Toto je příběh z dávných časů, z časů mýtů a legend na přelomu milénia, kdy IT korporace byly malicherné a kruté a stíhaly lidstvo útrapami. V těch dobách Microsoft ovládl železnou rukou trh s operačními systémy a s ním i trh s prohlížeči internetu, čímž uvrhl lidstvo do technologické temnoty. Stroje, které dříve řídili schopní inženýři v otevřené spolupráci, začali ovládat chamtiví podnikatelé. Revoluční technologie, které měly sloužit všem, byly pomalu ale jistě degradovány na nástroj kontroly bohatých a mocných, kteří chtěli být ještě bohatší a mocnější.

Počátky hnutí za otevřený software

Ne všichni však byli ochotní se poklonit mnohohlavé korporátní hydře a moci jejího téměř neomezeného kapitálu. Z davu se zrodili první hrdinové nové éry – bojovníci za svobodný a otevřený software.

V roce 1983 založil Richard Stallman projekt GNU ve snaze napsat kompletní operační systém s otevřeným zdrojovým kódem. V roce 1985 Stallman publikoval GNU Manifest, který vyzývá ke spolupráci na GNU projektu a vysvětluje důležitost otevřeného softwaru. Později v roce 1985 Stallman založil neziskovou organizaci Free Software Foundation (FSF, Nadace pro svobodný software), která dodnes bojuje za svobodný software a práva uživatelů. V roce 1989 Stallman publikoval první verzi GNU General Public License (GPL), svobodné licence, která změnila svět software navždy.

Ačkoliv mnoho GNU projektů slaví dodnes velký úspěch po celém světě, GNU Hurd jádro operačního systému mezi ně nepatří. V roce 1991 vypustil Linus Torvalds zdrojové kódy nového jádra operačního systému jménem Linux. Původní licence nebyla svobodná, ale Torvalds přelicencoval Linux 0.12 v únoru 1992 na GNU GPL a projekt přitáhl pozornost mnoha nadšenců z komunity.

V roce 1993 založil Ian Murdock Debian GNU/Linux projekt, který měl za cíl stvořit kompletně svobodný a otevřený operační systém na linuxovém jádře a s plnou dostupností GNU a dalšího svobodného softwaru. Projekt byl od začátku silně spřízněn s myšlenkami svobodného softwaru, jak je definoval GNU projekt a Free Software Foundation.

Piráti nového milénia

Počítače přilákaly můj zájem hlavně díky pozoruhodným virtuálním světům videoher. Kolem roku 2004 jsem měl na střední škole nahráno nespočet hodin a můj koníček mě donutil se velmi dobře seznámit s PC hardwarem i softwarem. Windows (lidově též widle) jsem přeinstalovával několikrát do roka, jelikož systém neunesl obrovské množství softwaru, kterým jsem ho pravidelně zásoboval.

Internet byl ještě v plenkách, takže se tehdy pirátilo zejména pomocí CD. Místo sběratelských karet se vyměňovala fixem popsaná cédéčka plná “nelegálně distribuovaného” softwaru, instalačních klíčů, cracků, keygenů, patchů, filmů, seriálů, hudby, knih a všeho možného.

Tehdejší pirátská scéna obsahovala legendární warez skupiny jako SKIDROW, FAiRLiGHT, DEViANCE či Razor 1911, které dokázaly vycrackovat libovolné systémy ochrany proti kopírování zcela bez zdrojových kódů. Osobně za ikonu té pirátské éry považuji Windows XP Pirated Edition, tedy pirátskou verzi Windows XP, která při startu zobrazovala pirátskou vlajku a fungovala lépe než originální systém.

Korporátní zlo se samozřejmě ze všech sil snažilo potlačit základní lidskou potřebu sdílet s ostatními ve jménu větších zisků, ale digitální piráti byli vždy o krok napřed. Masivní kampaň strachu proti sdílení založená na výhrůžkách obrovskými pokutami a vězením však mnoho lidí naštvala a motivovala k boji s korporátní hydrou na jejím vlastním teritoriu, tedy v rámci oficiálních legálních systémů.

První ochutnávka Linuxu

Jednoho dne té pirátské éry v náhodném IRC kanále na internetu 1.0 jsem nadával na rozbité widle a nějaký náhodný člověk mi napsal, ať zkusím Debian Linux, svobodný operační systém. Znělo to zajímavě! Podivné růžové stránky nabídly stažení ISO obrazu Debian 3.0 Woody, který jsem vypálil na CD a nabootoval.

