Přečetli jsme za vás – nález ÚS ve věci tzv. data retention

Minulý týden vydal ÚS nález ve věci uchovávání provozních a lokalizačních údajů (tzv. data retention). Pokusím se pro vás pětadvacet stránek textu shrnout: ÚS nálezem ruší ustanovení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a vyhlášku č. 485/2005 Sb., o rozsahu uchovávaných údajů, formě a způsobu jejich předávání.

A argumentace je moc hezká a v podstatě reflektuje výtky, které na napadenou úpravu směřovaly od počátku: úprava byla přijata v souvislosti s bojem vůči nejzávažnější kriminalitě, ale zákon umožňoval uchovávání a poskytování bez rozlišení závažnosti trestného činu, který je vyšetřován. Jako v mnoha případech, i tady šli národní legislativci nad rámec požadavků Evropské unie (poznámka autorky: což však není specifikum pouze ČR – stejný argument se objevil i v Německu), protože právě Směrnice 2006/24/ES výslovně uvádí, že uchovávané údaje mají být dostupné pro účely vyšetřování, odhalování a stíhání závažných (poznámka autorky: podle českého trestního zákoníku se trestné činy dělí na přečiny a zločiny, rozhodující je míra zavinění – úmysl nebo nedbalost, a horní hranice trestu odnětí svobody; zvlášť závažné trestné činy jsou trestné činy spáchané úmyslně, s horní hranicí trestu odnětí svobody nejméně 10 let) trestných činů. Tuzemská úprava žádný takový limit neobsahovala, navíc ani nestanovila podmínky uchovávání údajů, jejich použití, záruky proti zneužití a případné sankce. Pro oprávněné orgány, které ostatně nebyly úpravou ani vymezeny, tedy bylo vyžádání provozních a lokalizačních údajů velmi pohodlné usnadnění práce. A protože obecně je státní správa spíše pohodlná instituce, pro kterou je snadnější přinutit jiného k aktivitě než jí vyvinout samostatně, mohlo se vesele předávat i v jednoduchých případech, kde by např. neměl šanci projít odposlech.

Napadená právní úprava tedy umožňovala masivní zásah do základních práv a svobod jednotlivců, aniž by byla určitá a jasná a byl jasně a přesně vymezen její účel. Údaje byly shromažďovány plošně a preventivně, bez předchozího podezření. Navzdory tomu, že uchováván není obsah zpráv, přesto, jak uvádí ÚS, bylo možné v kombinaci údajů o uživatelích, datech, místech a formách telekomunikačních spojení, jsou-li sledovány v delším časovém úseku, sestavit detailní informace o společenské nebo politické příslušnosti, osobních zálibách, sklonech, slabostech jednotlivých osob a s vysokou mírou pravděpodobnosti předvídat její aktivity v budoucnosti. Stát se tak stával pověstným „Velkým bratrem“, který je všudypřítomný, a, jak uvedl německý soud, ústavní práva na soukromí, právo svobodné volby a svobodu projevu přestávají prakticky existovat.

Kromě rozhodnutí, že úprava není v souladu s ústavněprávními limity, protože porušuje požadavky plynoucí z principu právního požadavku a koliduje s požadavky na omezení práva na soukromí, ÚS vyjádřil pochybnost nad samotnou nezbytností a přiměřeností plošného a preventivního uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Na statistikách objasněnosti kriminality se totiž přijetí napadené právní úpravy nijak pozitivně neprojevilo.

V souvislosti s výše uvedeným ÚS rovněž doporučil úpravu příslušných ustanovení trestního řádu a neodpustil si rýpnutí do navrhovatele (poznámka autorky: poslanci PSP ČR, zastoupení Markem Bendou (ODS)), který má v současnosti v PS většinu a mohl zákon změnit standardní cestou. Na rozdíl od německého Spolkového ústavního soudu však nepřikázal všechna uchovávaná data bezodkladně smazat. Operátoři zatím zůstávají zdrženliví, ostatně nález ještě nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů, tudíž dosud není vykonatelný, nicméně i bez výslovného rozhodnutí by pak měli dosud shromážděné údaje smazat a orgány, které si údaje vyžádaly v rámci své činnosti, je již nepoužít.

Zuzana Durajová

Datové schránky na iPhone

Datovým schránkám se Laboratoře CZ.NIC věnují už od jejich počátků. Webové rozhraní systému datových schránek vyžaduje instalaci binárního pluginu do prohlížeče, ale prostředí má naštěstí také SOAP rozhraní, které umožňuje tvorbu aplikací třetích stran. V našich „LABS“ postupně vzniklo hned několik knihoven a aplikací, které umožňují práci s datovými schránkami i na minoritních platformách jako je Mac OS X nebo Linux. Členem této rodiny je také iDatovka, která slouží pro přístup k datovým schránkám z iPhone.

iDatovka screenshot

Historie projektu

První experimentální verze iDatovky vznikla už v létě 2010. První podání do App Store proběhlo 8. srpna, ale bohužel nebylo úspěšné. Apple požadoval testovací datovou schránku a vadil mu název aplikace DS@iPhone. Aplikace totiž nesmí mít ve svém názvu slovo iPhone. Celý proces posouzení trval 11 dnů. Během srpna se aplikace dál vyvíjela, takže jsme se s dalším pokusem rozhodli počkat až na dokončení některých nových vlastností.

DS@iPhone byla přejmenována na dsgui. Název dsgui vznikl historickým vývojem. V Laboratořích v rámci podpory datových schránek pro desktop vznikla knihovna pro přístup k datovým schránkám, která byla pojmenována dslib. V další části projektu bylo vytvořeno uživatelské rozhraní, které bylo pojmenováno dsgui; dsgui mělo být jméno celé rodiny aplikací pro přístup ke schránkám na různých platformách.

Druhá verze už byla vybavená testovací datovou schránkou na jméno Steve Jobs a navíc už byla dvojjazyčná, protože byla obava, zda budou zaměstnanci Apple schopni otestovat ryze českou aplikaci. Aplikaci jsme podali 3. září a po 14 dnech se dočkali schválení. Verze dsgui 1.0 byla na světě.

Verze 1.0 byla stále experimentální. Záměrně jsme její existenci nikde nezveřejnili, protože uživatelské rozhraní ještě potřebovalo doladit. První veřejná verze dsgui 1.1 byla podána 29. října a schválena 6. listopadu. Oficiálně byla téhož dne představena v Brně na konferenci LinuxAlt. Zájem o dsgui nás příjemně překvapil, během prvního týdne jsme měli přes 1000 uživatelů.

Řada uživatelů si stěžovala na kryptické pojmenování dsgui, proto byla další verze přejmenována na iDatovku. iDatovka 1.2 vyšla 20. prosince a přinesla mnoho dalších drobných vylepšení uživatelského rozhraní jako datum poslední aktualizace zpráv a možnost pojmenování účtů.

Verze 1.3 vyšla 7. března. V předchozích verzích iDatovky nemohl uživatel během čekání na dokončení síťové operace aplikaci ovládat. Aplikace v iOS nemají možnost spustit další vlákno, které by operaci provedlo na pozadí. iDatovka 1.3 v rámci jediného vlákna umožňuje práci s aplikací i během stahování dat ze serveru, díky čemuž je použití mnohem pohodlnější a práce s aplikací plynulejší. Navíc přibyla možnost odeslat datovou zprávu e-mailem; po této funkcionalitě mnozí uživatelé volali.

Jak autoři testují

Titulek jsem si částečně vypůjčil z jednoho komentáře v App Store. Testování u aplikací pro iPhone je obzvlášť důležité, protože každá oprava se dostane k uživateli nejdříve po týdnu od podání do App Store. CZ.NIC má své testery, kteří mají aplikaci k dispozici dříve, než je podána do App Store. Navíc máme sadu testů, kterými musí aplikace projít, než je poslána do světa. Bohužel i přesto došlo k nepříjemné chybě, která znemožnila komunikaci se serverem. Správce serveru datových schránek vyměnil certifikáty, což je obvyklý a správný postup, ale iDatovka poté už nedokázala ověřit identitu serveru. Chybu jsme navíc zjistili 15 minut po zveřejnění nové verze 1.3 v App Store. Většina uživatelů tak došla k závěru, že nová verze nefunguje. Nefungovala by ale ani předchozí verze 1.2. Novou verzi 1.3.1 s aktualizovanými certifikáty jsme podali do App Store prakticky okamžitě, ale schválení stejně trvalo obvyklý týden. Pokusíme se najít takové řešení, aby se situace při příští výměně certifikátů neopakovala a zároveň aby zůstala zachována vysoká úroveň bezpečnosti.

Další vývoj

V současné době probíhá úprava iDatovky pro iPad. Dále plánujeme kontrolu nových zpráv i během doby, kdy je aplikace na pozadí a upozornění uživatele, podobně jako to dělá mail. Stále zvažujeme možnost odesílání datových zpráv.

Budu rád, když se o nápady podělíte v komentářích pod článkem.

Petr Hruška

Jak si stojí Akademie CZ.NIC

Máme za sebou první úplný rok provozu naší Akademie, tak jsem si řekl, že je čas podělit se s čtenáři tohoto blogu o nějaká ta čísla a fakta z jejího provozu. Tady jsou.

V průběhu roku 2010 jsme uspořádali celkem 22 jednotlivých běhů námi nabízených kurzů, kterých se zúčastnilo celkem 260 studentů. Průměrná účast je tak více než 11 účastníků, což je – při maximální kapacitě 20 posluchačů – poměrně hezké číslo.

Z pořádaných kurzů se jako nejobsazovanější ukázalo školení „Implementace IPv6“ (průměr 17 účastníků), těsně následované „Směrovacím protokolem BGP“ (průměrně 15 účastníků). To nás určitě těší. Zejména IPv6 je téma, kterému se dlouhodobě věnujeme a ve kterém evidentně účastníkům (zejména) z řad adminů máme co nabídnout. Mimochodem, první data z letošního roku ukazují, že tyto dva kurzy budou zřejmě hvězdami i letos – nejbližší běh kurzu BGP už je plně obsazen, IPv6 zřejmě brzy bude ;-)

Na druhou stranu je pravda, že některé typy kurzů se nám neosvědčily. Pro nezájem jsme museli zrušit kurz ENUM, který se nám podařilo naplnit pouze jednou, a také plánovaný a nikdy nerealizovaný kurz antispamové ochrany, do něhož se nám účastníci nepřihlásili vůbec.

Kromě zmíněných kurzů pro veřejnost (jejich úplný seznam je k dospizici na webu Akademie) jsme připravili již druhý ročník letního programu pro učitele, o který byl tentokrát bohužel výrazně menším zájmem než v roce 2009.

Pro tento rok plánujeme kromě pokračování osvědčených kurzů i některé novinky zaměřené možná trochu méně technicky. V přípravě je kurz z oblasti právního prostředí a ochrany nápadů na internetu, speciální cyklus školení pro příslušníky státní správy a (možná) i některé další novinky.

Takže se těším, že se letos potkáme na některém z našich kurzů :-)

Martin Peterka

Nová vývojová fáze projektu Datové schránky

Je tomu již více než rok, co se vedení CZ.NIC rozhodlo vyřešit neuspokojivou situaci kolem podpory Datových schránek na alternativních platformách implementací vlastního řešení. To vzniklo na půdě Laboratoří CZ.NIC a z původního plánu postupem času vykrystalizovaly tři různé programy – dsgui jako multiplatformní desktopový klient pro práci s datovou schránkou, iDatovka jako klient pro iPhone a ZFO Editor pro editaci inteligentních elektronických formulářů, které se při komunikaci se státní správou často používají.

V tomto příspěvku se budu zabývat pouze desktopovými aplikacemi, tedy ZFO Editorem a dsgui.

Oba programy mají v současné době za sebou několik vydání a z hlediska funkcionality jsou v podstatě kompletní. V případě ZFO Editoru jsou již podporovány takřka všechny zdokumentované a některé nezdokumentované funkce dostupných formulářů a jde tak o jedinou alternativu k proprietárnímu Form Filleru od společnosti Software602. Lze ho  využít například na vyplnění daňového přiznání, návrh na zápis do obchodního rejstříku, apod. V programu dsgui byla implementovaná veškerá potřebná funkcionalita pro přijímání a odesílání zpráv, včetně kontroly jejich integrity pomocí elektronických podpisů, exportu dodejek, prohlížení příloh a mnoha dalších funkcí.

Jak jednotlivé produkty dozrávaly, zvětšoval se také počet jejich uživatelů a v dnešní době už má každý program vlastní uživatelskou komunitu. Ta je aktivní nejen při hlášení chyb, ale také přispívá ke vzniku nových funkcí programů, které vycházejí ze zkušeností s jejich reálným nasazením. To nám jako vývojářům výrazně usnadňuje práci a přináší také větší uspokojení z ní. Funkce vyžádané uživateli se tak stávají stále vetší částí nových vydání, protože základní funkcionalita je již implementována a není třeba ji měnit.

Z tohoto důvodu jsme se rozhodli po vydání nových verzí ZFO Editoru (verze 0.3) a dsgui (verze 1.3), které vyšly v předchozích několika dnech, změnit způsob vývoje těchto aplikací. V dalším vývoji se tak zaměříme již pouze na funkcionalitu vyžádanou uživateli, opravy chyb a případné úpravy vynucené změnami v systému Datových schránek.

Pokud tedy narazíte na nějaké problémy, nebo máte nějaký nápad na vylepšení stávajících funkcí dsgui či ZFO Editoru, neváhejte nám napsat na datove-schranky@labs.nic.cz nebo zfo-editor@labs.nic.cz. Budeme se těšit na vaše podněty.

Bedřich Košata

„DNS attack for dummies“

Jak vysvětlit běžným uživatelům fungování DNS a možný útok na tento systém? Experti v branži se o to pokusili – sehráli scénku představující, co se stane nebohému běžnému uživateli, který chce na stránce své banky BigBank.com zaplatit účty. Posuďte sami…

Hrají:

Norm Ritchie (ISC) jako bežný uživatel

Roy Arends (Nominet) jako rekurzivní name server

Simon McCalla (Nominet) jako root name server

Ondřej Filip (CZ.NIC) jako name server pro .com

Joao Damas (ISC) jako name server pro bigbank.com

Jay Daley (NZRS) jako podvržený name server pro bigbank.com

Pokud jste se dostali až na konec, je tedy jasné, proč využít DNSSEC – jinak by vás mohl oklamat Dr. Evil!

PT

Konec placení autorských poplatků za firemní tiskárny?

Je celkem všeobecně známo, že autorský zákon dovoluje pořízení kopie díla pro osobní potřebu fyzické osoby či vnitřní potřebu právnické osoby – ti k tomu nepotřebují předchozí souhlas autora a takovou kopii si pořizují v podstatě bezplatně. Za tento způsob užití však přesto náleží autorům takových děl odměna, která ale není předmětem dohody mezi autorem a uživatelem, nýbrž jde o tzv. náhradní odměnu, která umělcům a tvůrcům kompenzuje legální možnost takové volné kopie vytvářet. Odměna je stanovena paušálně a poplatky se hradí z přístrojů, které výrobu kopií autorských děl umožňují a z nenahraných nosičů záznamů je hradí výrobci či dovozci takových přístrojů a nosičů a také poskytovatelé rozmnožovacích služeb (a ti je pak přenášejí na své zákazníky, kteří si jejich zboží kupují).

Na téma povinných autorských poplatků (náhradních odměn) bylo již popsáno poměrně dost papíru a ne vždy se, především na straně firem, které přístroje či nosiče nakupují pro užití k podnikání a nikoliv pro zhotovování kopií autorských děl, setkávají s pochopením. Této otázce se věnoval i Soudní dvůr Evropské unie ve sporu mezi španělským svazem autorů Sociedad General de Autores y Editores de España (SGAE) a společností Padawan SL, která prodává CD a DVD disky a MP3 přehrávače. Tato společnost odmítla poplatek za soukromé rozmnožování zaplatit a argumentovala, že uplatnění takového poplatku za tyto digitální nosiče bez rozdílu a bez ohledu na funkci, k níž jsou určeny (soukromé užití nebo jiná podnikatelská či komerční činnost) jsou v rozporu se směrnicí 2001/29/ES z 22. května 2001, na jejímž základě je „spravedlivá odměna“ nositelům autorských práv z důvodu udělení „výjimky pro soukromé rozmnožování“ vyplácena.

V rozhodnutí z října letošního roku (věc č. C-467/08) Soudní dvůr rozhodl, že: „mezi uplatněním poplatku určeného k financování spravedlivé odměny na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování a jejich předpokládaným používáním pro účely soukromého rozmnožování musí existovat spojitost.“ Rozhodnutí Soudní dvůr uzavřel konstatováním, že uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování „bez rozdílu, zejména na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování, jež nebyly poskytnuty soukromým uživatelům a jsou zjevně vyhrazeny k jiným účelům než pro pořizování rozmnoženin k soukromému užití, není v souladu se směrnicí 2001/29.“ Takže pokud přístroje či nosiče nejsou určeny pro kopírování autorských děl, pak by poplatek (náhradní odměna) hrazen být neměl. A názor Soudního dvora, jako orgánu, který sjednocuje výklad evropského práva, by měl být respektován i v České republice.

Zuzana Durajová

Kolik ubylo v říjnu?

Letošní říjen byl z hlediska alokací poněkud nezvyklým měsícem. Oproti podprůměrnému záři byly říjnové alokace spíše nadprůměrné – spotřebovalo se zhruba 26 miliónů adres. Hlavní událostí byla v současnosti už málo vídaná veliká alokace v Severní Americe. Zdejšímu kabelovému operátorovi Comcast byl přidělen blok 50.128.0.0/9, což odpovídá 8,4 miliónu adres! Díky této alokaci se zásoba volných adres v severoamerickém registru adres snížila na hranici, při které si ARIN obvykle zažádá o nové adresní bloky. Tento fakt ilustruje i následující obrázek převzatý ze stránek Geoffa Hustona.
Volné IP adresy v registru ARIN

V praxi to obvykle funguje tak, že regionální registry nečekají na to, až jim adresy dojdou úplně. Obvykle si zažádají o nové bloky ve chvíli, kdy jejich zásoba klesne pod určitou kritickou mez. Tři největší registry – ARIN, APNIC a RIPE NCC mají tuto hranici na dvou /8 neboli 34 miliónech adres. Africký AfriNIC a jihoamerický LACNIC mají tuto mez vzhledem ke svým velikostem pochopitelně nižší.

No a jak vypadal tradiční pomyslný závod zemí? Je logické, že tentokrát drtivě zvítězily Spojené státy; na říjnových alokacích se podílely 47 %. Až s velkým odstupem je následují Brazílie a Indie s 8% podíly. Trochu nezvyklé je i to, že maličké Irsko obsadilo pátou příčku a požádalo o 1,3 miliónu adres, což odpovídá 5 %. Do TOP 10 se opět dostala i jedna africká země a to v tomto případě Keňa. Situace je vidět na tradičním koláčovém grafu.

zari-top10

A jak vlastně vypadá situace s IPv6? Která země je na nový protokol nejlépe připravena, nebo spíše, která země už alokovala nejvíce IPv6 adres? Následující tabulka ukazuje pořadí jednotlivých zemí v počtu IPv6 alokací větších než /40.

  1. USA – 957
  2. Německo – 339
  3. Japonsko – 287
  4. Velká Británie – 253
  5. Nizozemí – 181
  6. Austrálie – 175
  7. Rusko – 173
  8. Francie – 133
  9. Čína – 123
  10. Kanada – 105
  11. Korea – 97
  12. Švýcarsko – 95
  13. Itálie – 91
  14. Švédsko – 89
  15. Česko – 81
  16. Polsko – 81
  17. Norsko – 75
  18. Rakousko – 73
  19. Nový Zéland – 64
  20. Indonésie – 62
  21. Indie – 60

Jak je vidět, Česká Republika obsadila spolu s Polskem pěkné 15. místo a porazila i takové země jako třeba lidnaté Španělsko, vyspělejší Belgii nebo obrovskou Indii. Jen pro porovnání států V4, Maďaři obsadili 38. místo s 24 alokacemi a Slováci 44 s 16.

Ondřej Filip

Co chystáme o datových schránkách na LinuxAlt?

Je to již skoro rok, co byly datové schránky uvedeny do ostrého provozu. Od té doby se mnoho změnilo, jak v samotných datových schránkách (mnozí si jistě pamatují na captchu číhající zákeřně po úspěšném přihlášení heslem), tak na poli dostupného softwaru. V současné době je k dispozici celá řada alternativních řešení, od proprietárních po svobodné, která umožňují práci s datovou schránkou naprosto bez nutnosti používat oficiální webové rozhraní.

Jedním z dostupných nástrojů je aplikace dsgui vyvíjená v našich Laboratořích, se kterou seznámíme návštěvníky v krátké přednášce na letošním LinuxAltu. Protože je ale tato aplikace na světě již nějaký ten pátek, určitě případné zájemce o návštěvu konference potěší, že v rámci stejné přednášky představíme také dva novější produkty, které by měly přispět ke zlepšení možností elektronické komunikace se státní správou na alternativních platformách. První z nich bude klient pro datové schránky pro iPhone, který umožní snadnou a okamžitou kontrolu datové schránky z prostředí tohoto telefonu. Druhou pak multiplatformní prohlížeč a editor elektronických formulářů ve formátu ZFO, které jsou státní správou hojně využívány a které se často používají v kombinaci s datovými schránkami.

Doufáme, že naše přednáška přispěje alespoň malou částí k úspěšnosti letošního LinuxAltu. Budeme se těšit na shledanou v Brně!

Bedřich Košata

Informace o rozhodování pražského Rozhodčího soudu ve sporech o doménová jména

Na začátku října vydala Komerční banka tiskovou zprávu, ve které informuje, že získala prostřednictvím sporu vedeného u arbitrážního centra v Praze, doménové jméno komercnibanka.biz.

Tato doména byla zaregistrována na fyzickou osobu v říjnu 2008 a arbitrážní centrum, které spor rozhodovalo, a kterým není nikdo jiný, než Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, konstatovalo, že došlo ke splnění všech požadavků stanovených UDRP – Komerční banka prokázala, že doména je identická či zaměnitelná s její registrovanou ochrannou známkou, žalovaný nemá žádná práva ani oprávněné zájmy ve vztahu k doménovému jménu, které bylo předmětem žaloby a konečně také, že doména byla zaregistrována ve zlé víře. Rozhodčí soud tak dal žalobci za pravdu ve všech bodech.

Zlá víra žalovaného byla mimochodem prokázána tím, že odmítl obě dvě nabídky na koupi domény, které mu banka učinila (celkem by mě zajímalo, jestli to bylo 150 a 180 tisíc Kč, jak je uvedeno ve skutkovém vylíčení stavu – odst. V rozhodnutí nebo zda KB nabídla 15 a 18 tis. Kč, jak se píše dále v hlavních důvodech rozhodnutí), s odůvodněním, že hodnota domény je na trhu vyšší (takže spíše správně je druhá možnost).

Pro zájemce je celé rozhodnutí k dispozici na stránkách Rozhodčího soudu.

Rozhodčí soud je také sudištěm pro rozhodování sporů o české domény. Od června tohoto roku takové spory probíhají s využitím on-line platformy, která již funguje pro spory vedené podle UDRP, což je případ popsaný výše, a ADR pro .EU. Díky tomu se na stránkách domeny.soud.cz začnou postupně objevovat rozhodnutí i o českých doménách – sporů již bylo podle nového Řádu zahájeno několik, s prvním rozhodčím nálezem se můžete seznámit už nyní.

Zuzana Durajová