Nerad píšu ke svým příspěvkům na blog nějaký disclaimer, ale zde mi prosím odpusťte prohlášení, že tyto zápisky jsou pouze mými osobními postřehy a v žádném případě nevyjadřují postoj české delegace zde v Dubaji. Mají sloužit pouze jako nahlédnutí do zákulisí vyjednávání a nikoliv jako faktografický zápis.

Přílet

Moje letadlo dosedlo na dubajské letiště krátce po půlnoci, a tak jsem s velkým povděkem kvitoval SMS kolegyně Vrbové z MPO, že mě vyzvedne ráno až v 10 hodin. To jsem ještě netušil, že touto dobou přilétají snad všechna letadla a že pasová kontrola tu rozhodně není nikterak rychlá. Po absolvování všech formalit, cesty a ubytování jsem na hotelu krátce před třetí hodinou. Nastudování zbytků dokumentů, které jsem nedočetl v letadle, nechávám na ráno.

Ráno vše funguje, jak má, a paní Vrbová mě přesně v domluvenou hodinu vyzvedává na recepci a cestou na konferenci vysvětluje, co se aktuálně děje. Obdivuji její elán, protože vím, že jednání probíhají nepřetržitě od pondělí včetně soboty i neděle. Trochu naivně jsem se zeptal, jestli sraz v deset byl proto, abych si trochu odpočinul nebo proto, že je zvykem začínat později. Pochopitelně první možnost byla správně a zbytek delegace začal den již v 8:00 na EU koordinaci.

Jednací sál

Jednací sál je vlastně obrovská hala, která se spíše hodí pro veletrhy než konference. Jednací sály jsou zde budovány pomocí tenkých mobilních stěn a závěsů, takže zvukové podmínky rozhodně nejsou ideální. Nicméně to příliš nevadí, protože každý má sluchátka, ve kterých běží simultánní překlad v oficiálních jazycích OSN. Žádné reproduktory tu tedy nenajdete.

Na jednání přicházíme s mírným zpožděním, ale aktuální diskuse se vede o komunikaci v námořní dopravě, což rozhodně není nejdůležitější české téma. Takže se můžu v klidu pozdravit se zbylými členy – šéfem české delegace panem Zemanem z ČTÚ a s paní Novákovou z MPO. I oni mě informují o aktualitách a dostávám pár dalších dokumentů, které se snažím v rychlosti načíst. Ale i tak mě pobaví vystoupení zástupce Íránu, který požaduje, aby se lhůta na zúčtování komunikací v námořní dopravě vrátila zpět na 18 měsíců místo navrhovaných a zjevně příliš krátkých 12 měsíců. Ono s Íráncem bude ještě hodně legrace. Chvilku strávím úvahou nad tím, jak taková věc probíhá a jestli to náhodou není právě papírově dopravováno po lodích a z jakého století že vlastně tato věc pochází, ale v tom mi přiletí další várka dokumentů pomocí zatím svobodného komunikačního systému z pozdější doby. Podobných mailů mi ještě v průběhu dne přijde hodně, pro jednání je jich potřeba neuvěřitelné množství. Navíc námořní problémy rychle odplavaly a přichází téma pro nás mnohem důležitější. Diskuse je někdy celkem rozvleklá, velice zajímavé bylo sledovat „bitvu“ o to, jestli v jednom usnesení o roamingu má být slovo „rates“ nebo „tariffs“ či „costs“ a podobně. Když už jsem myslel, že diskuse nemůže jít dál, někdo podotkl, že rozhodný text ITRs je ve francouzštině a jak to tedy zní v tomto jazyku. Nicméně jde se dál a v jednáních jsou již první zmínky o Internetu. Jednání by bylo hodně nudné, kdyby si občas nevzal slovo právě zástupce Íránu a žoviální formou nepoučil předsedající o tom, co má právě učinit, co bychom měli dělat, co neměli a podobně. Některé poznámky jsou už spíše zdržující a urážlivé, a tak mi v tu chvíli je trochu líto, že arabské jaro nebylo exportováno i na území Persie.

CEPT

Místo oběda je koordinační schůzka CEPT a já začínám litovat, že jsem tak bohatýrsky vynechal snídani. Kolegové z delegace mě ubezpečují, že na oběd tu čas rozhodně není, a tak mi alespoň hlad mírní pocit, že v tom nejsem sám. Jednání CEPTu, tedy 33 států, má celkem očekávatelný průběh, až na jednu věc. Poměrně dlouho se diskutuje na téma, že my Evropané vystupujeme příliš razantně a nediplomaticky, že naše prohlášení zní někdy hodně arogantně. Osobně si arogantně myslím, že to je u takových jednání celkem v pořádku. Velká část diskuse je o návrhu „více států“, který sice nikdo oficiálně neviděl ani není jasné, jestli byl předložen, ale je jasné, že se nám rozhodně nebude líbit, protože je především o Internetu. Diskuse utichne ve chvíli, kdy se na twitteru ITU objeví zmínka, že tento „nepodaný“ návrh byl stažen. Sál tleská, zase o kus práce méně. O chvíli později přijde předsedající WCIT, aby s námi prohodil pár slov. Ač člověk z Emirátů, je z něj jasně cítit, že mu jde hlavně o to, aby k nějaké dohodě došlo a kongres mohl být prohlášen za úspěšný. Velmi zřetelně naznačuje, že zmínky o Internetu v závěrečném dokumentu nebudou. Že by?

