CZ.NIC se už po několik let účastní projektu DITL (A Day in the Life of the Internet), tedy volným překladem „Den života Internetu“, který je zastřešen organizacemi CAIDA a OARC. Účelem projektu je shromáždit datový provoz kořenových jmenných serverů a TLD autoritativních jmenných serverů z co nejvíce zdrojů a poskytnout tak možnost výzkumníkům zkoumat různé aspekty chování Internetu.

V letošním roce proběhl sběr dat v dubnu a trval dva dny. Využili jsme tedy nasbíraných dat a provedli analýzu českých resolverů na úroveň jejich zabezpečení z pohledu útoku typu otráveni „cache“ paměti DNS resolveru. Přesněji jsme zkoumali, jaké zdrojové porty daný DNS resolver používá u dotazů na autoritativní jmenné servery české domény .CZ. Pokud by resolver používal pořád stejný port (statický) či porty z posloupnosti (sekvenční), byl by velice snadno náchylný na Kaminského verzi DNS útoku na otrávení paměti DNS resolveru. Tím „snadno“ je myšleno útok v rámci sekund či minut bez potřeby náročného HW či velkokapacitního pásma pro připojení k Internetu. Raději ještě připomeneme, že pod pojmem otrávení paměti DNS resolveru si čtenář může představit situaci, kdy namísto své oblíbené webové stránky může být přesměrován na falešnou stránku útočníka a to změnou IP adresy k doméně v paměti jim používaného DNS resolveru.

A konečně se dostáváme k číslům. Z celkového počtu 32 408 českých DNS resolverů je snadno napadnutelných 6 519 serverů, což je 20.12 %. S ohledem na fakt, že už pěknou řádku let jsou k dispozici verze DNS serverů s pseudonáhodně generovanými zdrojovými porty, by mnozí z nás čekali toto číslo o něco nižší. Z výše uvedeného počtu napadnutelných serverů používá statické porty 4 017 serverů (12.40 %) a sekvenční porty 2 502 (7.72 %) serverů.

Dalším zajímavým údajem je procentuální zastoupení těchto snadno napadnutelných resolverů v celkovém provozu českých DNS serverů na .CZ domény a to je 12.15 %. Z něhož 10.76 % jsou resolvery používající statické a 1.39 % sekvenční porty. Dvanáct procent není zanedbatelných a proto už nyní CZ.NIC připravuje určité kroky pro zvýšení bezpečnosti uživatelů těchto DNS resolverů.

Výše uvedené statistiky napomáhají mapovat situaci zabezpečení DNS v České republice a proto budou ke konci roku 2011 doplněné ještě o analýzu DNSSEC; informace jsou pravidelně uveřejňovány na stránkách labs.nic.cz.

Emanuel Petr, Laboratoře CZ.NIC

Dodatek: Své DNS servery můžete otestovat webovým testem Web-based DNS Randomness Test nebo z příkazového řádku porttest.dns-oarc.net.

V týdnu od 21. března se v Akademii CZ.NIC uskutečnil BIND 10 Developer Meeting a já, spolu s mými kolegy z Laboratoří, jsem měl možnost podívat se, jak se vyvíjí nová verze téhle nejpoužívanější implementace DNS.

BIND 10 navenek přináší úplně nový design a množství funkcí, samotná koncepce vývoje však také doznala změn. Jak to vyjádřil programový manažer BIND 10 Shane Kerr, BIND 9 vznikal stylem „top-down“ a jeho vývoj byl více řízen někde „shora“. U nové verze se vývojáři snaží více o styl „bottom-up“ a méně o centralizované řízení. Projevem toho prvního je, že se jeho tým snaží o silnou modulárnost nového BINDu, kdy jednotlivé moduly (v praxi reprezentované samostatně běžícími procesy) jsou do velké míry nezávislé. Projevem toho druhého je zase určitá rovnost mezi všemi členy týmu (Shana nevyjímaje). Ta může být na jedné straně přínosná; každý má možnost „dostat se ke slovu“ a pokusit se prosadit svůj nápad či přístup. Na straně druhé to může vést k nekonečným diskusím, ve kterých trochu chybí nějaká autorita, která by ve věci „vynesla soud“ či aspoň nasměrovala diskusi produktivnějším směrem.

Vedení vývojářského týmu je v případě BIND 10 nepochybně náročné. Tvoří ho totiž patnáct lidí z celého světa – USA, Číny, Japonska, Velké Británie, Nizozemska i od nás z Čech. Tito lidé se osobně scházejí čtyřikrát do roka, aby tváří v tvář prodiskutovali jak plán dalšího vývoje, tak některé implementační detaily.

Část vývojářského týmu BIND 10 na setkání v Praze. Druhý zleva stojí Shane Kerr, třetí je Michal Vaner z Laboratoří CZ.NIC.

Byl jsem celkem překvapen jejich disciplínou a pracovním nasazením, když během těch pěti dnů, které tady strávili, věnovali práci devět nebo i více hodin denně. Na druhou stranu, jak už to tak bývá, když několik lidí s různých koutů světa a s různými názory a přístupy o něčem diskutuje, občas se nechá unést k již zmíněným dlouhým a ne zcela produktivním výměnám názorů.

Pravděpodobně největší výzvou je rozdělování a plánování úkolů a koordinace týmu; osobních setkání je málo a většina práce se tak musí plánovat do detailů a dopředu a to na období několika týdnů nebo i měsíců. Tým BIND 10 zvolil pro práci agilní metodu Scrum upravenou pro využití v mezinárodním týmu, který se nemůže setkávat každý den, což ostatně Scrum vyžaduje. Základem jsou za prvé face-to-face meetingy jako ten, kterého jsme se zúčastnili, a za druhé konferenční hovory probíhající téměř každý den. Podle Shanových slov zaberou minimálně 15 procent času celého týmu, pro vývoj jsou ale velice přínosné. Metodu Scrum využívá vývojářský tým teprve od minulého roku a její zavedení je prý skutečně znát.

Dalším výrazným prvkem provázejícím vývoj BIND 10 je testování. Tady musím mezinárodní tým vývojářů pochválit, protože testování věnuje skutečně mnoho času a prostředků. Skutečně bylo vidět, že „test-driven development“ není jen prázdná fráze. Až doposud se věnovali hlavně unit-testům, ale v plánu mají také testování na vyšší úrovni, která by měla ověřovat, jak se bude celý systém chovat v různých situacích. Cílem je zvýšit spolehlivost a důvěru uživatelů v tento systém; k tomuto cíli se podle mě vydali tou správnou cestou. Doufejme, že to dotáhnou do konce a BIND bude mít šanci zbavit se své nepříliš lichotivé přezdívky – Buggy Internet Name Daemon.

Sledovat práci vývojářů BIND 10, poznat lidi, kteří za ním stojí, a vidět, jak vzniká nová verze nejpoužívanějšího DNS softwaru bylo nevšední zkušeností. I když u nás v Laboratořích zatím žádný mezinárodní projekt nevedeme, v mnohém se jistě můžeme z jejich práce poučit či inspirovat.

Ľuboš Slovák

Stejně jako všichni lidé, kteří se nějakým způsobem podílejí na správě DNS infrastruktury, jsem se i já těšil na podpis kořenové zóny. Všichni jsme si od tohoto kroku slibovali, že konečně bude jeden jediný pravý bod důvěry (trust anchor – kotva), který velice rychle nahradí dosavadní dočasné mechanismy jako je ITAR či DLV. Osobně jsem očekával, že hned, jak bude umožněno vkládat DS záznamy do kořenové zóny, tak učiní všechny podepsané domény nejvyšší úrovně. Dnes máme už téměř tři týdny po podpisu kořene a více než měsíc od okamžiku, kdy bylo možné DS záznamy vkládat. Pojďme se tedy podívat, jak situace s kořenovou zónou vypadá. Poměrně překvapivé je zjištění, že v kořenové zóně je 11 domén (bg, br, cat, cz, dk, edu, lk, na, org, tm, uk), zatímco v ITARu je 12 domén (arpa, bg, br, ch, cz, li, na, nu, pr, se, th, tm). Na druhou stranu počet domén v ITARu neustále klesá, nedávno například ITAR opustila .lk a .org. A pochopitelně počet DS záznamů v kořenové zóně roste. Nicméně právě druhým překvapením je, že v kořenové zóně nejsou dvě vetší domény – .se a .eu. Evropská .eu není ani v ITARu. Zástupkyně švédské domény se v mailinglistu vyjádřila tak, že v době dovolených nemají kapacity na vložení DS záznamu, a že tak učiní v průběhu srpna. To je zajímavé vyjádření. Z naší zkušenosti musím říct, že to rozhodně mnoho práce nevyžaduje :-)

Každopádně i tak můžeme říct, že ITAR se pomalu stává minulostí, už rozhodně nelze validovat jen s ním. Česká doména jej kvůli rotaci klíčů opustí brzy a dá se předpokládat, že obdobně se zachovají i ostatní registry. Naopak nové registry už budou vkládat své DS záznamy přímo do kořene. V mailinglistech věnovaných rozvoji DNSSEC byla už spuštěna debata o tom, kdy provoz ITARu definitivně ukončit. Zatím ještě žádné datum nepadlo.

Každopádně, pokud jste tak ještě neučinili, nastavte své resolvery, aby validovaly proti kořenové zóně. Jinak už o mnoho domén „přijdete“.

Ondřej Filip