Plenární zasedání

S ohledem na dobu, kdy jsem šel spát, jsem rád uposlechl doporučení kolegů, abych ranní koordinaci EU vynechal, protože prý nebude obsahovat nic odborného a půjde o administrativu. Ten čas navíc mi skutečně prospěl. Kolegyně Vrbová ovšem asi nespí, takže ještě u snídaně, kterou jsem s ohledem na zkušenosti předchozího dne vzal velmi poctivě, jsem pročetl její e-mail s poznámkami z tohoto jednání. Skvělé, mohu jít až na plenární zasedání. A skutečně to stojí za to. Přímo na plenárním zasedání se řeší některá konkrétní ustanovení ITRs a velká diskuse se strhne na téma, jestli by některé konkrétní ustanovení mělo obsahovat ‚shall‘ nebo ‚should‘. Tomu ještě rozumím. Po chvíli se objeví kompromisní návrh ‚shall endeavor‘. Výborně, práce nám jde od ruky! A za pár minut je na stole ‚shall encourage‘. Nakonec je správně varianta C a jdeme na další body, tento trval jen asi 15 minut. Nakonec ale plenární zasedání končí nečekaně brzy, už ve 12:00 ač bylo plánované do 13:00. Rozhodně neprotestuji protože od 12:30 je zasedání ad-hoc working group na téma non-discriminatory access, která byla vymyšlena včera.

Access

„Výhodou“ pracovních skupin je, že se konají mimo dohled kamer, takže se hned na úvod může realizovat zástupce Kuby, který nám vysvětluje, jak to mají s tím přístupem k Internetu těžké. Nikdo je sice nepolitoval, ale Írán se přidal s tím, že on by chtěl měnit správce Internetu. Súdán nezůstal pozadu a podpořil oba návrhy s tím, že politika by neměla ovlivňovat Internet. Brilantní názor! Teď už čekám jen Severní Koreu a Západní Saharu. Nedočkal jsem se, naopak, ozývají se Britové a rovnou varují před otvíráním Pandořiny skříňky, Kanada poměrně suše podotkla, že to je celé ‚out of scope‘. A po krátkém vystoupení Rusů, kteří „překvapivě“ oba návrhy podpořili, se k anglosaské linii přihlásí i USA. No a celá diskuse pěkně pokračuje ve svižném tempu. Čína návrhy podporuje, Japonci naopak nezapomínají, kdo jim psal ústavu a jsou proti. Írán tvrdí, že Internet je ‚in scope‘. Horečně s kolegyní Vrbovou diskutujeme, zdali máme vystoupit. A vzhledem k tomu, že vedle sedí zástupkyně EU, tak se s ní nakonec dohodneme, že reagovat bude ona. Mimochodem, EU není členem ITU, takže její zástupci jsou oficiálně v kyperské delegaci jakožto předsednické země.

A další

Mezitím kolegyně odbíhá na další EU koordinaci. Jednání končí s mírným zpožděním a tak jdu pozdě na jednání ad-hoc group on Article 6. Tam už ale pilně zapisuje kolegyně Nováková a vše mi reportuje a já se s pochopením dívám na osiřelou cedulku našich východních sousedů. Inu jejich delegace je ještě menší než ta naše, nějak mi není jasné, jak to vůbec zvládají. I této skupině předsedá můj oblíbenec doktor Horton z Austrálie, který nám hodně času ušetřil již včera. A skutečně končíme na čas v 15:30. Další plenárka je až v 18:30. Super, plánuji si, že alespoň vyřídím pár mailů. Málem by se mi to i podařilo, kdyby mě cestou ze sálu nezastavilo několik kolegů z ostatních delegací. Ale nelituji, protože se dozvídám mnoho zajímavých věcí ze zákulisí a nakonec stíhám i večeři. Dneska je krásný den!

První návrh ITRs!

