Vzhledem k tomu, že mě už i má žena nazvala Carrie Bradshaw, je myslím na čase celý dubajský sloupek ukončit. Po tom celém maratonu jsem byl už skutečně vyčerpaný a hodlal jsem spát co nejdéle. Bohužel mě vzbudil telefonát z České televize. Prý se nemohou dovolat domluvenému mluvčímu a jestli můžu mluvit já. Byl jsem tak překvapený, že jsem ani nedokázal odmítnout a byl jsem moc rád, že telekomunikace ještě nepostoupily natolik, aby mi na mém telefonu fungovalo video. Odpověděl jsem se zavřenýma očima a zhroutil se opět do postele. Do 11:00 byla lhůta na podání dodatečných deklarací. A ve stejný čas začalo i další plenary. Ale krom čtených prohlášení nic zajímavého nepřineslo. V deklaracích mě zaujaly výhrady Číny, Ruska a Argentiny. Tedy u Číny mě zaujalo, že žádnou nepodala, což bych u takové země čekal. Rusko zcela jasně v deklaraci napsalo, že vychází z předpokladu, že pohlíží na Internet jako na novou globální telekomunikační infrastrukturu. Tím se myslím zcela jasně potvrzují obavy západní koalice o ruském vnímání celé smlouvy. A Argentinci nezapomněli zmínit, že Malvínské ostrovy jsou jejich území. A samozřejmě Britové odpověděli v dodatečné deklaraci, že Falklandské ostrovy jsou jejich. No ať si každý svoje ostrovy užije, ne?

Další plenární zasedání pokračuje v 15:00, tedy nakonec až v 15:37. Začne reportem o podpisových právech. Potom opět vystoupí pár zemí jako Švýcarsko, Peru a Indie a předseda diskusi utíná a zahájí podpisovou ceremonii. Zástupci jednotlivých zemí přináší v deskách podpisy, podávají ruku předsedovi a odevzdávají desky sekretariátu ITU. Češi, stejně jako téměř všichni Evropané, to pouze sledují. Když byly vyjmenovány všechny státy, ujímá se slova generální tajemník ITU. Má dlouhou, místy až dojemnou řeč, ve které poděkuje leckomu a lecčemu. Na konci to je předseda WCIT, který navíc obdrží medaili. Ten poté mluví, mimochodem poprvé arabsky, a také hodně děkuje, dokonce i ICANNu a na konci prohlásí konferencí za úspěšnou. V řeči zmíní, že smlouvu podepsalo 89 zemí a 55 ohlásilo, že ještě budou věc konzultovat doma. Pak je opět otevřen prostor pro projevy jednotlivých delegací, což už je hodně monotonní. Akorát, když má řeč představitel Íránu, tak přemýšlím, proč takového výrazného mluvčího a profesionála neměl i západní blok. Tento člověk dokázal mnohokrát krátkým výstupem zcela změnit situaci a směr vyjednávání.

Co říci na závěr. Domů se vracím s pocitem, že delegace České republiky byla velice aktivní a snažila se hájit náš pohled na věc, který je pochopitelně hodně rozdílný od zemí, ve kterých telefonování i Internet poskytují pouze státní monopolní společnosti a mají výrazně jiný výklad slova „bezpečnost“ a podobně. Bohužel přijatý dokument nakonec nebyl akceptovatelný, byť moc asi nechybělo. Navíc je díky připomínkám „západního bloku“ jako téměř kompromisní text vlastně nevýhodný i pro státy, které jej podepsaly. Možná se měly sejít bez nás, ale to by neměly tolik zábavy.

No a když už jsem dnes zaslechl tolik slov díků, dovolte i mně poděkovat všem členům naší delegace, jmenovitě však kolegům, kteří se mnou na konferenci trávili nejvíce času, Markétě Novákové a Annelies Vrbové z MPO a Petru Zemanovi z ČTÚ za jejich obrovské úsilí a téměř nepřetržité nasazení. A zde přidávám pověřovací listinu České delegace s podpisem Karla Schwarzenberga. Bohužel plastický znak ČR scanner nezachytil.

