Naším letem světem softwarem sestupujeme z vysokosti prohlížečů do temného údolí písemností. Jako obvykle nechystám ani první lekci počítačů pro lidi, co pobývali od 1. ledna 1970 v pralese, na druhou stranu ani vyčerpávající kurz nejhlubších tajů dané látky. Připravil jsem několik rychlých tipů pro document file typy.

Dosti jsem snesl na hromádku tipy pro syrové zacházení s prohlížeči, přimlouvám se tím o prostor na svou filipiku proti vývojářům, jak syrově zacházejí s námi.

Procházíte kupříkladu jistou stránkou s výběrem filmů. Efektně najíždějící plakáty, všudypřítomný pohyb… akorát jakmile se chcete zorientovat a otevřít detail filmu kolečkem myši (čili Ctrl s levým tlačítkem… čili pravé tlačítko a “Otevřít v novém tabu”), nefunguje. Budeš to ovládat, jak chceme my!

Prohlížeče jsme probrali horem spodem, teď si řekneme, jak si zpříjemnit život u některých webových aplikací.

Pár drobností

Předesílám, jsem si vědom, že povídám pouze o Firefoxu a Chromu. Sám jsem byl milovník Opery. Ale pokud máte jiný než majoritní prohlížeč, pravděpodobně víte, co chcete, máte-li Edge, tak je to jen Chrome v barvách Microsoftu. A samozřejmě, máte-li ještě Internet Explorer, není vám pomoci. Na začátek pár malých tipů.

Pokračujeme v přehlídce méně známých ovládacích prvků prohlížečů. Začneme ještě jednou skákáním po tabech.

Nejpoužívanějším aplikacím kraluje webový prohlížeč. Je ochotný zastat všechny funkce operačního systému a vy v něm trávíváte šedesát minut z hodiny. Jaká škoda, že na webových stránkách nám klávesnice zapadaná prachem nepomůže. Nebo ano?… Často ne. Není to však chyba klávesnice, jako liknavost vývojářů a jejich designu na úkor použitelnosti! Stížnosti však zkusím spolknout do příště. Zde nás čeká několik obecných tipů.

Všechny vzdálené disky jsou seřazeny ve svých adresářích. Nastavili jsme si práva a můžeme se dostat, kam jen chceme. Proč je to však tak daleko? Uvažujme třeba typický projekt. Projekt, který běží na jistém stroji (který se jmenuje podle něj), běží pod prostředím uživatele (který se samozřejmě jmenuje podle něj) a je v Pythonu (takže má v sobě adresář stejného jména). Takže jediná správná cesta ke zdrojákům je v adresáři /mnt/projekt/home/projekt/projekt/projekt/ . Někdy struktura pokouší k zbláznění.

Když připojujete nové médium, počítač šoupne jeho souborový systém na nějakou konkrétní cestu, abyste se na vzdálené soubory dostali vy a vaše programy. Tomuhle procesu se říká mountování. Flashky a externí disky za vás řeší systém automaticky (objeví se ve složce /media), ale pracujete-li se síťovými disky, vyplatí se si mountování ohlídat.

V našem seriálu jsme na několik dílů zabrousili do hlubin disku. (Mělčích hlubin. Hodně mělkých. Respektive jsme vypluli rovně po hladině, ale pod námi ty hlubiny jsou.) Jak si zorganizovat adresáře (soukromě), kterým správcem se do nich koukat (Krusaderem) a v tomhle textu si povíme něco o menších logických celcích, jednotlivých souborech.

Minule jsem horoval, abyste dali šanci 2panelovým správcům souborů. Ať už jste se nechali oblomit či ne, ať už se na škále ve správě souborů nacházíte kdekoli mezi “mám jednu velkou hromadu” a “všechno dělám poslepu v emacsu, už ani nemám monitor”, v textu níže předvedu pár akcí z Krusaderu, které byste měli po svém software chtít.