnout, pokud dojde k závěru, že požadavek je neoprávněný a žadatel pro svou žádost neprokázal legitimní důvod.
Další změna ve správě údajů v registru se týká zahraničních držitelů. Od června budou subjekty, jejichž bydliště, sídlo či kontaktní adresa se nacházejí mimo území EU/EHP, povinny na výzvu sdružení CZ.NIC nebo příslušného státního orgánu (soudu, správního orgánu, ale také rozhodce či rozhodčího soudu) poskytnout doručovací adresu na území EU/EHP nebo označit svého zástupce s doručovací adresou na tomto území. Problémy s doručováním do exotických lokalit jsou dlouhodobou záležitostí a přispívají ke značnému ztížení možnosti domáhat se svých práv u soudu. Pro větší účinnost komunikace a usnadnění doručování písemností na poštovní adresu uvedenou v registru byla zrovnoprávněna komunikace prostřednictvím elektronické pošty, tedy na e-mail uvedený v registru. Výzva ke sdělení bude odeslána elektronicky a pokud CZ.NIC neobdrží požadované informace ve lhůtě 15 dnů od jejího odeslání, bude mít právo danou doménu zrušit. Je důležité dodat, že tento postup bude uplatněn zejména v případě, kdy se CZ.NIC buď dozví důvěryhodné informace o nesprávnosti údajů v registrům nebo bude o sdělení údajů požádán příslušným orgánem.
Zuzana Průchová Durajová
Ústavní soud opět chrání soukromí uživatelů
Ústavní soud na návrh Obvodního soudu pro Prahu 6 vyhověl návrhu na zrušení ustanovení § 88a trestního řádu. Nález ještě není k dispozici, ale jak vyplynulo z vyjádření JUDr. Rychetského pro Českou televizi, lze očekávat obdobnou argumentaci, jako v případě tzv. data retention, tedy uchovávání provozních a lokalizačních údajů.
Toto ustanovení trestního řádu totiž umožňuje policii požádat telekomunikačního operátora o poskytnutí údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství nebo se na ně vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat – řeč je nejen o telefonních číslech, ale třeba také o IP adresách, e-mailu a podobně. Údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu jsou podle názoru Ústavního soudu, stejně, jako samotný obsah komunikace, údaji způsobilými zasáhnout do soukromí dotčených subjektů (k tomu se ÚS vyslovil již dříve v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 789/06), podléhají ochraně dle čl. 13 Listiny základních práv a svobod (IV. ÚS 78/01).
Trestní řád v tuto chvíli nestanoví limity, které je nutno dodržet, aby byl možný zásah do soukromí tohoto charakteru, jako je tomu v případě mediálně známých odposlechů. Není řečeno, pro jaké kategorie trestných činů může vůbec policie tyto údaje po operátorech vyžadovat, jak s těmito údaji má dále nakládat, informovat průběžně o jejich užití soud, alespoň po skončení trestního řízení informovat subjekty, jichž se data týkala a podobně. Jediné, co policie potřebuje, je souhlas soudu, aby si mohla takové údaje vyžádat. Úprava tak umožňuje poměrně široké využití těchto údajů v rámci trestního řízení, a to i v případech, kdy není odůvodněné závažností trestného činu, a může tak dojít k nepřiměřenému zásahu do práva na soukromí jednotlivce.
Stávající právní úprava zůstává v platnosti do konce září a může být orgány činnými v trestním řízení nadále aplikována (údaje, které policie získá postupem dle zákona, lze použít v trestním řízení jako důkazní prostředek), avšak naši zákonodárci mají devět měsíců na to, aby přijali novelu trestního řádu, která bude nález ÚS reflektovat.
Zuzana Průchová Durajová
Domény za 4 000 korun, koupili byste?
Je to již přes dva roky, kdy jsme se poprvé setkali s upozorněním některých držitelů doménových jmen, kteří byli osloveni společností Česká doménová centrála s nabídkou zaregistrovat si doménu (obvykle s koncovkou .com, .net, .org – prostě jinou, než českou) za „výhodnou“ cenu okolo 4.000 Kč. Nyní se objevila další společnost, která za podobně báječných podmínek nabízí služby na podobném principu – Registrace internetových domén s. r. o.
Podstatou těchto jedinečných nabídek je to, že nabízená doména bývá totožná s tou, kterou již držitel má registrovanou v .CZ, nyní o ni ale projevil zájem prý také někdo jiný, takže aby nedošlo ke vzniku škody, primárně se obracejí právě na tohoto držitele, aby si doménu mohl zaregistrovat dříve, než tento jiný zájemce (jehož identitu samozřejmě neprozradí) – a pochopitelně je třeba se rozhodnout rychle. V obou případech se společnosti obracejí s nabídkou výhradně na právnické osoby (kde je ze zákona nižší míra ochrany) a smlouva je sjednávána telefonicky, přičemž z rozhovoru je pořizován záznam.
