K příležitosti oslav Dne dětí, Policie ČR a Safer Internet Centrum ČR pokračuje v kampani Nebudujte svému dítěti digitální stopu. Proč je tato osvětová kampaň pro rodiče tak důležitá?
V podstatě každý z nás dnes může bez problémů teď hned vytáhnout mobil a vytvořit nepřeberné množství fotek i videí, která zachytí nejen každý úsměv, první krůčky a růst dítěte. Jako rodiče a blízcí, často chceme tyto vzácné okamžiky zaznamenat, uchovávat i sdílet. S širší rodinou, přáteli a někdy i záměrně či nezáměrně a to bez nadsázky v podstatě s celým světem.
Jenže právě tím někdy nevědomě vytváříme našim dětem digitální stopu a zásah do jejich online životů, o které nemohou sami rozhodnout.
Sdílením fotek malých dětí na sociálních sítích vytváříme digitální stopu, která postupně buduje jejich online i offline identitu – záznam o jejich soukromí, který může zůstat v online prostoru uchován nebo kolovat po mnoho následujících generací. A ne vždy to končí u krásné vzpomínky. Může to mít i nepříjemné důsledky, které si dnes často ani neuvědomujeme.
I v offlinu často jako dospělí nemusíme nést úplně nejradostněji, když naši rodiče povídají o našich prvních sezeních na nočníku nebo jiných milých nostalgických vzpomínkách, které ale nepatří do bezbřehého prostředí sociálních sítí a nejsou určeny pro cizí oči nebo uši a co teprve pak v mnohem neosobnějším prostředí onlinu.
Uveďme si pár příkladů z praxe, co se může stát, když:
- matka nasdílela fotku svého dítěte ve vaně. O pár měsíců později se snímek objevil v databázi „roztomilých“ dětských fotek na anonymním fóru, které navštěvují i lidé s nebezpečnými úmysly.
-
otec pravidelně zveřejňoval snímky své dcery s popiskem, kam chodí dcerka do školky. Neuvědomoval si, že tím může usnadnit cestu k tomu, aby se dcera stala snadnou obětí.
-
rodiče společně vytvořili a vedli Instagram účet syna od jeho narození. Ve škole si spolužáci fotky vyhledali a začali se mu posmívat kvůli snímku z doby, kdy měl na sobě dětské dupačky s kačenkou.
-
rodiče vedli dcerku na „dětském blogu“. Ta se v dospělosti snažila o jeho zrušení a smazání fotek, ale uvedené fotky již byly dávno přesdíleny dalšími uživateli na jiných platformách.
Co s tím můžeme dělat?
- Sdílejme s rozumem. Zeptejme se nejprve i sami sebe: Chtělo by naše dítě, aby tahle fotka byla součástí jeho online života?
-
Chraňme nebo omezme své soukromí, online život rodiny i dítěte nemusí být věc veřejná. Pokud sdílíme, dělejme to jen v uzavřených skupinách s lidmi, kterým skutečně můžeme důvěřovat. Používejme platformy, kde lze jednoduše administrovat či nechat odstranit staré příspěvky.
-
Ptejme se přímo dítěte. Pokud je dítě už schopné porozumět a vyjádřit svůj názor, zeptejme se ho, jestli chce, abychom jako rodiče sdíleli fotky i videa s širším okolím.
-
Přemýšlejme i do budoucna. Digitální doba i svět nezapomíná. To, co dnes vypadá nevinně, může být za pár let důvodem k problémům jako jsou pomluvy, kyberšikana a další závažné sociálně-patologické dopady.
Chtít sdílet fotky dětí je naprosto přirozené a může být i krásná a příjemná aktivita i vzpomínka. Ale i „digitální láska“ potřebuje hranice. Nebudujme proto svému dítěti digitální stopu, kterou si nevybralo. Dejme mu prostor, aby si svůj online obraz jednou vytvořilo samo. Vědomě, svobodně a hlavně bezpečně.