Denisa Binderová, členka Youth Panelu v rámci projektu Safer Internet Centrum Česká republika, začala v dubnu letošního roku pořádat tzv. peer-to-peer program na Gymnáziu Litoměřická v Praze, kde sama studuje předposlední ročník. Hlavní myšlenkou peer programů je zapojení odborně vzdělaných mladých lidí do preventivní činnosti a podpory vrstevníků. Peer totiž v angličtině znamená osobu, se kterou se cílová skupina může ztotožnit nejen díky shodnému věku, ale i kvůli stejnému sociálnímu postavení, podobným zkušenostem, zájmům a podobně.
Co tě přivedlo na nápad začít vést tzv. peer-to-peer program na vaší škole?
Celá myšlenka provedení programu vlastně začala díky nástěnce bezpečného internetu, kterou vytvořilo Safer Internet Centrum a plošně rozeslalo primárně do základních škol. Jednu nástěnku jsem získala i k nám. Výchovná poradkyně naší školy mě poté oslovila, jestli by nebylo možné uspořádat nějaký vzdělávací program pro ostatní spolužáky, a mě to nadchlo. Jsem zvyklá pracovat s dětmi zejména ve volnočasových aktivitách, takže formální prostředí a způsob fungování celé myšlenky jsem brala jako jedinečnou příležitost.
Měla jsi již s podobným programem nějaké zkušenosti?
Co se týče „tradičního“ pojetí peer-to-peer, tak ne. Zkušenosti jsem měla pouze s doučováním. Na naší škole se před pár lety začalo používat Talentify.me, díky kterému jsem mohla v covidové době pomáhat svým vrstevníkům s výukou.
Často však v rámci projektu Hra o klima vedu workshopy o šití a udržitelnosti. Možnost něco podobného uspořádat jsem měla i dříve v rámci naší školy. Součástí předmětu Základy společenských věd jsou i elementární znalosti z politologie. Jelikož po celou dobu svého studia na vyšším stupni gymnázia navštěvuji politické simulace, jsem se rozhodla jednu podobnou v rychlejším formátu uspořádat pro své vrstevníky. Rychlosimulace OSN nás bavila všechny a věřím, že některé mé spolužáky nadchla k dalšímu pokračování v obdobných aktivitách.
Kolik tříd a jaké ročníky jsi dosud navštívila?
Program jsem prozatím připravovala primárně pro studenty nižšího gymnázia. Vzhledem k tomu, že to bylo vše nové, rozhodla jsem se formát vyzkoušet v primě a tercii (šestá a osmá třída základní školy). Na naší škole máme, v případě osmiletého studia, dvě paralelní třídy. Program jsem tedy uspořádala ve čtyřech třídách.
Jak bys ohodnotila přístup ze strany studentů k peer-to-peer programu?
Věřím, že právě formát peer-to-peer napomohl k tomu, že jsme si celý program všichni užili. Studenti byli ochotní debatovat o tématech, která jsem otevřela. Zároveň mi trochu pomohli uvědomit si, jak velká může mezigenerační propast být. Například se jedna otázka týkala rozlišení, zda danou situaci vnímají jako kyberšikanu, či ne. Modelová situace zněla: „Někdo na zeď na Facebooku vašeho kamaráda napíše, že si o něm myslí, že je hloupý. Nepoužije ale sprostá slova.“ Načež nastalo ticho. Zjistila jsem, že tato generace již nepoužívá Facebook (na jednu až dvě výjimky) a dle jejich slov jej používají jen „boomeři“ (pozn.: boomer je označení starší generace, která má již rozdílné názory a jiný styl života). Nikdy bych nevěřila, že mohu být ve svém věku boomer. :-)
Jak ses cítila ty v roli lektorky?
Tahle role pro mě osobně nebyla úplně nová, ale unikátní pro mě byl pocit, že dělám něco ve škole, s její podporou a pro ni. Zároveň jsem vždy chtěla být učitelkou a každá taková příležitost mě utvrzuje v tom, že je to něco, co mě baví.
Nastala během programu nějaká úskalí?
V podstatě ne, možná chybějící čas. Na program jsme měli vyhrazené dvě vyučovací hodiny (2×45 minut), ale na konci bych s některými třídami mohla debatovat donekonečna. Jediné, co bylo poznat, byl rozdíl mezi jednotlivými třídami, resp. v tom, jak komunikovaly. Dvě třídy byly velmi hovorné a dokázaly spolu skvěle spolupracovat. Zbylé potřebovaly chvíli času, ale vždy byly schopné program výborně zvládnout.
Chystáš se v těchto aktivitách pokračovat i příští školní rok?
To je další z věcí, která mi na programu dělá obrovskou radost. V příštím školním roce budu maturovat a pak již nebudu tím studentem, co si procházel stejným prostředím jako oni. Podařilo se nám však sehnat čtyři studenty z budoucích kvint (1. ročník SŠ), kteří program povedou místo mě, ale s mými podklady. Věřím, že by se nám mohlo povést vytvořit tradici, která v naší škole bude fungovat co nejdéle. Samozřejmě neskrývám, že mě to trochu mrzí. Celý tento projekt je takové moje dítě, které teď pouštím do světa. Příští rok ale budu pomáhat svým „nástupcům“ ve vedení. Moc se těším na jejich nové nápady a přístupy.
Deniso, děkuji ti za zajímavý rozhovor a velmi prospěšnou činnost.
Věříme, že díky peer-to-peer programu na vaší škole přibude mnoho uvědomělých studentů, kteří se budou umět pohybovat na internetu bezpečně!