OpenSource@RIPE

Představovat organizaci RIPE NCC je pro čtenáře tohoto blogu asi trochu zbytečné. Je to registr IP adres pro Evropu a Blízký východ. Nicméně tím výčet aktivit nekončí. RIPE NCC také dvakrát ročně organizuje RIPE meeting, což je setkání především síťových operátorů z evropské oblasti. V rámci RIPE meetingu bylo v minulosti ustaveno několik pracovních skupin (working groups), které se pravidelně scházejí a diskutují na daná témata. V současnosti jsou aktivní Anti-Abuse, Cooperation, Database, DNS, EIX (Internet Exchange Points), ENUM, IPv6, MAT (Measurement Analysis and Tools), RIPE NCC services, Routing. Nicméně počet pracovních skupin není úplně konstantní a občas nějaká vznikne nebo naopak zanikne.

Jako člověk, který se v podstatě celý svůj profesní život věnuje open source softwaru a především směrovacímu démonu BIRD, jsem měl občas trochu problém, v jaké pracovní skupině prezentovat. BIRD je velmi výrazně zastoupen u peeringových center, takže občas jsem prezentoval v rámci EIX. Jde o implementaci routingu, tak jsem čas od času přednášel v rámci Routing. A někdy byla má prezentace vybrána pro plenární zasedání. Nicméně problém byl v tom, že třeba Routing je spíše o směrovacích protokolech a ne o implementacích. V rámci EIX není prostor na prezentaci novinek v OSPF a v plenary je bohužel poměrně málo místa a těžko by ho dostala prezentace o posledních novinkách v nějakém software.

Tehdy mě kontaktoval Martin Winter, který tou dobou pracoval pro ISC a který měl podobný problém s jeho aktivitou opensourcerouting.org, zabývající se projektem Quagga. Dohodli jsme se, že zkusíme udělat tzv. BoF, neboli takové neformální setkání, které je organizováno obvykle večer. Vzhledem k tomu, že přišlo poměrně hodně lidí a z diskuse vyplynulo, že by bylo fajn, tato setkání opakovat a přizvat i další projekty, požádali jsme po pár BoFech RIPE NCC o založení nové pracovní skupiny. Byli jsme požádání o zorganizování jakéhosi pilotního běhu a po něm bylo oficiálně rozhodnuto, že byla nastartována Open Source Working Group a Martin Winter a já jsme byli zvoleni za předsedy této pracovní skupiny.

Ondrej Filip - Open Source WG

No a zítra (16.10.) v 8:00 našeho času bude v rámci RIPE meetingu 67 v Athénách první plný běh této pracovní skupiny. Pokud Vás tedy open source týkající se síťových záležitostí zajímá, můžete se podívat i vzdáleně, celý RIPE meeting lze sledovat na tomto URL.

Ondřej Filip

IPv6 postupuje

Jak vypadá situace adopce protokolu IPv6 z hlediska alokací jsem na tomto blogu již glosoval mnohokrát. Dnes mi dovolte připomenutí překročení jednoho milníku z pohledu reálných IPv6 toků Internetu. Google totiž nedávno oznámil, že podíl IPv6 překročil 2 %. To sice nezní jako nějaké ohromující číslo, ale na druhou stranu se podíl IPv6 meziročně více než zdvojnásobil, protože loni v této době byl tento poměr nižší než 1 %. Trend tedy vypadá velmi pozitivně, což je vidět i z následující křivky.

Podil IPv6 22.9.2013

Podíl IPv6 22.9.2013

Dále je potřeba si uvědomit, že díky technikám jako happy eyeball poměr IPv6 nikdy nemůže být 100% ani v případě plné implementace IPv6.

Situace se pochopitelně výrazně liší v jednotlivých zemích. Světovou jedničkou je Švýcarsko s 9 %. Druhé místo obsadilo trochu nečekaně Rumunsko s o něco méně než 8 % a třetí je Francie s 5 %. Česká republika, která má poměrně hodně obsahu přístupného po IPv6, bohužel za průměrem zaostává. U nás se podíl IPv6 pomalu blíží k 1,5 %. To je pochopitelně způsobeno situací u ISP, kteří se k nasazování IPv6 pro koncové uživatele zatím tolik nehrnou, byť toto rozhodně neplatí pro všechny.

Každopádně bude zajímavé sledovat, zdali si IPv6 udrží takto pozitivní růstový trend. Pokud by tomu tak bylo, mohli bychom IPv4 opustit poměrně brzy.

Ondřej Filip

Všechno nejlepší!

Už to na tomto blogu několikrát zaznělo, sdružení CZ.NIC sfouklo na dortu patnáctou svíčku, což je u člověka věk, při kterém mu stát dá tolik důvěry, že může požádat o povolení řídit pomalé jednostopé motorové vozidlo. O své vzpomínky na toto období dospívání se již s Vám podělili dva služebně nejstarší zaměstnanci sdružení, Zuzana a Martin. A protože třetí v pořadí jsem již já, dovolte i mně přispět svou vzpomínkou.

Do sdružení jsem vstoupil na konci roku 2003, když jsem se se skupinou podobně smýšlejících lidí snažil otočit kormidlo těžkopádně plující lodě. CZ.NIC v té době rozhodně neměl dobré jméno. Cena domény byla poměrně vysoká, pravidla a nastavení registračního systému příliš nepřipomínala 21. století a mnoho lidí mělo v živé paměti rozporuplně přijímanou migraci na decentralizovaný systém. Sdružení mělo jen minimum zaměstnanců a drtivá většina všech jeho činností, včetně těch klíčových, byla outsourcována. Komentáře tehdejších diskutujících pod články o české doméně by bylo možné v televizi předčítat jedině až po dvaadvacáté hodině. Tedy nic moc okamžik jít s kůží na trh a nabídnout jen další změny a následně ještě jednu migraci. Ani onen pokus o změnu nevypadal ze začátku kdo ví jak. Celkem dlouho trvalo, než došlo k obměně většiny členů představenstva a padlo finální rozhodnutí vyvinout vlastní registrační systém.

Nicméně povedlo se a v roce 2005 již mělo sdružení úplně nové vedení, stanovy, dokonce i v přípravě nové logo, nové podmínky vstupu a začalo nabírat zaměstnance, kteří měli za úkol na zelené louce vyvinout úplně nový a pružnější systém a zcela změnit tvář sdružení. Na svém seznamu neodkladných úkolů jsem měl vyřešit vztah mezi sdružením a státem a po odškrtnutí tohoto políčka byl nejvýše nový registrační systém. Pojmenovali jsme jej FRED a on rostl velmi rychle. Poprvé se v plné kráse a síle mohl ukázat v září 2006, kdy jsme jej nasadili na správu ENUMové domény 0.2.4.e164.arpa. To byl poměrně klíčový milník celého procesu, protože v té chvíli přestal být FRED jen projektem programátorů, ale od této chvíle bylo všechno „doopravdy“. Veškeré změny se musely pečlivě testovat, provádět pouze v odstávkových časech, získávali jsme cenné zkušenosti s provozem.

Ty jsme nejvíce zúročili o rok později, přesně v období 28. až 30. září 2007. V tomto období byl zastaven provoz starého registračního systému a veškerá data byla migrována do FREDa. Bylo to pro mne tehdy úžasné období. Na jednu stranu jsme byli pochopitelně všichni neuvěřitelně nervózní, jestli jsme v našem migračním scénáři, který měl stovky položek někde přeci jenom neudělali chybu, ale na druhou stranu to bylo završení téměř čtyřletého úsilí mnoha lidí. Nervozita byla celkem pochopitelná, neměli jsme v podstatě záložní variantu, sice existovala možnost požádat tehdejšího provozovatele o prodloužení běhu outsourcovaného systému, ale je jasné, že takový krok by měl zcela devastující účinek na pověst sdružení a nás, kteří jsme migraci prováděli. Samotná migrace proběhla až nečekaně hladce s dvaatřiceti hodinovou rezervou a tak jsme těch 32 hodin nervózně čekali na start nového systému, který byl naplánován na 1. říjen, na 10:00. Okamžik nastal, FRED najel a tři vteřiny po startu se začaly registrovat první domény. Skvělá zpráva, ale přesto jsme objevili jednu malou chybičku. Nový systém chránil WHOIS výpisy pomocí Captcha. Takže každý, kdo si chtěl vypsat na webu nějaké informace o doménách, musel přepsat do znaků obrázek. Ačkoliv byl celý systém mnohokrát testován jedné drobné věci jsme si nevšimli. Ano tušíte správně. Zátěžové testy obvykle provádějí automaty. Ty nedokáží přepisovat Captcha obrázky a proto byla tato částečka systému při testech deaktivována. A právě v ní byla chyba, která se za celou dobu neprojevila u ENUMu, protože ten nikdy nebyl vystaven zátěži uživatelů lačných po informacích. Špatné ukládání dočasných dat způsobilo, že při současných přístupech více uživatelů přestal WHOIS fungovat. V ten okamžik nastalo v místnosti, odkud jsme spouštění řídili, hrobové ticho. Nebylo hned zřejmé, že chybička je pouze u WHOIS a že systém jinak bez problémů funguje. Všichni jsme měli velký strach, že jde o něco vážného. Já sám jsem si z toho okamžiku odnesl pár šedivých vlasů, což je při hustotě mé kštice poměrně vidět. Nejvíce duchapřítomnosti ukázal kolega Surý, který hned popadl klávesnici a zhruba do tří minut provedl tu spásnou změnu kódu, která vše vyřešila. Od té doby si dobře pamatuji, že čas je relativní, málo kdy později mi pak přišly tři minuty tak strašně dlouhé. Nicméně to už bylo vše. Systém naběhl, o žádnou doménu jsme nepřišli a tak trochu se začala psát nová epocha sdružení. Cena domény dramaticky poklesla, pravidla registrace a související podmínky se značně zjednodušily, vstoupilo mnoho nových členů, sdružení se přestalo zabývat především samo sebou a nasměrovalo velké množství energie do projektů pro lokální internetovou komunitu. Jen soupis těchto všech projektů by zabral na tomto blogu mnoho místa a pokud se podíváte na některé starší příspěvky, jistě si obrázek uděláte. Velmi dobrým průvodcem může být i strategie sdružení na nejbližší čtyři roky. Změnu vnímaní sdružení nejvíce vystihují již zmíněné příspěvky pod články, které se nás týkají. Netvrdím, že jsou to ze 100 % výkřiky nadšení, ale poměr kritických poznámek se dramaticky zmenšil a pokud už se objeví nějaká kritika, je poměrně vstřícná.

Co dodat na závěr? CZ.NIC pomalu opouští své dětské období, už má poměrně jasno o své budoucnosti a ukázalo, že internetová samospráva může fungovat, a to kvalitně a stabilně. Připojuji se k zástupu gratulantů a přeji vše nejlepší, a hlavně zdraví! Zdraví české doméně! A svobodnému Internetu!

Ondřej Filip

Zpomalování Internetu?

V souvislosti s nedávnými DDoS útoky proti službě SpamHaus.org otisklo mnoho médií názor, že tento útok je natolik masivní, že údajně dochází ke zpomalování Internetu. To je trochu silné vyjádření, které patrně pochází z blogpostu šéfa CloudFlare Matthew Prince. Pojďme se tedy na tuto věc podívat blíže.

Intenzita útoku byla skutečně mimořádně velká, hovoří se o cca 300Gbps provozu generovaného pomocí DNS amplification útoku. To skutečně není málo, a nesnese to samozřejmě vůbec srovnání s útoky, které se nedávno udály u nás. Ale je to dost na zpomalení Internetu? Odpovědí může být například pohled na tuto tabulku, která ukazuje kolik běžně proudí největšími peeringovými uzly. Když sečtete špičkové toky alespoň dvaceti největších z nich (mezi které mimochodem patří i Český NIX.CZ), dostanete se bohatě nad 10000Gbps (=10Tbps). A to pochopitelně zdaleka nereprezentuje veškeré toky Internetu. Jinými slovy, navýšení celkového toku Internetu bylo sotva v řádu pár procent. Uvědomme si, že nějaké globálně sledované události, jako třeba olympiády, v poslední době vygenerují toků mnohem více. Mohlo tedy dojít k významnému vlivu na rychlost globálního Internetu? Rozhodně ne!

Samozřejmě, mohlo dojít ke zpomalení Internetu lokálně, sám Prince ve svém článku výslovně uvádí, že někteří Britští zákazníci jejich společnosti měli potíže. To je poměrně logické, ale ostatní sítě nijak poškozeny nebyly. Prince ještě ukazuje graf, který má navodit dojem, že došlo k nějakým výpadkům v londýnském peeringovém centru LINX, ale pravdou je, že nikdo žádné problémy nedetekoval, že šlo spíše o problémy systému, který tyto grafy kreslí.

linx_traffic

Mimochodem, povšimněte si, že toky samotného LINXu jsou v normálu hodně velké a 300Gbps navíc by jejich infrastruktura měla rozhodně ustát.

Tedy, ke zpomalení Internetu nedošlo, žádná velká senzace se nekoná. Prostě jsme jen byli svědky většího DDoSu. No a v dalším článku si povíme, jak by se těmto útokům mělo předcházet.

Ondřej Filip

DDoS nebo DoS? Aneb jak se dá udělat útok

Odborná i všeobecná média chrlí v současné době velké množství článků na téma kybernetických útoků z minulého týdne. Téměř všechny články označují útok jako DDoS, mluví se o pronájmu botnetů a podobně. Minulý týden jsem já a především moji kolegové strávili analýzou celého problému a z dosud známých dat bych si dovolil jít proti tomuto mediálnímu proudu a představit jinou teorii opřenou o důkaz proveditelnosti. Dopředu podotýkám, že jde spíše o technickou nuanci, která nám patrně nijak zásadně nepomůže v pátrání po skutečnému útočníkovi.

Především musím uvést, že útok měl vlastně dvě různé fáze. V té první v začátku týdne šlo o klasický SYN Flood útok s podvrženou zdrojovou adresou. Tedy, že útočník či útočnici emitovali velmi rychle úvodní packety TCP komunikace (SYN), které směřovaly přímo na cíl. V druhé fázi emitovali útočníci SYN packety se zdrojovou adresou cíle, které směřovaly na některé české servery s kvalitním připojením. Tyto servery odpovídaly druhým packetem úvodní TCP sekvence neboli SYNACK a tím zahlcovaly cíl, působily tedy jako jakýsi reflektor.

Nicméně co zajímavé je, že téměř všichni napadení v první fázi nebo ti, kteří byli zneužiti jako reflektor v druhé fázi, se shodují v tom, že útoky přicházely víceméně z jednoho směru ze zahraničí a to silou o řádu set tisíců až miliónů packetů za vteřinu. Nejčastěji je skloňována ruská síť RETN, ale hovoří se i o jiných sítích. A to je právě to nečekané. Při klasickém DDoS útoku, který používá botnet, přicházejí packety z různých směrů a obvykle nejde žádný dominantní směr určit. Pokud by útočník využil takovýto botnet, jistě by měl největší zájem o zapojení uzlů právě z našeho území, které mají k cíli nejlepší spojení. Ale k tomu pravděpodobně (krom toho odrazu z druhé fáze) nedošlo. Netvrdím tedy, že nešlo o distribuovaný útok, ale rozhodně byla primární útočící síť (nebo alespoň její dominantní část) poměrně geograficky omezená. Spíše mě to tedy vede k myšlence, že jde spíše o DoS než DDoS. Opět je pochopitelně možné, že si onu infrastrukturu někdo pronajal na stejném principu jako botnet.

A pokud se někdo zamýšlíte nad tím, zdali je možné takový útok uskutečnit pouze z jednoho centra, tak vězte, že to není nic moc komplikovaného. V rámci našeho bezpečnostního týmu jsme postavili řešení, které je schopno vygenerovat tok o síle cca deseti miliónů packetu za vteřinu. Tedy více, než kolik bylo emitováno v proběhlých útocích. Packety generuje menší farma v podstatě běžných PC, takže náklady na pořízení takového generátoru jsou velmi nízké. Trochu náročnější je mít kvalitní přípojku do Internetu a dostatečně silný router. Tok takového útoku je totiž cca 5Gbps a to již přeci jenom každý doma nemá. V současné době toto řešení používáme pro testování vlastní infrastruktury a již se nám přihlásili první zájemci, kteří by si rádi otestovali jejich vlastní systémy.

Tedy útoky, kterých jsme byli v nedávné minulosti svědky, nemusely nutně pocházet ze zavirovaných počítačů nic netušících lidí, mohly klidně vycházet z jednoho centra, sami jsme si takové centrum během pár hodin dokázali postavit. Nicméně pochopitelně netvrdím, že to nemohla být nějaká geograficky omezená část botnetu. Každopádně bych se přimlouval, aby toto první písmenko bylo v té zkratce dDoS co nejmenší. :-)

Váš ONdŘEJ FILIP

Reportáž z Dubaje – den poslední

Vzhledem k tomu, že mě už i má žena nazvala Carrie Bradshaw, je myslím na čase celý dubajský sloupek ukončit. Po tom celém maratonu jsem byl už skutečně vyčerpaný a hodlal jsem spát co nejdéle. Bohužel mě vzbudil telefonát z České televize. Prý se nemohou dovolat domluvenému mluvčímu a jestli můžu mluvit já. Byl jsem tak překvapený, že jsem ani nedokázal odmítnout a byl jsem moc rád, že telekomunikace ještě nepostoupily natolik, aby mi na mém telefonu fungovalo video. Odpověděl jsem se zavřenýma očima a zhroutil se opět do postele. Do 11:00 byla lhůta na podání dodatečných deklarací. A ve stejný čas začalo i další plenary. Ale krom čtených prohlášení nic zajímavého nepřineslo. V deklaracích mě zaujaly výhrady Číny, Ruska a Argentiny. Tedy u Číny mě zaujalo, že žádnou nepodala, což bych u takové země čekal. Rusko zcela jasně v deklaraci napsalo, že vychází z předpokladu, že pohlíží na Internet jako na novou globální telekomunikační infrastrukturu. Tím se myslím zcela jasně potvrzují obavy západní koalice o ruském vnímání celé smlouvy. A Argentinci nezapomněli zmínit, že Malvínské ostrovy jsou jejich území. A samozřejmě Britové odpověděli v dodatečné deklaraci, že Falklandské ostrovy jsou jejich. No ať si každý svoje ostrovy užije, ne?

Další plenární zasedání pokračuje v 15:00, tedy nakonec až v 15:37. Začne reportem o podpisových právech. Potom opět vystoupí pár zemí jako Švýcarsko, Peru a Indie a předseda diskusi utíná a zahájí podpisovou ceremonii. Zástupci jednotlivých zemí přináší v deskách podpisy, podávají ruku předsedovi a odevzdávají desky sekretariátu ITU. Češi, stejně jako téměř všichni Evropané, to pouze sledují. Když byly vyjmenovány všechny státy, ujímá se slova generální tajemník ITU. Má dlouhou, místy až dojemnou řeč, ve které poděkuje leckomu a lecčemu. Na konci to je předseda WCIT, který navíc obdrží medaili. Ten poté mluví, mimochodem poprvé arabsky, a také hodně děkuje, dokonce i ICANNu a na konci prohlásí konferencí za úspěšnou. V řeči zmíní, že smlouvu podepsalo 89 zemí a 55 ohlásilo, že ještě budou věc konzultovat doma. Pak je opět otevřen prostor pro projevy jednotlivých delegací, což už je hodně monotonní. Akorát, když má řeč představitel Íránu, tak přemýšlím, proč takového výrazného mluvčího a profesionála neměl i západní blok. Tento člověk dokázal mnohokrát krátkým výstupem zcela změnit situaci a směr vyjednávání.

Co říci na závěr. Domů se vracím s pocitem, že delegace České republiky byla velice aktivní a snažila se hájit náš pohled na věc, který je pochopitelně hodně rozdílný od zemí, ve kterých telefonování i Internet poskytují pouze státní monopolní společnosti a mají výrazně jiný výklad slova „bezpečnost“ a podobně. Bohužel přijatý dokument nakonec nebyl akceptovatelný, byť moc asi nechybělo. Navíc je díky připomínkám „západního bloku“ jako téměř kompromisní text vlastně nevýhodný i pro státy, které jej podepsaly. Možná se měly sejít bez nás, ale to by neměly tolik zábavy.

No a když už jsem dnes zaslechl tolik slov díků, dovolte i mně poděkovat všem členům naší delegace, jmenovitě však kolegům, kteří se mnou na konferenci trávili nejvíce času, Markétě Novákové a Annelies Vrbové z MPO a Petru Zemanovi z ČTÚ za jejich obrovské úsilí a téměř nepřetržité nasazení. A zde přidávám pověřovací listinu České delegace s podpisem Karla Schwarzenberga. Bohužel plastický znak ČR scanner nezachytil.

Z Dubaje pro .blog už naposledy Ondřej Filip

Reportáž z Dubaje – den čtvrtý (tedy jedenáctý)

Dnešní den je nejdůležitějším dnem z celého jednání. Proto mi, prosím, odpusťte trochu delší text.

09:30 – 12:00

Vše začalo pokračováním poslední debaty z minulé noci v plenary. S ohledem na to, jak krátká byla přestávka mezi tímto ranním a posledním nočním jednáním, nemám přes svou ospalost problém se rychle zorientovat. Předseda předkládá další kompromisní návrh formulace, která by měla vylučovat, že by v ITRs šlo o obsah. Nicméně je to výrazně slabší formulace, než byla ta původní. Portugalsko vystoupí a ohlásí, že země EU nejásají a že to celé budeme posuzovat jako komplexní balík návrhů. Holanďané ještě mírně přitvrzují a jsou pokáráni předsedou, že nejsou dostatečně konsensuální. Dále následuje poměrně dlouhá debata o článcích nazvaných jako „new provisions“. „Západnímu bloku“ se spíše nelíbí, a tak nakonec předseda navrhne a vlastně si i schválí jejich zrušení. Je vidět jeho obrovská snaha o kompromis. Dále pokračuje přestřelka o odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv. Předseda chce opět nechat indikativně hlasovat, ale po intervenci Íránu to neudělá. Jednání je přerušenou na neuvěřitelných 2,5 hodiny. Super, to máme oběd a pár vyřízených mailů!

14:30 – 16:15

Pokračuje diskuse o rezolucích. Nesložitější je situace u rezoluce, která se jmenuje „To foster an enabling environment for the greater growth of the Internet“. Už to samo částečně porušuje princip, podle kterého by WCIT neměl být o Internetu. Ale přeci jenom, rezoluce mají úplně jinou váhu než samotný Řád a tato rezoluce úplně smrtící není. USA a UK ještě bojují o dílčí změny a dosáhnou úpravy textu. Vracíme se zpět do ITRs a diskutuje se již mnohokrát diskutovaný bod 3.7. Předseda jej chce vymazat výměnou za adopci rezoluce 69 z WTSA. USA je proti. Dochází ještě k určitým úpravám textu. V této chvíli se mi zdá, že obě strany mají velkou snahu se dohodnout. Jednání je přerušeno.

17:00 – 18:30

Po přestávce předseda představuje poslední kompromisní text, poté bez výrazné diskuse přeruší na 2,5 hodiny jednání. Teď se „láme chleba“. V přestávce je EU koordinace, kam vybíhá kolegyně Nováková. Já se s kolegyní Vrbovou snažím pečlivě analyzovat text doslova písmenko po písmenku. Celá delegace čile komunikuje mezi sebou i s ostatními. Předložený text mi přijde hodně na hraně. Body, které chtěla „západní koalice“, jsou hodně oslabené a text pořád obsahuje problematické pasáže, jako například o bezpečnosti a spamu. Odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv je oslaben pouze na zmínku o lidských právech. A pravdou je, že nám toto znění mnoho nepřináší. Nicméně můj osobní pocit je, že toto už zase tak daleko od dohody není.

19:30 – 22:30

Jednání nakonec začíná až ve 20:00, což je přesně čas, kdy mám domluvený telefonát z ČT24. Odbíhám a snažím se rozbít mýtus, že státy chtějí uchvátit Internet a že byla v tomto směru uzavřena nějaká dohoda. Ještě na cestě zpět do sálu mám telefonát z Rádia Česko na podobné téma. Po příchodu do sálu mě ostatní členové delegace uklidňují, že jsem o nic zásadního nepřišel. Arabové chtějí vrátit text, který zmiňuje jména, čísla, adresy a identifikační zdroje, chtějí to schovat pod odstavec 3.5. Asi aby tím reagovali na onu námitku kolegyně Vrbové. Po rychlém protestu Kanady to ale stahují. Afričané chtějí obohatit preambuli o text, který vychází z pracovní skupiny „non-discriminatory access“, tedy onen původní článek 3.7 – celkem na první pohled nevinně znějící právo na přístup států k mezinárodním telekomunikacím – do sekce o lidských právech. Jde vlastně o původní kubánský návrh. USA hned reagují a ptají se, kdy bude přestávka. Když se dozví, že nebude, tak změnu napadnou. A přidává se Švédsko, Švýcarsko i Česká republika, Kanada apod. My se ohrazujeme proti míchání práv států mezi lidská práva. Mezi odpůrce se mimo Číny, Ruska a podobně zařadí i Irák, jeho zástupce na konec řeči vyzve delegáty, aby urychlili jednání, že si chce nakoupit, když už je v Dubaji. Cože? Slyším dobře, nejsem už přetažený? Nespím? Předseda přeformuluje text, ale Kanada jej opět okamžitě odmítá. A po chvíli diskuse přichází Írán s návrhem, aby se hlasovalo zvednutím rukou a opírá to o nějaký článek jednacího řádu. Předseda se notnou chvíli radí s kolegy a pak skutečně zahajuje hlasování. Nejprve se ptá, kdo je pro ukončení diskuse k tomuto bodu. Pro je 93 států, proti nikdo a zdrželo se 16 zemí včetně ČR. Podotýkám, že v sále by mělo být 160 států, takže mnoho zemí prostě hlasování ignorovalo. A pak přichází nejdůležitější bod celé konference. Předseda nechá hlasovat o Africkém návrhu (který ideově vychází z Kubánského). Pro je 77 států, proti 33 včetně ČR a 8 se zdrželo. Podruhé se ujišťuji, jestli jsem při vědomí. Mám pocit, že delegáti ze 77 zemí už vážně chtějí jít nakupovat. Tohle přeci může mít pouze jediný výsledek! Předseda oznamuje, že dohoda o textu je hotova.

A reakce přichází okamžitě. Je přibližně 22:05 a USA jako první ohlašují, že dohodu nepodepíší. A ke Spojeným státům se připojuje i Spojené království, inu jsou to spojenci. Švédsko varuje, že je dohoda ohrožena a čeká na reakci Stockholmu. Kanada se vyjadřuje obdobně jako jeho jižní soused. Polsko, Dánsko, Keňa a Kostarika i Katar volí mírnější švédskou variantu. Pár států se vyjadřuje pro a pak se konečně dostává na řadu i ČR. Pan Zeman se odkáže na naší historickou zkušenost s proměnou společnosti, vyzve ostatní státy k následování a potom rezolutně odmítá podpis dohody. Koukám na předsedu a je mi ho líto. Pro dosažení dohody udělal snad i nemožné, chybělo poměrně málo a nakonec nic. Vypadá smutně. Plenary je přerušeno a nastává čas pro EU koordinaci, která ale již mnoho přinést nemůže.

23:30 – 01:15

Dochází k prvnímu čtení dokumentu, ještě se ladí překlepy, velká písmena a různé drobnosti. Okamžitě poté dochází k druhému čtení dokumentu a je konec. Je vyhlášeno, že čas na podání výhrad k dokumentu je 1,5 hodiny, tedy do dvou do rána. To mi přijde jako velice krátká doba. Později již výhrady nebude možné uplatnit, takže mnoho států má hodně práce. Pak se ještě vyjadřují další země a vesměs říkají, proč je pro ně text problematický a že jej budou muset ještě konzultovat se svými hlavními městy. Jasné ne říká Austrálie. Naopak Palestina prohlašuje, že je připravena se textem řídit jakmile získá samostatnost. Ještě komunikuji s některými kolegy z ostatních delegací a kolem druhé odcházím pracovat na pokoj.

Zítra jsou na programu už jen spíše formální kroky. Bude zajímavé sledovat, kdo nakonec připojí podpis. Orientační mapku můžete nalézt zde – http://www.ipv.sx/wcit/.

Jsou čtyři ráno, jdu spát s hřejivým pocitem, že zítra si můžu přispat. Už toho k řešení mnoho není.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Reportáž z Dubaje – den třetí (tedy desátý)

Pokud bych dopodrobna popisoval dnešní den, nešel bych vůbec spát. Proto doufám, že mi laskaví čtenáři tohoto blogu odpustí, když dnešek popíšu jen hodně heslovitě a zastavím se jen u nejdůležitějších momentů.

08:30 – 09:30

EU koordinace, ráno je pro mě po 4,5 hodinách spánku poměrně kruté, ale vzhledem k tomu, že se blíží finále, utíkám na ranní EU koordinaci. Z taktických důvodů nechci popisovat obsah těchto porad, ale je pravdou, že EU rozhodně není jedna země.

09:30 – 11:15

Začíná dopolední plenary, jehož hlavním bodem je první čtení ITRs. Hned první sporný bod je v tom, že země „západní koalice“ navrhují do preambule odkaz na univerzální delegaci lidských práv. Připojuje se i Tunisko a velmi pěkný vstup má Costa Rica, která ve většině bodů „západ“ podporuje. Připomíná, že demokracii mají už 100 let a 74 let jsou bez armády. Nicméně spor není ukončen a generální tajemník ITU vtipně poznamenává, že to vypadá, že preambule bude to poslední, co bude uzavřeno.

11:30 – 12:30

O přestávce kupuji v místním stánku snídani a k ní nepitelnou kávu servírovanou v kelímku Starbucks. Nedivím se, že USA s UAE těžko hledají společnou řeč :-). V plenary začíná diskuse o základních definicích. Česká republika k nelibosti předsedy otvírá diskusi o jedné z nich, která říká, na koho se ITRs bude vztahovat (Operating Agencies). Je pro nás důležité, aby tato definice byla co nejužší. Předseda nás trochu kárá tím, že vysvětluje, že tato definice je součástí širší dohody, která by se neměla bořit. Nicméně záhy se přidávají USA, které tvrdí, že tato definice potřebuje další masírování (massaging). Některé další evropské země USA podporují a mnohé islámské a africké země jsou naopak proti. Diskuse na toto téma nebyla ukončena až do konce dne. Poměrně zajímavá situace nastává, když Rusové napadají zástupkyni EU po té, co začíná svůj proslov tím, že EU dostala Nobelovu cenu míru. Rusko poznamenává, že EU ani Komise nejsou členy ITU a tedy nemají právo mluvit. Když předseda žádá zástupkyni EU o vyjasnění situace, dostává bez uzardění odpověď, že ona je zde za současnou předsednickou zemi Kypr. To je technicky pravda, ale moc se mi ta odpověď hrdého laureáta Nobelovy ceny nezdá.

13:00 – 14:30

Další EU koordinace, ve které si ujasňujeme podstatné body, které nám v textu vadí.

14:30 – 17:40

Plenary pokračuje a začíná první důležitá bitva o tzv. „non-discriminatory access“, odstavec 3.7. Toto téma se objevilo včera na žádost Súdánu, i když tento text přímo navrhla Kuba. Téma otvírají Poláci, kteří odmítají jakékoliv zmínky o Internetu, a jsou podporovaní Holandskem, Keňou, Japonskem a podobně. Proti jsou staří známí jako Čína, Libanon, Írán, Kyrgyzstán a další. Předseda vypadá velice smutně a předčasné uzavírá diskusi. Problém je ponechán nerozhodnutý a je předán pracovní skupině. Tím se dostáváme k dalšímu klíčovému bodu a to je právo státu ovládat jména, čísla, adresy a identifikační zdroje. Tyto pojmy jsou rozhodně běžnější ve světě Internetu než klasických telekomunikací a takováto fragmentace Internetu je pro nás nepřijatelná. Diskusi otevírá opět Polsko, které bod odmítá, podpoří ho i Německo a po něm se hlásí o slovo ČR. Kolegyně Vrbová přichází s pro mnohé překvapivým argumentem, že tuto problematiku řeší jiný bod, takže tento již není potřeba. To vzbudilo poměrně rozruch a po přitakání Švédska dostává explicitní veřejnou pochvalu od Kanady. Na chatu mých technických kolegů se objevují nápisy jako “Go Czech” a podobně a po jednání jí ještě přijde pár delegací za tento argument poděkovat. Arabové, teď jmenovitě ti Saúdští pochopitelně protestují a vytahují svou ohranou písničku na téma, že už ustoupili mnohokrát a tohle byl jejich poslední možný kompromis a že nemůžou učinit kompromis z kompromisních pozic. Navíc o Internetu to údajně není a není se tedy čeho bát. To už předseda nevydržel, přerušil jednání a vyzval zástupce regionů ke konzultacím. Po přestávce představuje kompromisní návrh, který jednoznačně explicitně říká, že tento bod není o Internetu, a to vložením slov „within the mandate of ITU“. Odmítavé reakce Ruska, Bahrajnu, Libanonu i Saúdské Arábie mě přesvědčují o tom, že tam ten Internet viděli. Spor zůstává nedořešen a bude diskutován později.

17:40 – 18:30

Odebírám se s kolegy na pracovní skupinu o „non-discriminatory access“. Bulhaři vysvětlují, že ITRs nemůže vyřešit problémy Súdánu. ČR podpoří spojence zopakováním své pozice, že Internet v ITRs nebude. Jednání nikam nevede a můžeme se vrátit na plenary.

18:30 – 22:00

Na plenary se rozhoří další důležitá bitva o článek o bezpečnosti. Tento článek bohužel umožňuje výklad, který by legalizoval zasahování do obsahu. „Západní koalice“ chce změny, Arabské Emiráty se již doslova vztekají. Předseda vypadá jako by byl na pokraji pláče a přerušuje jednání. Po delší přestávce přichází s velmi promyšleným kompromisním návrhem. V ITRs by se objevil článek, který explicitně vylučuje výklad směrem k (internetovému) obsahu a článek o bezpečnosti by se přejmenoval na „Security and Robustness“. Málem smekám. Je vidět, že předseda má upřímnou snahu dojít k dohodě. Ale hned je mi jasné, že toto je v přímém rozporu s dalším článkem o boji proti spamu. Po krátké diskusi přecházíme dál k rezolucím, některé pojmy projdou poměrně na hraně. Ale na každém už je vidět únava a rezoluce nejsou to hlavní.

22:00 – 22:30

Jednání je přerušeno a my odcházíme na další evropskou koordinační schůzku. Horečně diskutujeme o předsednickém návrhu a velká část zemí se kloní k názoru, že tento návrh je hodně blízko tomu, co by se dalo akceptovat.

22:30 – 01:30

Na další plenárce, ale islámské země, vedené především neústupnou Saúdskou Arábií a Bahrajnem, odmítají předsednický návrh. Evropané a některé další země naopak deklarují, že je pro ně za určitých podmínek přijatelný. V tento okamžik vypadá předseda hodně sklesle a stahuje svůj návrh. Pro dohodu udělal maximum. Celé jednání pak už jen pokračuje v duchu přestřelek mezi již mnohokrát zmíněnými státy. Jindy hlasitý a suverénní zástupce Íránu v jednu chvíli žádá konec jednání s tím, že je jen člověk a že je unavený. Je to zvláštní, ale nastala chvíle, kdy s ním souhlasím. Pak už je jednání podivně neuspořádané. O tom, která rezoluce se do textu dostane, se rozhoduje hlasováním pomocí zvednutí cedulek, což je velmi nestandardní. Ale všichni už toho skutečně mají dost.

01:30 – 01:50

Z posledních sil jdu na evropský de-briefing. Naštěstí toho mají i v Evropě dost a v této chvíli jsme (vzácně) jednotní.

A pak konečně na pokoj, dodělat pár „drobností“, které jsem přes den nestihl. Jsou 4 hodiny ráno a jdu konečně spát. Zítra nás čeká nejtěžší den celého kongresu. Sil mnoho nezbývá a začíná být zřejmé, že možnost krachu jednání je poměrně reálná. Myslím, že předseda WCIT ani generální tajemník ITU teď rozhodně nespí klidně, tedy pokud vůbec spí.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Reportáž z Dubaje – den druhý (tedy devátý)

Plenární zasedání

S ohledem na dobu, kdy jsem šel spát, jsem rád uposlechl doporučení kolegů, abych ranní koordinaci EU vynechal, protože prý nebude obsahovat nic odborného a půjde o administrativu. Ten čas navíc mi skutečně prospěl. Kolegyně Vrbová ovšem asi nespí, takže ještě u snídaně, kterou jsem s ohledem na zkušenosti předchozího dne vzal velmi poctivě, jsem pročetl její e-mail s poznámkami z tohoto jednání. Skvělé, mohu jít až na plenární zasedání. A skutečně to stojí za to. Přímo na plenárním zasedání se řeší některá konkrétní ustanovení ITRs a velká diskuse se strhne na téma, jestli by některé konkrétní ustanovení mělo obsahovat ‚shall‘ nebo ‚should‘. Tomu ještě rozumím. Po chvíli se objeví kompromisní návrh ‚shall endeavor‘. Výborně, práce nám jde od ruky! A za pár minut je na stole ‚shall encourage‘. Nakonec je správně varianta C a jdeme na další body, tento trval jen asi 15 minut. Nakonec ale plenární zasedání končí nečekaně brzy, už ve 12:00 ač bylo plánované do 13:00. Rozhodně neprotestuji protože od 12:30 je zasedání ad-hoc working group na téma non-discriminatory access, která byla vymyšlena včera.

Access

„Výhodou“ pracovních skupin je, že se konají mimo dohled kamer, takže se hned na úvod může realizovat zástupce Kuby, který nám vysvětluje, jak to mají s tím přístupem k Internetu těžké. Nikdo je sice nepolitoval, ale Írán se přidal s tím, že on by chtěl měnit správce Internetu. Súdán nezůstal pozadu a podpořil oba návrhy s tím, že politika by neměla ovlivňovat Internet. Brilantní názor! Teď už čekám jen Severní Koreu a Západní Saharu. Nedočkal jsem se, naopak, ozývají se Britové a rovnou varují před otvíráním Pandořiny skříňky, Kanada poměrně suše podotkla, že to je celé ‚out of scope‘. A po krátkém vystoupení Rusů, kteří „překvapivě“ oba návrhy podpořili, se k anglosaské linii přihlásí i USA. No a celá diskuse pěkně pokračuje ve svižném tempu. Čína návrhy podporuje, Japonci naopak nezapomínají, kdo jim psal ústavu a jsou proti. Írán tvrdí, že Internet je ‚in scope‘. Horečně s kolegyní Vrbovou diskutujeme, zdali máme vystoupit. A vzhledem k tomu, že vedle sedí zástupkyně EU, tak se s ní nakonec dohodneme, že reagovat bude ona. Mimochodem, EU není členem ITU, takže její zástupci jsou oficiálně v kyperské delegaci jakožto předsednické země.

A další

Mezitím kolegyně odbíhá na další EU koordinaci. Jednání končí s mírným zpožděním a tak jdu pozdě na jednání ad-hoc group on Article 6. Tam už ale pilně zapisuje kolegyně Nováková a vše mi reportuje a já se s pochopením dívám na osiřelou cedulku našich východních sousedů. Inu jejich delegace je ještě menší než ta naše, nějak mi není jasné, jak to vůbec zvládají. I této skupině předsedá můj oblíbenec doktor Horton z Austrálie, který nám hodně času ušetřil již včera. A skutečně končíme na čas v 15:30. Další plenárka je až v 18:30. Super, plánuji si, že alespoň vyřídím pár mailů. Málem by se mi to i podařilo, kdyby mě cestou ze sálu nezastavilo několik kolegů z ostatních delegací. Ale nelituji, protože se dozvídám mnoho zajímavých věcí ze zákulisí a nakonec stíhám i večeři. Dneska je krásný den!

První návrh ITRs!

Další plenárka začíná v 18:30 a asi nejzábavnější je diskuse o tom, jak často by se tento sněm měl opakovat. To je jednoduché téma, takže se chce vyjádřit každý a vzduchem lítají návrhy jako 8 let, 12 let, ať rozhodne plenipotentiary a podobně. Osobně bych nejradši navrhl jednou za milénium, ale pochopitelně mlčím. Podstatné je, že někdy po desáté hodině dostáváme první celistvý návrh ITRs a všichni si v něm horečně děláme poznámky. Na první pohled to nevypadá tak zle. Ale hned si podtrhávám už samotnou definici telekomunikací, do které se vloudilo slovíčko ‚intelligence‘, což zavání obsahem, a asi nejvíce mi vadí ustanovení o spamu, což bude prubířským kamenem soudržnosti „západní koalice“. Mám obavu, že ne všichni toto odmítnou. Já bych ale opravdu nebyl rád, aby ITU začalo bojovat s tímto neduhem, přišlo by mi to jako vyhánění čerta ďáblem, navíc to naznačuje zkoumání obsahu. Na druhý pohled je to už ale horší a všímám si věcí jako definice pod čarou u pojmu operating agencies, národní správy jmen, čísel a adres, bezpečnosti a pod. A vůbec se mi nelíbí ani texty rezolucí, tam se to Internetem, a ICT jenom hemží. Každopádně zatím nepodepsatelné, ale dělat se s tím snad něco dá. Ještě chvíli s českými kolegy text diskutujeme a kolem 11 večer konečně odcházím na pokoj a konečně můžu dodělat pár neodkladných věcí do práce. Zítra nás čeká první čtení ITRs, to bude celkem bitva. Jsou tři ráno, snad budu zítra trochu čerstvý.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Reportáž z Dubaje – den první (tedy osmý)

Nerad píšu ke svým příspěvkům na blog nějaký disclaimer, ale zde mi prosím odpusťte prohlášení, že tyto zápisky jsou pouze mými osobními postřehy a v žádném případě nevyjadřují postoj české delegace zde v Dubaji. Mají sloužit pouze jako nahlédnutí do zákulisí vyjednávání a nikoliv jako faktografický zápis.

Přílet

Moje letadlo dosedlo na dubajské letiště krátce po půlnoci, a tak jsem s velkým povděkem kvitoval SMS kolegyně Vrbové z MPO, že mě vyzvedne ráno až v 10 hodin. To jsem ještě netušil, že touto dobou přilétají snad všechna letadla a že pasová kontrola tu rozhodně není nikterak rychlá. Po absolvování všech formalit, cesty a ubytování jsem na hotelu krátce před třetí hodinou. Nastudování zbytků dokumentů, které jsem nedočetl v letadle, nechávám na ráno.

Ráno vše funguje, jak má, a paní Vrbová mě přesně v domluvenou hodinu vyzvedává na recepci a cestou na konferenci vysvětluje, co se aktuálně děje. Obdivuji její elán, protože vím, že jednání probíhají nepřetržitě od pondělí včetně soboty i neděle. Trochu naivně jsem se zeptal, jestli sraz v deset byl proto, abych si trochu odpočinul nebo proto, že je zvykem začínat později. Pochopitelně první možnost byla správně a zbytek delegace začal den již v 8:00 na EU koordinaci.

Jednací sál

Jednací sál je vlastně obrovská hala, která se spíše hodí pro veletrhy než konference. Jednací sály jsou zde budovány pomocí tenkých mobilních stěn a závěsů, takže zvukové podmínky rozhodně nejsou ideální. Nicméně to příliš nevadí, protože každý má sluchátka, ve kterých běží simultánní překlad v oficiálních jazycích OSN. Žádné reproduktory tu tedy nenajdete.

Na jednání přicházíme s mírným zpožděním, ale aktuální diskuse se vede o komunikaci v námořní dopravě, což rozhodně není nejdůležitější české téma. Takže se můžu v klidu pozdravit se zbylými členy – šéfem české delegace panem Zemanem z ČTÚ a s paní Novákovou z MPO. I oni mě informují o aktualitách a dostávám pár dalších dokumentů, které se snažím v rychlosti načíst. Ale i tak mě pobaví vystoupení zástupce Íránu, který požaduje, aby se lhůta na zúčtování komunikací v námořní dopravě vrátila zpět na 18 měsíců místo navrhovaných a zjevně příliš krátkých 12 měsíců. Ono s Íráncem bude ještě hodně legrace. Chvilku strávím úvahou nad tím, jak taková věc probíhá a jestli to náhodou není právě papírově dopravováno po lodích a z jakého století že vlastně tato věc pochází, ale v tom mi přiletí další várka dokumentů pomocí zatím svobodného komunikačního systému z pozdější doby. Podobných mailů mi ještě v průběhu dne přijde hodně, pro jednání je jich potřeba neuvěřitelné množství. Navíc námořní problémy rychle odplavaly a přichází téma pro nás mnohem důležitější. Diskuse je někdy celkem rozvleklá, velice zajímavé bylo sledovat „bitvu“ o to, jestli v jednom usnesení o roamingu má být slovo „rates“ nebo „tariffs“ či „costs“ a podobně. Když už jsem myslel, že diskuse nemůže jít dál, někdo podotkl, že rozhodný text ITRs je ve francouzštině a jak to tedy zní v tomto jazyku. Nicméně jde se dál a v jednáních jsou již první zmínky o Internetu. Jednání by bylo hodně nudné, kdyby si občas nevzal slovo právě zástupce Íránu a žoviální formou nepoučil předsedající o tom, co má právě učinit, co bychom měli dělat, co neměli a podobně. Některé poznámky jsou už spíše zdržující a urážlivé, a tak mi v tu chvíli je trochu líto, že arabské jaro nebylo exportováno i na území Persie.

CEPT

Místo oběda je koordinační schůzka CEPT a já začínám litovat, že jsem tak bohatýrsky vynechal snídani. Kolegové z delegace mě ubezpečují, že na oběd tu čas rozhodně není, a tak mi alespoň hlad mírní pocit, že v tom nejsem sám. Jednání CEPTu, tedy 33 států, má celkem očekávatelný průběh, až na jednu věc. Poměrně dlouho se diskutuje na téma, že my Evropané vystupujeme příliš razantně a nediplomaticky, že naše prohlášení zní někdy hodně arogantně. Osobně si arogantně myslím, že to je u takových jednání celkem v pořádku. Velká část diskuse je o návrhu „více států“, který sice nikdo oficiálně neviděl ani není jasné, jestli byl předložen, ale je jasné, že se nám rozhodně nebude líbit, protože je především o Internetu. Diskuse utichne ve chvíli, kdy se na twitteru ITU objeví zmínka, že tento „nepodaný“ návrh byl stažen. Sál tleská, zase o kus práce méně. O chvíli později přijde předsedající WCIT, aby s námi prohodil pár slov. Ač člověk z Emirátů, je z něj jasně cítit, že mu jde hlavně o to, aby k nějaké dohodě došlo a kongres mohl být prohlášen za úspěšný. Velmi zřetelně naznačuje, že zmínky o Internetu v závěrečném dokumentu nebudou. Že by?

Access

Po průletu místní kantýnou přibíhám pozdě na další jednání ve velkém sálu v 14:30. Později se dozvídám, že některé státy mají problém s rovným přístupem k Internetu. Jedním z příkladů je prý Súdán, kterého odstřihly i karetní asociace jako VISA a MasterCard. Po tomto vystoupení je mi líto, že zástupci této země nebyl odstřižen i mikrofon přímo na jednání a brzy zjistím, že problém přístupu není ani tak u Internetu jako spíše u správy Internetu. Nevěřícně koukám, jak se z problematiky Access (alespoň tak to souhrnně nazýváme u IGF pod OSN) stává problém správy Internetu. A nakonec se rozhodne, že na toto téma bude neformální pracovní skupina. Smutně si počítám, kolik taková věc zabere času. Navíc Íránec je v ráži a postupně se dozvídám, jak moc jsou s aktuálním předsedajícím kamarádi. Tedy podle slov velmi, podle tónu řeči si tím nejsem tak jistý :-). Toto jednání skončí asi v 17:30 a najednou se stane něco neuvěřitelného. Máme asi hodinu volna! Radostně se rozbíhám do obchodu, abych měl další den nějaké vlastní zásoby. Cestou ještě diskutuji s kolegy Deep Packet Inspection, ale o tom někdy jindy.

Bulharská metoda

V 18:30 se naše výprava rozdělí a já následuji kolegyni Vrbovou na jednu z pracovních skupin, která finalizuje jeden z dílčích textů. Na její návrh je zrušen jeden z odstavců, což se této pracovní skupině podaří ještě několikrát. S ohledem na fakt, že ITRs by měly být zrušeny všechny, to zase není tak velký počin, ale každý zásah se počítá! Předsedající jednání z Austrálie si zjevně váží našeho času a vše probíhá v pekelném tempu. Rušení článků nazývá vtipně „bulharská metoda“ neboť i tato delegace by celé ITRs zjevně nejradši zrušila. Ale nakonec po optimismu z poledne začínám mít náladu velmi pesimistickou. Snad v každém druhém bodě je nějak skryt Internet nebo peeringová centra a podobně. Když jeden takový bod nebyl smeten ze stolu a já už začal mít ty nejčernější myšlenky, dostalo se mi od zkušené kolegyně vysvětlení, že na zamítnutí bude ještě čas na plenárce. Zástupce „arabské ligy“ dále neguje každý pokus o vyčištění textu, což je to jediné, co smí pracovní skupina učinit. Díky předchozímu vysvětlení to beru sportovně a pokračuji trochu více optimisticky, ale jen trochu.

Plenární zasedání a prohlášení Egyptu

Na plenární zasedání dobíháme jen s malým zpožděním v 19:35, zbylí dva kolegové nás stručně informují o průběhu. Množství a rychlost projednávání dokumentů graduje. Často už ani nestíhám přepínat okna v počítači. Rozhodně nezávidím kolegům jejich rozhodování kdy a s čím vystoupit, aby to bylo k věci a v ten pravý čas. Bohužel ne všechny země mají podobné starosti a tak občas předsedající kroutí očima na poznámkami k dokumentům, které již byly schváleny a navíc nejsou na program. S poměrně šokujícím prohlášením přichází Egypt. Tvrdí, že ačkoliv je údajně zmíněn v návrhu „více zemí“, tak není autorem a rozhodně tento návrh nepodporuje. Naopak podporuje volný Internet a věci jako regulace obsahu a cenzura do něj nepatří. Pak ještě jmenovitě podpořil multistakeholder princip a ICANN. Podruhé si dnes s radostí vzpomenu na arabské jaro a dovolím si toto označit za zprávu dne. Plenární zasedání končí krátce před devátou. Přemýšlím, proč v tak byrokratické instituci jako je ITU nemají odbory. S ohledem na fakt, že kolegové ze státní správy jednají už 11 hodin a jsou tu již sedmý den bez přestávky, začínám je považovat za supermany. A to ještě pohledem do kalendáře zjistím, že za chvíli začíná EU koordinace, která by měla skončit v 11! Můj výraz ve tváři byl asi poměrně jasně rozpoznatelný, protože mi kolegové sdělují, že tento mítink je pouze administrativní, že jako technický poradce na něj nemusím a že pokud by se něco náhodou stalo, že na to bude prostor ráno a propouštějí mě. Velmi intenzivně jsem se snažil, aby v mé tváři mohli číst znovu a to tentokrát výraz díků. Mám totiž silný pocit, kdyby se vytiskly mé nevyřízené maily za tento den, byly by vyšší než ta místní Burdž Chalífa. Nechávám tedy kolegy jejich nelehkému osudu a běžím na pokoj. Jsou tři ráno, část mailů vyřízena, poznámky dopsány, zítra nás čekají další vzrušující jednání. Ach jo. No, ale Internet si zaslouží nějaké oběti, ne?

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip