Po dlouhých diskuzích se zdá, že schválení nových doménových jmen (tzv. new gTLD) se opět přiblížilo k okamžiku, kdy současných cca. 300 domén nejvyšší úrovně se může rychle rozrůst o dalších až několik set nových „sourozenců“. Díky staženým žádostem je však již nyní jasné, že nových domén nebude více než 1 359.
Krokem, který přiblížil uvedení nových domén do praxe, je jednak schválení „Dohody o nových generických jménech“ (New gTLD agreement) a jednak pokračující schvalování jednotlivých žádostí, které 3. července 2013 dosáhlo magického čísla 1 000 a rychle se blíží ke konci. Schválení žádosti (resp. status IE Complete) však automaticky neznamená, že daný subjekt doménu získá, neboť v rámci schválených žádostí stále existují případy, kdy se o danou doménu, např. .app, .book uchází několik zájemců.
V rámci „New gTLD agreement“ je věnována pozornost především ochraně práv z průmyslového vlastnictví, kdy se předpokládá zejm. zřízení tzv. „clearing-house“ pomocí kterého budou moci vlastníci ochranných známek uplatnit svá práva a vytvořit jakýsi si „black-list“ doménových jmen zapovězených pro další registraci. Vedle ochranných známek se dokument věnuje i bezpečnosti, kdy mezi podmínky pro nové provozovatele by mělo patřit povinné např. povinné zavedení DNSSEC.
Kdo uspěl?
Mezi první schválené domény patřilo 107 gTLD v národních znacích, tzv. IDN, uspěly i mnohé firmy. Z 1 012 schválených žádostí jsem vybral 120 dle mého názoru nejzajímavějších, ať již proto, že patří známé firmě nebo proto, že se mají dle mého názoru šanci uchytit.
Vedle tohoto seznamu stojí zmínit rovněž města jako Berlín, Budapešť, Helsinky, Melbourne, Moskva, New York či Paříž, kteří se budou moci pochlubit svoji vlastní doménou nejvyšší úrovně, např. .NYC.
V souvislosti s tisícovkou schválených žádostí si stojí za to připomenout, že v loňském roce se do boje o nová doménová jména přihlásilo 1 155 žadatelů, kteří podali celkem 1 930 žádostí ucházejících se o 1 409 gTLD. Mezi největší firemní žadatele pak logicky patřily firmy, které na Internetu vyrostly – Google žádal o 101 domén, Amazon o 76 domén, zatímco např. L’Oréal „pouze“ o 14 domén. Zde stojí za pozornost, že produktovou doménu .LANCOME si tato kosmetická firma spolu např. s .HAIR ponechala a žádost zde na rozdíl od .GARNIER či .MAYBELLINE nestáhla.
Kdo stáhl žádosti o své domény?
V rámci hodnocení procesu zavádění nových gTLD se rovněž zajímavé se podívat na to, že některé subjekty postupně své žádosti z nejrůznějších důvodů stáhly. Celkem bylo staženo 93 žádostí. Zajímavé je, že více než polovina žádostí se týkala domén, o které se ucházel pouze jeden zájemce – např. šesti domén L’Oréal či tří domén General Motors, který se vedle .GMC zajímal o .CHEVROLET a .CADILLAC. Za celkem 50 staženými žádostmi lze hledat spíše vystřízlivění z doménového opojení. U zbylých 43 stažených žádostí lze hledat taktiku a snahu vyhnout se případným zdlouhavým sporům, kdy ve 14 případech stažení žádosti pomohlo k tomu, že o doménu se uchází pouze jeden zájemce (viz. Kdo s koho). V souvislosti s konflikty si stojí za to připomenout, že potencionální konflikt byl zaznamenán u 751 žádostí (tj. 39 %). Zajímavé je rovněž podívat se na to, jak největší žadatelé stahovali své žádosti (viz graf níže).
Pokud Vás zajímá osud jediné české domény .UNICORN, budeme si muset počkat na konec celého procesu, kdy pro Vás na našem blogu rádi přineseme informace o celém hodnocení včetně info-grafiky.
Jiří Průša
Všechno nejlepší!
Už to na tomto blogu několikrát zaznělo, sdružení CZ.NIC sfouklo na dortu patnáctou svíčku, což je u člověka věk, při kterém mu stát dá tolik důvěry, že může požádat o povolení řídit pomalé jednostopé motorové vozidlo. O své vzpomínky na toto období dospívání se již s Vám podělili dva služebně nejstarší zaměstnanci sdružení, Zuzana a Martin. A protože třetí v pořadí jsem již já, dovolte i mně přispět svou vzpomínkou.
