Letos je to osm let, co jsme na půdě Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity poprvé uspořádali konferenci v rámci měsíce kybernetické bezpečnosti. Tak jsme si z jara letošního roku řekli, že bychom to mohli zkusit znovu.
Abychom jenom nepřešlapovali na místě, shodli jsme se, že by to letos mohlo být o něco větší. Akci jsme naplánovali jako dvoudenní s tím, že bychom mohli program obohatit i o nějakého zahraničního přednášejícího. Rovněž se podařilo sehnat větší prostory a podařilo se zamluvit Aulu Jihočeské univerzity, která byla zrovna dokončována.
Proces shánění přednášejících probíhal celkem hladce, ale první zádrhel se objevil hned v srpnu, kdy se zjistilo, že kolaudace auly se téměř určitě do termínu konání akce nestihne. Co čert nechtěl, tou dobou již byla pochopitelně výuka naplánovaná. Naštěstí se kolegům z Katedry informatiky podařilo sehnat a vyčlenit fakultní posluchárnu a přípravy tak mohly dál pokračovat.
Na tomto místě bych rovněž rád poděkoval kolegům z našeho sdružení, kteří přicházeli s nabídkou pomoci, a to jak po organizační stránce, tak i obsahově – tedy zajímavými přednáškami.
Nakonec se podařilo připravit velmi pestrý program složený nejen z přednášek renomovaných organizací zvučných jmen, jakožto Cesnet, CZ.NIC, NÚKUB nebo ČEZ, ale i z přednášek ze života firem pojednávajících o vlastní zkušenosti s ransomware nebo realným útokem na důležitou infrastukturu. Zahraničním přednášejícím byl Matias Mesiä [Traficom, FINSKO], ten hovořil o úniku dat města Helsinky a druhou pomyslnou třešničkou na dortu byla přednáška od Pavla Gistingera z Policie ČR, konkrétně z Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě (NCTEKK). Ten pohovořil o úspěších na poli vyšetřování zločinů spojených s internetovými podvody (např.: „Falešný bankéř“, „Podvodné investice“, apod).
Samotná konference pak proběhla velice hladce. Zajímavost přednášek byla velmi znát na doplňujících dotazech z publika, které nám ale místy bylo líto utínat, a tak jsme se během obou dnů dostali na celkové zpoždění jedné hodiny oproti původnímu plánu. To je rozhodně něco, co mám v plánu příště zlepšit. Jedna z cest, kterou k tomu určitě využiji, je víc prostoru na pauzy. Ukázalo se totiž, že dobře načasované pauzy nejsou jen organizační nutností, ale i důležitým prostorem pro výměnu zkušeností a neformální networking. Do příštího ročníku proto chceme klást větší důraz nejen na jejich délku, ale možná i frekvenci.
Z přímých zpětných vazeb od účastníků, jsem obdržel samé pozitivní ohlasy. Ty se týkaly nejen obsahu samotného, ale i mého shodného přesvědčení, že podobných akcí máme na jihu Čech velice, velice málo.
A jestli to zkusíme opět příští rok? To zatím neřekneme. Ale jedna z otázek, kterou si do té doby budeme muset zodpovědět, je, jestli chceme akci zachovat komornější ráz (letos jsme přivítali 79 účastníků), nebo jestli se opravdu pokusíme zaplnit aulu. Komornější ráz dává větší prostor pro neoficiální informace a postřehy z publika, nicméně obsah přednášek by si určitě zasloužil ještě větší obecenstvo.
Na závěr mi dovolte vás upozornit na velmi pěkné shrnutí konference na stránkách Jihočeské univerzity.
Redakční poznámka:
Autor textu a jeden z hlavních organizátorů této zajímavé bezpečnostní konference je bezpečnostní analytik sdružení CZ.NIC a jeden z členů bezpečnostních týmu CZ.NIC-CSIRT a CSIRT.CZ