V německé národní doméně .DE platilo donedávna jednoduché pravidlo: jako doménu druhé úrovně nelze zaregistrovat nic, co má méně než tři znaky. DENIC se všem žádostem o registraci takových domén usilovně bránil, a to s odkazem na RFC 1535 a skutečnost, že všechny ccTLD používají dvoupísmenné kódy (country codes) a do budoucna nelze vyloučit, že budou představeny další.  Ty by se pak ocitly v nevýhodě oproti ostatním.

S tím je ovšem konec. Německý Nejvyšší soud (der Bundesgerichtshof) rozhodl, že DENIC musí doménu vw.de zaregistrovat automobilce z Wolfsburgu. Představenstvo DENIC se v této souvislosti rozhodlo jedno- a dvoupísmenné domény uvolnit pro registraci.

Jak uvádí DENIC na svých stránkách, od 23. října 2009 začne platit nová směrnice pro registraci domén v národní doméně .DE, kterou budou odstraněna dosavadní omezení: bude možné si registrovat jedno-  i dvoupísmenné domény, stejně tak domény obsahující jenom číslice.

Volkswagen má již svoji doménu jistou. Ostatní, kteří chtějí získat některou z dosud nepovolených doménových jmen, mohou již nyní posílat žádosti svému poskytovateli – registrátorovi (viz http://www.denic.de/en/denic-domain-guidelines.html).   Registrace budou spuštěny 23. října 2009 v 9 hodin a řídit se budou nám známým principem „first come, first served“.

Pro nepamětníky doplňuji, že podobná omezení existovala i v České republice.  Nepovolené dvoupísmenné domény shodné s ISO kódy zemí (a jinými ccTLD) a generickými TLD však nebyly uvolněny najednou, ale nabídnuty v březnu 2002 ve veřejné dražbě.  Z 250 nabídnutých bylo vydraženo 138 domén za částku téměř 1,7 mil. Kč, výtěžek dražby byl věnován na konto Paraple.

Zuzana Durajová

Poměrně častým institutem, který využívají ti, do jejichž práv je zasahováno registrací doménového jména, je podání návrhu na vydání předběžného opatření.

Ani tentokrát vás nezklamu a tak i nyní trochu opakování z teorie: předběžné opatření je vydáváno obecnými soudy, pravomoc vydat jej nemá Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Účelem je buď zatímní úprava poměrů účastníků, tzn. do vydání rozhodnutí ve věci samé, nebo je vydáváno tehdy, je-li obava, že by byl ohrožen výkon soudního rozhodnutí. Nejedná se tedy o konečné rozhodnutí, pouze o dočasnou úpravu právních poměrů.

V zákonem stanovených případech je navrhovatel povinen skládat jistinu, která slouží nejen jako prevence šikanózních návrhů, ale také jako kauce na náhradu újmy (penězi vyjádřitelné škody i nepeněžní újmy), kterou je navrhovatel povinen nahradit, pokud předběžné opatření zaniklo nebo bylo zrušeno.

A právě novela občanského soudního řádu, která vyšla na konci července pod číslem 218/2009 Sb., mění výši těchto jistot – z 50 tis. na 10 tis. Kč  a v obchodních věcech ze 100 tis. Kč na 50 tis. Kč. Právě druhá uvedená částka se týká sporů o doménová jména – většina z nich je totiž obchodněprávních (ochrana obchodní firmy, nekalá soutěž, ochrana průmyslového vlastnictví…). Pokud tedy někdo nepodal před zahájením sporu návrh na vydání předběžného opatření právě s ohledem na výši jistoty, snad nižší částka kauce tento způsob ochrany práv více zpřístupní.

Zuzana Durajová

Polovina roku přinesla dobrou zprávu pro vlastníky ochranných známek, kteří se soudní cestou domáhají doménových jmen, která jsou shodná s jejich ochrannou známkou, ale jejich držitelem je někdo jiný.