Další plenárka začíná v 18:30 a asi nejzábavnější je diskuse o tom, jak často by se tento sněm měl opakovat. To je jednoduché téma, takže se chce vyjádřit každý a vzduchem lítají návrhy jako 8 let, 12 let, ať rozhodne plenipotentiary a podobně. Osobně bych nejradši navrhl jednou za milénium, ale pochopitelně mlčím. Podstatné je, že někdy po desáté hodině dostáváme první celistvý návrh ITRs a všichni si v něm horečně děláme poznámky. Na první pohled to nevypadá tak zle. Ale hned si podtrhávám už samotnou definici telekomunikací, do které se vloudilo slovíčko ‚intelligence‘, což zavání obsahem, a asi nejvíce mi vadí ustanovení o spamu, což bude prubířským kamenem soudržnosti „západní koalice“. Mám obavu, že ne všichni toto odmítnou. Já bych ale opravdu nebyl rád, aby ITU začalo bojovat s tímto neduhem, přišlo by mi to jako vyhánění čerta ďáblem, navíc to naznačuje zkoumání obsahu. Na druhý pohled je to už ale horší a všímám si věcí jako definice pod čarou u pojmu operating agencies, národní správy jmen, čísel a adres, bezpečnosti a pod. A vůbec se mi nelíbí ani texty rezolucí, tam se to Internetem, a ICT jenom hemží. Každopádně zatím nepodepsatelné, ale dělat se s tím snad něco dá. Ještě chvíli s českými kolegy text diskutujeme a kolem 11 večer konečně odcházím na pokoj a konečně můžu dodělat pár neodkladných věcí do práce. Zítra nás čeká první čtení ITRs, to bude celkem bitva. Jsou tři ráno, snad budu zítra trochu čerstvý.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Nerad píšu ke svým příspěvkům na blog nějaký disclaimer, ale zde mi prosím odpusťte prohlášení, že tyto zápisky jsou pouze mými osobními postřehy a v žádném případě nevyjadřují postoj české delegace zde v Dubaji. Mají sloužit pouze jako nahlédnutí do zákulisí vyjednávání a nikoliv jako faktografický zápis.

Přílet

Moje letadlo dosedlo na dubajské letiště krátce po půlnoci, a tak jsem s velkým povděkem kvitoval SMS kolegyně Vrbové z MPO, že mě vyzvedne ráno až v 10 hodin. To jsem ještě netušil, že touto dobou přilétají snad všechna letadla a že pasová kontrola tu rozhodně není nikterak rychlá. Po absolvování všech formalit, cesty a ubytování jsem na hotelu krátce před třetí hodinou. Nastudování zbytků dokumentů, které jsem nedočetl v letadle, nechávám na ráno.

Ráno vše funguje, jak má, a paní Vrbová mě přesně v domluvenou hodinu vyzvedává na recepci a cestou na konferenci vysvětluje, co se aktuálně děje. Obdivuji její elán, protože vím, že jednání probíhají nepřetržitě od pondělí včetně soboty i neděle. Trochu naivně jsem se zeptal, jestli sraz v deset byl proto, abych si trochu odpočinul nebo proto, že je zvykem začínat později. Pochopitelně první možnost byla správně a zbytek delegace začal den již v 8:00 na EU koordinaci.

Jednací sál

Jednací sál je vlastně obrovská hala, která se spíše hodí pro veletrhy než konference. Jednací sály jsou zde budovány pomocí tenkých mobilních stěn a závěsů, takže zvukové podmínky rozhodně nejsou ideální. Nicméně to příliš nevadí, protože každý má sluchátka, ve kterých běží simultánní překlad v oficiálních jazycích OSN. Žádné reproduktory tu tedy nenajdete.

