Dle WHO každý šestý člověk zažívá sociální izolaci a cítí se osaměle. Ačkoli se odhaduje, že se osamělost týká zvláště adolescentů a mladých lidí, jsou jí zasaženy všechny věkové kategorie (senioři téměř ve 12 % případů). Sociální izolace a osamělost, které mají závažný dopad nejen na fyzické i psychické zdraví, nýbrž i na kvalitu a délku životu, se dostávají do čela problémů v oblasti veřejného zdraví.
Zhoršená dostupnost adekvátní péče v oblasti psychického zdraví a uspěchaná doba vedou k tomu, že se stále více lidí uchyluje k AI (ať už jde o AI chatbota nebo přímo AI společníka) jako ke kamarádovi, ba dokonce partnerovi.
Takový AI společník je speciální AI software, který je navržen tak, aby napodobil lidskou konverzaci a aby tuto konverzaci udržel. Může být čímkoli uživatel chce, aby mu byl, má simulovat empatii, mít vždy čas, náladu i pochopení, čímž směle konkuruje náročným skutečným vztahům (ba nad nimi vyhrává): Ty totiž vyžadují kompromisy, jsou nepředvídatelné a nedokonalé, a co víc – nesou s sebou riziko odmítnutí a opuštění.
AI společník s uživatelem (za účelem jeho udržení v aplikaci) může tudíž zdánlivě navázat emocionální pouto prosycené prvky gamifikace a extrémně validizující zpětnou vazbou, kvůli které se uživatel stále vrací, a ve specifických případech není výjimkou, rozvine-li se určitý druh návyku nebo nelátkové závislosti (více viz prezentace).
Specifické případy mohou zahrnovat takové rizikové faktory, jako jsou absence jiného, zdravého sociálního vztahu, (kyber)šikana, již existující psychické problémy, ale třeba také neurodivergence. Zvláště zranitelné jsou děti, respektive nezletilí (viz 3. část výzkumu Čeští žáci v online světě 2025, ze kterého vyplývá, že si s AI chatbotem jako kamarádem povídaly dvě třetiny oslovených dětí a že pro mnohé děti je jednodušší a bezpečnější svěřit se chatbotovi než někomu blízkému) a senioři, zvlášť když ve skutečném světě nemají podporu blízkého člověka (nebo mají, ale mají pocit, že dotyčného „obtěžují“).
I přes některé výhody, které AI společníci či chatboti skýtají (jmenujme například procvičování cizího jazyka, nácvik sociální interakce nebo pohovoru), bohužel není výjimkou, že taková konverzace vede k navázání škodlivého parasociálního vztahu, který může vyústit v tzv. AI psychózu, v horším případě vést i k (sebe)vraždě. Koneckonců i pro hlášení takovýchto situací, kdy se kvůli AI někdo takovýmto způsobem ocitne v úzkých, vznikl Human Line Project, což je nezisková organizace dokumentující psychické újmy vzniklé v rámci používání AI. Je dokonce možné připojit se do peer komunity v případech, že se něco přihodilo jak nám, tak i našim blízkým, a to i v pokud jsme zatím „jen“ znepokojeni dopadem, stavem či směrem, kterým se věci vyvíjejí či ubírají.
Co se týče současného vývoje, speciální režimy, omezení a bezpečnostní prvky zaměřené na mladistvé zavádí nyní v rámci posílení bezpečnosti dětí na internetu více poskytovatelů. Mezi nejnovější zprávy patří, že se v rámci prevence vzniku problematických parasociálních vztahů u teenagerů mezi 13 a 17 lety OpenAI snaží přetavit ChatGPT spíše v edukativní nástroj se studijním režimem, který monitoruje i takové ukazatele, jako je denní doba, ve kterou dochází k používání aplikace, a umožní nastavení tzv. klidových hodin. Nabídne i možnosti procvičování a kvízy. Bude také schopen detekovat, pokud se uživatel pouze snaží rychle získat výsledek domácího úkolu – v tom případě se bude aplikace snažit ukázat, jak se takového výsledku (např. matematické úlohy) dobrat. Pokud aplikace detekuje obsah nebo témata týkající se násilí, sebepoškozování, poruch příjmu potravy nebo mající sexuální charakter, má je blokovat a přerušit konverzaci, na což navazují rozšířené funkce rodičovské kontroly.
Titulní otázka zůstává nezodpovězena, ale odpověď lze otočit: Pokud si nebudeme víc povídat mezi sebou, budeme si (možná muset) více povídat s AI… Lze totiž říci, že udržování skutečných, vřelých vztahů plných zájmu o toho druhého a jeho bezpodmínečného přijetí je tou nejlepší prevencí.