Na Lupě před nedávnem vyšel článek věnovaný rozhodčímu řízení o doménová jména registrovaná pod národní doménou .cz. Jedná se o problematiku velmi zajímavou a v právnických kruzích poměrně dost diskutovanou, proto jen několik připomínek takříkajíc „z druhé strany“.

Veřejná rozhodčí nabídka držitele domény vůči třetím osobám je součástí Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz (dále jen „Pravidla“) už od srpna 2004, tehdy již existovala určitá zkušenost s průběhem soudních sporů o doménová jména; nejedná se tedy o tak nový instrument, jak by se mohlo zdát. Autorka v článku mj. uvádí, že Pravidla neobsahují sankci pro případ, kdy držitel na rozhodčí řízení nepřistoupí. S tímto tvrzením nelze souhlasit, neboť pokud držitel nevyjádří souhlas s Pravidly, pak registrace domény není možná. Jestliže vyjádřený souhlas u již zaregistrované domény zpochybní, např. v okamžiku, kdy je podána žaloba k Rozhodčímu soudu, pak je vyzván k jeho udělení – neučiní-li tak, opět je postižen zrušením registrace domény. 

Diskuse nad platností rozhodčí smlouvy se vedou především v rovině, zda byla tato smlouva platně uzavřena. Touto otázkou se dvakrát zabývalo i předsednictvo Rozhodčího soudu a zájemcům jsou jeho stanoviska k dispozici na stránkách soudu. Pokud je stručně shrnu, pak určitá osoba (v tomto případě držitel) směřuje veřejnou rozhodčí nabídku (čili veřejný návrh na uzavření smlouvy) vůči neurčitému počtu osob – potencionálních žalobců. Podáním žaloby se na druhé straně objeví určitá osoba, která tímto návrh smlouvy akceptovala; obě strany rozhodčí smlouvy jsou tedy určeny a rozhodčí smlouva platně uzavřena. V odstavci Rozhodčí smlouva a rozhodčí veřejná nabídka autorka správně poznamenává, že smlouva mezi registrátorem a držitelem (sic!) nemůže stanovovat povinnosti třetím osobám. To je správně a veřejná rozhodčí nabídka uvedená v Pravidlech takové ambice ani nemá. Jedná se o smlouvu ve prospěch třetího – blíže neurčený subjekt (možný žalobce) má možnost (nikoliv povinnost!) zahájit spor u rozhodčího soudu; rozhodčí smlouva jej k tomu nenutí a nutit nemůže.

Ke složitosti řešení doménových sporů: každý spor je více či méně složitý, už ze samotné podstaty významu slova „spor“. Problémy při sporech o doménová jména nepůsobí ani tak absence speciální právní úpravy, jako spíše nejistota žalobců při aplikaci již existujících právních institutů, protože při nárokování zaregistrovaného doménového jména není povětšinou argumentováno „dobrými mravy, zneužíváním práva či apely na elementární podstatu spravedlnosti“ jak ve svém článku uvádí autorka, ale zcela konkrétními a právem předvídanými skutkovými podstatami – nejčastěji porušováním práv k ochranné známce, obchodnímu jménu, jménu fyzické osoby či některou ze skutkových podstat nekalé soutěže. Obtíže mohou nastávat při obstarávání důkazních prostředků, ať již na straně žalobce, tak na straně žalovaného a jejich posuzování soudem.

Ani soudy však už zdaleka nejsou fenoménem doménových jmen tak nedotčeny – svědčí o tom jak statistika počtu sporů, tak i příspěvky soudců na některých odborných seminářích.

Cílem vtělení veřejné rozhodčí nabídky do Pravidel je od samého začátku především na jedné straně usnadnit subjektům, které se cítí být poškozovány v souvislosti s registrací domény, domoci se svých práv rychle a bez zbytečných průtahů a nákladů, na druhé straně pak držitelům, kteří jsou takto v důsledku registrace doménového jména žalováni, umožnit získání finálního rozhodnutí ve věci relativně rychle, a tím i zbavit je nejistoty ohledně výsledku dlouhodobého sporu. Rozhodčí řízení, jako jednoinstanční proces, s transparentním systémem určování poplatků, rozhodováním rozhodci, kteří jsou většinou vysokoškolskými pedagogy, advokáty či odborníky ve svém oboru, přičemž ve valné většině případů mají zkušenosti týkající se doménových jmen, toto nabízí. Na rozdíl od doménového ADR (které je používáno například pro spory o domény .eu), je vydaný rozhodčí nález také exekučním titulem pro výkon rozhodnutí pomocí veřejnoprávních prostředků.

Zuzana Durajová

V komtenářích k tématice IDN se často objevují názory, že správným řešením je buďto automatická nebo naopak zpoplatněná registrace všech nebo jen některých diakritických variant původního doménového jména jeho vlastníkovi. Vedle toho se také přílišný počet těchto variant často zmiňuje jako zásadní problém v případech, kdyby registrace byla otevřená a původní majitel by si chtěl jejich registrací ochránit svojí značku.

Zajímalo nás, jak to vlastně s tím počtem různých variant je, a proto jsme na stránku http://háčkyčárky.cz přidali jednoduchou kalkulačku, která po zadání doménového jměna spočítá počet jeho diakritických variant. Její algoritmus je jednoduchý. Bere v úvahu všechny možnosti vzniklé nahrazením písmen, u kterých to dává smysl, jejich variantou s háčkem, čárkou nebo kroužkem. Vedle toho tento nástroj, k jehož ovládání není třeba používat českou klávesnici, umožňuje zjistit si IDN tvar takovéto libovolné varianty.

Přestože je samozřejmě třeba vzít v úvahu, že některé varianty nedávají smysl, jsou výsledky zajímavé. Například i tak zdánlivě jednoduché slovo jako je „brontosaurus“ má 4608 variant. Doména ze zóny cz, která má nejvíce variant, je jvs-zahradni-traktory-sekacky-bazeny-elektrocentraly-honda.cz. Těch variant je 16 698 832 846 848. Pokud bychom vzali všech 441 307 domén, které byly v okamžiku měření v zóně, dojdeme v součtu k úctyhodnému číslu 46 294 515 822 056, tedy 46 biliónů variant.

Jaromír Talíř

Tvář internetu se radikálně promění, vznikne nepřeberné množství nových generických domén nejvyšší úrovně. Takovým způsobem mohl působit závěr posledního zasedání organizace ICANN, které se konalo minulý týden v Paříži. Velmi pravděpodobně ale uplyne ještě hodně vody, než se nové domény začnou objevovat. Představenstvo ICANN se zatím totiž pouze jednomyslně shodlo na tom, že umožní vznik nových domén nejvyšší úrovně a to jak v anglické znakové sadě, tak i v ostatních jazycích. Jedním dechem ale poukázalo i na nutnost s liberalizací internetového prostoru zavést a dodržovat striktní a jasně dané podmínky a pravidla pro tyto nové domény.  A o těch se teprve začíná diskutovat. Podle předpokladů samotného ICANN by návrh pravidel neměl být hotový dříve než na začátku roku 2009 a teprve pak bude možné začít přijímat první žádosti o speciální domény. Kolik času zabere jejich vyhodnocení není snadné odhadnout; předpokládám ale, že se bude muset projít souborem nejen technických, ale i finančních a administrativních podmínek, což nějakou chvíli zabere. Reálný vznik prvních nových domén tak odhaduji zhruba na přelom let 2009 a 2010, přičemž tempo jejich přibývání nebude nijak závratné.

Výsledky tohoto usnesení jsou jistě povzbudivou zprávou pro všechny žadatele o generické domény nejvyšší úrovně. Mezi nejhlasitější patří zástupci některých velkých měst jako třeba Berlínu, Paříže či New Yorku, kteří lobbují za domény .berlin, .paris a .nyc. Stejně tak toto usnesení nahrává uživatelům jiných písem než anglické abecedy, protože je otevřen prostor po nové generické domény v jazycích a písmech jako čínština, arabština, ruština a podobně. Toto usnesení se zatím netýká speciální skupiny domén nejvyšší úrovně, které vyjadřují názvy států (tzv. ccTLD — country code Top Level Domain) jako třeba .cz, .uk, .eu a podobně. Vznik těchto domén se řídí speciálním seznamem ISO-3166. Na tvorbě mechanismu pro vznik ccTLD neanglických znakových sadách se právě v rámci organizace ICANN intenzivně pracuje.

Ondřej Filip