Do sdružení jsem vstoupil na konci roku 2003, když jsem se se skupinou podobně smýšlejících lidí snažil otočit kormidlo těžkopádně plující lodě. CZ.NIC v té době rozhodně neměl dobré jméno. Cena domény byla poměrně vysoká, pravidla a nastavení registračního systému příliš nepřipomínala 21. století a mnoho lidí mělo v živé paměti rozporuplně přijímanou migraci na decentralizovaný systém. Sdružení mělo jen minimum zaměstnanců a drtivá většina všech jeho činností, včetně těch klíčových, byla outsourcována. Komentáře tehdejších diskutujících pod články o české doméně by bylo možné v televizi předčítat jedině až po dvaadvacáté hodině. Tedy nic moc okamžik jít s kůží na trh a nabídnout jen další změny a následně ještě jednu migraci. Ani onen pokus o změnu nevypadal ze začátku kdo ví jak. Celkem dlouho trvalo, než došlo k obměně většiny členů představenstva a padlo finální rozhodnutí vyvinout vlastní registrační systém.
Nicméně povedlo se a v roce 2005 již mělo sdružení úplně nové vedení, stanovy, dokonce i v přípravě nové logo, nové podmínky vstupu a začalo nabírat zaměstnance, kteří měli za úkol na zelené louce vyvinout úplně nový a pružnější systém a zcela změnit tvář sdružení. Na svém seznamu neodkladných úkolů jsem měl vyřešit vztah mezi sdružením a státem a po odškrtnutí tohoto políčka byl nejvýše nový registrační systém. Pojmenovali jsme jej FRED a on rostl velmi rychle. Poprvé se v plné kráse a síle mohl ukázat v září 2006, kdy jsme jej nasadili na správu ENUMové domény 0.2.4.e164.arpa. To byl poměrně klíčový milník celého procesu, protože v té chvíli přestal být FRED jen projektem programátorů, ale od této chvíle bylo všechno „doopravdy“. Veškeré změny se musely pečlivě testovat, provádět pouze v odstávkových časech, získávali jsme cenné zkušenosti s provozem.
Ty jsme nejvíce zúročili o rok později, přesně v období 28. až 30. září 2007. V tomto období byl zastaven provoz starého registračního systému a veškerá data byla migrována do FREDa. Bylo to pro mne tehdy úžasné období. Na jednu stranu jsme byli pochopitelně všichni neuvěřitelně nervózní, jestli jsme v našem migračním scénáři, který měl stovky položek někde přeci jenom neudělali chybu, ale na druhou stranu to bylo završení téměř čtyřletého úsilí mnoha lidí. Nervozita byla celkem pochopitelná, neměli jsme v podstatě záložní variantu, sice existovala možnost požádat tehdejšího provozovatele o prodloužení běhu outsourcovaného systému, ale je jasné, že takový krok by měl zcela devastující účinek na pověst sdružení a nás, kteří jsme migraci prováděli. Samotná migrace proběhla až nečekaně hladce s dvaatřiceti hodinovou rezervou a tak jsme těch 32 hodin nervózně čekali na start nového systému, který byl naplánován na 1. říjen, na 10:00. Okamžik nastal, FRED najel a tři vteřiny po startu se začaly registrovat první domény. Skvělá zpráva, ale přesto jsme objevili jednu malou chybičku. Nový systém chránil WHOIS výpisy pomocí Captcha. Takže každý, kdo si chtěl vypsat na webu nějaké informace o doménách, musel přepsat do znaků obrázek. Ačkoliv byl celý systém mnohokrát testován jedné drobné věci jsme si nevšimli. Ano tušíte správně. Zátěžové testy obvykle provádějí automaty. Ty nedokáží přepisovat Captcha obrázky a proto byla tato částečka systému při testech deaktivována. A právě v ní byla chyba, která se za celou dobu neprojevila u ENUMu, protože ten nikdy nebyl vystaven zátěži uživatelů lačných po informacích. Špatné ukládání dočasných dat způsobilo, že při současných přístupech více uživatelů přestal WHOIS fungovat. V ten okamžik nastalo v místnosti, odkud jsme spouštění řídili, hrobové ticho. Nebylo hned zřejmé, že chybička je pouze u WHOIS a že systém jinak bez problémů funguje. Všichni jsme měli velký strach, že jde o něco vážného. Já sám jsem si z toho okamžiku odnesl pár šedivých vlasů, což je při hustotě mé kštice poměrně vidět. Nejvíce duchapřítomnosti ukázal kolega Surý, který hned popadl klávesnici a zhruba do tří minut provedl tu spásnou změnu kódu, která vše vyřešila. Od té doby si dobře pamatuji, že čas je relativní, málo kdy později mi pak přišly tři minuty tak strašně dlouhé. Nicméně to už bylo vše. Systém naběhl, o žádnou doménu jsme nepřišli a tak trochu se začala psát nová epocha sdružení. Cena domény dramaticky poklesla, pravidla registrace a související podmínky se značně zjednodušily, vstoupilo mnoho nových členů, sdružení se přestalo zabývat především samo sebou a nasměrovalo velké množství energie do projektů pro lokální internetovou komunitu. Jen soupis těchto všech projektů by zabral na tomto blogu mnoho místa a pokud se podíváte na některé starší příspěvky, jistě si obrázek uděláte. Velmi dobrým průvodcem může být i strategie sdružení na nejbližší čtyři roky. Změnu vnímaní sdružení nejvíce vystihují již zmíněné příspěvky pod články, které se nás týkají. Netvrdím, že jsou to ze 100 % výkřiky nadšení, ale poměr kritických poznámek se dramaticky zmenšil a pokud už se objeví nějaká kritika, je poměrně vstřícná.
