Festival „Jeden svět“ reflektuje nejen politická ale i sociální témata, a protože dění v kybernetickém světě se stalo každodenní realitou nás všech a počítače a mobilní zařízení už nejsou ve středu zájmu jen několika divných ajťáků, stal se i kybernetický svět důležitým tématem pro tento festival.

Do projekce doprovodného vzdělávacího programu Jeden svět na školách byl zařazen dokumentární film Děti online, který se na základě tří skutečných příběhů zabývá problematikou youtuberů, hraním online her a nástrahami na sociálních sítích. V pražských kinech jej v průběhu měsíce března zhlédlo téměř dva tisíce mladých diváků z řad středních a základních škol.

Ve filmu Děti online se diváci seznamují s reálnými příběhy. Dvanáctiletý Zachy výstižně demonstruje obrovské úsilí, které je nutné věnovat tvorbě kvalitního obsahu a problematiku negativních reakcí na některá svá videa. Oskar vypráví o své vášni k počítačovým hrám a citlivější divák může díky jeho vyprávění zaznamenat hranici mezi zdravým zájmem o hru a závislostí. Poslední příběh vypráví o dvou dívkách, Niky a Anně, které se staly oběťmi psychické manipulace realizované prostřednictvím Internetu, tzv. kybergroomingu, jehož cílem je v dítěti (nebo jiné osobě) vyvolat falešnou důvěru a přimět jej k osobní schůzce, na které je potom například sexuálně obtěžován, fotografován nebo manipulován za účelem radikalizace.

Díky příběhu Nikči a Anny se může divák seznámit s tím, jak obrovský dopad může mít virtuální realita na reálný život. Za spáchání souběhu trestných činů vydírání, sexuálního obtěžování, výroby dětské pornografie a znásilnění, které poškodilo více než padesát dívek, byl pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody na šest let a šest měsíců. Tento film bude po skončení festivalu vysílán Českou televizí.

Sdružení CZ.NIC bylo díky projektu Safer Internet osloveno k účasti na odborných besedách, které následovaly vždy po skončení projekce filmu Děti online. Osobně jsme tak měli možnost diskutovat s více než 600 diváky z pražských škol a 300 diváky z Pardubického kraje. Především nás zajímalo, jak na diváky film působil a co je pro ně samotné tím zdánlivě největším problémem na Internetu. Názory na film se lišily dle toho, který příběh byl divákům nejbližší. Kladně byla hodnocena snaha a trpělivost mladého youtubera Zachyho a záporně potom především neopatrnost dívek, při navazování osobního vztahu s cizím člověkem prostřednictvím sociálních sítí.

V návaznosti na oboustranně přínosné diskuse, jsme byli pozváni k dalšímu doprovodnému projektu s názvem Kdo jiný, v rámci kterého jsme se čtyřmi studenty mluvili o jejich projektu, který by měl reflektovat problematiku kyberšikany. Tedy jednání, které opakovaně ubližuje, zesměšňuje, ponižuje nebo týrá druhého prostřednictvím Internetu.

Mám-li shrnout asi ten nejpalčivější problém, který na základě debat se studenty vnímám já sama, musím bohužel konstatovat silný nezájem ze strany rodičů o online život dětí. Na dotaz kolik dětí se pravidelně baví s rodiči o tom, co dělají na Internetu, se v sále obsazeném více než stovkou, většinou aktivních dětí a studentů, nikdy nezvedlo více než pět rukou. Některé děti a někteří studenti mají pocit, že rodiče nezajímá, co na Internetu dělají, jiní si myslí, že „by to stejně nepochopili“.

Dění, které zažívají naše děti online, má dopad na jejich psychické zdraví v reálném světě, rodiče jedné divačky, kterou si dovolím citovat to naštěstí zaznamenali: „No já jsem se směla na Facebook zaregistrovat, až když sem si s rodiči přečetla Podmínky a zásady jeho používání a potom se tam rodiče zaregistrovali taky“. Organizátoři vzdělávacího programu Jeden svět na školách jsou si však velmi dobře vědomi, že tento přístup je s ohledem na dynamiku Internetu dlouhodobě neudržitelný, snaží se proto stejně jako mnoho dalších organizací, vytvářet metodické materiály, propagovat mediální výchovu na školách a prosadit, aby bylo této problematice věnováno více hodin.