Z Dubaje pro .blog už naposledy Ondřej Filip

Dnešní den je nejdůležitějším dnem z celého jednání. Proto mi, prosím, odpusťte trochu delší text.

09:30 – 12:00

Vše začalo pokračováním poslední debaty z minulé noci v plenary. S ohledem na to, jak krátká byla přestávka mezi tímto ranním a posledním nočním jednáním, nemám přes svou ospalost problém se rychle zorientovat. Předseda předkládá další kompromisní návrh formulace, která by měla vylučovat, že by v ITRs šlo o obsah. Nicméně je to výrazně slabší formulace, než byla ta původní. Portugalsko vystoupí a ohlásí, že země EU nejásají a že to celé budeme posuzovat jako komplexní balík návrhů. Holanďané ještě mírně přitvrzují a jsou pokáráni předsedou, že nejsou dostatečně konsensuální. Dále následuje poměrně dlouhá debata o článcích nazvaných jako „new provisions“. „Západnímu bloku“ se spíše nelíbí, a tak nakonec předseda navrhne a vlastně si i schválí jejich zrušení. Je vidět jeho obrovská snaha o kompromis. Dále pokračuje přestřelka o odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv. Předseda chce opět nechat indikativně hlasovat, ale po intervenci Íránu to neudělá. Jednání je přerušenou na neuvěřitelných 2,5 hodiny. Super, to máme oběd a pár vyřízených mailů!

14:30 – 16:15

Pokračuje diskuse o rezolucích. Nesložitější je situace u rezoluce, která se jmenuje „To foster an enabling environment for the greater growth of the Internet“. Už to samo částečně porušuje princip, podle kterého by WCIT neměl být o Internetu. Ale přeci jenom, rezoluce mají úplně jinou váhu než samotný Řád a tato rezoluce úplně smrtící není. USA a UK ještě bojují o dílčí změny a dosáhnou úpravy textu. Vracíme se zpět do ITRs a diskutuje se již mnohokrát diskutovaný bod 3.7. Předseda jej chce vymazat výměnou za adopci rezoluce 69 z WTSA. USA je proti. Dochází ještě k určitým úpravám textu. V této chvíli se mi zdá, že obě strany mají velkou snahu se dohodnout. Jednání je přerušeno.

17:00 – 18:30

Po přestávce předseda představuje poslední kompromisní text, poté bez výrazné diskuse přeruší na 2,5 hodiny jednání. Teď se „láme chleba“. V přestávce je EU koordinace, kam vybíhá kolegyně Nováková. Já se s kolegyní Vrbovou snažím pečlivě analyzovat text doslova písmenko po písmenku. Celá delegace čile komunikuje mezi sebou i s ostatními. Předložený text mi přijde hodně na hraně. Body, které chtěla „západní koalice“, jsou hodně oslabené a text pořád obsahuje problematické pasáže, jako například o bezpečnosti a spamu. Odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv je oslaben pouze na zmínku o lidských právech. A pravdou je, že nám toto znění mnoho nepřináší. Nicméně můj osobní pocit je, že toto už zase tak daleko od dohody není.

