Pokud bych dopodrobna popisoval dnešní den, nešel bych vůbec spát. Proto doufám, že mi laskaví čtenáři tohoto blogu odpustí, když dnešek popíšu jen hodně heslovitě a zastavím se jen u nejdůležitějších momentů.

08:30 – 09:30

EU koordinace, ráno je pro mě po 4,5 hodinách spánku poměrně kruté, ale vzhledem k tomu, že se blíží finále, utíkám na ranní EU koordinaci. Z taktických důvodů nechci popisovat obsah těchto porad, ale je pravdou, že EU rozhodně není jedna země.

09:30 – 11:15

Začíná dopolední plenary, jehož hlavním bodem je první čtení ITRs. Hned první sporný bod je v tom, že země „západní koalice“ navrhují do preambule odkaz na univerzální delegaci lidských práv. Připojuje se i Tunisko a velmi pěkný vstup má Costa Rica, která ve většině bodů „západ“ podporuje. Připomíná, že demokracii mají už 100 let a 74 let jsou bez armády. Nicméně spor není ukončen a generální tajemník ITU vtipně poznamenává, že to vypadá, že preambule bude to poslední, co bude uzavřeno.

11:30 – 12:30

O přestávce kupuji v místním stánku snídani a k ní nepitelnou kávu servírovanou v kelímku Starbucks. Nedivím se, že USA s UAE těžko hledají společnou řeč :-). V plenary začíná diskuse o základních definicích. Česká republika k nelibosti předsedy otvírá diskusi o jedné z nich, která říká, na koho se ITRs bude vztahovat (Operating Agencies). Je pro nás důležité, aby tato definice byla co nejužší. Předseda nás trochu kárá tím, že vysvětluje, že tato definice je součástí širší dohody, která by se neměla bořit. Nicméně záhy se přidávají USA, které tvrdí, že tato definice potřebuje další masírování (massaging). Některé další evropské země USA podporují a mnohé islámské a africké země jsou naopak proti. Diskuse na toto téma nebyla ukončena až do konce dne. Poměrně zajímavá situace nastává, když Rusové napadají zástupkyni EU po té, co začíná svůj proslov tím, že EU dostala Nobelovu cenu míru. Rusko poznamenává, že EU ani Komise nejsou členy ITU a tedy nemají právo mluvit. Když předseda žádá zástupkyni EU o vyjasnění situace, dostává bez uzardění odpověď, že ona je zde za současnou předsednickou zemi Kypr. To je technicky pravda, ale moc se mi ta odpověď hrdého laureáta Nobelovy ceny nezdá.

13:00 – 14:30

Další EU koordinace, ve které si ujasňujeme podstatné body, které nám v textu vadí.

14:30 – 17:40

Plenary pokračuje a začíná první důležitá bitva o tzv. „non-discriminatory access“, odstavec 3.7. Toto téma se objevilo včera na žádost Súdánu, i když tento text přímo navrhla Kuba. Téma otvírají Poláci, kteří odmítají jakékoliv zmínky o Internetu, a jsou podporovaní Holandskem, Keňou, Japonskem a podobně. Proti jsou staří známí jako Čína, Libanon, Írán, Kyrgyzstán a další. Předseda vypadá velice smutně a předčasné uzavírá diskusi. Problém je ponechán nerozhodnutý a je předán pracovní skupině. Tím se dostáváme k dalšímu klíčovému bodu a to je právo státu ovládat jména, čísla, adresy a identifikační zdroje. Tyto pojmy jsou rozhodně běžnější ve světě Internetu než klasických telekomunikací a takováto fragmentace Internetu je pro nás nepřijatelná. Diskusi otevírá opět Polsko, které bod odmítá, podpoří ho i Německo a po něm se hlásí o slovo ČR. Kolegyně Vrbová přichází s pro mnohé překvapivým argumentem, že tuto problematiku řeší jiný bod, takže tento již není potřeba. To vzbudilo poměrně rozruch a po přitakání Švédska dostává explicitní veřejnou pochvalu od Kanady. Na chatu mých technických kolegů se objevují nápisy jako “Go Czech” a podobně a po jednání jí ještě přijde pár delegací za tento argument poděkovat. Arabové, teď jmenovitě ti Saúdští pochopitelně protestují a vytahují svou ohranou písničku na téma, že už ustoupili mnohokrát a tohle byl jejich poslední možný kompromis a že nemůžou učinit kompromis z kompromisních pozic. Navíc o Internetu to údajně není a není se tedy čeho bát. To už předseda nevydržel, přerušil jednání a vyzval zástupce regionů ke konzultacím. Po přestávce představuje kompromisní návrh, který jednoznačně explicitně říká, že tento bod není o Internetu, a to vložením slov „within the mandate of ITU“. Odmítavé reakce Ruska, Bahrajnu, Libanonu i Saúdské Arábie mě přesvědčují o tom, že tam ten Internet viděli. Spor zůstává nedořešen a bude diskutován později.

17:40 – 18:30

Odebírám se s kolegy na pracovní skupinu o „non-discriminatory access“. Bulhaři vysvětlují, že ITRs nemůže vyřešit problémy Súdánu. ČR podpoří spojence zopakováním své pozice, že Internet v ITRs nebude. Jednání nikam nevede a můžeme se vrátit na plenary.

18:30 – 22:00

Na plenary se rozhoří další důležitá bitva o článek o bezpečnosti. Tento článek bohužel umožňuje výklad, který by legalizoval zasahování do obsahu. „Západní koalice“ chce změny, Arabské Emiráty se již doslova vztekají. Předseda vypadá jako by byl na pokraji pláče a přerušuje jednání. Po delší přestávce přichází s velmi promyšleným kompromisním návrhem. V ITRs by se objevil článek, který explicitně vylučuje výklad směrem k (internetovému) obsahu a článek o bezpečnosti by se přejmenoval na „Security and Robustness“. Málem smekám. Je vidět, že předseda má upřímnou snahu dojít k dohodě. Ale hned je mi jasné, že toto je v přímém rozporu s dalším článkem o boji proti spamu. Po krátké diskusi přecházíme dál k rezolucím, některé pojmy projdou poměrně na hraně. Ale na každém už je vidět únava a rezoluce nejsou to hlavní.

22:00 – 22:30

Jednání je přerušeno a my odcházíme na další evropskou koordinační schůzku. Horečně diskutujeme o předsednickém návrhu a velká část zemí se kloní k názoru, že tento návrh je hodně blízko tomu, co by se dalo akceptovat.

22:30 – 01:30

Na další plenárce, ale islámské země, vedené především neústupnou Saúdskou Arábií a Bahrajnem, odmítají předsednický návrh. Evropané a některé další země naopak deklarují, že je pro ně za určitých podmínek přijatelný. V tento okamžik vypadá předseda hodně sklesle a stahuje svůj návrh. Pro dohodu udělal maximum. Celé jednání pak už jen pokračuje v duchu přestřelek mezi již mnohokrát zmíněnými státy. Jindy hlasitý a suverénní zástupce Íránu v jednu chvíli žádá konec jednání s tím, že je jen člověk a že je unavený. Je to zvláštní, ale nastala chvíle, kdy s ním souhlasím. Pak už je jednání podivně neuspořádané. O tom, která rezoluce se do textu dostane, se rozhoduje hlasováním pomocí zvednutí cedulek, což je velmi nestandardní. Ale všichni už toho skutečně mají dost.

01:30 – 01:50

Z posledních sil jdu na evropský de-briefing. Naštěstí toho mají i v Evropě dost a v této chvíli jsme (vzácně) jednotní.

A pak konečně na pokoj, dodělat pár „drobností“, které jsem přes den nestihl. Jsou 4 hodiny ráno a jdu konečně spát. Zítra nás čeká nejtěžší den celého kongresu. Sil mnoho nezbývá a začíná být zřejmé, že možnost krachu jednání je poměrně reálná. Myslím, že předseda WCIT ani generální tajemník ITU teď rozhodně nespí klidně, tedy pokud vůbec spí.

Z Dubaje pro .blog Ondřej Filip