Co dodat na závěr? CZ.NIC pomalu opouští své dětské období, už má poměrně jasno o své budoucnosti a ukázalo, že internetová samospráva může fungovat, a to kvalitně a stabilně. Připojuji se k zástupu gratulantů a přeji vše nejlepší, a hlavně zdraví! Zdraví české doméně! A svobodnému Internetu!
Ondřej Filip
Patnáct let historie sdružení CZ.NIC
V letošním roce jsme v prostředí českého internetu svědky řady jubileí. Své dvacáté výročí slaví česká národní doména .CZ a patnáctiletým působením na trhu se může pochlubit také řada komerčních subjektů založených v přelomovém roce 1998, v období boomu českého internetu. Tento rok byl významný také proto, že dal vzniknout sdružení CZ.NIC, dnešnímu správci české národní domény. V tomto článku se pokusím shrnout jeho historii a načrtnout aktuální stav.
Domény se v Česku registrují již od roku 1991. Tehdy to byly dnes již neexistující domény .CS pro tehdejší Československo. Registraci mělo na starosti výpočetní centrum při Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. 13. února 1992 byla ČSFR oficiálně připojena k internetu a po rozdělení federace vznikla 13. ledna 1993 doména .CZ.
Doménu .CZ spravovalo nejprve VC VŠCHT a poté soukromá společnost, která byla jedním z poskytovatelů připojení. Na podzim roku 1997 došlo ke značné liberalizaci dosavadních restriktivních podmínek pro registraci českých domén a začalo být zřejmé, že bude nutné správu domény .CZ předat nezávislému subjektu. Zamýšlené jméno této instituce bylo CZ-NIC a předpokládalo se, že si pro správu národní domény najme servisní organizaci.
V květnu (21. 5.) 1998 byl založen CZ.NIC (nově s tečkou) jako sdružení 16 právnických osob – poskytovatelů internetu působících v České republice. V srpnu 1999 došlo na základě výběrového řízení k podpisu smlouvy se společností EUnet Czechia o správě národní domény a od 1. 9. převzal CZ.NIC oficiálně zodpovědnost za správu domény .CZ.
Zatímco v prvních letech svého působení byl CZ.NIC zároveň správcem registru domén i registrátorem, sdružení se postupně začalo snažit o decentralizaci těchto pravomocí. V roce 2002 bylo vypsáno výběrové řízení na provozovatele decentralizovaného systému registrací a vítěz tendru, společnost T-Systems Pragonet, spustila nový systém v září 2003. Držitelé domén tím získali možnost převést své domény k libovolnému registrátorovi. V této době také došlo ke změně cen registrací – předchozí fixní zřizovací poplatek 800 Kč a roční poplatek ve stejné výši byly nahrazeny velkoobchodními cenami, díky čemuž si registrátoři začali navzájem konkurovat cenami pro koncové zákazníky.
V roce 2005 začaly práce na vývoji vlastního registračního systému. Tyto práce intenzivně probíhaly od září roku 2006, kdy byl tento nový systém (oficiálně se jmenuje FRED – Free Registry of ENUM and Domains) nasazen na správu registrací ENUM domén. Tento registr nám pomohl k definitivnímu otestování systému, který jsme potom v říjnu 2007 nasadili do ostrého provozu v doméně .CZ. FRED byl v té době zpřístupněn jako open source a k dnešnímu dni ho nasadilo několik domén nejvyšší úrovně, mezi nimiž jsou například Estonsko, Kostarika, Tanzánie či Angola.
Zavedení nového systému registrací, provozovaného přímo sdružením, s sebou přinesl výrazný pokles velkoobchodních cen domén, který v dalších letech pokračoval. Ze 400 Kč v roce 2007 klesla cena registrace postupně až na dnešních 125 Kč.