Registrace doménových jmen pod nejpoužívanějšími TLD je zpravidla velmi jednoduchá a takovou doménu lze registrovat i přes některého z akreditovaných registrátorů českých domén. Na webových stránkách registrátora se zájemce může předem seznámit s cenami, podmínkami, sám si zjistit, zda jím požadovaná doména je volná či nikoliv. Cenově se pak pohybuje v řádu stokorun za doménu. Nejste-li si jisti, obraťte se s dotazem na subjekt, přes kterého už jste si vaši stávající doménu registrovali, jistě vám bude umět pomoci.
Necháváme samozřejmě na zvážení každého, zda popisovanou službu využije, ale stále platí obecné pravidlo používat zdravý rozum, nepodlehnout nátlaku (operátorky jsou dle informací, které máme k dispozici, velmi přesvědčivé) a uzavírat smlouvy až poté, co se seznámíte s tím, co si vlastně kupujete a za jakých podmínek. V neposlední řadě také poté, co si rozmyslíte, zda nabízený produkt/službu vlastně vůbec potřebujete.
Aktualizace, 1. dubna 2015: Česká televize odvysílala v rámci pořadu Černé ovce reportáž věnující se nabídce registrací domén za přemrštěné ceny. Doporučujeme její zhlédnutí.
Zuzana Durajová
Úprava Pravidel registrace: vyšší ochrana držitelů domén a posílení možností poškozených při vedení sporu
V poměrně rychlém sledu za sebou se mění Pravidla registrace, tedy zásadní dokument, který upravuje podmínky registrace domén. Podívejme se trochu podrobněji na to, o jaké změny se jedná.
Změna článku 6.2., účinná již od 1. října, sleduje především zvýšení ochrany stávajících držitelů doménových jmen. Ochranná doba, tedy doba, kdy registrace domény na původního držitele trvá, ačkoliv do dne expirace nebyla doména prodloužena na další období, se prodlužuje ze stávajících 45 dnů na dnů 60. Držitel tedy může svoji doménu po uplynutí doby, na kterou si ji uhradil, prodloužit ještě v následujících 60 dnech, přičemž posledních 30 dní trvání této lhůty už ale doména není funkční, je vyřazena z DNS (původně byla lhůta 30 + 15 dní vyřazení z DNS). Ruku v ruce s touto změnou jde také úprava samotného systému rušení expirovaných, tedy držiteli neprodloužených, doménových jmen – domény již nebudou rušeny v konkrétní jednu denní hodinu, ale v průběhu celého dne. I cílem tohoto kroku je zvýšení ochrany držitelů: pokud přes veškerá upozornění, a to jak ze strany CZ.NIC, tak ze strany svého registrátora, přece jen zmeškají čas pro prodloužení registrace a doména je zrušena, díky tomuto opatření (a související úpravě ceníku pro registrátory, kdy dochází ke zpoplatnění nadlimitních dotazů do registru) se komplikuje zasílání automatických dotazů do registru a držitel má tudíž větší šanci, že jeho doménu nezachytili „roboti“ a zůstala (déle) volná a může si ji tedy znovu zaregistrovat, má-li o ni zájem.
Další změna rozšiřuje možnost blokace domény. V tuto chvíli je CZ.NIC oprávněn doménu bez souhlasu držitele zablokovat na základě rozhodnutí státního orgánu, přičemž nejčastěji se tak děje na základě předběžného opatření nařízeného soudem, usnesení Policie České republiky, exekučního příkazu a podobně. Od 1. listopadu může doménu zablokovat CZ.NIC na žádost třetí osoby, a to za podmínek čl. 16.5.: osoba, která o blokaci žádá, se vůči držiteli ve sporu domáhá převodu doménového jména a doloží, že učinila kroky vedoucí k zahájení řízení u soudu (takovým dokladem bude tedy nejčastěji soudem potvrzená žaloba – žaloba s vyznačením podání na soud). Tato blokace nemůže trvat déle než 4 měsíce a po jejím ukončení může být doména na základě tohoto ustanovení pravidel zablokována nejdříve po uplynutí 12 měsíců, počínaje právě ukončením předchozího zablokování. Samozřejmě tím není dotčena možnost takového subjektu podat k soudu návrh na nařízení předběžného opatření – pak pochopitelně blokace není časově omezena dle Pravidel, ale její trvání se řídí obsahem předběžného opatření a jeho samotnou existencí. O blokaci domény podle výše uvedeného ustanovení Pravidel mohou zájemci požádat prostřednictvím formuláře, který naleznou na www.nic.cz.
Tolik tedy stručně ke změnám Pravidel registrace doménových jmen, ke kterým došlo od října, resp. od listopadu. Jsme přesvědčeni, že přispějí jak k ochraně stávajících držitelů, tak při prosazování práv třetích osob, které se mohou registrací a/nebo užíváním doménového jména cítit poškozeny na svých právech a právem chráněných zájmech.
Zuzana Durajová