Na úvod trocha šedé teorie, čeho se může takový vlastník ochranné známky, do jehož práv je zasahováno, domáhat – aby se porušovatel práva takového jednání zdržel, odstranil závadný stav (např. formou převodu domény), určení práva, náhrady škody (čímž se myslí skutečná škoda i ušlý zisk),  vydání bezdůvodného obohacení, které porušovatel práva v důsledku ohrožení nebo porušení práva získal a nakonec přiměřeného zadostiučinění, pokud mu byla zásahem způsobena nemajetková újma. Zadostiučinění může mít jak podobu nepeněžní, např. zveřejnění rozsudku v tisku nebo peněžní.

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky vydal na konci června rozhodčí nález, kterým uznal žalobcův nárok na přiměřené zadostiučinění. V podobném případě rozhodl již ke konci loňského roku Krajský soud v Plzni. Pokud je mi z rozhodnutí, která má CZ.NIC k dispozici známo, jedná se o první případy, kdy byl vlastníkům ochranných známek, do jejichž práv bylo zasahováno registrací doménového jména shodného či zaměnitelného s jejich ochrannou známkou, tento nárok přiznán, navíc ve výši, kterou nárokovali. A ta rozhodně není zanedbatelná – žalobci se domohli v součtu 400 tisíc korun.

Jak vyplývá z dosavadních rozhodnutí soudů, je ale potřeba, aby žalobce uplatňovaný nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění řádně zdůvodnil – pro stanovení rozsahu újmy ovšem nepostačuje pouze délka registrace domény žalovaným ani částka, kterou žalovaný za převod domény žádal.

Zuzana Durajová

V souvislosti s medializací nového viru chřipky, který je znám pod jménem „prasečí“, „mexická“ či „nová“ se opět ukázalo, že se známé kauzy s jasným názvem projevují na registraci domén, které takový název a jeho varianty obsahují.

Konkrétně v .CZ bylo během posledních dubnových a prvních květnových dní registrováno přes 20 domén, které obsahují různé kombinace slov „praseci“, „chripka“, „h1n1“, „mexický“ či „mexican“ event. „new“, „nový“ a „flu“. Podobná situace je v ostatních TLD – zkuste si zaregistrovat „h1n1.be“ nebo „grippeA.fr“. I pokud byste byli ze Slovenska, tak „prasaciachripka.sk“ už taky není volná (držitel má pro jistotu i „vtaciachripka.sk“). Domény mají různé držitele, ale téměř shodná data registrace (duben až květen 2009) a také obsah – není na nich buď nic nebo typická hostingová main page.

Takový doménový boom ale nastane v podstatě vždycky, objeví-li se vhodný název, známý širokému okruhu lidí (nebo takový, který se známým nejspíše stane) – není to německá spolková vláda, kdo je držitelem domény abwrackpremie.de. Češi se z domény srotovne.cz (a dalších 18 variant) oficiální informace nejspíše také nedozví a doména srotovne.sk je překvapivě na prodej. Své o tom ví i Ministerstvo vnitra a jeho projekt datových schránek.

Ti, kdo si v dobách ptačí chřipky (pro připomenutí roky 2005 a 2006) zaregistrovali domény obsahující varianty tohoto názvu, je zatím překvapivě nepouštějí. Možná čekají, zda se vrátí. To na stážistku z Bílého domu se již zapomnělo („monikalewinsky.com“ can now be registered…).

A závěrečný tip – pořád ještě můžete získat „ptacichripka.eu“,  „h1n1.sk“ nebo „sertesinfluenza.hu“ :).

Zuzana Durajová

Lidové noviny přinesly zprávu o spuštění datových schránek, které od 1. července t. r. umožní jednodušší komunikaci mezi občany – ať fyzickými, tak právnickými osobami – a státními orgány.

Že se jedná o věc záslužnou a prospěšnou, je nabíledni. Kromě ochrany životního prostředí (protože ony se ty pověstné pruhované obálky jen tak zničehonic neobjeví, dále jsou tu papíry, které se do nich obvykle vkládají a nakonec to všechno někdo rozváží, povětšinou ne na koni nebo jiném ekologickém prostředku, nehledě na to, že dost často se ten poslední „někdo“ ani nenamáhá oznámit, že na nás taková zásilka čeká) se i ve státní správě přeneseme zase o něco blíž 21. století a budeme více komunikovat elektronicky. Právnickým osobám zapisovaným do obchodního rejstříku bude datová schránka zřízena automaticky, fyzickým osobám, ať už podnikatelům nebo občanům, na žádost.