Získané prostředky z registrací domén vrací CZ.NIC české internetové komunitě v podobě řady projektů, které mají za cíl podporu internetu v ČR. Mezi tyto aktivity patří například výukové centrum Akademie CZ.NIC, které kromě Prahy najdete teď už i v Brně, knižní Edice CZ.NIC, provoz národního bezpečnostnícho týmu CSIRT.CZ, pořádání konferencí typu Internet a Technologie a další. Mimo to dnes CZ.NIC provozuje zrcadla kořenových serverů nebo vlastní NTP server.
Pro projekty podporující internetovou infrastrukturu máme dokonce vlastní oddělení, Laboratoře CZ.NIC. Mezi jejich hlavní projekty patří autoritativní DNS server Knot DNS, vyvíjený s důrazem na rychlost zpracovávání dotazů, protokol DANE sloužící k distribuci SSL certifikátů prostřednictvím DNS nebo globálně úspěšný směrovací démon BIRD. Běžným uživatelům internetu je určen například aplikace Datovka, usnadňující přístup k datovým schránkám z platforem Apple OS, iOS a Linux.
Značnému mezinárodnímu ohlasu se dostalo nasazení technologie DNSSEC v .CZ, kterému jsme věnovali poměrně značné úsilí. K dnešnímu chrání tato technologie téměř 400 000 domén, což je vzhledem k celkovému počtu registrací nejvyšší podíl mezi všemi světovými registry. Dalším významným projektem sdružení je systém mojeID. Tu již využívá řada významných zpravodajských webů, e-shopů a dalších služeb.
Za těch 15 let se CZ.NIC změnil z firmy s kompletně outsourcovaným provozem prakticky bez zaměstnanců na sdružení s vlastním řešením a vývojovým programem. Z centralizovaného registru je systém se 46 registrátory, cena za registraci klesla více než desetinásobně. Z cca 40 tisíc domén v roce 1999 jsme dnes na více než milionu. Z takřka nulové aktivity „mimo“ registr domén je dnes celá řada životaschopných, užitečných a komunitou přijímaných projektů, na kterých aktuálně pracuje cca 70 zaměstnanců. Z původních 16 zakládajících členů je jich dnes 109 a měsíc za měsícem přibývají další.
Přeji CZ.NICu co nejvíc úspěchů i do budoucnosti a osobně doufám, že až někdo bude za dalších 15 let psát podobný souhrn, bude jeho výčet ještě mnohem impozantnější. A kdo ví, možná to budu zase já :-).
Martin Peterka
CZ.NIC očima jeho prvního zaměstnance
Sdružení CZ.NIC má za sebou 15 let „života“, ale z virtuální existence do reality se přeneslo až v roce 2000, kdy se usídlilo v Lužné ulici ve Vokovicích a na této adrese zůstalo až do roku 2006, kdy se přestěhovalo do stávajících prostor na pražských Vinohradech.
Můj příspěvek k letošnímu výročí založení sdružení měl zadání „milá vzpomínka“, ale ono to moc mile nejde, protože úplné začátky, kterým se ve svém příspěvku budu věnovat především, rozhodně jednoduché a příjemné nebyly. Ať už držitelé domén nebo ti, kteří o doménu měli zájem, totiž ze sdružení moc radost neměli, troufám si říct, že právě naopak. Není se čemu divit – do září 1999 byly domény zadarmo a pak přišel „nějaký CZ.NIC“, o kterém do té doby nikdo neslyšel a chtěl 840 Kč za prodloužení registrace, jinak že prý doménu zruší. Opravdu tak učinil a na začátku února 2000 se o uvolněné domény strhla mela, která do české internetové historie vstoupila pod pojmem „doménová řež“ – domény, které byly zrušeny, neboť je jejich držitelé nezaplatili, byly uvolněny k registraci. Tahle událost se doposud projevuje, byť už jen mírně, ve statistikách. Sdružení si z toho ale vzalo ponaučení, a tak když bylo rozhodnuto (2001) o tom, že budou k registraci uvolněny domény dosud pro registraci zakázané (generické, country code), stalo se tak na základě veřejné dražby (2002), přičemž výtěžek ve výši cca 0,5 mil. Kč byl darován Centru Paraple.
Po žebříčku oblíbenosti CZ.NIC nezačalo stoupat ani potom (dnes bychom řekli, že měl dost negativní PR). Působilo jako správce registru a jediný registrátor zároveň a navíc samo o sobě žádnou faktickou činnost nevykonávalo; technicky vše zajišťovala společnost EUnet. S nevolí se tedy setkávala dnes už těžko představitelná cena (1600 korun za novou registraci a 800 korun za prodloužení na rok, žádné slevy nebyly), byť přirozeně, tak přece jen monopolní postavení a nebo způsob komunikace. Údaje v registru byly velmi často nesprávné a situace se nelepšila, proto od roku 2004 funguje upozorňování držitelů domén na e-maily na doméně obvykle zřizované, uvedené na webových stránkách a nakonec také telefonicky – díky tomu se počet domén, které byly zrušeny z důvodu nezaplacení, aniž by se o tom jejich majitel dozvěděl, dramaticky snížil až na hodnotu blížící se limitně nule. Dnešní kolegové ze zákaznické podpory (snad můžu prozradit, že sami si říkají „helldesk“ nebo také „zákaznická potvora“, ale určitě víte, že to jsou milí a kompetentní lidé) tak už nemusejí řešit telefonáty diplomaticky řečeno velmi naštvaných bývalých držitelů, kteří nezaplatili za doménu a ta jim byla zrušena, aniž by se o tom dozvěděli.