19:30 – 22:30

Jednání nakonec začíná až ve 20:00, což je přesně čas, kdy mám domluvený telefonát z ČT24. Odbíhám a snažím se rozbít mýtus, že státy chtějí uchvátit Internet a že byla v tomto směru uzavřena nějaká dohoda. Ještě na cestě zpět do sálu mám telefonát z Rádia Česko na podobné téma. Po příchodu do sálu mě ostatní členové delegace uklidňují, že jsem o nic zásadního nepřišel. Arabové chtějí vrátit text, který zmiňuje jména, čísla, adresy a identifikační zdroje, chtějí to schovat pod odstavec 3.5. Asi aby tím reagovali na onu námitku kolegyně Vrbové. Po rychlém protestu Kanady to ale stahují. Afričané chtějí obohatit preambuli o text, který vychází z pracovní skupiny „non-discriminatory access“, tedy onen původní článek 3.7 – celkem na první pohled nevinně znějící právo na přístup států k mezinárodním telekomunikacím – do sekce o lidských právech. Jde vlastně o původní kubánský návrh. USA hned reagují a ptají se, kdy bude přestávka. Když se dozví, že nebude, tak změnu napadnou. A přidává se Švédsko, Švýcarsko i Česká republika, Kanada apod. My se ohrazujeme proti míchání práv států mezi lidská práva. Mezi odpůrce se mimo Číny, Ruska a podobně zařadí i Irák, jeho zástupce na konec řeči vyzve delegáty, aby urychlili jednání, že si chce nakoupit, když už je v Dubaji. Cože? Slyším dobře, nejsem už přetažený? Nespím? Předseda přeformuluje text, ale Kanada jej opět okamžitě odmítá. A po chvíli diskuse přichází Írán s návrhem, aby se hlasovalo zvednutím rukou a opírá to o nějaký článek jednacího řádu. Předseda se notnou chvíli radí s kolegy a pak skutečně zahajuje hlasování. Nejprve se ptá, kdo je pro ukončení diskuse k tomuto bodu. Pro je 93 států, proti nikdo a zdrželo se 16 zemí včetně ČR. Podotýkám, že v sále by mělo být 160 států, takže mnoho zemí prostě hlasování ignorovalo. A pak přichází nejdůležitější bod celé konference. Předseda nechá hlasovat o Africkém návrhu (který ideově vychází z Kubánského). Pro je 77 států, proti 33 včetně ČR a 8 se zdrželo. Podruhé se ujišťuji, jestli jsem při vědomí. Mám pocit, že delegáti ze 77 zemí už vážně chtějí jít nakupovat. Tohle přeci může mít pouze jediný výsledek! Předseda oznamuje, že dohoda o textu je hotova.

A reakce přichází okamžitě. Je přibližně 22:05 a USA jako první ohlašují, že dohodu nepodepíší. A ke Spojeným státům se připojuje i Spojené království, inu jsou to spojenci. Švédsko varuje, že je dohoda ohrožena a čeká na reakci Stockholmu. Kanada se vyjadřuje obdobně jako jeho jižní soused. Polsko, Dánsko, Keňa a Kostarika i Katar volí mírnější švédskou variantu. Pár států se vyjadřuje pro a pak se konečně dostává na řadu i ČR. Pan Zeman se odkáže na naší historickou zkušenost s proměnou společnosti, vyzve ostatní státy k následování a potom rezolutně odmítá podpis dohody. Koukám na předsedu a je mi ho líto. Pro dosažení dohody udělal snad i nemožné, chybělo poměrně málo a nakonec nic. Vypadá smutně. Plenary je přerušeno a nastává čas pro EU koordinaci, která ale již mnoho přinést nemůže.

23:30 – 01:15

Dochází k prvnímu čtení dokumentu, ještě se ladí překlepy, velká písmena a různé drobnosti. Okamžitě poté dochází k druhému čtení dokumentu a je konec. Je vyhlášeno, že čas na podání výhrad k dokumentu je 1,5 hodiny, tedy do dvou do rána. To mi přijde jako velice krátká doba. Později již výhrady nebude možné uplatnit, takže mnoho států má hodně práce. Pak se ještě vyjadřují další země a vesměs říkají, proč je pro ně text problematický a že jej budou muset ještě konzultovat se svými hlavními městy. Jasné ne říká Austrálie. Naopak Palestina prohlašuje, že je připravena se textem řídit jakmile získá samostatnost. Ještě komunikuji s některými kolegy z ostatních delegací a kolem druhé odcházím pracovat na pokoj.

Zítra jsou na programu už jen spíše formální kroky. Bude zajímavé sledovat, kdo nakonec připojí podpis. Orientační mapku můžete nalézt zde – http://www.ipv.sx/wcit/.

