Všechny vzdálené disky jsou seřazeny ve svých adresářích. Nastavili jsme si práva a můžeme se dostat, kam jen chceme. Proč je to však tak daleko? Uvažujme třeba typický projekt. Projekt, který běží na jistém stroji (který se jmenuje podle něj), běží pod prostředím uživatele (který se samozřejmě jmenuje podle něj) a je v Pythonu (takže má v sobě adresář stejného jména). Takže jediná správná cesta ke zdrojákům je v adresáři /mnt/projekt/home/projekt/projekt/projekt/ . Někdy struktura pokouší k zbláznění.

Když připojujete nové médium, počítač šoupne jeho souborový systém na nějakou konkrétní cestu, abyste se na vzdálené soubory dostali vy a vaše programy. Tomuhle procesu se říká mountování. Flashky a externí disky za vás řeší systém automaticky (objeví se ve složce /media), ale pracujete-li se síťovými disky, vyplatí se si mountování ohlídat.

V našem seriálu jsme na několik dílů zabrousili do hlubin disku. (Mělčích hlubin. Hodně mělkých. Respektive jsme vypluli rovně po hladině, ale pod námi ty hlubiny jsou.) Jak si zorganizovat adresáře (soukromě), kterým správcem se do nich koukat (Krusaderem) a v tomhle textu si povíme něco o menších logických celcích, jednotlivých souborech.

Minule jsem horoval, abyste dali šanci 2panelovým správcům souborů. Ať už jste se nechali oblomit či ne, ať už se na škále ve správě souborů nacházíte kdekoli mezi “mám jednu velkou hromadu” a “všechno dělám poslepu v emacsu, už ani nemám monitor”, v textu níže předvedu pár akcí z Krusaderu, které byste měli po svém software chtít.

Jistý Ukrajinec s trojím písmenem V ve jméně začal před třiceti lety psát svůj vlastní klon Norton Commanderu. Protože bravurně ovládal asembler, vytvořil program tak nepatrný, že se vešel na každou disketu. A já měl to štěstí, že jeho 2panelový Volkov Commander byl prvním správcem souborů, s nímž jsem se pořádně setkal. Nemusel jsem pak rozepínat pevnou železnou košili zvyku lidí, již se na počítači nejprve setkají s 1panelovým Průzkumníkem a libovolný 2panelový správce jim pak přijde nepřehledný.

Slýcháme: “Uklidím si na ploše. Mám tam bordel. Jednou si udělám čas! Zpomaluje mi to počítač.” Plochu vůbec nepoužívejte. Je k tomu, aby člověk, který neumí s počítačem, našel velkou ikonu; vám už kazí návyky. Vypněte si zobrazování ikon na ploše, aby vás nepokoušelo.

Poslední díly jsme věnovali tomu, jak ovládat aplikace v počítači rychlým stiskem kláves. Ne každá aplikace je však hodna toho, zabírat vlastní klávesovou kombinaci pod vašimi prsty a v hlavě, spouštíte-li ji jednou za čas. Jak tedy obecně spouštět programy?

Už jste okusili komfort, jejž přináší umístění častých aplikací na dedikované klávesy. V desátém pokračování naší série vás zkusím inspirovat, co dalšího se šikne pod hbitými prsty.

Přiznejte si to. Používáte stále dokola jen pár aplikací. Prohlížeč, e-mail, správce souborů, přehrávač hudby… ještě něco? Dobrá, je jich třeba dvacet. Co kdyby každá z nich obdržela vlastní klávesu, abyste už nikdy nemuseli mařit čas jejich spouštěním? Prvních devět se vejde na taskbar a spolehlivě je spustí Super+číslo. Ale není všechno super, co se třpytí… Přináším doporučení, jak si přidat užitečné aplikace na Super+Ctrl+číslo a Super+Shift+číslo, a ukážu, jakou kočičinu jde se zkratkami zažit!