Tvář internetu se radikálně promění, vznikne nepřeberné množství nových generických domén nejvyšší úrovně. Takovým způsobem mohl působit závěr posledního zasedání organizace ICANN, které se konalo minulý týden v Paříži. Velmi pravděpodobně ale uplyne ještě hodně vody, než se nové domény začnou objevovat. Představenstvo ICANN se zatím totiž pouze jednomyslně shodlo na tom, že umožní vznik nových domén nejvyšší úrovně a to jak v anglické znakové sadě, tak i v ostatních jazycích. Jedním dechem ale poukázalo i na nutnost s liberalizací internetového prostoru zavést a dodržovat striktní a jasně dané podmínky a pravidla pro tyto nové domény.  A o těch se teprve začíná diskutovat. Podle předpokladů samotného ICANN by návrh pravidel neměl být hotový dříve než na začátku roku 2009 a teprve pak bude možné začít přijímat první žádosti o speciální domény. Kolik času zabere jejich vyhodnocení není snadné odhadnout; předpokládám ale, že se bude muset projít souborem nejen technických, ale i finančních a administrativních podmínek, což nějakou chvíli zabere. Reálný vznik prvních nových domén tak odhaduji zhruba na přelom let 2009 a 2010, přičemž tempo jejich přibývání nebude nijak závratné.

Výsledky tohoto usnesení jsou jistě povzbudivou zprávou pro všechny žadatele o generické domény nejvyšší úrovně. Mezi nejhlasitější patří zástupci některých velkých měst jako třeba Berlínu, Paříže či New Yorku, kteří lobbují za domény .berlin, .paris a .nyc. Stejně tak toto usnesení nahrává uživatelům jiných písem než anglické abecedy, protože je otevřen prostor po nové generické domény v jazycích a písmech jako čínština, arabština, ruština a podobně. Toto usnesení se zatím netýká speciální skupiny domén nejvyšší úrovně, které vyjadřují názvy států (tzv. ccTLD — country code Top Level Domain) jako třeba .cz, .uk, .eu a podobně. Vznik těchto domén se řídí speciálním seznamem ISO-3166. Na tvorbě mechanismu pro vznik ccTLD neanglických znakových sadách se právě v rámci organizace ICANN intenzivně pracuje.

Ondřej Filip

V průběhu diskusí, které se na téma IDN v doméně .CZ na různých místech odehrávají, jsme narazili na dva argumenty týkající se smysluplnosti použití diakritiky při zadávání doménového jména do prohlížeče. První názor je ten, že dnes jsou všichni zvyklí zadávat URL bez diakritiky a ani reklama (např. v rádiu), kde se domény vyslovují „česky“ nikoho nezmate. Proti tomu stojí tvrzení, že žádný provozovatel webu dnes vlastně neví, o kolik potenciálních návštěvníků přijde díky tomu, že název zadají s diakritikou a následně se stránka nezobrazí. Připadalo mi zajímavé (a relativně jednoduché) tento problém zanalyzovat. Tady je – výsledek posuďte sami ;-)
Zde je deset nejhledanějších domén, zadávaných s diakritikou – výběr je za dva pracovní dny (48 hodin) a nejsou v něm započteny dotazy na doménu http://háčkyčárky.cz.

Seznam je ve tvaru doména – počet dotazů :

1. Slunečnice.cz – 621
2. Spolužáci.cz – 329
3. Práce.cz – 251
4. Slovník.cz – 204
5. Volný.cz – 179
6. Lidé.cz – 171
7. Líbímseti.cz – 112
8. Spolužaci.cz – 99
9. Alík.cz – 92
10. Líbimseti.cz – 84

Celkově představovaly všechny dotazy s diakritikou o něco málo více než jednu setinu procenta ze všech položených dotazů…

Martin Peterka

Při čtení všech možných diskuzí, které se strhly okolo IDN, mě napadlo jedno takové slovo: „Latinkocentrismus“. Jeden příklad takového komentáře za všechny:

„Počítač by měl ovládat člověk, který dokáže opsat písmena psaná latinkou.“

Zkusme si tedy na chvíli odmyslet, že internet (a počítače) vzniknul za Atlantikem, a představme si, že vzniknul třeba v Indii (ať furt dokolečka neomíláme Čínu) a třeba zrovna v oblasti, kde se mluví Tamilsky.

A teď vám dám za úkol: Zajděte za nějakým svým starším nebo i mladším příbuzným a řekněte mu, že Internet je skvělá věc a aby se podíval na vaše nové internetové stránky (ano, i takové stránky v dřevních dobách internetu vznikaly a snad jste nedostali po návštěvě epileptický záchvat).

A jen tak mimochodem zmiňte, že aby se na ty stránky dostal, tak se bude muset naučit Tamilskou abecedu. Ostatně je to přece jenom 31 nových písmenek. To musí zvládnout každý… Nebo snad ne?

Vraťme se zpátky do naší české kotliny a do světa, kde internet vzniknul v zemi, kde nejsložitejší kódování bylo US-ASCII (a mimochodem vzpomeňte si, jaké byly a dosud někde jsou problémy s tím, že nějaký programátor zapomněl, že můžou existovat i nějaké jiné písmenka než A-Z). A teď to nejdůležitější – přestaňte myslet lokálně a začněte myslet globálně. Internet je otevřená síť a musí být otevřená i pro lidi, kteří neovládají latinku. Z našeho evropského pohledu se to představuje docela špatně, ale takoví lidé existují a i nadále v budoucnu existovat budou. A v tom spočívá hodnota IDN – zpřístupnit internet opravdu všem a to bez ohledu na to jaká je hodnota IDN pro doménu .cz (tato debata není obsahem ani cílem tohoto článku). A raději podotýkám, že to ovšem neznamená, že dostupný obsah bude přístupný všem. Situace se nezmění, ostatně ruku na srdce, kolik z vás je schopno přečíst si stránky např. ve švédštině.

Ondřej Surý

Globalizace postupuje stále vpřed. Někteří proti unifikaci bojují a chtějí být zřetelně jedineční (třeba štramberské uši, nošovické zelí, žatecký chmel anebo olomoucké tvarůžky), jiní se z různých více či méně rozumných důvodů snaží sjednotit, splynout, zharmonizovat.

Třeba web ceskaklavesnice.cz se snaží prosadit standard QWERTY namísto dosavadní QWERTZ, jejíž používání má svůj původ už v Rakousko — Uhersku a němčině jako úředním jazyku v českých zemích. Propagátoři změny argumentují tím, že QWERTZ není ani ergonomická, ani to není české nastavení a hlavně komplikuje život lidem moderní doby (= doby informační a IT, či chcete-li informační společnosti), kteří přece používají hlavně angličtinu. A tak bude lepší se namísto německé podřídit klávesnici anglické (americké).

Jenže nemalá část občanů této země pořád ještě není permanentně on-line a používá počítač „jen“ na normální, ne-IT práci či studium, psaní přátelům či rodině a nebo ho dokonce — ještě — vůbec nepoužívá. A naopak až celkem nepříjemně významný počet lidí nehovoří anglicky tak, že by potřeboval přizpůsobit klávesnici. IT-odborníků, kteří by změnu uvítali a pro které je angličtina i klávesnice vskutku pracovním nástrojem, je menšina — důkazem budiž situace na trhu práce — a se svými znalostmi bravurně zvládnou (nejen) přehodit si klávesnici z české na anglickou sami.

Ale možná by vlastně šlo jít ještě dál — nasadit standard QWERTY, ale ten bez písmen s českou diakritikou. Potom bychom IDN vůbec nepotřebovali, protože psát česky s nabodeníčky by strojově prostě nebylo možné.

Zuzana Durajová