Minulý měsíc jsem se na pozvání kolegů z polského Safer Internet Centra zúčastnila konference „Keeping Children and Young People Safe Online“. Jedno z hlavních témat této akce bylo, jak digitální svět spolu s IoT (Internet of Things) zasahuje do našeho života. Vyslechla jsem mnoho zajímavých příspěvků a diskuzí, což mě přimělo se nad tématem znovu zamyslet, shrnout získané poznatky a doplnit své osobní postřehy a doporučení.
Většina domácností se již běžně skládá z chytrých telefonů a televizí. Někteří lidé držící krok s vývojem moderních technologií používají i chytrou ledničku, topení či osvětlení. Mnozí rodiče malých dětí jdou však ještě dále a zřejmě díky fascinaci technologiemi pořizují on-line „chůvičky“, monitory dechu či dokonce chytré plínky.
Vedle četných bezpečnostních aspektů je však namístě se zamyslet i nad tím, kde se nachází ta správná hranice pro množství „smart“ přístrojů v naší domácnosti a do jaké míry nám ještě pomáhají a kdy už nám začínají spíše škodit. Ať už se jedná o zdravotní rizika, nebo stoupající míru závislosti na moderních technologiích někdy přecházející až v absenci používání „zdravého selského rozumu“.
Podle Elizabeth Milovidov, právničky a koučky v oblasti digitálního rodičovství, působí on-line hry na děti stejně návykově jako alkohol na dospělé. Dětem se hraním her mění chování a u některých se dokonce zvyšuje míra agrese a snižuje pozornost. Měli bychom si tedy každý zvážit, zda prostředí, ve kterém žijeme, není už náhodou přespříliš digitalizované a zda bychom si svůj vnitřní svět neměli chránit tím, že se budeme více věnovat off-line aktivitám.
Mnohem lépe než příkazy a zákazy můžeme své děti ovlivnit tím, že jim půjdeme příkladem a budeme si počínat tak, jak si přejeme, aby se chovaly ony.
K tomu nám pomůže nastavení rodinných pravidel, která mohou znít například takto:
- nepoužíváme mobilní telefon u jídelního stolu,
- v průběhu rozhovoru nenahlížíme do displeje mobilního telefonu,
- v autě nepoužíváme mobilní telefon, pouze v případě nutnosti,
- telefon nabíjíme pouze v předsíni, kam jej pokládáme i před spaním (případně určíme jinou místnost),
- v noci mobilní telefon nepoužíváme, i když nemůžeme spát,
- v sobotu či v neděli odpoledne máme digitální detox (samozřejmě dle aktuálních možností).
Na závěr bych chtěla zmínit už jen osobní postřeh. Po návratu z konference jsem ve svém pokoji zahlédla zárámovaný nápis „Home is where the wifi is“. Musím říci, že mi z toho bylo úzko, jak moc jsme nechali on-line svět vstoupit do toho reálného. Je však na každém z nás, jak se k tomu postavíme. Pokud zavedeme nové domácí zvyklosti, čímž omezíme používání digitálních technologií, prospějeme tak nejen svému zdraví, ale i duševní pohodě, která je v naší uspěchané společnosti obzvláště důležitá. Brzy jistě přijdeme na to, že nám mobilní telefon tolik nechybí a je nám někdy bez něj lépe.