CZ.NIC očima jeho prvního zaměstnance

Sdružení CZ.NIC má za sebou 15 let „života“, ale z virtuální existence do reality se přeneslo až v roce 2000, kdy se usídlilo v Lužné ulici ve Vokovicích a na této adrese zůstalo až do roku 2006, kdy se přestěhovalo do stávajících prostor na pražských Vinohradech.

Můj příspěvek k letošnímu výročí založení sdružení měl zadání „milá vzpomínka“, ale ono to moc mile nejde, protože úplné začátky, kterým se ve svém příspěvku budu věnovat především, rozhodně jednoduché a příjemné nebyly. Ať už držitelé domén nebo ti, kteří o doménu měli zájem, totiž ze sdružení moc radost neměli, troufám si říct, že právě naopak. Není se čemu divit – do září 1999 byly domény zadarmo a pak přišel „nějaký CZ.NIC“, o kterém do té doby nikdo neslyšel a chtěl 840 Kč za prodloužení registrace, jinak že prý doménu zruší. Opravdu tak učinil a na začátku února 2000 se o uvolněné domény strhla mela, která do české internetové historie vstoupila pod pojmem „doménová řež“ – domény, které byly zrušeny, neboť je jejich držitelé nezaplatili, byly uvolněny k registraci. Tahle událost se doposud projevuje, byť už jen mírně, ve statistikách. Sdružení si z toho ale vzalo ponaučení, a tak když bylo rozhodnuto (2001) o tom, že budou k registraci uvolněny domény dosud pro registraci zakázané (generické, country code), stalo se tak na základě veřejné dražby (2002), přičemž výtěžek ve výši cca 0,5 mil. Kč byl darován Centru Paraple.

Po žebříčku oblíbenosti CZ.NIC nezačalo stoupat ani potom (dnes bychom řekli, že měl dost negativní PR). Působilo jako správce registru a jediný registrátor zároveň a navíc samo o sobě žádnou faktickou činnost nevykonávalo; technicky vše zajišťovala společnost EUnet. S nevolí se tedy setkávala dnes už těžko představitelná cena (1600 korun za novou registraci a 800 korun za prodloužení na rok, žádné slevy nebyly), byť přirozeně, tak přece jen monopolní postavení a nebo způsob komunikace. Údaje v registru byly velmi často nesprávné a situace se nelepšila, proto od roku 2004 funguje upozorňování držitelů domén na e-maily na doméně obvykle zřizované, uvedené na webových stránkách a nakonec také telefonicky – díky tomu se počet domén, které byly zrušeny z důvodu nezaplacení, aniž by se o tom jejich majitel dozvěděl, dramaticky snížil až na hodnotu blížící se limitně nule. Dnešní kolegové ze zákaznické podpory (snad můžu prozradit, že sami si říkají „helldesk“ nebo také „zákaznická potvora“, ale určitě víte, že to jsou milí a kompetentní lidé) tak už nemusejí řešit telefonáty diplomaticky řečeno velmi naštvaných bývalých držitelů, kteří nezaplatili za doménu a ta jim byla zrušena, aniž by se o tom dozvěděli.

Nepříjemné byly také aktivity tzv. doménových spekulantů – pamatujete si na Pavla Šimona a Vladanu Petržílkovou? Bylo jich více, ale tito byli nejznámější a na rozdíl od různých Mickey Mousů nebo seychelských společností, pod něž se schovávají Spekulanti 2.0 či dokonce 3.0, se jednalo o skutečné lidi, dokonce s pravdivými údaji v registru. Domény totiž bylo možné registrovat, ale poplatek se hradil až po zaregistrování; čili pokud jste nezaplatili vůbec, mohli jste doménu blokovat zdarma po dobu 45 dnů a po zrušení zaregistrovat znovu a znovu a znovu….což výše jmenovaní pochopitelně zhusta činili. Situaci v tomto směru vylepšily nejprve tzv. speciální žádosti, které byly zavedeny v březnu 2002, jejichž podstatou bylo, že zájemce mohl požádat o doménu, která byla již registrovaná, ale byla „po expiraci“ čili ve splatnosti poplatku. Pokud držitel za doménu nezaplatil, získal ji takový „speciální žadatel“, který podal žádost nejdříve a zaplatil zálohu za registrační poplatek. Bylo-li takových žadatelů více, tak neúspěšným se zaplacené zálohy vracely, totéž platilo tehdy, pokud za doménu zaplatil její držitel. Systém registrací se pak změnil v roce 2003, kdy do hry vstoupili registrátoři a domény už nebylo možné registrovat bez toho, že by za ně bylo uhrazeno. Sdružení však stále fungovalo jako registrátor, byť „poslední záchrany“ – Last Resort Registry (LRR), byť jeho činnost v tomto směru byla postupně omezována (ať již nemožností doménu registrovat na delší dobu než 1 rok – u registrátora to bylo možné až na 10 let, jako je tomu doposud , posléze nebylo možné doménu v LRR prodloužit, čímž se CZ.NIC definitivně zbavilo domén, u nichž bylo vedeno jako registrátor, a rovněž cenou, která zůstala stejná, tedy stejně vysoká) a v říjnu 2007 s převzetím registračního systému do vlastní správy LRR skončil úplně.

Tímto počinem, tedy zajištěním správy domény vlastními silami, nikoliv formou outsourcingu, se, alespoň v mých očích, začala psát novodobá historie sdružení, která s sebou přinesla dramatický obrat ve vnímání sdružení navenek. Pochopitelně, nejcitelněji k tomu přispělo snížení ceny za doménu, protože prostě platí, že peníze jsou až na prvním místě. Ale nejsou samozřejmě všechno: sdružení se snaží a myslím, že se mu to i daří, být transparentní, otevřené, systém registrací je průhledný a jednoduchý a prostředky, které sdružení za domény získá, se snaží internetové komunitě vracet ve formě svých dalších činností, kterým se věnuje, zpět. Ohlédnu-li se zpět, jsem přesvědčena, že cesta, která byla vybrána v roce 2005, a po které se sdružení, budu-li se držet turistické terminologie, s občasným ujištěním se pohledem do mapy, stále ubírá, byla správná.

Zuzana Průchová (Durajová)

Autor:

Komentáře (3)

  1. Martin říká:

    O Pavla Šimona bych si ani boty neotřel, znám dokonce pár lidí, co by mu vykopali zuby, kdy bydlel poblíž nich. :-) Jinak děkuji za velmi pěkný článek! Vůbec jsem netušil, že byly kdy domény k registraci zdarma – asi bylo nutno k tomuto ale něco splnit, ne? Cenu 1600Kč za novou doménu ale pamatuji. Pěkně se to za ta léta posunulo směrem k dobrému.

  2. Borek říká:

    Původně si mohla doménu zaregistrovat jen firma na vlastní název. Výjimky byly zcela zcela výjimečné :) Pak už se pravidla trochu uvolnila a doménu si mohl zdarma zaregistrovat i člověk. Pravidla už si ale nepamatuju, určitě by to šlo dohledat. Na velkej třesk (hromadné uvolnění nezaplacených domén) a bitku o ně dodnej nezapomenu :)

  3. Zuzana Durajová říká:

    Domény zdarma byly v době, kdy registr spravovala v podstatě fyzická osoba, která je registrovala ručně (ale to už já si nepamatuju :-) ). Právě nárůst počtu registrací byl důvodem, proč bylo rozhodnuto, že se musí registrace a správa předat nějakému zvláštnímu subjektu a vznikl CZ.NIC (resp. tehdy ještě CZ-NIC). Mrkněte se sem – http://web.archive.org/web/19980529224825/http://www.nic.cz/ :-).

    Registrace na fyzickou osobu ale (aspoň podle pravidel, která najdete na odkazu výše) možná byla. Potřeba byla ale tzv. osobní přítomnost, tedy bydliště nebo sídlo v ČR. Tahle podmínka z pravidel zmizela v březnu 2001.

Zanechte komentář