Reportáž z Dubaje – den čtvrtý (tedy jedenáctý)

Dnešní den je nejdůležitějším dnem z celého jednání. Proto mi, prosím, odpusťte trochu delší text.

09:30 – 12:00

Vše začalo pokračováním poslední debaty z minulé noci v plenary. S ohledem na to, jak krátká byla přestávka mezi tímto ranním a posledním nočním jednáním, nemám přes svou ospalost problém se rychle zorientovat. Předseda předkládá další kompromisní návrh formulace, která by měla vylučovat, že by v ITRs šlo o obsah. Nicméně je to výrazně slabší formulace, než byla ta původní. Portugalsko vystoupí a ohlásí, že země EU nejásají a že to celé budeme posuzovat jako komplexní balík návrhů. Holanďané ještě mírně přitvrzují a jsou pokáráni předsedou, že nejsou dostatečně konsensuální. Dále následuje poměrně dlouhá debata o článcích nazvaných jako „new provisions“. „Západnímu bloku“ se spíše nelíbí, a tak nakonec předseda navrhne a vlastně si i schválí jejich zrušení. Je vidět jeho obrovská snaha o kompromis. Dále pokračuje přestřelka o odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv. Předseda chce opět nechat indikativně hlasovat, ale po intervenci Íránu to neudělá. Jednání je přerušenou na neuvěřitelných 2,5 hodiny. Super, to máme oběd a pár vyřízených mailů!

14:30 – 16:15

Pokračuje diskuse o rezolucích. Nesložitější je situace u rezoluce, která se jmenuje „To foster an enabling environment for the greater growth of the Internet“. Už to samo částečně porušuje princip, podle kterého by WCIT neměl být o Internetu. Ale přeci jenom, rezoluce mají úplně jinou váhu než samotný Řád a tato rezoluce úplně smrtící není. USA a UK ještě bojují o dílčí změny a dosáhnou úpravy textu. Vracíme se zpět do ITRs a diskutuje se již mnohokrát diskutovaný bod 3.7. Předseda jej chce vymazat výměnou za adopci rezoluce 69 z WTSA. USA je proti. Dochází ještě k určitým úpravám textu. V této chvíli se mi zdá, že obě strany mají velkou snahu se dohodnout. Jednání je přerušeno.

17:00 – 18:30

Po přestávce předseda představuje poslední kompromisní text, poté bez výrazné diskuse přeruší na 2,5 hodiny jednání. Teď se „láme chleba“. V přestávce je EU koordinace, kam vybíhá kolegyně Nováková. Já se s kolegyní Vrbovou snažím pečlivě analyzovat text doslova písmenko po písmenku. Celá delegace čile komunikuje mezi sebou i s ostatními. Předložený text mi přijde hodně na hraně. Body, které chtěla „západní koalice“, jsou hodně oslabené a text pořád obsahuje problematické pasáže, jako například o bezpečnosti a spamu. Odkaz na všeobecnou deklaraci lidských práv je oslaben pouze na zmínku o lidských právech. A pravdou je, že nám toto znění mnoho nepřináší. Nicméně můj osobní pocit je, že toto už zase tak daleko od dohody není.

19:30 – 22:30

Jednání nakonec začíná až ve 20:00, což je přesně čas, kdy mám domluvený telefonát z ČT24. Odbíhám a snažím se rozbít mýtus, že státy chtějí uchvátit Internet a že byla v tomto směru uzavřena nějaká dohoda. Ještě na cestě zpět do sálu mám telefonát z Rádia Česko na podobné téma. Po příchodu do sálu mě ostatní členové delegace uklidňují, že jsem o nic zásadního nepřišel. Arabové chtějí vrátit text, který zmiňuje jména, čísla, adresy a identifikační zdroje, chtějí to schovat pod odstavec 3.5. Asi aby tím reagovali na onu námitku kolegyně Vrbové. Po rychlém protestu Kanady to ale stahují. Afričané chtějí obohatit preambuli o text, který vychází z pracovní skupiny „non-discriminatory access“, tedy onen původní článek 3.7 – celkem na první pohled nevinně znějící právo na přístup států k mezinárodním telekomunikacím – do sekce o lidských právech. Jde vlastně o původní kubánský návrh. USA hned reagují a ptají se, kdy bude přestávka. Když se dozví, že nebude, tak změnu napadnou. A přidává se Švédsko, Švýcarsko i Česká republika, Kanada apod. My se ohrazujeme proti míchání práv států mezi lidská práva. Mezi odpůrce se mimo Číny, Ruska a podobně zařadí i Irák, jeho zástupce na konec řeči vyzve delegáty, aby urychlili jednání, že si chce nakoupit, když už je v Dubaji. Cože? Slyším dobře, nejsem už přetažený? Nespím? Předseda přeformuluje text, ale Kanada jej opět okamžitě odmítá. A po chvíli diskuse přichází Írán s návrhem, aby se hlasovalo zvednutím rukou a opírá to o nějaký článek jednacího řádu. Předseda se notnou chvíli radí s kolegy a pak skutečně zahajuje hlasování. Nejprve se ptá, kdo je pro ukončení diskuse k tomuto bodu. Pro je 93 států, proti nikdo a zdrželo se 16 zemí včetně ČR. Podotýkám, že v sále by mělo být 160 států, takže mnoho zemí prostě hlasování ignorovalo. A pak přichází nejdůležitější bod celé konference. Předseda nechá hlasovat o Africkém návrhu (který ideově vychází z Kubánského). Pro je 77 států, proti 33 včetně ČR a 8 se zdrželo. Podruhé se ujišťuji, jestli jsem při vědomí. Mám pocit, že delegáti ze 77 zemí už vážně chtějí jít nakupovat. Tohle přeci může mít pouze jediný výsledek! Předseda oznamuje, že dohoda o textu je hotova.

A reakce přichází okamžitě. Je přibližně 22:05 a USA jako první ohlašují, že dohodu nepodepíší. A ke Spojeným státům se připojuje i Spojené království, inu jsou to spojenci. Švédsko varuje, že je dohoda ohrožena a čeká na reakci Stockholmu. Kanada se vyjadřuje obdobně jako jeho jižní soused. Polsko, Dánsko, Keňa a Kostarika i Katar volí mírnější švédskou variantu. Pár států se vyjadřuje pro a pak se konečně dostává na řadu i ČR. Pan Zeman se odkáže na naší historickou zkušenost s proměnou společnosti, vyzve ostatní státy k následování a potom rezolutně odmítá podpis dohody. Koukám na předsedu a je mi ho líto. Pro dosažení dohody udělal snad i nemožné, chybělo poměrně málo a nakonec nic. Vypadá smutně. Plenary je přerušeno a nastává čas pro EU koordinaci, která ale již mnoho přinést nemůže.

23:30 – 01:15

Dochází k prvnímu čtení dokumentu, ještě se ladí překlepy, velká písmena a různé drobnosti. Okamžitě poté dochází k druhému čtení dokumentu a je konec. Je vyhlášeno, že čas na podání výhrad k dokumentu je 1,5 hodiny, tedy do dvou do rána. To mi přijde jako velice krátká doba. Později již výhrady nebude možné uplatnit, takže mnoho států má hodně práce. Pak se ještě vyjadřují další země a vesměs říkají, proč je pro ně text problematický a že jej budou muset ještě konzultovat se svými hlavními městy. Jasné ne říká Austrálie. Naopak Palestina prohlašuje, že je připravena se textem řídit jakmile získá samostatnost. Ještě komunikuji s některými kolegy z ostatních delegací a kolem druhé odcházím pracovat na pokoj.

Zítra jsou na programu už jen spíše formální kroky. Bude zajímavé sledovat, kdo nakonec připojí podpis. Orientační mapku můžete nalézt zde – http://www.ipv.sx/wcit/.

Jsou čtyři ráno, jdu spát s hřejivým pocitem, že zítra si můžu přispat. Už toho k řešení mnoho není.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip

Autor:

Komentáře (10)

  1. jc říká:

    Diky za reportaz i ten boj…

  2. Marek Jelen říká:

    Uzasne. Diky za tyto blogy.

  3. Petr říká:

    Co přesně znamená, když dohodu pár zemí nepodepíše? Jako celek nevstoupí v platnost a WCIT krachne?

  4. Jakub Šafář říká:

    Diky za reportaz a kupu prace.

  5. SB říká:

    Masakrózní. :O Zajímavý blog.
    Zde je pěkně vidět, že snažit se o kompromis (nemluvě o konsensu!) v příliš různorodém prostředí je nereálné. Taky jde pěkně vidět, že každý stát chce vlastně po inetu něco jiného!
    No nic, je čas jít nakoupit… ;)

  6. David říká:

    Děkuji za reportáž a opravdu dobrou práci :)

  7. marvn říká:

    SB> nerealne to neni, jen dost tezke. ale taky – od roku 45 – je to i nutne… (nastesti ne vsude, kvuli internetu se snad valcit nebude)

  8. Poslední skaut říká:

    Taky znovu děkuji za report a boj. Ale jak jsem zjistil, mezi signatáři je kromě totalitních a jiných pseudozemí i Mexiko, JAR a Singapur…no fuj

  9. Michal říká:

    konečně jsem se k tomu dostal a přečetl jedním dechem,
    díky za všechno!

  10. martin říká:

    Díky, výborný report

Zanechte komentář