Stane se vám, že chcete smazat zálohu složky, ale co čert nechtěl, nejste si jisti, zda se v ní přeci jen omylem nenachází nějaký zapomenutý originál. Synchronizér složek nelze použít, soubory se válí porůzně rozesetý – jeden skončil v složce backup, druhý ve složce archiv a kdo ví, co všechno je v šestigigové složce lze_smazat. Máte dvě možnosti. První, kterou zvolí většina lidí, je nechat zálohu navždy válet na disku. Druhá je použít program na odstranění duplikátů. Jedním z takových je deduplidog. Co umí a čím se liší od dalších deduplikačních softwarů? Pojďme se podívat, jak vypadá.
Mininterface: Ze skriptu program
Každý programátor řeší dokola tytéž věci. Potká překážku. Vymačká z klávesnice deset dvacet řádků, které ji překonávají; hotovo. Ale proč si nezahrát na trochu obecnější řešení, stačí přidat pár proměnných… Jak ale zajistit, že budu skript umět ovládat ještě za týden? Nebo jak usnadnit jeho spuštění, aby ho mohl spouštět, světe drž se, i někdo další? Potřebujete rozhraní, kterým se váš kód ovládá. Pro různé souborové pahýly, které se povalují na discích, mají nahoře #! a vlevo od sebe +x, platí nepsaný úzus, že úplně nahoře se dokumentují proměnné, jež je třeba změnit. Lepší skripty lze spustit s parametrem --help, který popisuje detaily.
A pak se stane co? Skript roste, vyvíjí se, měnit dokumentaci je náročné. “Spouštění z příkazové řádky by mělo umět to i to,” říkáte si, “ale je fuška všechny ty možnosti přidávat.”
Parsování CLI v Pythonu po třech letech
K čemu že je dobré? Malou užitečnou funkcionalitu vtělíte do prográmku za patnáct minut. Pak je nutno nastavit rozhraní, kterým uživatelé budou váš program ovládat. Příjemná a v linuxu základní volba je skrz parametry v příkazové řádce.
Myš je pro kočku: Dokumenty
Naším letem světem softwarem sestupujeme z vysokosti prohlížečů do temného údolí písemností. Jako obvykle nechystám ani první lekci počítačů pro lidi, co pobývali od 1. ledna 1970 v pralese, na druhou stranu ani vyčerpávající kurz nejhlubších tajů dané látky. Připravil jsem několik rychlých tipů pro document file typy.
Myš je pro kočku: Weboví giganti
Dosti jsem snesl na hromádku tipy pro syrové zacházení s prohlížeči, přimlouvám se tím o prostor na svou filipiku proti vývojářům, jak syrově zacházejí s námi.
Procházíte kupříkladu jistou stránkou s výběrem filmů. Efektně najíždějící plakáty, všudypřítomný pohyb… akorát jakmile se chcete zorientovat a otevřít detail filmu kolečkem myši (čili Ctrl s levým tlačítkem… čili pravé tlačítko a “Otevřít v novém tabu”), nefunguje. Budeš to ovládat, jak chceme my!
Myš je pro kočku: Webové aplikace
Prohlížeče jsme probrali horem spodem, teď si řekneme, jak si zpříjemnit život u některých webových aplikací.
Pár drobností
Předesílám, jsem si vědom, že povídám pouze o Firefoxu a Chromu. Sám jsem byl milovník Opery. Ale pokud máte jiný než majoritní prohlížeč, pravděpodobně víte, co chcete, máte-li Edge, tak je to jen Chrome v barvách Microsoftu. A samozřejmě, máte-li ještě Internet Explorer, není vám pomoci. Na začátek pár malých tipů.
Myš je pro kočku: Webové stránky
Pokračujeme v přehlídce méně známých ovládacích prvků prohlížečů. Začneme ještě jednou skákáním po tabech.
Myš je pro kočku: Prohlížeče
Nejpoužívanějším aplikacím kraluje webový prohlížeč. Je ochotný zastat všechny funkce operačního systému a vy v něm trávíváte šedesát minut z hodiny. Jaká škoda, že na webových stránkách nám klávesnice zapadaná prachem nepomůže. Nebo ano?… Často ne. Není to však chyba klávesnice, jako liknavost vývojářů a jejich designu na úkor použitelnosti! Stížnosti však zkusím spolknout do příště. Zde nás čeká několik obecných tipů.
Čtvrtý cézetnicovský příměšťák
Máme za sebou další letní příměstský tábor a i tento rok jsem překvapený, jak moc děti tvoří živou komunitu. Přestože se vidí jen jednou ročně, a to ani ne v kuse, jenom pár všedních dnů, dobře si na sebe pamatují a poznávají se. Nejenom pro dospělé platí, že některá kamarádství vydrží rok bez toho, aniž se druhové potkají, i výrazně mladší si řeknou vřelé „ahoj“, v pondělí ráno v prostorách Akademie CZ.NIC.
Myš je pro kočku: Příliš hluboké disky
Všechny vzdálené disky jsou seřazeny ve svých adresářích. Nastavili jsme si práva a můžeme se dostat, kam jen chceme. Proč je to však tak daleko? Uvažujme třeba typický projekt. Projekt, který běží na jistém stroji (který se jmenuje podle něj), běží pod prostředím uživatele (který se samozřejmě jmenuje podle něj) a je v Pythonu (takže má v sobě adresář stejného jména). Takže jediná správná cesta ke zdrojákům je v adresáři /mnt/projekt/home/projekt/projekt/projekt/ . Někdy struktura pokouší k zbláznění.