Na Lupě před nedávnem vyšel článek věnovaný rozhodčímu řízení o doménová jména registrovaná pod národní doménou .cz. Jedná se o problematiku velmi zajímavou a v právnických kruzích poměrně dost diskutovanou, proto jen několik připomínek takříkajíc „z druhé strany“.

Veřejná rozhodčí nabídka držitele domény vůči třetím osobám je součástí Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz (dále jen „Pravidla“) už od srpna 2004, tehdy již existovala určitá zkušenost s průběhem soudních sporů o doménová jména; nejedná se tedy o tak nový instrument, jak by se mohlo zdát. Autorka v článku mj. uvádí, že Pravidla neobsahují sankci pro případ, kdy držitel na rozhodčí řízení nepřistoupí. S tímto tvrzením nelze souhlasit, neboť pokud držitel nevyjádří souhlas s Pravidly, pak registrace domény není možná. Jestliže vyjádřený souhlas u již zaregistrované domény zpochybní, např. v okamžiku, kdy je podána žaloba k Rozhodčímu soudu, pak je vyzván k jeho udělení – neučiní-li tak, opět je postižen zrušením registrace domény. 

Diskuse nad platností rozhodčí smlouvy se vedou především v rovině, zda byla tato smlouva platně uzavřena. Touto otázkou se dvakrát zabývalo i předsednictvo Rozhodčího soudu a zájemcům jsou jeho stanoviska k dispozici na stránkách soudu. Pokud je stručně shrnu, pak určitá osoba (v tomto případě držitel) směřuje veřejnou rozhodčí nabídku (čili veřejný návrh na uzavření smlouvy) vůči neurčitému počtu osob – potencionálních žalobců. Podáním žaloby se na druhé straně objeví určitá osoba, která tímto návrh smlouvy akceptovala; obě strany rozhodčí smlouvy jsou tedy určeny a rozhodčí smlouva platně uzavřena. V odstavci Rozhodčí smlouva a rozhodčí veřejná nabídka autorka správně poznamenává, že smlouva mezi registrátorem a držitelem (sic!) nemůže stanovovat povinnosti třetím osobám. To je správně a veřejná rozhodčí nabídka uvedená v Pravidlech takové ambice ani nemá. Jedná se o smlouvu ve prospěch třetího – blíže neurčený subjekt (možný žalobce) má možnost (nikoliv povinnost!) zahájit spor u rozhodčího soudu; rozhodčí smlouva jej k tomu nenutí a nutit nemůže.

Ke složitosti řešení doménových sporů: každý spor je více či méně složitý, už ze samotné podstaty významu slova „spor“. Problémy při sporech o doménová jména nepůsobí ani tak absence speciální právní úpravy, jako spíše nejistota žalobců při aplikaci již existujících právních institutů, protože při nárokování zaregistrovaného doménového jména není povětšinou argumentováno „dobrými mravy, zneužíváním práva či apely na elementární podstatu spravedlnosti“ jak ve svém článku uvádí autorka, ale zcela konkrétními a právem předvídanými skutkovými podstatami – nejčastěji porušováním práv k ochranné známce, obchodnímu jménu, jménu fyzické osoby či některou ze skutkových podstat nekalé soutěže. Obtíže mohou nastávat při obstarávání důkazních prostředků, ať již na straně žalobce, tak na straně žalovaného a jejich posuzování soudem.

Ani soudy však už zdaleka nejsou fenoménem doménových jmen tak nedotčeny – svědčí o tom jak statistika počtu sporů, tak i příspěvky soudců na některých odborných seminářích.

Cílem vtělení veřejné rozhodčí nabídky do Pravidel je od samého začátku především na jedné straně usnadnit subjektům, které se cítí být poškozovány v souvislosti s registrací domény, domoci se svých práv rychle a bez zbytečných průtahů a nákladů, na druhé straně pak držitelům, kteří jsou takto v důsledku registrace doménového jména žalováni, umožnit získání finálního rozhodnutí ve věci relativně rychle, a tím i zbavit je nejistoty ohledně výsledku dlouhodobého sporu. Rozhodčí řízení, jako jednoinstanční proces, s transparentním systémem určování poplatků, rozhodováním rozhodci, kteří jsou většinou vysokoškolskými pedagogy, advokáty či odborníky ve svém oboru, přičemž ve valné většině případů mají zkušenosti týkající se doménových jmen, toto nabízí. Na rozdíl od doménového ADR (které je používáno například pro spory o domény .eu), je vydaný rozhodčí nález také exekučním titulem pro výkon rozhodnutí pomocí veřejnoprávních prostředků.