Co ale na první pohled zarazí je, že Ministerstvo vnitra, které datové schránky zřizuje a spravuje, pro umístění informačního webu (reálně provozovány budou pravděpodobně tamtéž, i když uvidíme) použilo gTLD .info, nikoliv národní .cz, pod kterou funguje např. CzechPoint. Bylo by to logické, zvláště, když se jedná o prostředek mající usnadnit život subjektům v rámci České republiky – TLD je jedním ze znaků, který identifikuje obsah, který je pod doménou umístěn v rámci určitého teritoria, má-li se jednat o oficiální stránku orgánu veřejné správy, očekávat by se dala tím spíše. Tento stav je, bohužel, opět dokladem nejednotném přístupu při využívání možností, které Internet nabízí. Doména datoveschranky.cz je registrována na fyzickou osobu od 7. února 2008, přičemž ministr vnitra Ivan Langer o úmyslu datové schránky zavést informoval již 31. srpna 2007 (viz článek v Hospodářských novinách) a zmíněny jsou také v informační brožuře k eGovernmentu, která vznikla v dubnu téhož roku (k dispozici na stránkách MV ČR). Podobná věc se státní správě už párkrát „povedla“, z relativně nedávné doby lze vzpomenout spuštění služby InfoSoud (doména infosoud.cz Ministerstvu spravedlnosti také nepatří…). Vzhledem k tomu, jak zásadně může funkčnost této domény, samozřejmě za předpokladu, že systém datových schránek bude provozován právě na ní, ovlivnit život mnoha lidí, je překvapivé, že ministerstvo nechá pro tento účel zaregistrovat doménu v registru spravovaném zahraničním subjektem, ačkoliv má fungování CZ.NIC „posichrováno“ memorandem. Lze si těžko představit, pokud by správce .info svoji činnost z různých důvodů na kratší či delší okamžik přerušil nebo dokonce ukončil, rychlé řešení vedoucí k obnovení provozu. Jistě, je to poněkud katastrofická vize, ale v období celosvětových ekonomických problémů ji vyloučit nelze. Mnohem reálnější podobu mohou mít případné potíže se současným držitelem domény datoveschranky.info (ano, ministerstvo není jejím držitelem) nebo s obsahem, který se může objevit na ekvivalentu pod .cz, kam se jistě nemalý počet zájemců o datovou schránku či informace o ní podívá.

Zuzana Durajová

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (který je již pověřen řešením sporů o domény .eu) se stal na základě rozhodnutí organizace ICANN dalším místem, kde mohou být rozhodovány spory podle pravidel UDRP (jedná se vlastně o dva dokumenty: The Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy – Jednotné zásady pro řešení sporů týkajících se doménových jmen a The Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy – RUDRP, tedy Pravidla Jednotných zásad řešení sporů o doménových jménech, která jsou procesněprávní úpravou).

Rozhodčí soud v Praze je tedy čtvrté sudiště na světě, které může rozhodovat spory podle UDRP a přidal se tak ke Světové organizaci duševního vlastnictví (WIPO) v Ženevě, Národnímu arbitrážnímu fóru (NAF) v USA a Asijskému centru pro rozhodování sporů o doménová jména (ADNDRC) s pobočkami v Pekingu, Hongkongu a Soulu. To je obzvláště dobrá zpráva nejen pro držitele domén registrovaných v gTLD z ČR a SR (z těch nejčastějších tedy především .com, .net, .org a .info), ale zejména pro ty, kdož se chtějí domáhat svých práv k již zaregistrované doméně.

