Každý programátor řeší dokola tytéž věci. Potká překážku. Vymačká z klávesnice deset dvacet řádků, které ji překonávají; hotovo. Ale proč si nezahrát na trochu obecnější řešení, stačí přidat pár proměnných… Jak ale zajistit, že budu skript umět ovládat ještě za týden? Nebo jak usnadnit jeho spuštění, aby ho mohl spouštět, světe drž se, i někdo další? Potřebujete rozhraní, kterým se váš kód ovládá. Pro různé souborové pahýly, které se povalují na discích, mají nahoře #! a vlevo od sebe +x, platí nepsaný úzus, že úplně nahoře se dokumentují proměnné, jež je třeba změnit. Lepší skripty lze spustit s parametrem --help, který popisuje detaily.
A pak se stane co? Skript roste, vyvíjí se, měnit dokumentaci je náročné. “Spouštění z příkazové řádky by mělo umět to i to,” říkáte si, “ale je fuška všechny ty možnosti přidávat.”
Mininterface: Ze skriptu program
12.11.
Komentáře
(0)