Zuzana Durajová

V komtenářích k tématice IDN se často objevují názory, že správným řešením je buďto automatická nebo naopak zpoplatněná registrace všech nebo jen některých diakritických variant původního doménového jména jeho vlastníkovi. Vedle toho se také přílišný počet těchto variant často zmiňuje jako zásadní problém v případech, kdyby registrace byla otevřená a původní majitel by si chtěl jejich registrací ochránit svojí značku.

Zajímalo nás, jak to vlastně s tím počtem různých variant je, a proto jsme na stránku http://háčkyčárky.cz přidali jednoduchou kalkulačku, která po zadání doménového jměna spočítá počet jeho diakritických variant. Její algoritmus je jednoduchý. Bere v úvahu všechny možnosti vzniklé nahrazením písmen, u kterých to dává smysl, jejich variantou s háčkem, čárkou nebo kroužkem. Vedle toho tento nástroj, k jehož ovládání není třeba používat českou klávesnici, umožňuje zjistit si IDN tvar takovéto libovolné varianty.

Přestože je samozřejmě třeba vzít v úvahu, že některé varianty nedávají smysl, jsou výsledky zajímavé. Například i tak zdánlivě jednoduché slovo jako je „brontosaurus“ má 4608 variant. Doména ze zóny cz, která má nejvíce variant, je jvs-zahradni-traktory-sekacky-bazeny-elektrocentraly-honda.cz. Těch variant je 16 698 832 846 848. Pokud bychom vzali všech 441 307 domén, které byly v okamžiku měření v zóně, dojdeme v součtu k úctyhodnému číslu 46 294 515 822 056, tedy 46 biliónů variant.

Jaromír Talíř

Tvář internetu se radikálně promění, vznikne nepřeberné množství nových generických domén nejvyšší úrovně. Takovým způsobem mohl působit závěr posledního zasedání organizace ICANN, které se konalo minulý týden v Paříži. Velmi pravděpodobně ale uplyne ještě hodně vody, než se nové domény začnou objevovat. Představenstvo ICANN se zatím totiž pouze jednomyslně shodlo na tom, že umožní vznik nových domén nejvyšší úrovně a to jak v anglické znakové sadě, tak i v ostatních jazycích. Jedním dechem ale poukázalo i na nutnost s liberalizací internetového prostoru zavést a dodržovat striktní a jasně dané podmínky a pravidla pro tyto nové domény.  A o těch se teprve začíná diskutovat. Podle předpokladů samotného ICANN by návrh pravidel neměl být hotový dříve než na začátku roku 2009 a teprve pak bude možné začít přijímat první žádosti o speciální domény. Kolik času zabere jejich vyhodnocení není snadné odhadnout; předpokládám ale, že se bude muset projít souborem nejen technických, ale i finančních a administrativních podmínek, což nějakou chvíli zabere. Reálný vznik prvních nových domén tak odhaduji zhruba na přelom let 2009 a 2010, přičemž tempo jejich přibývání nebude nijak závratné.

Výsledky tohoto usnesení jsou jistě povzbudivou zprávou pro všechny žadatele o generické domény nejvyšší úrovně. Mezi nejhlasitější patří zástupci některých velkých měst jako třeba Berlínu, Paříže či New Yorku, kteří lobbují za domény .berlin, .paris a .nyc. Stejně tak toto usnesení nahrává uživatelům jiných písem než anglické abecedy, protože je otevřen prostor po nové generické domény v jazycích a písmech jako čínština, arabština, ruština a podobně. Toto usnesení se zatím netýká speciální skupiny domén nejvyšší úrovně, které vyjadřují názvy států (tzv. ccTLD — country code Top Level Domain) jako třeba .cz, .uk, .eu a podobně. Vznik těchto domén se řídí speciálním seznamem ISO-3166. Na tvorbě mechanismu pro vznik ccTLD neanglických znakových sadách se právě v rámci organizace ICANN intenzivně pracuje.

Ondřej Filip

V průběhu diskusí, které se na téma IDN v doméně .CZ na různých místech odehrávají, jsme narazili na dva argumenty týkající se smysluplnosti použití diakritiky při zadávání doménového jména do prohlížeče. První názor je ten, že dnes jsou všichni zvyklí zadávat URL bez diakritiky a ani reklama (např. v rádiu), kde se domény vyslovují „česky“ nikoho nezmate. Proti tomu stojí tvrzení, že žádný provozovatel webu dnes vlastně neví, o kolik potenciálních návštěvníků přijde díky tomu, že název zadají s diakritikou a následně se stránka nezobrazí. Připadalo mi zajímavé (a relativně jednoduché) tento problém zanalyzovat. Tady je – výsledek posuďte sami ;-)
Zde je deset nejhledanějších domén, zadávaných s diakritikou – výběr je za dva pracovní dny (48 hodin) a nejsou v něm započteny dotazy na doménu http://háčkyčárky.cz.

Seznam je ve tvaru doména – počet dotazů :

1. Slunečnice.cz – 621
2. Spolužáci.cz – 329
3. Práce.cz – 251
4. Slovník.cz – 204
5. Volný.cz – 179
6. Lidé.cz – 171
7. Líbímseti.cz – 112
8. Spolužaci.cz – 99
9. Alík.cz – 92
10. Líbimseti.cz – 84

Celkově představovaly všechny dotazy s diakritikou o něco málo více než jednu setinu procenta ze všech položených dotazů…

Martin Peterka

Při čtení všech možných diskuzí, které se strhly okolo IDN, mě napadlo jedno takové slovo: „Latinkocentrismus“. Jeden příklad takového komentáře za všechny:

„Počítač by měl ovládat člověk, který dokáže opsat písmena psaná latinkou.“

Zkusme si tedy na chvíli odmyslet, že internet (a počítače) vzniknul za Atlantikem, a představme si, že vzniknul třeba v Indii (ať furt dokolečka neomíláme Čínu) a třeba zrovna v oblasti, kde se mluví Tamilsky.

A teď vám dám za úkol: Zajděte za nějakým svým starším nebo i mladším příbuzným a řekněte mu, že Internet je skvělá věc a aby se podíval na vaše nové internetové stránky (ano, i takové stránky v dřevních dobách internetu vznikaly a snad jste nedostali po návštěvě epileptický záchvat).

A jen tak mimochodem zmiňte, že aby se na ty stránky dostal, tak se bude muset naučit Tamilskou abecedu. Ostatně je to přece jenom 31 nových písmenek. To musí zvládnout každý… Nebo snad ne?

Vraťme se zpátky do naší české kotliny a do světa, kde internet vzniknul v zemi, kde nejsložitejší kódování bylo US-ASCII (a mimochodem vzpomeňte si, jaké byly a dosud někde jsou problémy s tím, že nějaký programátor zapomněl, že můžou existovat i nějaké jiné písmenka než A-Z). A teď to nejdůležitější – přestaňte myslet lokálně a začněte myslet globálně. Internet je otevřená síť a musí být otevřená i pro lidi, kteří neovládají latinku. Z našeho evropského pohledu se to představuje docela špatně, ale takoví lidé existují a i nadále v budoucnu existovat budou. A v tom spočívá hodnota IDN – zpřístupnit internet opravdu všem a to bez ohledu na to jaká je hodnota IDN pro doménu .cz (tato debata není obsahem ani cílem tohoto článku). A raději podotýkám, že to ovšem neznamená, že dostupný obsah bude přístupný všem. Situace se nezmění, ostatně ruku na srdce, kolik z vás je schopno přečíst si stránky např. ve švédštině.

Ondřej Surý

Globalizace postupuje stále vpřed. Někteří proti unifikaci bojují a chtějí být zřetelně jedineční (třeba štramberské uši, nošovické zelí, žatecký chmel anebo olomoucké tvarůžky), jiní se z různých více či méně rozumných důvodů snaží sjednotit, splynout, zharmonizovat.

Třeba web ceskaklavesnice.cz se snaží prosadit standard QWERTY namísto dosavadní QWERTZ, jejíž používání má svůj původ už v Rakousko — Uhersku a němčině jako úředním jazyku v českých zemích. Propagátoři změny argumentují tím, že QWERTZ není ani ergonomická, ani to není české nastavení a hlavně komplikuje život lidem moderní doby (= doby informační a IT, či chcete-li informační společnosti), kteří přece používají hlavně angličtinu. A tak bude lepší se namísto německé podřídit klávesnici anglické (americké).

Jenže nemalá část občanů této země pořád ještě není permanentně on-line a používá počítač „jen“ na normální, ne-IT práci či studium, psaní přátelům či rodině a nebo ho dokonce — ještě — vůbec nepoužívá. A naopak až celkem nepříjemně významný počet lidí nehovoří anglicky tak, že by potřeboval přizpůsobit klávesnici. IT-odborníků, kteří by změnu uvítali a pro které je angličtina i klávesnice vskutku pracovním nástrojem, je menšina — důkazem budiž situace na trhu práce — a se svými znalostmi bravurně zvládnou (nejen) přehodit si klávesnici z české na anglickou sami.

Ale možná by vlastně šlo jít ještě dál — nasadit standard QWERTY, ale ten bez písmen s českou diakritikou. Potom bychom IDN vůbec nepotřebovali, protože psát česky s nabodeníčky by strojově prostě nebylo možné.

Zuzana Durajová

Na konferenci Internet a technologie 08, která se konala 20. května v Praze, představilo sdružení projekt háčkyčárky.cz. Tím znovu otevřelo diskusi na téma IDN v českých doménových jménech a opět vyvolalo otázku, zda zavést do domén s koncovkou .CZ české národní znaky a nejen ty.

Budeme rádi, pokud se k tomuto projektu, tématu, kterému je věnována samostatná internetová stránka http://háčkyčárky.cz, budete chtít vyjádřit; pokud nám napíšete, co si o projektu a tématu samotném myslíte.

Předem vám děkujeme za vaše názory a připomínky.

Ondřej Filip

Kdo říká, že Sovětstký svaz je minulostí, nemá tak uplně pravdu. Alespoň ve virtuálním světě internetu žil, žije a zdá se, že bude ještě nějakou chvíli žít. Doména .su odpovídající dle normy ISO 3166-1 Sovětskému svazu žije celkem rušným životem. Dle statistik jejího správce je registrováno skoro 50 000 domén. Zajímavý je i nárůst jejich počtu, který navíc v poslední době zrychluje. Jenom za minulý kalendářní rok počet domén narostl skoro čtyrnásobně.

Evidentně je nostalgie po starých časech v Rusku stále silná. Zrušení top-level domény není určitě snadná a jednoduchá záležitost, můžete se o tom více dočíst v příslušném dokumentu organizace ICANN. Tento dokument obsahuje také příklady, ve kterých se to bez problémů povedlo. Mimochodem jeden z nich je třeba bývalé Československo a doména .cs. Asi nejvýmluvnější ale je podívat se na „věcné argumenty“, které padají na adresu domény .su v příslušném mailing listu ICANN.

Když už jsem zmiňoval doménu .cs, ona je naopak příkladem toho, že ani start nové domény nebývá lehký. Napoprvé, v případě Československa, to šlo celkem hladce, nicméně po rozpadu Jugoslávie, byla tato doména přidělena státu Srbsko a Černá Hora. Za tři roky existence toho státu se nepovedlo doménu uvést v život a nové domény vznikly až když se tento útvar rozpadl na samostatné Srbsko (.rs) a Černou Horu (.me).

Ondřej Filip

Minulý týden proběhla médii zpráva, že jakýsi šťastlivec odněkud z východního pobřeží USA prodal doménu pizza.com za 2,6 miliónu dolarů. Ve zprávě je také zmíněno, jak ji onen podnikatel v roce 1994 koupil, aby mu pomohla v jeho podnikání při prodeji pizzy. Pojďme tedy využít malý internetový „stroj času“ a podívejme se, jak takový prodej pizzy vypadá; podívejme se, co se v průběhu let nacházelo na adrese www.pizza.com. Nenechte se při tom odradit, když se vše na první pokus nepovede – servery internetového archivu jsou přetížené, ale na několik pokusů se historický obsah stránky určitě podaří získat…

Že byste takovou pizzu stejně jako já asi něchtěli ochutnat? Jak je vidno, máme tady zase jeden pěkný případ virtuální reality, který nám naservírovala média případně PR agentura příslušného doménového spekulanta.

Pavel Tůma (PT)