Nepříjemné byly také aktivity tzv. doménových spekulantů – pamatujete si na Pavla Šimona a Vladanu Petržílkovou? Bylo jich více, ale tito byli nejznámější a na rozdíl od různých Mickey Mousů nebo seychelských společností, pod něž se schovávají Spekulanti 2.0 či dokonce 3.0, se jednalo o skutečné lidi, dokonce s pravdivými údaji v registru. Domény totiž bylo možné registrovat, ale poplatek se hradil až po zaregistrování; čili pokud jste nezaplatili vůbec, mohli jste doménu blokovat zdarma po dobu 45 dnů a po zrušení zaregistrovat znovu a znovu a znovu….což výše jmenovaní pochopitelně zhusta činili. Situaci v tomto směru vylepšily nejprve tzv. speciální žádosti, které byly zavedeny v březnu 2002, jejichž podstatou bylo, že zájemce mohl požádat o doménu, která byla již registrovaná, ale byla „po expiraci“ čili ve splatnosti poplatku. Pokud držitel za doménu nezaplatil, získal ji takový „speciální žadatel“, který podal žádost nejdříve a zaplatil zálohu za registrační poplatek. Bylo-li takových žadatelů více, tak neúspěšným se zaplacené zálohy vracely, totéž platilo tehdy, pokud za doménu zaplatil její držitel. Systém registrací se pak změnil v roce 2003, kdy do hry vstoupili registrátoři a domény už nebylo možné registrovat bez toho, že by za ně bylo uhrazeno. Sdružení však stále fungovalo jako registrátor, byť „poslední záchrany“ – Last Resort Registry (LRR), byť jeho činnost v tomto směru byla postupně omezována (ať již nemožností doménu registrovat na delší dobu než 1 rok – u registrátora to bylo možné až na 10 let, jako je tomu doposud , posléze nebylo možné doménu v LRR prodloužit, čímž se CZ.NIC definitivně zbavilo domén, u nichž bylo vedeno jako registrátor, a rovněž cenou, která zůstala stejná, tedy stejně vysoká) a v říjnu 2007 s převzetím registračního systému do vlastní správy LRR skončil úplně.
Tímto počinem, tedy zajištěním správy domény vlastními silami, nikoliv formou outsourcingu, se, alespoň v mých očích, začala psát novodobá historie sdružení, která s sebou přinesla dramatický obrat ve vnímání sdružení navenek. Pochopitelně, nejcitelněji k tomu přispělo snížení ceny za doménu, protože prostě platí, že peníze jsou až na prvním místě. Ale nejsou samozřejmě všechno: sdružení se snaží a myslím, že se mu to i daří, být transparentní, otevřené, systém registrací je průhledný a jednoduchý a prostředky, které sdružení za domény získá, se snaží internetové komunitě vracet ve formě svých dalších činností, kterým se věnuje, zpět. Ohlédnu-li se zpět, jsem přesvědčena, že cesta, která byla vybrána v roce 2005, a po které se sdružení, budu-li se držet turistické terminologie, s občasným ujištěním se pohledem do mapy, stále ubírá, byla správná.
Zuzana Průchová (Durajová)
20 let domény .CZ je jenom jednou,…
tak proč si toto výročí nepřipomenout i jinak než třeba tiskovou zprávou nebo tématickým dnem na nějaké konferenci. Rok 2013 je pro nás prostě také rokem domény .CZ.
Vilém Sládek
Nová podoba statistik CZ.NIC
Již loni na podzim jsme v rámci konference IT 12 oznámili vytvoření nového portálu pro sjednocené statistiky sdružení CZ.NIC. V minulém týdnu se stránky dočkaly nového kabátu v podobě nového způsobu vykreslování grafů. O to se nyní stará nová javascriptová knihovna OGRA, která vznikla v Laboratořích CZ.NIC a byla zveřejněna k volnému použití v rámci open source licence.
Knihovna umožňuje snadné vkládání dynamických grafů do stránky za použití grafických knihoven třetích stran. Její hlavní výhodou je jednotný formát dat, který umí knihovna přeložit pro potřeby každé podporované knihovny a umožňuje tak přepínání grafických knihoven bez nutnosti změny formátu vstupních dat. Více informací a praktické ukázky naleznete na stránkách projektu.
Pro novou podobu webu statistik jsme zvolili knihovnu Highcharts, kterou jsme již dříve pro některé statistiky používali. Díky této knihovně je nyní možné např. vypínat kliknutím na legendu jednotlivé série hodnot nebo si nechat vygenerovat obrázek či PDF právě zobrazeného grafu.
Věříme, že nový vzhled statistik se vám bude líbit a pomůže vám v lepší orientaci v publikovaných datech. Zároveň uvítáme připomínky k naší nové knihovně OGRA.
Jan Danihelka
Nové statistiky CZ.NIC
Nedávné dosažení jednoho milionu registrovaných domén v doméně .cz vyvolalo mimo jiné zvýšený zájem o statistické údaje o rychlosti růstu počtu domén, jejich využívání, atp.
Sdružení CZ.NIC dlouhodobě publikuje na svých stránkách statistické informace o české národní doméně a snaží se také reagovat na nové trendy vytvářením nových statistik, které jdou nad rámec obsahu registru. Na našich stránkách tak můžete najít nejen informace o počtu aktuálně registrovaných domén, ale také třeba o hostingu či zavádění IPv6.
Bohužel jedním z vedlejších efektů zavádění nových statistik je jejich roztříštěnost – jsou k dispozici na několika URL a v různé podobě.
Abychom tuto situaci napravili a dali návštěvníkům našich stránek lepší přehled o všech publikovaných statistikách, rozhodli jsme se je sjednotit do jedné aplikace. Ta umožní jejich snadnou a především jednotnou vizualizaci a manipulaci s nimi. Aplikace je nyní k dispozici v Beta provozu na stránkách vývojového oddělení Laboratoře CZ.NIC.
Nové statistiky obsahují úvodní grafickou stránku, kde si může návštěvník udělat rychlý přehled o aktuálním stavu nejdůležitějších statistik. V druhé části jsou pak k dispozici všechny aktuální statistické výstupy CZ.NIC roztříděné do kategorií. Všechny statistiky mají stejné uživatelské rozhraní, které umožňuje interaktivně měnit parametry zobrazení statistik, např. časové období či způsob zobrazení dat. U grafů, které obsahují větší množství sérií, je možné si ručně vybrat některé z nich a udělat si tak například přehled o vývoji počtu domén u vybraných registrátorů.
Právě zobrazená data na každé stránce je možno stáhnout ve formátu CSV a stejně tak je k dispozici odkaz na právě nastavené zobrazení statistiky, který umožňuje např. snadné sdílení nebo uložení konkrétního grafu.
V současné době pracujeme na dolaďování nového systému statistik, stejně jako na jejich rozšiřování o nové výstupy. Po tuto dobu budou k dispozici jak nové, tak původní statistiky.
Doufáme, že se vám budou nové statistiky líbit a poskytnou vám větší komfort při získávání informací nejen o naší národní doméně.
Bedřich Košata
Kolik je na světě domén?
Včera dosáhla česká národní doména významného milníku v podobě milionté registrace. Více podrobností k této události najdete v naší tiskové zprávě, mě však tento významný okamžik přiměl k zamyšlením nad tím, kolik je vlastně na světě domén. Podobně jako se v jedné známé české písničce zpívá: kolik je na světě moří, kolik je na světě řek si můžeme odpovědět, že toho i toho je mnoho, toho i toho je moc. V dnešním příspěvku se pokusím zjistit, kolik je mnoho a kolik vlastně těch domén na světě je. Spolu se pak podíváme, jak na domény nejvyšší úrovně, tak na domény druhého řádu.
Při naší cestě za zjištěním počtu doménových jmen je vhodné si připomenout, jak se vlastně domény nejvyšší úrovně dělí. Největší počet představují tzv. národní domény (ccTLD), jejichž seznam je definován mezinárodním standardem ISO-3166-1. V tomto seznamu najdeme celkem 249 domén nejvyšší úrovně, což je o cca. 25 % více, než je počet států uznávaných OSN. Důvodem této situace je, že některá území, např. Palestina či Tchaj-wan sice nejsou členem OSN, ale mají vlastní ccTLD. Svojí vlastní ccTLD pak mají rovněž nejrůznější ostrovy jako je Grónsko, Jersey, Man či Faerské ostrovy, tj. území se značným stupněm autonomie. Pro některé z vás může být překvapení, že svoji národní ccTLD doménu mají i trvale neobydlená území jako je Antarktida (.aq) či Bouvetův ostrov (.bv). Vedle národních domén hrají, zejména s ohledem na počet registrací, významnou roli domény generické (gTLD), kterých je v současné době aktivních kolem 20. Vedle rozšířených a v ČR dobře známých .com, .net či .info se sem řadí rovněž .travel, .museum a další. Tento seznam by mohl být v budoucnu rozšířen až na 2 000 (viz např. článek na Lupě). Zvláštní kategorii pak tvoří stále se rozrůstající seznam IDN domén, zejména v arabštině.
Zatímco počet domén nejvyšší úrovně můžeme na základě výše uvedených informací a rovněž dle seznamu IANA spočítat poměrně snadno, s počtem domén druhé úrovně už je to horší. Pokud bychom tento počet chtěli znát úplně přesně, museli bychom „oběhnout“ všechny registry a tuto informaci zjistit. I kdybychom si však tuto práci dali, brzy bychom narazili na to, že ne všechny registry jsou tak otevřené jako CZ.NIC a zveřejňují tyto informace na svých webových stránkách, výročních zprávách či tzv. domain reportech. Některé tuto informaci dokonce považují za obchodní tajemství, které si úzkostlivě střeží.
Pokud nejsou k dispozici přesná čísla, nezbývá, než sáhnout k odhadům. Pravděpodobně jedny z nejpřesnějších pravidelně poskytuje přehled „The Domain Name Industry Brief“ vydávaný americkým Verisignem. V říjnovém vydání tohoto přehledu se můžeme dočíst, že odhadový počet domén druhé úrovně dosáhl v srpnu 2012 počtu 240 mil. a meziročně vzrostl o 11,9 %. Vzhledem k čtvrtletnímu růstu registrací o cca. 3 % je pak pravděpodobné, že v současné době je na světě registrována čtvrt miliarda domén druhé úrovně.
Největší díl z tohoto pomyslného koláče zaujímá se 103,7 mil. registrací doména .com. To je pro představu přibližně stejně (100,3 mil), jako mají všechny ccTLD dohromady. Národní doménou s nejvyšším počtem registrací je s přibližně 15 mil. .de našeho západního souseda, druhé místo pak zaujímá .tk (Tokelau), která se rozhodla pro trošku jiný obchodní model než většina ccTLD. Doména tohoto ostrova v jižním Pacifiku poskytuje bezplatnou registrací a příjmy získává z dodatečných služeb. Mezi další nejvýznamnější domény (řazeno dle počtu registrací) pak podle zmíněného reportu patří .uk (Spojené království), .nl (Nizozemí), .ru (Rusko), .cn (Čína), .eu (Evropská unie), .br (Brazílie), .au (Austrálie) a ar. patřící Argentině. V době globalizace je pak zajímavé si všimnout, že proti gTLD národní domény vykazují mnohem vyšší roční růst (18,5 %), přičemž mezi největší skokany z TOP 20 patří již zmíněné Tokelau, Čína a Brazílie. Pro srovnání nárůst počtu domén v naší národní doméně (viz poslední Domain Report) mezi lety 2010 a 2011 činil 14,9 %. Podle zprávy CENTRu je však naše národní doména čtvrtou nejrychleji rostoucí v Evropě (po Černé hoře, Kypru a Maďarsku). Podobně jako ve zprávě Verisign i ve zprávě CENTRu najdeme údaj o celkovém počtu registrovaných domén druhé úrovně, které toto sdružení nejen evropských registrů odhaduje na 230 mil.
Jiří Průša
Novinky v Pravidlech registrace (platí od 1. prosince)
Od prosince doznají Pravidla registrace doménových jmen několika změn, proto se na ně pojďme podívat.
Předně se jedná o v podstatě formální úpravy, které souvisejí s tím, že ne všechny změny u objektů vedených v centrálním registru jsou vždy prováděny pouze určeným registrátorem. Již dlouho fungují blokace domén či kontaktů, které jsou prováděny na základě požadavku držitele takové domény či kontaktu; sdružení provádí také blokace na základě rozhodnutí soudu či jiného orgánu (trochu smutným „hitem“ poslední doby jsou exekuce) a také realizuje pravomocná soudní rozhodnutí, pochopitelně tehdy, pokud to je nejen možné, ale také pokud uloženou povinnost nesplnila v určené lhůtě druhá strana sporu; typicky se jedná o změnu držitele domény, která byla předmětem sporu. Změn tak doznaly články, které deklarovaly, že změny v registru lze provádět pouze prostřednictvím určeného registrátora (1.2.12, 12.6.). Pokud by byla některá ze služeb poskytovaných přímo sdružením v budoucnosti zpoplatněna, cena se objeví standardně v ceníku (čl. 9.3.).