Sluší se připomenout, že pravidla UDRP byla ICANN schválena již v říjnu 1999 a následně přijata ICANN akreditovanými registrátory ve všech gTLD a některými ccTLD (zmiňme třeba .tv). UDRP jsou pravidla platící mezi registrátorem a zákazníkem a jsou včleněna do registračních smluv všech registrátorů, kteří mají akreditaci ICANN. Samotné rozhodčí řízení (které není rozhodčím řízením ve smyslu našeho zákona o rozhodčím řízení) před pověřeným subjektem probíhá podle RUDRP, případně dalších doplňkových pravidel. Jazykem řízení je obvykle jazyk registrační smlouvy.

Zuzana Durajová

Na Lupě před nedávnem vyšel článek věnovaný rozhodčímu řízení o doménová jména registrovaná pod národní doménou .cz. Jedná se o problematiku velmi zajímavou a v právnických kruzích poměrně dost diskutovanou, proto jen několik připomínek takříkajíc „z druhé strany“.

Veřejná rozhodčí nabídka držitele domény vůči třetím osobám je součástí Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz (dále jen „Pravidla“) už od srpna 2004, tehdy již existovala určitá zkušenost s průběhem soudních sporů o doménová jména; nejedná se tedy o tak nový instrument, jak by se mohlo zdát. Autorka v článku mj. uvádí, že Pravidla neobsahují sankci pro případ, kdy držitel na rozhodčí řízení nepřistoupí. S tímto tvrzením nelze souhlasit, neboť pokud držitel nevyjádří souhlas s Pravidly, pak registrace domény není možná. Jestliže vyjádřený souhlas u již zaregistrované domény zpochybní, např. v okamžiku, kdy je podána žaloba k Rozhodčímu soudu, pak je vyzván k jeho udělení – neučiní-li tak, opět je postižen zrušením registrace domény. 

Diskuse nad platností rozhodčí smlouvy se vedou především v rovině, zda byla tato smlouva platně uzavřena. Touto otázkou se dvakrát zabývalo i předsednictvo Rozhodčího soudu a zájemcům jsou jeho stanoviska k dispozici na stránkách soudu. Pokud je stručně shrnu, pak určitá osoba (v tomto případě držitel) směřuje veřejnou rozhodčí nabídku (čili veřejný návrh na uzavření smlouvy) vůči neurčitému počtu osob – potencionálních žalobců. Podáním žaloby se na druhé straně objeví určitá osoba, která tímto návrh smlouvy akceptovala; obě strany rozhodčí smlouvy jsou tedy určeny a rozhodčí smlouva platně uzavřena. V odstavci Rozhodčí smlouva a rozhodčí veřejná nabídka autorka správně poznamenává, že smlouva mezi registrátorem a držitelem (sic!) nemůže stanovovat povinnosti třetím osobám. To je správně a veřejná rozhodčí nabídka uvedená v Pravidlech takové ambice ani nemá. Jedná se o smlouvu ve prospěch třetího – blíže neurčený subjekt (možný žalobce) má možnost (nikoliv povinnost!) zahájit spor u rozhodčího soudu; rozhodčí smlouva jej k tomu nenutí a nutit nemůže.

Ke složitosti řešení doménových sporů: každý spor je více či méně složitý, už ze samotné podstaty významu slova „spor“. Problémy při sporech o doménová jména nepůsobí ani tak absence speciální právní úpravy, jako spíše nejistota žalobců při aplikaci již existujících právních institutů, protože při nárokování zaregistrovaného doménového jména není povětšinou argumentováno „dobrými mravy, zneužíváním práva či apely na elementární podstatu spravedlnosti“ jak ve svém článku uvádí autorka, ale zcela konkrétními a právem předvídanými skutkovými podstatami – nejčastěji porušováním práv k ochranné známce, obchodnímu jménu, jménu fyzické osoby či některou ze skutkových podstat nekalé soutěže. Obtíže mohou nastávat při obstarávání důkazních prostředků, ať již na straně žalobce, tak na straně žalovaného a jejich posuzování soudem.

Ani soudy však už zdaleka nejsou fenoménem doménových jmen tak nedotčeny – svědčí o tom jak statistika počtu sporů, tak i příspěvky soudců na některých odborných seminářích.

