Jistý Ukrajinec s trojím písmenem V ve jméně začal před třiceti lety psát svůj vlastní klon Norton Commanderu. Protože bravurně ovládal asembler, vytvořil program tak nepatrný, že se vešel na každou disketu. A já měl to štěstí, že jeho 2panelový Volkov Commander byl prvním správcem souborů, s nímž jsem se pořádně setkal. Nemusel jsem pak rozepínat pevnou železnou košili zvyku lidí, již se na počítači nejprve setkají s 1panelovým Průzkumníkem a libovolný 2panelový správce jim pak přijde nepřehledný.

Slýcháme: “Uklidím si na ploše. Mám tam bordel. Jednou si udělám čas! Zpomaluje mi to počítač.” Plochu vůbec nepoužívejte. Je k tomu, aby člověk, který neumí s počítačem, našel velkou ikonu; vám už kazí návyky. Vypněte si zobrazování ikon na ploše, aby vás nepokoušelo.

Poslední díly jsme věnovali tomu, jak ovládat aplikace v počítači rychlým stiskem kláves. Ne každá aplikace je však hodna toho, zabírat vlastní klávesovou kombinaci pod vašimi prsty a v hlavě, spouštíte-li ji jednou za čas. Jak tedy obecně spouštět programy?

Už jste okusili komfort, jejž přináší umístění častých aplikací na dedikované klávesy. V desátém pokračování naší série vás zkusím inspirovat, co dalšího se šikne pod hbitými prsty.

Přiznejte si to. Používáte stále dokola jen pár aplikací. Prohlížeč, e-mail, správce souborů, přehrávač hudby… ještě něco? Dobrá, je jich třeba dvacet. Co kdyby každá z nich obdržela vlastní klávesu, abyste už nikdy nemuseli mařit čas jejich spouštěním? Prvních devět se vejde na taskbar a spolehlivě je spustí Super+číslo. Ale není všechno super, co se třpytí… Přináším doporučení, jak si přidat užitečné aplikace na Super+Ctrl+číslo a Super+Shift+číslo, a ukážu, jakou kočičinu jde se zkratkami zažit!

Hygiena

E-mail je s námi už půl století a jeho výhoda jako u každých konzervativních věcí je stabilita. Na rozdíl od instant messagingu, který umožňuje přidávat ke zprávám reakce (a učinit tak komunikaci nelineární → velmi přehlednou) a který je většinou hostován u poskytovatele (čímž se trochu vzdalujeme původní myšlence, jež tepe pod základy Internetu), je e-mail decentralizovaný. Jedna věc jsou otevřené standardy, jak má e-mail vypadat, a druhá do různé míry pokulhávající implementace, kdy si nedokonalé systémy právě teď vyměňují digitální cvrkot, snažíce se domluvit, aby vám doručily do schránky přes půl světa spam.

xkb – přemapovat pečlivě a s výhodami

Velmi silný nástroj pro mapování klávesnice představuje xkb. Náš článek představuje ani ne tak stručný úvod, jako rychlý způsob, jak jej začít používat. Pokud chcete o znalostní úroveň výš, začněte třeba s pátráním z blogu italského programátora, návodem na help.ubuntu.com nebo se odvažte do hlubšího kontextu na archlinuxu. Existuje také vynikající manuál od Paula Rusty Russela (“Nikdy jsem tenhle dokument psát nechtěl, jsem příliš nekvalifikovaný; ale vždycky jsem jej chtěl číst, a tak to byla jediná cesta.”) Jeho popis dobře ilustruje, do jakého labyrintu se v zákoutích klávesnice můžete dostat.

xmodmap – přemapovat rychle a nezávazně

Rychlý nástroj pro mapování klávesnice představuje xmodmap. Nepůjdeme do hloubky. Nebudeme si lámat hlavu, co přesně znamenají údaje, které vidíme spustivše příkaz xmodmap suše bez parametrů. Ani jak zábavnou a jak moc vedle paseku lze vysekat mezi jedlemi lesa své klávesnice, pokud tyto údaje začneme přehazovat. Použijeme xmodmap, abychom za minimální námahy klávesnici podojili. Sice se vám nemusí podařit vytřískat z klávesy více než 6 pozic, ale i to už je úspěch proti všemožným GUI přemapovačům, které vytřískají 4. S použitím xkb v dalším článku získáme 8 – i víc, co se vám na klávesnici vejde.

Používejte celou klávesnici. Jsou na ní převážně písmenka, ale možná najdeme i tlačítka, kterých jste si nikdy nevšimli. A existují ještě klávesy z hlubších vrstev šera… Vyrazme proto na túru napříč klávesnicí!

Děkuju ti, jistá Terezo, když jsi na prahu dospělosti řekla: “Proč používáš qwertz, to musíš furt přepínat, ne?” Zjistiv, že existuje ještě jiná klávesnice než qwertz, vybředl jsem z pasti mezi psaním na českých a nečeských strojích.