Jsou čtyři ráno, jdu spát s hřejivým pocitem, že zítra si můžu přispat. Už toho k řešení mnoho není.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Pokud bych dopodrobna popisoval dnešní den, nešel bych vůbec spát. Proto doufám, že mi laskaví čtenáři tohoto blogu odpustí, když dnešek popíšu jen hodně heslovitě a zastavím se jen u nejdůležitějších momentů.

08:30 – 09:30

EU koordinace, ráno je pro mě po 4,5 hodinách spánku poměrně kruté, ale vzhledem k tomu, že se blíží finále, utíkám na ranní EU koordinaci. Z taktických důvodů nechci popisovat obsah těchto porad, ale je pravdou, že EU rozhodně není jedna země.

09:30 – 11:15

Začíná dopolední plenary, jehož hlavním bodem je první čtení ITRs. Hned první sporný bod je v tom, že země „západní koalice“ navrhují do preambule odkaz na univerzální delegaci lidských práv. Připojuje se i Tunisko a velmi pěkný vstup má Costa Rica, která ve většině bodů „západ“ podporuje. Připomíná, že demokracii mají už 100 let a 74 let jsou bez armády. Nicméně spor není ukončen a generální tajemník ITU vtipně poznamenává, že to vypadá, že preambule bude to poslední, co bude uzavřeno.

11:30 – 12:30

O přestávce kupuji v místním stánku snídani a k ní nepitelnou kávu servírovanou v kelímku Starbucks. Nedivím se, že USA s UAE těžko hledají společnou řeč :-). V plenary začíná diskuse o základních definicích. Česká republika k nelibosti předsedy otvírá diskusi o jedné z nich, která říká, na koho se ITRs bude vztahovat (Operating Agencies). Je pro nás důležité, aby tato definice byla co nejužší. Předseda nás trochu kárá tím, že vysvětluje, že tato definice je součástí širší dohody, která by se neměla bořit. Nicméně záhy se přidávají USA, které tvrdí, že tato definice potřebuje další masírování (massaging). Některé další evropské země USA podporují a mnohé islámské a africké země jsou naopak proti. Diskuse na toto téma nebyla ukončena až do konce dne. Poměrně zajímavá situace nastává, když Rusové napadají zástupkyni EU po té, co začíná svůj proslov tím, že EU dostala Nobelovu cenu míru. Rusko poznamenává, že EU ani Komise nejsou členy ITU a tedy nemají právo mluvit. Když předseda žádá zástupkyni EU o vyjasnění situace, dostává bez uzardění odpověď, že ona je zde za současnou předsednickou zemi Kypr. To je technicky pravda, ale moc se mi ta odpověď hrdého laureáta Nobelovy ceny nezdá.

13:00 – 14:30

Další EU koordinace, ve které si ujasňujeme podstatné body, které nám v textu vadí.

14:30 – 17:40

Plenary pokračuje a začíná první důležitá bitva o tzv. „non-discriminatory access“, odstavec 3.7. Toto téma se objevilo včera na žádost Súdánu, i když tento text přímo navrhla Kuba. Téma otvírají Poláci, kteří odmítají jakékoliv zmínky o Internetu, a jsou podporovaní Holandskem, Keňou, Japonskem a podobně. Proti jsou staří známí jako Čína, Libanon, Írán, Kyrgyzstán a další. Předseda vypadá velice smutně a předčasné uzavírá diskusi. Problém je ponechán nerozhodnutý a je předán pracovní skupině. Tím se dostáváme k dalšímu klíčovému bodu a to je právo státu ovládat jména, čísla, adresy a identifikační zdroje. Tyto pojmy jsou rozhodně běžnější ve světě Internetu než klasických telekomunikací a takováto fragmentace Internetu je pro nás nepřijatelná. Diskusi otevírá opět Polsko, které bod odmítá, podpoří ho i Německo a po něm se hlásí o slovo ČR. Kolegyně Vrbová přichází s pro mnohé překvapivým argumentem, že tuto problematiku řeší jiný bod, takže tento již není potřeba. To vzbudilo poměrně rozruch a po přitakání Švédska dostává explicitní veřejnou pochvalu od Kanady. Na chatu mých technických kolegů se objevují nápisy jako “Go Czech” a podobně a po jednání jí ještě přijde pár delegací za tento argument poděkovat. Arabové, teď jmenovitě ti Saúdští pochopitelně protestují a vytahují svou ohranou písničku na téma, že už ustoupili mnohokrát a tohle byl jejich poslední možný kompromis a že nemůžou učinit kompromis z kompromisních pozic. Navíc o Internetu to údajně není a není se tedy čeho bát. To už předseda nevydržel, přerušil jednání a vyzval zástupce regionů ke konzultacím. Po přestávce představuje kompromisní návrh, který jednoznačně explicitně říká, že tento bod není o Internetu, a to vložením slov „within the mandate of ITU“. Odmítavé reakce Ruska, Bahrajnu, Libanonu i Saúdské Arábie mě přesvědčují o tom, že tam ten Internet viděli. Spor zůstává nedořešen a bude diskutován později.