Na jednání přicházíme s mírným zpožděním, ale aktuální diskuse se vede o komunikaci v námořní dopravě, což rozhodně není nejdůležitější české téma. Takže se můžu v klidu pozdravit se zbylými členy – šéfem české delegace panem Zemanem z ČTÚ a s paní Novákovou z MPO. I oni mě informují o aktualitách a dostávám pár dalších dokumentů, které se snažím v rychlosti načíst. Ale i tak mě pobaví vystoupení zástupce Íránu, který požaduje, aby se lhůta na zúčtování komunikací v námořní dopravě vrátila zpět na 18 měsíců místo navrhovaných a zjevně příliš krátkých 12 měsíců. Ono s Íráncem bude ještě hodně legrace. Chvilku strávím úvahou nad tím, jak taková věc probíhá a jestli to náhodou není právě papírově dopravováno po lodích a z jakého století že vlastně tato věc pochází, ale v tom mi přiletí další várka dokumentů pomocí zatím svobodného komunikačního systému z pozdější doby. Podobných mailů mi ještě v průběhu dne přijde hodně, pro jednání je jich potřeba neuvěřitelné množství. Navíc námořní problémy rychle odplavaly a přichází téma pro nás mnohem důležitější. Diskuse je někdy celkem rozvleklá, velice zajímavé bylo sledovat „bitvu“ o to, jestli v jednom usnesení o roamingu má být slovo „rates“ nebo „tariffs“ či „costs“ a podobně. Když už jsem myslel, že diskuse nemůže jít dál, někdo podotkl, že rozhodný text ITRs je ve francouzštině a jak to tedy zní v tomto jazyku. Nicméně jde se dál a v jednáních jsou již první zmínky o Internetu. Jednání by bylo hodně nudné, kdyby si občas nevzal slovo právě zástupce Íránu a žoviální formou nepoučil předsedající o tom, co má právě učinit, co bychom měli dělat, co neměli a podobně. Některé poznámky jsou už spíše zdržující a urážlivé, a tak mi v tu chvíli je trochu líto, že arabské jaro nebylo exportováno i na území Persie.

CEPT

Místo oběda je koordinační schůzka CEPT a já začínám litovat, že jsem tak bohatýrsky vynechal snídani. Kolegové z delegace mě ubezpečují, že na oběd tu čas rozhodně není, a tak mi alespoň hlad mírní pocit, že v tom nejsem sám. Jednání CEPTu, tedy 33 států, má celkem očekávatelný průběh, až na jednu věc. Poměrně dlouho se diskutuje na téma, že my Evropané vystupujeme příliš razantně a nediplomaticky, že naše prohlášení zní někdy hodně arogantně. Osobně si arogantně myslím, že to je u takových jednání celkem v pořádku. Velká část diskuse je o návrhu „více států“, který sice nikdo oficiálně neviděl ani není jasné, jestli byl předložen, ale je jasné, že se nám rozhodně nebude líbit, protože je především o Internetu. Diskuse utichne ve chvíli, kdy se na twitteru ITU objeví zmínka, že tento „nepodaný“ návrh byl stažen. Sál tleská, zase o kus práce méně. O chvíli později přijde předsedající WCIT, aby s námi prohodil pár slov. Ač člověk z Emirátů, je z něj jasně cítit, že mu jde hlavně o to, aby k nějaké dohodě došlo a kongres mohl být prohlášen za úspěšný. Velmi zřetelně naznačuje, že zmínky o Internetu v závěrečném dokumentu nebudou. Že by?

Access

Po průletu místní kantýnou přibíhám pozdě na další jednání ve velkém sálu v 14:30. Později se dozvídám, že některé státy mají problém s rovným přístupem k Internetu. Jedním z příkladů je prý Súdán, kterého odstřihly i karetní asociace jako VISA a MasterCard. Po tomto vystoupení je mi líto, že zástupci této země nebyl odstřižen i mikrofon přímo na jednání a brzy zjistím, že problém přístupu není ani tak u Internetu jako spíše u správy Internetu. Nevěřícně koukám, jak se z problematiky Access (alespoň tak to souhrnně nazýváme u IGF pod OSN) stává problém správy Internetu. A nakonec se rozhodne, že na toto téma bude neformální pracovní skupina. Smutně si počítám, kolik taková věc zabere času. Navíc Íránec je v ráži a postupně se dozvídám, jak moc jsou s aktuálním předsedajícím kamarádi. Tedy podle slov velmi, podle tónu řeči si tím nejsem tak jistý :-). Toto jednání skončí asi v 17:30 a najednou se stane něco neuvěřitelného. Máme asi hodinu volna! Radostně se rozbíhám do obchodu, abych měl další den nějaké vlastní zásoby. Cestou ještě diskutuji s kolegy Deep Packet Inspection, ale o tom někdy jindy.

