Už to na tomto blogu několikrát zaznělo, sdružení CZ.NIC sfouklo na dortu patnáctou svíčku, což je u člověka věk, při kterém mu stát dá tolik důvěry, že může požádat o povolení řídit pomalé jednostopé motorové vozidlo. O své vzpomínky na toto období dospívání se již s Vám podělili dva služebně nejstarší zaměstnanci sdružení, Zuzana a Martin. A protože třetí v pořadí jsem již já, dovolte i mně přispět svou vzpomínkou.

Do sdružení jsem vstoupil na konci roku 2003, když jsem se se skupinou podobně smýšlejících lidí snažil otočit kormidlo těžkopádně plující lodě. CZ.NIC v té době rozhodně neměl dobré jméno. Cena domény byla poměrně vysoká, pravidla a nastavení registračního systému příliš nepřipomínala 21. století a mnoho lidí mělo v živé paměti rozporuplně přijímanou migraci na decentralizovaný systém. Sdružení mělo jen minimum zaměstnanců a drtivá většina všech jeho činností, včetně těch klíčových, byla outsourcována. Komentáře tehdejších diskutujících pod články o české doméně by bylo možné v televizi předčítat jedině až po dvaadvacáté hodině. Tedy nic moc okamžik jít s kůží na trh a nabídnout jen další změny a následně ještě jednu migraci. Ani onen pokus o změnu nevypadal ze začátku kdo ví jak. Celkem dlouho trvalo, než došlo k obměně většiny členů představenstva a padlo finální rozhodnutí vyvinout vlastní registrační systém.

Nicméně povedlo se a v roce 2005 již mělo sdružení úplně nové vedení, stanovy, dokonce i v přípravě nové logo, nové podmínky vstupu a začalo nabírat zaměstnance, kteří měli za úkol na zelené louce vyvinout úplně nový a pružnější systém a zcela změnit tvář sdružení. Na svém seznamu neodkladných úkolů jsem měl vyřešit vztah mezi sdružením a státem a po odškrtnutí tohoto políčka byl nejvýše nový registrační systém. Pojmenovali jsme jej FRED a on rostl velmi rychle. Poprvé se v plné kráse a síle mohl ukázat v září 2006, kdy jsme jej nasadili na správu ENUMové domény 0.2.4.e164.arpa. To byl poměrně klíčový milník celého procesu, protože v té chvíli přestal být FRED jen projektem programátorů, ale od této chvíle bylo všechno „doopravdy“. Veškeré změny se musely pečlivě testovat, provádět pouze v odstávkových časech, získávali jsme cenné zkušenosti s provozem.

Ty jsme nejvíce zúročili o rok později, přesně v období 28. až 30. září 2007. V tomto období byl zastaven provoz starého registračního systému a veškerá data byla migrována do FREDa. Bylo to pro mne tehdy úžasné období. Na jednu stranu jsme byli pochopitelně všichni neuvěřitelně nervózní, jestli jsme v našem migračním scénáři, který měl stovky položek někde přeci jenom neudělali chybu, ale na druhou stranu to bylo završení téměř čtyřletého úsilí mnoha lidí. Nervozita byla celkem pochopitelná, neměli jsme v podstatě záložní variantu, sice existovala možnost požádat tehdejšího provozovatele o prodloužení běhu outsourcovaného systému, ale je jasné, že takový krok by měl zcela devastující účinek na pověst sdružení a nás, kteří jsme migraci prováděli. Samotná migrace proběhla až nečekaně hladce s dvaatřiceti hodinovou rezervou a tak jsme těch 32 hodin nervózně čekali na start nového systému, který byl naplánován na 1. říjen, na 10:00. Okamžik nastal, FRED najel a tři vteřiny po startu se začaly registrovat první domény. Skvělá zpráva, ale přesto jsme objevili jednu malou chybičku. Nový systém chránil WHOIS výpisy pomocí Captcha. Takže každý, kdo si chtěl vypsat na webu nějaké informace o doménách, musel přepsat do znaků obrázek. Ačkoliv byl celý systém mnohokrát testován jedné drobné věci jsme si nevšimli. Ano tušíte správně. Zátěžové testy obvykle provádějí automaty. Ty nedokáží přepisovat Captcha obrázky a proto byla tato částečka systému při testech deaktivována. A právě v ní byla chyba, která se za celou dobu neprojevila u ENUMu, protože ten nikdy nebyl vystaven zátěži uživatelů lačných po informacích. Špatné ukládání dočasných dat způsobilo, že při současných přístupech více uživatelů přestal WHOIS fungovat. V ten okamžik nastalo v místnosti, odkud jsme spouštění řídili, hrobové ticho. Nebylo hned zřejmé, že chybička je pouze u WHOIS a že systém jinak bez problémů funguje. Všichni jsme měli velký strach, že jde o něco vážného. Já sám jsem si z toho okamžiku odnesl pár šedivých vlasů, což je při hustotě mé kštice poměrně vidět. Nejvíce duchapřítomnosti ukázal kolega Surý, který hned popadl klávesnici a zhruba do tří minut provedl tu spásnou změnu kódu, která vše vyřešila. Od té doby si dobře pamatuji, že čas je relativní, málo kdy později mi pak přišly tři minuty tak strašně dlouhé. Nicméně to už bylo vše. Systém naběhl, o žádnou doménu jsme nepřišli a tak trochu se začala psát nová epocha sdružení. Cena domény dramaticky poklesla, pravidla registrace a související podmínky se značně zjednodušily, vstoupilo mnoho nových členů, sdružení se přestalo zabývat především samo sebou a nasměrovalo velké množství energie do projektů pro lokální internetovou komunitu. Jen soupis těchto všech projektů by zabral na tomto blogu mnoho místa a pokud se podíváte na některé starší příspěvky, jistě si obrázek uděláte. Velmi dobrým průvodcem může být i strategie sdružení na nejbližší čtyři roky. Změnu vnímaní sdružení nejvíce vystihují již zmíněné příspěvky pod články, které se nás týkají. Netvrdím, že jsou to ze 100 % výkřiky nadšení, ale poměr kritických poznámek se dramaticky zmenšil a pokud už se objeví nějaká kritika, je poměrně vstřícná.

Co dodat na závěr? CZ.NIC pomalu opouští své dětské období, už má poměrně jasno o své budoucnosti a ukázalo, že internetová samospráva může fungovat, a to kvalitně a stabilně. Připojuji se k zástupu gratulantů a přeji vše nejlepší, a hlavně zdraví! Zdraví české doméně! A svobodnému Internetu!

Ondřej Filip