Když jsem byla vybrána jako doprovod pro českého zástupce studentů na prestižní akci BIK Youth Panel, velmi mne to potěšilo, i když to zároveň znamenalo velkou zodpovědnost spočívající jak v samotné funkci doprovodu, tak také v důstojné reprezentaci projektu Bezpečně na netu, v jehož rámci byl zástupce České republiky vybrán. Během tří dnů (19. až 21. listopadu) jsem měla zajímavou příležitost seznámit se s pohledem dnešních mladých lidí na problémy, které s sebou moderní technologie přinášejí. Protože se domnívám, že bychom měli názorům mladých lidí naslouchat a brát je v potaz, dohodla jsem se s Matějem, kterého jsem na akci doprovázela, na krátkém rozhovoru. Pokud Vás zajímá, jak dnešní mladí lidé vnímají moderní technologie, pak určitě čtěte dále.

Můžeš se prosím krátce představit?

Ahoj, já jsem Matěj. Je mi 15 let a chodím na gymnázium v Ústí nad Orlicí.

Jak ses dostal ke spolupráci s CZ.NIC?

Zapojil jsem se do soutěže Kraj pro bezpečný internet, kde jsem byl 2. v celostátním kole, a pak jsem byl pozván do Zlína na konferenci Bezpečně na netu, kde probíhal i mládežnický panel.

Kdo/co Tě ovlivnil/o a posunul/o směrem k IT?

Určitě táta, protože od mala jsem se učil používat počítač. V jednu dobu jsem měl YouTube kanál, kam jsem nahrával různá herní videa a kde jsem se učil videa stříhat.

Takže se videím a YouTube už nevěnuješ?

Videa jsem smazal. To byl takový trend, v tu dobu natáčelo hodně lidí videa z Minecraftu. Teď se místo toho učím programovat.

Byl jsi vybrán do Bruselu na Better Internet for Kids meeting, jak se Ti tam líbilo?

Určitě to byla skvělá zkušenost. A určitě to bylo něco jedinečného, co jsem ještě nikdy předtím nezažil. Poznal jsem spoustu mladých zajímavých lidí z celé Evropy, kteří se věnují podobným věcem jako já.

Můžeš nám popsat, o co vlastně šlo?

BIK Youth Panel je akce, kterou Evropská Unie pořádá pro mladé lidi, aby jim umožnila sdílet své názory týkající se bezpečnosti na Internetu a dala jim možnost přispět ke změně v této oblasti. Celá akce trvala tři dny. První dva dny jsme se seznamovali a připravovali program na Safer Internet Forum, které proběhlo poslední den (21. listopadu). Fórum navštěvují různí lidé zabývající se bezpečnosti na Internetu, například politici, zástupci sociálních sítí, učitelé, policisté, zástupci krizových linek apod.

V čem myslíš, že skutečně spočívá význam podobných akcí?

Je potřeba lidem ukázat, že kriminalita na Internetu je stejně vážná jako kriminalita venku na ulici. Je důležité, aby lidé, kteří se zaměřují na prevenci kyberkriminality, znali názory mladých lidí, protože ve výsledku se stejně často zaměřují na ně. Měli by vědět, jak co nejefektivněji mladé lidi oslovit a něco jim předat. Zároveň si tam odborníci z různých profesí mohou vyměňovat své zkušenosti a znalosti, aby se navzájem podporovali a vzdělávali.

Je něco, co Tě zklamává v souvislosti s mladými a technologiemi?

Je mi trochu líto, že někteří z mých vrstevníků používají Internet každý den a přesto nevědí o možných hrozbách a nemají tušení, že jsou na Internetu i lidé, kteří jim chtějí uškodit. A právě proto jsme tu my, abychom pomohli mezi sebou šířit informace o těchto hrozbách. Také mne mrzí, že někteří z nás jsou schopni přes Internet ostatní šikanovat, aniž by si uvědomovali možné dopady.

Myslíš, že agresoři na Internetu by se projevovali stejně v reálném světě bez „masky“ anonymity?

Záleží na případu. Zatímco někteří využívají anonymity, kterou Internet poskytuje, v jiných případech je kyberšikana spojená i s šikanou fyzickou.

Setkal ses se šikanou na škole?

Slyšel jsem o případech lidí, kteří byli šikanováni.

Trochu jsme odbočili, nyní se ještě vraťme. Sklidil jsi obrovský úspěch v programu, organizátoři Tě dokonce označili za „superhero“. Je něco, co si myslíš, že se musí změnit?

Je skvělé, že jsme dosáhli spolupráce Evropy, ale myslím, že dalším krokem bude užší spolupráce v rámci celého světa. Pokud se něco má změnit, mělo by to začít vyučováním na školách. V této době ještě stále není ve školách dostatek prostoru pro rozvoj kritického myšlení a ačkoli učitelé by mnohdy chtěli, nenajdou při vyučování na toto téma prostor. Tímto bych chtěl povzbudit lidi z oboru, lidi, kteří mají pravomoc a možnost něco změnit, aby se tomuto tématu začali více věnovat a nebáli se s námi mladými lidmi diskutovat a spolupracovat.

Kdybys Ty sám měl možnost něco změnit, na co by ses zaměřil?

Zasadil bych se o bližší spolupráci velkých firem jako je třeba Facebook, Google atd. se státem a celou Evropskou unií, aby společně hledali cesty, aby bylo jednodušší vystopovat internetové útočníky, čímž by se podle mě částečně podařilo snížit počet případů násilí na Internetu. Asi bych do tohoto tématu více zapojil i rodiče, kteří by mnohdy chtěli se svými dětmi o tomto mluvit, ale jelikož nevyrůstali v době informačních technologií, tak třeba neví, jak na to.

Takže bys viděl cestu i ve vzdělávání rodičů? Máš konktrétní představu?

Myslím si, že zatímco pro mladé existuje spousta webových zdrojů a kampaní, které je v tomto směru vzdělávají, pro rodiče toho je, především v češtině, opravdu málo. Proto bych chtěl na jedno místo shromáždit výukové materiály, které by rodiče navedly k tomu, jak s lidmi v mém věku o těchto problémech mluvit. A zároveň by jim ukázaly, co skutečně hrozí na Internetu, před čím by měli své děti varovat, a také si uvědomili, že se hrozby netýkají pouze jejich dětí, ale i jich samotných.

Co myslíš, že je skutečná slabina technologií?

Technologie dávají lidem přehnaný pocit anonymity a mnohdy jim dávají sílu k tomu, aby udělali něco, co by v reálném životě nikdy neprovedli. Například stalking, často lze jednoduše lidi přes Internet sledovat a shromažďovat o nich informace, což nám v reálném životě přijde velice zvláštní, ale spousta lidí to přes obrazovku svého počítače vykonává každý den. A zároveň kvůli technologiím zapomínáme na to, že osobní kontakt je více než zprávy na messengeru. Ovšem věřím, že počítače, mobilní telefony a další jsou velmi užitečné nástroje, pokud je lidé umí správně používat. Dá se tedy říct, že slabinami technologií jsme ve skutečnosti my lidé.

Na závěr bych Matějovi ráda poděkovala za rozhovor.

Autor: Petra Raszková