Nejdůležitější změnou však je reakce na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci domény globtour.cz (rozhodnutí v plném znění naleznete zde). Toto rozhodnutí zásadním způsobem mění dosavadní rozhodovací praxi (poznámka – podobně však rozhodl německý spolkový soudní dvůr ve věci domény shell.de v r. 2001); Nejvyšší soud totiž konstatoval, že v souladu s právem je požadavek žalobce na „odregistraci“ domény, čili její zrušení nikoliv už na převod domény. Pouze zrušením domény by se však takový vítězný účastník sporu dostal velmi často tak říkajíc z deště pod okap, protože existuje reálné riziko, že jej někdo předběhne a zrušenou doménu si zaregistruje dříve. Tak by mohl zahajovat sporové kolečko znovu a znovu, přičemž takový postup by byl neefektivní a velmi nákladný. Proto nové znění článku 16.5. (žádosti o blokaci domény podávané 3. osobami se přesunují do čl. 16.6.) stanoví lhůtu 1 měsíc, během které nebude po zrušení domény na základě (nejčastěji) soudního rozhodnutí umožněno si ji zaregistrovat nikým jiným, než pouze tím, kdo se zrušení registrace vůči držiteli takto úspěšně domáhal. Registrace na takový subjekt bude provedena přímo sdružením CZ.NIC, avšak další kroky, jako jsou platba a případné změny, již budou prováděny standardně, tzn. opět prostřednictvím určeného registrátora. Požadavky na registraci takových domén budou řešeny jednotlivě s příslušnými žalobci.
Další změny už jsou spíše „kosmetického“ charakteru – zpřesnění optimalizace údajů v centrálním registru sdružením (čl. 11.10.), podle něhož mohou být nově optimalizovány i záznamy o sadách NS a sadách klíčů, drobných změn doznala také rozhodčí doložka mezi sdružením CZ.NIC a držitelem domény (čl. 15.), odstraněno bylo ustanovení, podle něhož mohlo sdružení vystupovat jako mediátor ve sporu o doménu (dříve čl. 16.2.). Tuto možnost za dlouhá léta, kdy byla zakotvena v Pravidlech, nikdo nevyužil. Rozšířeny byly také možnosti skrytí údajů o poštovní adrese u kontaktu.
Zuzana Průchová Durajová
Únos domény google.ie! Může se to stát i u nás?
Minulý týden došlo k velmi závažnému bezpečnostnímu incidentu v doméně .ie, což je doména Irské republiky. Podle dostupných informací se útočníkovi pravděpodobně podařilo získat přihlašovací údaje jednoho registrátora, díky nimž pak mohl v centrálním registru domény .ie změnit DNS servery domén google.ie a yahoo.ie. To mu poté umožnilo nasměrovat domény na vlastní servery, kde mohl vystavit svůj vlastní obsah či přijímat poštu pro tyto domény. Některé služby registru .ie domény jsou ještě v době psaní tohoto článku nedostupné a vyšetřování stále pokračuje. Nás samozřejmě nejvíc zajímá, zda by k podobné situaci mohlo dojít i u nás. Pojďme si tedy připomenout možnosti, kterými mohou držitelé své domény chránit před případnými neautorizovanými změnami provedenými registrátorem a možná i připomeňme, jakým způsobem je chráněn samotný centrální registr před neautorizovaným přístupem.
Nejprve tedy zkusme vysvětlit, jakým způsobem je chráněn samotný přístup do registru domény .cz. Přístup k registru je možný pouze na základě platných přihlašovacích údajů, s platným certifikátem a z předem dohodnutých IP adres. Samotná znalost přihlašovacích údajů není tedy pro přístup dostatečná. Útočník by musel proniknout na server registrátora, který má do registru povolený přístup z konkrétní IP adresy, má k dipozici platný certifikát a přihlašovací údaje. Z tohoto serveru by pak bylo možné změnu záznamů uskutečnit. V současné chvíli nemáme k dispozici informace o způsobu zabezpečení irského registru. Není tedy možné vyloučit, že irský registr má stejné zabezpečení jako ten český a že se skutečně podařilo útočníkovi proniknout na server registrátora a z něj změny uskutečnit.
I pro tento případ nabízí centrální registr domén .cz držitelům domén další stupeň zabezpečení. Na našich stránkách je možné pomocí jednoduchého formuláře požádat o zablokování transferu domény nebo dokonce zablokování provedení jakékoliv změny na objektech v doméně. V případě, kdy držitel na doméně zablokuje veškeré změny, nemůže k takovému problému, jaký nastal v doméně .ie, vůbec dojít. Na rozdíl od žádosti o heslo nelze odblokování a zablokování domény uskutečnit s pomocí registrátora. Pokud chce držitel zablokovat nebo odblokovat svou doménu, musí se obrátit přímo na naše sdružení.
Jak je vidět z příkladu incidentu v registru .ie, bylo zavedení této nadstandardní možnosti pro naši národní doménu velmi užitečným krokem. Jeho využití lze proto držitelům důležitých domén rozhodně doporučit.
Pavel Bašta