Instalátor byl strohý v textovém módu, podobný víc MS-DOS než grafickým Windows, ale vlastně stačilo jen číst, odpovídat na otázky a mačkat ENTER. Zásadní změna oproti nesvobodnému softwaru, který jsem znal, byla naprostá absence ochrany proti kopírování. Žádné opisování licenčního klíče, žádné absurdní procesy aktivace, žádné potvrzování EULA v záměrně kryptickém legálním jazyce. Jen software.

Instalace se zdařila a po restartu stroje jsem se objevil v úplně novém světě. Mnohokrát jsem z něj v panice utekl, protože tam chyběl software, na který jsem byl důvěrně zvyklý. Ale vždy jsem se do toho podivného světa nakonec vrátil dál objevovat a bojoval, protože tam místo toho byl software jiný – svobodný a otevřený všem.

Dvacet tisíc balíků

Můj oblíbený software na Debianu sice nefungoval, ale zato jsem objevil zásadní nástroj. Správce balíků apt dokáže jedním příkazem nainstalovat všechen software, který je zabalený v repozitářích Debianu! Žádné hledání správného download tlačítka, žádné klikání na “Další”, žádné licenční klíče, cracky, viry, patche, EULA, a všechny ty obvyklé nesmysly, jen apt-get install a je to. Co víc, stejně jednoduše se lze softwaru také zbavit a nenechává po sobě bordel v registrech ani nic podobného. Systém opakovanou instalací software nedegraduje, není ho třeba přeinstalovávat.

Balíky, to je něco revolučního! A v Debianu jich už tehdy bylo kolem 20 000, pokud si dobře vzpomínám. Byla to právě ta neskutečně pohodlná a efektivní distribuce softwaru, kterou si mě Debian získal.

V průběhu času jsem důkladně prozkoumal také další linuxové distribuce, zejména ty s alternativní správou balíku – Gentoo (portage), Arch (pacman), Fedoru (rpm) a jejich všemožné klony. Každé distro má své výhody a nevýhody, ale nakonec jsem se vždy vrátil k Debianu pro jeho konzistentně kvalitní balíky, které jsou adekvátně integrované do systému. Procesy Debianu zaručují velkou míru stability, což je kritické pro produkční systémy, kde není přípustné, aby se systém náhodně rozbil při aktualizaci.

Živit se svobodným softwarem

V roce 2009 už ze mě byl nadšený bojovník za svobodný software a každodenní uživatel Linuxu. Nadšenců přibývalo po celém světě, ale široká veřejnost stále pojem moc nechápala. Korporátní výplach se snažil svobodné sdílení vyložit jako nelegální aktivitu a lidem prostě přišlo divné, že by někdo pracoval zadarmo. V tom musí být nějaký háček.

Když jsem jednoho dne z okna tramvaje viděl logo firmy LinuxBox, přišel jsem se tam zvědavě podívat, zda bych mohl pracovat na Linuxu a přesně tak to bylo. Celá firma jela na otevřeném softwaru, který jsem používal k práci a také jsem ho v rámci práce tvořil, modifikoval a spravoval. V té době jsem poprvé úspěšně přispěl do otevřeného projektu – jednalo se o vylepšení IAX disektoru pro Wireshark. Měl jsem také to potěšení psát C modul pro PostgreSQL, experimentovat se síťovými moduly linuxového jádra či provětrat vektorovou algebru s NumPy/SciPy. Bylo zřejmé, že otevřený software nejen funguje, ale často funguje mnohem lépe než software uzavřený.

Narazil jsem také na problém distribuce specializovaných interních C knihoven, které jsem napsal jako součást většího systému. Jelikož tehdy infrastruktura jela na modifikované verzi CentOS, nativní způsob distribuce byly RPM balíky. A tak jsem vlastně poprvé balil software za peníze.

Korporátní vsuvka

Nejen díky relativnímu úspěchu Red Hatu i korporátní svět pochopil, že se svobodného software nedokáže zbavit ani tou nejlepší dezinformační kampaní, co peníze mohou koupit a v roce 2009 došlo k prvnímu příspěvku od Microsoftu do linuxového jádra.