Bulharská metoda

V 18:30 se naše výprava rozdělí a já následuji kolegyni Vrbovou na jednu z pracovních skupin, která finalizuje jeden z dílčích textů. Na její návrh je zrušen jeden z odstavců, což se této pracovní skupině podaří ještě několikrát. S ohledem na fakt, že ITRs by měly být zrušeny všechny, to zase není tak velký počin, ale každý zásah se počítá! Předsedající jednání z Austrálie si zjevně váží našeho času a vše probíhá v pekelném tempu. Rušení článků nazývá vtipně „bulharská metoda“ neboť i tato delegace by celé ITRs zjevně nejradši zrušila. Ale nakonec po optimismu z poledne začínám mít náladu velmi pesimistickou. Snad v každém druhém bodě je nějak skryt Internet nebo peeringová centra a podobně. Když jeden takový bod nebyl smeten ze stolu a já už začal mít ty nejčernější myšlenky, dostalo se mi od zkušené kolegyně vysvětlení, že na zamítnutí bude ještě čas na plenárce. Zástupce „arabské ligy“ dále neguje každý pokus o vyčištění textu, což je to jediné, co smí pracovní skupina učinit. Díky předchozímu vysvětlení to beru sportovně a pokračuji trochu více optimisticky, ale jen trochu.

Plenární zasedání a prohlášení Egyptu

Na plenární zasedání dobíháme jen s malým zpožděním v 19:35, zbylí dva kolegové nás stručně informují o průběhu. Množství a rychlost projednávání dokumentů graduje. Často už ani nestíhám přepínat okna v počítači. Rozhodně nezávidím kolegům jejich rozhodování kdy a s čím vystoupit, aby to bylo k věci a v ten pravý čas. Bohužel ne všechny země mají podobné starosti a tak občas předsedající kroutí očima na poznámkami k dokumentům, které již byly schváleny a navíc nejsou na program. S poměrně šokujícím prohlášením přichází Egypt. Tvrdí, že ačkoliv je údajně zmíněn v návrhu „více zemí“, tak není autorem a rozhodně tento návrh nepodporuje. Naopak podporuje volný Internet a věci jako regulace obsahu a cenzura do něj nepatří. Pak ještě jmenovitě podpořil multistakeholder princip a ICANN. Podruhé si dnes s radostí vzpomenu na arabské jaro a dovolím si toto označit za zprávu dne. Plenární zasedání končí krátce před devátou. Přemýšlím, proč v tak byrokratické instituci jako je ITU nemají odbory. S ohledem na fakt, že kolegové ze státní správy jednají už 11 hodin a jsou tu již sedmý den bez přestávky, začínám je považovat za supermany. A to ještě pohledem do kalendáře zjistím, že za chvíli začíná EU koordinace, která by měla skončit v 11! Můj výraz ve tváři byl asi poměrně jasně rozpoznatelný, protože mi kolegové sdělují, že tento mítink je pouze administrativní, že jako technický poradce na něj nemusím a že pokud by se něco náhodou stalo, že na to bude prostor ráno a propouštějí mě. Velmi intenzivně jsem se snažil, aby v mé tváři mohli číst znovu a to tentokrát výraz díků. Mám totiž silný pocit, kdyby se vytiskly mé nevyřízené maily za tento den, byly by vyšší než ta místní Burdž Chalífa. Nechávám tedy kolegy jejich nelehkému osudu a běžím na pokoj. Jsou tři ráno, část mailů vyřízena, poznámky dopsány, zítra nás čekají další vzrušující jednání. Ach jo. No, ale Internet si zaslouží nějaké oběti, ne?

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip