IPv4 adresy nám ještě ani pořádně nedošly a už tu máme první zdokumentovaný případ prodeje adres, nebo přesněji zatím pokusu o prodej. O co přesně jde? Ústřední postavou příběhu je společnost s poměrně dlouhou i slavnou historií s dnešním názvem Nortel. Tato společnost získala v době rané éry Internetu v lednu roku 1991 blok IP adres 47.0.0.0/8 o velikosti téměř 17 miliónů adres.(v databázi IANA má označení Bell-Northern Research). O osmnáct let později tato společnost zkrachovala. Od té doby postupně rozprodává svůj majetek, což je činnost v bankrotovém režimu poměrně obvyklá.

Co je ale neobvyklé je skutečnost, která v nedávné době rozvířila mnoho diskusí lidí zabývajících se internetovou infrastrukturou. Dow Jones Daily Bankruptcy Review přinesl informaci, že Nortel prodal část svého adresního prostoru společnosti Microsoft. (Pozn. aut.: Bohužel nemám placený přístup do této aplikace a tak se v tomto případě spoléhám pouze na sekundární zdroje.) Z údajného dokumentu Delawarského úpadkového soudu vyplývá, že Microsoft koupil 666 624 IP adres za cenu 7 500 000 USD. Z toho 470 016 adres je k okamžitému použití a 196 608 je zatím využíváno a bude k dispozici později. Dlužno podotknout, že jde pouze o návrh smlouvy. Soud by měl ještě vše stvrdit.

Musím říci, že tato zpráva je pro mě zatím trochu záhadná. Především mi není úplně jasné, o jaké adresy jde a proč je jich tak podivné množství. IP adresy nejde převádět po jedné, lze to pouze po blocích. 666k sice vypadá jako poměrně magické číslo, ale velikosti IP bloků bývají vždy nějaké mocniny dvojky, nebo chcete-li kulatá čísla ve dvojkové soustavě. Číslo 666 624 se ve dvojkové soustavě zapisuje jako 10100010110000000000. Počet jedniček v tomto čísle udává nejmenší možný počet IP bloků, které by se mohly převádět. Ale možná bude vysvětlení prozaičtější, dokument jistě nepřipravoval žádný správce routerů.

Tedy pro teď předpokládejme, že čísla jsou v pořádku. Pak by hodnota jedné IP adresy byla o něco více než 11 USD. Vzhledem k tomu, že Nortelu ještě zůstala větší část z původního velikého bloku čítající cca 16 miliónů adres, mohou další prodeje vydělat věřitelům ještě slušných 162 miliónů USD. Proč nebyly prodány všechny IPv4 adresy? Že by byly všechny využity? Nebo odprodány s jinými částmi společnosti?

Vlastní dokument dokonce cenu IP adresy komentuje. Zmiňuje fakt, že cenu nelze určit na základě předchozích transakcí, protože takových mnoho není. Je tedy odůvodněna cenou, kterou za přidělení IP adresy účtují ISP, a také náklady na přechod na protokol IPv6 a podmínkami trhu po vyprázdnění IPv4 registrů.

Z tohoto vyplývá, že celý alokovatelný adresní prostor by pak byl oceněn na cca 42 miliardy USD, což je už celkem solidní číslo. Bohužel, ladem nám pak v tomto světle leží cca 3 miliardy USD za nevyužité adresy třídy E. Je otázkou, zdali by někdo za takovou sumu nepřišel na způsob, jak je využít.

Je ještě předčasné dělat závěry, jestli byl sekundární trh s IPv4 adresami spuštěn či nikoliv. Zatím není úplně zřejmé, co se vlastně Microsoft snaží koupit. Transakce ještě nebyla dokončena a velice důležité bude, jak se k problému postaví správce severoamerického adresního prostoru ARIN, který je zmíněn jako příjemce oznámení o této transakci. Bude velmi zajímavé dále sledovat, jak se kauza vyvine.

A jaká je situace u vás? Nemáte pocit, že právě výrazně vzrostla hodnota vašich sítí?

Ondřej Filip

Na první pohled by se mohlo zdát, že letošní únor v IPv4 alokacích téměř vyrovnal rekordní leden. Součet položek v alokačních záznamech udává téměř 36 miliónů alokací. Nicméně toto číslo je ovlivněno jednou nepřesností a tou je alokace bloku 185.0.0.0/10 v evropském regionu. Jde totiž pouze o dočasnou alokaci, která se provádí v rámci testování dostupnosti daného bloku, tzv. debogonizace. Poněkud více jsem o tomto procesu psal v jednom ze svých starších příspěvků. Po očištění o tento blok se tedy dostáváme k číslu menšímu než 32 miliónů, což je i tak nadprůměr.

Nejvíce adres spotřeboval jako obvykle region Asie-Pafic a to zhruba 22,6 miliónu. Na druhém místě skončil s velkým odstupem region Severní Amerika s 5,3 miliónu. Evropský region skončil na třetím místě s 3,5 milióny. LACNIC rozdal cca 300 tisíc adres a AfriNIC pouhých 50 tisíc. Je vidět, že rozdíly mezi regiony bohužel spíše narůstají a IPv4 dojde v různých částech světa velmi různě.

Překvapivě v žebříčku zemí tentokrát těsně nevyhrála Čína. Porazilo ji totiž Japonsko s více než 10 milióny alokovanými adresami. Z toho ale více než osm miliónů připadá na alokaci velkého operátora NTT, konkrétně jde o 153.128.0.0/9. Čína se v únoru spokojila „jen“ s osmi milióny, Spojené státy požádaly o pět miliónů. Následující graf ukazuje rozložení alokací pro deset nejaktivnějších zemí a zbytek světa.

Jak už jsme si řekli, na poli IPv4 tento únor ničím výjimečným nebyl. Nicméně mnohem zajímavější byla situace na poli IPv6. Tam už o rekord šlo. V únoru bylo totiž alokováno 380 IPv6 prefixů, což je prozatím nejvíce v historii. Jak se počty alokací vyvíjely v jednotlivých měsících nejlépe ilustruje následující graf.

Jak je vidět, vyčerpání IPv4 adres v registru IANA skutečně probudilo mnohé dosud spící správce a donutilo je ke zvýšené aktivitě v zavádění IPv6. Alokace jsou jakýmsi předvojem skutečného zavádění IPv6, takže doufejme, že dojde k podobné akceleraci i u jednotlivých poskytovatelů služeb, a že budeme brzy zavaleni nabídkou připojení po IPv6 i jednotlivých IPv6 webů a ostatních služeb.

Ondřej Filip