V roce 2013 jsem dokončil vysokoškolské studium v Brně, kde nedávno předtím vyrostla v technologickém parku pobočka Red Hatu, korporace která vsadila na Linux a otevřený software. Příležitost dále pracovat na svobodném softwaru a u toho prozkoumat globální fenomén korporace na vlastní kůži mi tehdy dávala smysl a tak jsem se přidal pod červený klobouk ve snaze zkrotit OpenStack – projekt otevřeného cloudu v Pythonu.

Původně jsem začal upstreamovat příspěvky, ale nakonec jsem skončil u distribuce a automatizace jako obvykle. Jen tentokrát nešlo o pár balíků postavených na koleně, nýbrž o celou softwarovou distribuci RDO čítající desítky různých projektů.

Postupně jsem s pomocí kolegů automatizoval proces tvorby RPM balíků pro RDO a za tím účelem jsem napsal i několik nástrojů jako rdopkg, rdoinfo, python-distroinfo, python-pymod2pkg, které jsou sice otevřený software, ale jsou velmi specifické pro konkrétní platformu a tedy nepříliš užitečné mimo své zamýšlené použití. Některé balíky jsem spravoval jak v RDO tak ve Fedoře/EPEL a tedy měl jsem možnost si osahat problematiku distribuce softwaru opravdu důkladně a na více frontách.

Hledáme baliče

Můj výzkum všech věcí korporátních byl dokončen v roce 2019, kdy IBM koupilo Red Hat. Po tom silném zážitku jsem měl v plánu chvíli nepracovat a věnovat se své vášni jako nezávislý vývojář počítačových her.

Jak se finanční rezervy tenčily, začal jsem pomalu prozkoumávat portály s nabídkami práce v rámci mentální přípravy na návrat do nekonečného pracovního procesu. Chtěl jsem si původně dát ještě chvíli pauzu, ale narazil jsem na pozoruhodnou pozici “Linuxový/á nadšenec/kyně do skriptování a distribucí” pro CZ.NIC, což bylo jako na míru pro mě a tak jsem oprášil CV a přihlásil se.

CZ.NIC je zájmové sdružení, které má na starosti zejména správu registru českých domén a provoz domény nejvyšší úrovně .CZ, jak napovídá název (NIC = Network Information Center). V Laboratořích CZ.NIC se pracuje na všemožném svobodném softwaru souvisejícím s internetem jako je Knot DNS (autoritativní DNS server), Knot Resolver (DNS resolver), BIRD (Internet Routing Daemon), či Datovka (aplikace pro přístup k datovým schránkám).

Mým úkolem měla být distribuce svobodného softwaru z laboratoří CZ.NIC na všemožné otevřené systémy – tedy tvorba a správa balíků. Na interview mě přivítali dva schopní bojovníci za svobodný software, kteří mě ubezpečili o absenci korporátních nesmyslů jako jsou meetingy či micro-management, a tak jsem se opět stal profesionálním baličem, ale tentokrát zcela oficiálně a napříč cílovými platformami.

Upstream balíky

Začal jsem pracovat na balení projektů Knot Resolver a Knot DNS, které ve svých repozitářích obsahují zdrojové soubory pro tvorbu balíků na vybrané distribuce:

• Debian, Ubuntu a další klony (.deb)
• Fedora, CentOS, AlmaLinux, Rocky, openSUSE (.rpm)
• Arch, Manjaro
• Nix

Za účelem efektivní správy a testování upstreamů balíků jsem napsal nový nástroj apkg, ale to je téma na samostatný článek.

Distribuční balíky

Ačkoliv mají upstream balíky a repozitáře celou řadu výhod, nejpohodlnější způsob distribuce softwaru pro uživatele je přímo z repozitářů oblíbené distribuce.

Začal jsem tedy spravovat balíky i ve všech podporovaných verzích Fedory/EPEL, kam už delší dobu přispívám. Aktualizace Fedora balíku obvykle trvá týden, tedy když zabalím novou verzi v rámci dnů, uživatelé mají přístup k nejnovějším balíkům do 14 dnů od upstreamu vydání.

Zdaleka nejžádanější jsou však balíky na Debian/Ubuntu. Vždy jsem chtěl přispívat do Debianu a konečně jsem k tomu našel i adekvátní příležitost v rámci práce.

Debian Maintainer (DM)

Ke konci roku 2020 jsem poprvé přispěl do Debianu aktualizací knot balíku. Změny jsem připravil v Debian Salsa (GitLab instance), ale do archivu je nahrál Debian Developer (dále jen DD).

Navázel jsem kontakt s DD, který se aktivně angažoval ve správě Knot balíků. Nakonec se stal mým mentorem a pomohl mi s přípravou nových verzí a seznámením s Debian nástroji a infrastrukturou.

Abych mohl samostatně vydávat Debian balíky, začal jsem v březnu 2021 proces změny statusu na Debian Maintainer (dále jen DM), který může nahrávat do archivu Debianu balíky, ke kterým má oprávnění.

To se záhy zdařilo. Můj GPG klíč byl přidán do DM klíčenky a konečně jsem v srpnu 2021 nahrál sám první balík do Debian experimental.

Když je balík akceptován do archivu, automaticky generovaný potvrzující e-mail začíná slovy:

Thank you for your contribution to Debian.

Potěšení na mé straně, vážně!

Od té doby udržuji knot, knot-resolver a bird2 balíky v nejnovějších verzích v Debian unstable a testing. Ubuntu přejímá změny z Debianu, takže i tam jsou balíky dříve či později dostupné.

Přes útrapy ke hvězdám

V průběhu času jsem vydal mnoho nových verzí Debian balíků a naučil se lépe pracovat s dostupnými nástroji a systémy. Nicméně jsem občas narazil na problémy, které jsem nemohl jakožto DM samostatně vyřešit. Například při změně API v Knot DNS je třeba zvýšit číslo v názvu podbalíku (libknot12 -> libknot13), což systém bere jako nahrání nového balíku (NEW) a na to DM oprávnění nestačí. Občas také potřebuji aktualizovat balíky závislostí (jako např. Lua knihovny použité v Knot Resolver), ke kterým nemám oprávnění.

Standardní doba odpovědí v Debianu se počítá v týdnech a tak pro mě i triviální problém často znamenal dlouhé zbytečné čekání na intervenci DD. Po jedné takové intervenci mi můj moudrý mentor navrhl, abych se sám stal DD. Nebyl jsem si jistý, jestli na to už mám dostatek zkušeností, ale nechal jsem si poradit.

Po necelých dvou letech přispívání do Debianu jsem v září 2022 začal proces změny statusu na Debian Developer, uploading.

Přísný Proces

Dle mého názoru jsou procesy Debianu skvěle navržené a proces změny statusu na DD toho byl zářným příkladem. Mimo jiné jsem v sérii 30 e-mailů prokázal jednak svou technickou dovednost a své znalosti Debianu, ale také filozofické a právní pochopení problematiky svobodného softwaru. Vysvětloval jsem třeba rozdíl mezi “free as in beer” a “free as in speech”, studoval archaické licence a posuzoval, zda jsou svobodné podle Debian Free Software Guidelines (DFSG) nebo vysvětloval, jak funguje Debian volební systém.

Účastnil jsem se za život mnoha testů, zkoušek, pohovorů – vstupních i výstupních, od akademie po korporát. Žádný z nich mi nepřišel ani zdaleka tak důkladný, efektivní, všestranný a celkově adekvátní jako vstupní brána do Debianu. DD status nelze koupit za peníze ani získat na počkání.

Jsou to efektivní procesy, díky kterým Debian úspěšně existuje už 30 let, navzdory měnícímu se světu. Lidé odchází a přichází, ale projekt pokračuje dál na základě myšlenek jasně popsaných v jeho ustavujících dokumentech.

Obdobně přísné procesy ohledně stability balíků pro Debian stable z něj dělají jeden z nejstabilnějších OS dneška. Ne náhodou je Debian standardní obraz v mnoha CI systémech včetně GitHubu. Svůj server aktualizuji od Debian 7 Wheezy a po dekádě normálně funguje.

Debian Developer (DD)

Po půl roce proces úspěšně doběhl a v březnu 2023 jsem se stal Debian Developer, uploading.

Prošel jsem dister kraj, ale nakonec jsem skončil tam, kde jsem před 20 lety začal svou pouť – v Debianu, pevnosti svobodného software.

Vždy jsem obdivoval neopěvované hrdiny v pozadí distribucí, kteří svádí nevděčný boj se software za nás všechny. Je mi velkou ctí i radostí se stát jedním z nich a budu usilovně pracovat na dodání balíků v kvalitě a stabilitě, která se od Debianu čeká.

Za odměnu, že jste dočetli až sem, mé Debian tetování:

Rozloučím se virtuálním přípitkem na vítězství svobodného software nad korporátní hydrou 🍻

Autor: Jakub Ružička