Cílem vtělení veřejné rozhodčí nabídky do Pravidel je od samého začátku především na jedné straně usnadnit subjektům, které se cítí být poškozovány v souvislosti s registrací domény, domoci se svých práv rychle a bez zbytečných průtahů a nákladů, na druhé straně pak držitelům, kteří jsou takto v důsledku registrace doménového jména žalováni, umožnit získání finálního rozhodnutí ve věci relativně rychle, a tím i zbavit je nejistoty ohledně výsledku dlouhodobého sporu. Rozhodčí řízení, jako jednoinstanční proces, s transparentním systémem určování poplatků, rozhodováním rozhodci, kteří jsou většinou vysokoškolskými pedagogy, advokáty či odborníky ve svém oboru, přičemž ve valné většině případů mají zkušenosti týkající se doménových jmen, toto nabízí. Na rozdíl od doménového ADR (které je používáno například pro spory o domény .eu), je vydaný rozhodčí nález také exekučním titulem pro výkon rozhodnutí pomocí veřejnoprávních prostředků.

Zuzana Durajová

Globalizace postupuje stále vpřed. Někteří proti unifikaci bojují a chtějí být zřetelně jedineční (třeba štramberské uši, nošovické zelí, žatecký chmel anebo olomoucké tvarůžky), jiní se z různých více či méně rozumných důvodů snaží sjednotit, splynout, zharmonizovat.

Třeba web ceskaklavesnice.cz se snaží prosadit standard QWERTY namísto dosavadní QWERTZ, jejíž používání má svůj původ už v Rakousko — Uhersku a němčině jako úředním jazyku v českých zemích. Propagátoři změny argumentují tím, že QWERTZ není ani ergonomická, ani to není české nastavení a hlavně komplikuje život lidem moderní doby (= doby informační a IT, či chcete-li informační společnosti), kteří přece používají hlavně angličtinu. A tak bude lepší se namísto německé podřídit klávesnici anglické (americké).

Jenže nemalá část občanů této země pořád ještě není permanentně on-line a používá počítač „jen“ na normální, ne-IT práci či studium, psaní přátelům či rodině a nebo ho dokonce — ještě — vůbec nepoužívá. A naopak až celkem nepříjemně významný počet lidí nehovoří anglicky tak, že by potřeboval přizpůsobit klávesnici. IT-odborníků, kteří by změnu uvítali a pro které je angličtina i klávesnice vskutku pracovním nástrojem, je menšina — důkazem budiž situace na trhu práce — a se svými znalostmi bravurně zvládnou (nejen) přehodit si klávesnici z české na anglickou sami.

Ale možná by vlastně šlo jít ještě dál — nasadit standard QWERTY, ale ten bez písmen s českou diakritikou. Potom bychom IDN vůbec nepotřebovali, protože psát česky s nabodeníčky by strojově prostě nebylo možné.

Zuzana Durajová

Na konci minulého týdne neunikla některým českým médiím poměrně zajímavá zpráva. Pražský Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře získal jako čtvrtá instituce na světě od celosvětového správce internetu ICANN oprávnění rozhodovat spory o nadnárodní internetové domény jako .com, .net či .org.

U doménových sporů, bez ohledu na to, zda se jedná o nadnárodní či národní domény, je velmi důležité, aby byly vyřešeny efektivně, tedy hlavně co nejrychleji. Zlepšování situace i v této oblasti veřejného internetového života je jednou z priorit našeho sdružení.

Proto byla v říjnu loňského roku – společně s novým registračním systémem – přijata nová Pravidla registrace, jejichž součástí jsou také Pravidla alternativního řešení sporů, která obsahují rozhodčí doložku umožňující rozhodčí řízení on-line. Navíc v rámci zvyšování informovanosti o problematice doménových jmen pořádá sdružení ve spolupráci s Českou advokátní komorou v květnu tohoto roku také seminář pro odbornou právnickou veřejnost, zájemce z řad advokátů a soudců.

I do budoucna chceme pracovat na tom, aby s doménovými spory bylo spojeno co nejméně negativních aspektů – jak vlastními silami, tak i spoluprací s relevantními institucemi, které jsou za řešení sporů odpovědné.

Zuzana Durajová