17:40 – 18:30

Odebírám se s kolegy na pracovní skupinu o „non-discriminatory access“. Bulhaři vysvětlují, že ITRs nemůže vyřešit problémy Súdánu. ČR podpoří spojence zopakováním své pozice, že Internet v ITRs nebude. Jednání nikam nevede a můžeme se vrátit na plenary.

18:30 – 22:00

Na plenary se rozhoří další důležitá bitva o článek o bezpečnosti. Tento článek bohužel umožňuje výklad, který by legalizoval zasahování do obsahu. „Západní koalice“ chce změny, Arabské Emiráty se již doslova vztekají. Předseda vypadá jako by byl na pokraji pláče a přerušuje jednání. Po delší přestávce přichází s velmi promyšleným kompromisním návrhem. V ITRs by se objevil článek, který explicitně vylučuje výklad směrem k (internetovému) obsahu a článek o bezpečnosti by se přejmenoval na „Security and Robustness“. Málem smekám. Je vidět, že předseda má upřímnou snahu dojít k dohodě. Ale hned je mi jasné, že toto je v přímém rozporu s dalším článkem o boji proti spamu. Po krátké diskusi přecházíme dál k rezolucím, některé pojmy projdou poměrně na hraně. Ale na každém už je vidět únava a rezoluce nejsou to hlavní.

22:00 – 22:30

Jednání je přerušeno a my odcházíme na další evropskou koordinační schůzku. Horečně diskutujeme o předsednickém návrhu a velká část zemí se kloní k názoru, že tento návrh je hodně blízko tomu, co by se dalo akceptovat.

22:30 – 01:30

Na další plenárce, ale islámské země, vedené především neústupnou Saúdskou Arábií a Bahrajnem, odmítají předsednický návrh. Evropané a některé další země naopak deklarují, že je pro ně za určitých podmínek přijatelný. V tento okamžik vypadá předseda hodně sklesle a stahuje svůj návrh. Pro dohodu udělal maximum. Celé jednání pak už jen pokračuje v duchu přestřelek mezi již mnohokrát zmíněnými státy. Jindy hlasitý a suverénní zástupce Íránu v jednu chvíli žádá konec jednání s tím, že je jen člověk a že je unavený. Je to zvláštní, ale nastala chvíle, kdy s ním souhlasím. Pak už je jednání podivně neuspořádané. O tom, která rezoluce se do textu dostane, se rozhoduje hlasováním pomocí zvednutí cedulek, což je velmi nestandardní. Ale všichni už toho skutečně mají dost.

01:30 – 01:50

Z posledních sil jdu na evropský de-briefing. Naštěstí toho mají i v Evropě dost a v této chvíli jsme (vzácně) jednotní.

A pak konečně na pokoj, dodělat pár „drobností“, které jsem přes den nestihl. Jsou 4 hodiny ráno a jdu konečně spát. Zítra nás čeká nejtěžší den celého kongresu. Sil mnoho nezbývá a začíná být zřejmé, že možnost krachu jednání je poměrně reálná. Myslím, že předseda WCIT ani generální tajemník ITU teď rozhodně nespí klidně, tedy pokud vůbec spí.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip