Ráda bych dnes navázala na jeden můj starší blogpost na podobné téma. V době jeho vzniku jsem byla strašně naštvaná na provozovatele serverů určených ke sdílení fotografií. Rozčilovalo mě, jak je možné, že nenastavují lepší mechanizmy ke kontrole vkládaných fotek. Proč nemají někoho, kdo je prochází? Proč nenastaví alba rovnou jako neveřejná? Mohla bych pokračovat dál, ale po téměř dvou letech, kdy mám pocit, že je vše jen boj s větrnými mlýny, jsem už něco pochopila. Není to přeci chyba provozovatelů, či poskytovatelů, každý sám je zodpovědný za své činy.
Zkouším se tedy posunout v oblasti osvětové činnosti a vyprávět rodičům, prarodičům, dospívajícím a všem, kdo má zájem, o zneužitelnosti osobních údajů, v tomto případě především fotografií.
Jak jsem psala i v předešlém blogpostu, dnes a denně se setkávám s fotografiemi, které jsou vystavovány na Internet s myšlenkou, že všem ukáží, jakou krásnou mám rodinu a jak roztomilé jsou mé děti. Bohužel pod těmito fotografiemi vidí někteří lidé i něco jiného než roztomilost a díky tomu se ze zdánlivě nevinné fotografie stane během chvilky dětská pornografie.
Všechny tyto fotografie byly pořízeny s dobrým úmyslem a všechny byly během několika málo minut zneužity. Některé jsou focené na dovolené, jiné na návštěvě, na chalupě, u babičky, u bazénu a nebo taky ve školce. Bohužel jsem se setkala i s fotografiemi nejen od rodinných příslušníku, ale například i náhodných účastníků výletů základních škol nebo koupání mateřské školky.
Všechny tyto snímky jsem získala z jednoho českého serveru, všechny jsou veřejně dostupné, všechny mají několik tisíc shlédnutí a některé z nich obsahují mnohdy nechutné komentáře. Těmi to ovšem nekončí. Stává se, že tyto fotografie jsou staženy a znovu použity. Později je tak naleznu i v různých sbírkách dětské pornografie, které nám někdo nahlásil, protože byly veřejně dostupné na Internetu.
Smutné je i to, že je díky těmto fotkám možné odhalit i identitu dětí, případně jejich bydliště, školu, školku atd. Sama jsem si vyzkoušela u jedné z fotografií, jaké všechny možné informace dokážu najít. A hádejte? Jméno a příjmení mi bylo jasné velmi rychlé, našla jsem dokonce i porodnici s přesnými mírami a časem narození. A pátrání pokračovalo. Podle fotky a data na ní jsem zjistila momentální věk dítěte. Dále jsem našla adresu a pomocí sociálních sítí i další informace: koníčky, název základní školy, kroužky a hodně jmen kamarádů a spolužáků. Celá anabáze trvala cca dvě hodiny, a to nejsem žádný velký sociální inženýr. Jak dlouho to může trvat někomu, kdo v tom dokáže chodit?
Přemýšlejme nad tím, co o sobě a své rodině zveřejňujeme! Zajímavé rady a informace můžete najít i na našich facebookových stránkách STOPonline.cz.