Předpokládám, že 99 % čtenářů tohoto blogu ví, co je doména a DNS. Těm naše nové video primárně určeno není. Klasickým uživatelům, kteří Internet využívají dennodenně k práci a zábavě…, ani těm vlastně ne. Použiji-li totiž přirovnání ze života, vysvětlovat člověku za počítačem, co je DNS, je to samé, jako vysvětlovat řidiči princip fungování spalovacího motoru. Běžný uživatel lije do auta benzín a olej a jezdí. Neřeší, jak a proč auto funguje, vnímá ho jako spolehlivý stroj, pomocí kterého se přemisťuje z bodu A do bodu B. Existuje však dost velká skupina zvědavců, kteří chtějí vědět, na jakém principu se auto pohybuje. Jsou mezi nimi dokonce i takoví, kteří ani žádné auto či dokonce řidičský průkaz nevlastní. Podobné sortě zvídavých lidí je věnováno i naše video „Jak funguje DNS“, tedy systém, který bezchybně překládá jména na IP adresy prakticky od začátku Internetu.
Problematika DNS je poněkud virtuální, proto jsme při volbě mezi hraným a animovaným filmem dali přednost animaci. Ta dokáže, často pomocí mírné nadsázky, sdělit i poměrně složité věci docela jednoduchým způsobem. Právě proto v našem videu pracujeme s postavou virtuálního kurýra, který jezdí na kole a dotazuje se serverů, jaká IP adresa patří doméně „dobradomena.cz“.
Celý proces tvorby animace začal napsáním scénáře. Byla to ta časově náročná a asi i nejvíc „bolestivá“ část celého projektu. První verzi samozřejmě připravil profesionální scénárista, kterého jsme řádně nabriefovali. Následoval nespočet kol připomínkování, přepisování a předělávání. Výsledkem byl finální scénář, se kterým musely být spokojeny obě strany – klient (ve scénáři bylo vše, co chceme sdělit) a scénárista (scénář bylo možné umělecky ztvárnit).
Poté následovalo briefování animátora. Ze scénáře totiž zdaleka nelze vyčíst vše, obzvlášť u takto technických témat, mezi něž DNS bezesporu patří. Při vší úctě, umělci často technickým věcem příliš nerozumí. To samozřejmě není výtka, jejich práce stojí úplně na něčem jiném. Nejvhodnější metodou byly osobní schůzky, kde jsme si vše trpělivě vysvětlovali. Mnoho věcí šlo ale řešit i po telefonu a e-mailu – komunikační technologie celý proces tvorby neskutečně usnadňují. Po tom, co animátor pochopil, o čem má video vlastně být, rozdělil scénář na několik menších části a k těm připravil ilustrace. Po e-mailech jsme si potom vyměnili desítky zpráv s obrázky, abychom si na závěr schválili jejich finální podobu. Poté následovala příprava storyboardu, do něhož se mezi schválené ilustrace vložilo ještě několik dalších (velmi jednoduchých) obrázků, které měly za cíl znázornit, co se bude na daném místě ve videu dít. Storyboard se ještě několikrát opřipomínkoval a schválil.
Mezi tím se pracovalo na zvuku, konkrétně se musel nahrát mluvený komentář k videu, tzv. voiceover. My jsme si ke spolupráci přizvali pana Libora Terše, jehož hlas jsme znali z mnoha (často přírodovědných) pořadů. Nahrávání proběhlo ve zvukovém studiu a bylo poměrně rychlé. Za půl dne bylo hotovo a zvukař mohl poslat finální sestříhanou audiostopu animátorovi.
Animátor poté mohl konečně začít animovat. Po několika dnech vytvořil hrubou verzi animace, ve které rozpohyboval námi schválené statické obrázky. V této fázi nastává moment zděšení a následné uklidňování a ujišťování klienta/nás, že se rozhodně nejedná o finální podobu videa. Po tom, co jsme si vyjasnili případné nejasnosti během promítání hrubé pracovní verze, následoval obvyklý proces nekonečného připomínkování a opravování další a další verze. Postupně jsme se ale dopracovali k verzi finální.
Tu pak animátor poslal opět zvukařům, ti přidali k videu ruchy a hudbu. A ačkoliv existuje mnoho hudebních bank, nejlepším řešením je složit hudbu přímo na míru. Šikovný skladatel, pokud dostane dobré zadání, to zvládne i na „první dobrou“.
Výsledné 200vteřinové video najdete na www.jakfungujedns.cz nebo přímo tady:
Zajimala by me casova a lidska narocnost tvorby videa ze strany klienta a priblizna cena?Odhaduji to na minimalne mesic prace a cena v radu nizsich statisicu. Dekuji