Access

Po průletu místní kantýnou přibíhám pozdě na další jednání ve velkém sálu v 14:30. Později se dozvídám, že některé státy mají problém s rovným přístupem k Internetu. Jedním z příkladů je prý Súdán, kterého odstřihly i karetní asociace jako VISA a MasterCard. Po tomto vystoupení je mi líto, že zástupci této země nebyl odstřižen i mikrofon přímo na jednání a brzy zjistím, že problém přístupu není ani tak u Internetu jako spíše u správy Internetu. Nevěřícně koukám, jak se z problematiky Access (alespoň tak to souhrnně nazýváme u IGF pod OSN) stává problém správy Internetu. A nakonec se rozhodne, že na toto téma bude neformální pracovní skupina. Smutně si počítám, kolik taková věc zabere času. Navíc Íránec je v ráži a postupně se dozvídám, jak moc jsou s aktuálním předsedajícím kamarádi. Tedy podle slov velmi, podle tónu řeči si tím nejsem tak jistý :-). Toto jednání skončí asi v 17:30 a najednou se stane něco neuvěřitelného. Máme asi hodinu volna! Radostně se rozbíhám do obchodu, abych měl další den nějaké vlastní zásoby. Cestou ještě diskutuji s kolegy Deep Packet Inspection, ale o tom někdy jindy.

Bulharská metoda

V 18:30 se naše výprava rozdělí a já následuji kolegyni Vrbovou na jednu z pracovních skupin, která finalizuje jeden z dílčích textů. Na její návrh je zrušen jeden z odstavců, což se této pracovní skupině podaří ještě několikrát. S ohledem na fakt, že ITRs by měly být zrušeny všechny, to zase není tak velký počin, ale každý zásah se počítá! Předsedající jednání z Austrálie si zjevně váží našeho času a vše probíhá v pekelném tempu. Rušení článků nazývá vtipně „bulharská metoda“ neboť i tato delegace by celé ITRs zjevně nejradši zrušila. Ale nakonec po optimismu z poledne začínám mít náladu velmi pesimistickou. Snad v každém druhém bodě je nějak skryt Internet nebo peeringová centra a podobně. Když jeden takový bod nebyl smeten ze stolu a já už začal mít ty nejčernější myšlenky, dostalo se mi od zkušené kolegyně vysvětlení, že na zamítnutí bude ještě čas na plenárce. Zástupce „arabské ligy“ dále neguje každý pokus o vyčištění textu, což je to jediné, co smí pracovní skupina učinit. Díky předchozímu vysvětlení to beru sportovně a pokračuji trochu více optimisticky, ale jen trochu.

Plenární zasedání a prohlášení Egyptu

Na plenární zasedání dobíháme jen s malým zpožděním v 19:35, zbylí dva kolegové nás stručně informují o průběhu. Množství a rychlost projednávání dokumentů graduje. Často už ani nestíhám přepínat okna v počítači. Rozhodně nezávidím kolegům jejich rozhodování kdy a s čím vystoupit, aby to bylo k věci a v ten pravý čas. Bohužel ne všechny země mají podobné starosti a tak občas předsedající kroutí očima na poznámkami k dokumentům, které již byly schváleny a navíc nejsou na program. S poměrně šokujícím prohlášením přichází Egypt. Tvrdí, že ačkoliv je údajně zmíněn v návrhu „více zemí“, tak není autorem a rozhodně tento návrh nepodporuje. Naopak podporuje volný Internet a věci jako regulace obsahu a cenzura do něj nepatří. Pak ještě jmenovitě podpořil multistakeholder princip a ICANN. Podruhé si dnes s radostí vzpomenu na arabské jaro a dovolím si toto označit za zprávu dne. Plenární zasedání končí krátce před devátou. Přemýšlím, proč v tak byrokratické instituci jako je ITU nemají odbory. S ohledem na fakt, že kolegové ze státní správy jednají už 11 hodin a jsou tu již sedmý den bez přestávky, začínám je považovat za supermany. A to ještě pohledem do kalendáře zjistím, že za chvíli začíná EU koordinace, která by měla skončit v 11! Můj výraz ve tváři byl asi poměrně jasně rozpoznatelný, protože mi kolegové sdělují, že tento mítink je pouze administrativní, že jako technický poradce na něj nemusím a že pokud by se něco náhodou stalo, že na to bude prostor ráno a propouštějí mě. Velmi intenzivně jsem se snažil, aby v mé tváři mohli číst znovu a to tentokrát výraz díků. Mám totiž silný pocit, kdyby se vytiskly mé nevyřízené maily za tento den, byly by vyšší než ta místní Burdž Chalífa. Nechávám tedy kolegy jejich nelehkému osudu a běžím na pokoj. Jsou tři ráno, část mailů vyřízena, poznámky dopsány, zítra nás čekají další vzrušující jednání. Ach jo. No, ale Internet si zaslouží nějaké oběti, ne?

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip