V posledních dnech zaznamenala naše horká linka STOPonline.cz zvýšený počet hlášení týkajících se návratu nebezpečných aktivit známých jako „Modrá velryba“ a její nové mutace „Červený delfín“. Tyto tzv. hry se šíří především prostřednictvím krátkých videí na TikToku a Instagramu a podle svědectví oznamovatelů cílí zejména na zranitelné děti a dospívající.
Podněty, které se k nám dostávají, nepůsobí jako ojedinělé excesy. Spíše naznačují, že se starý rizikový vzorec znovu objevuje v prostředí současných sociálních sítí, za využití jejich algoritmů a soukromých komunikačních kanálů.
Princip skryté manipulace
Podle dostupných informací nejde o skutečnou hru, ale o sérii postupných výzev šířených videi, komentáři nebo soukromými zprávami. Dítě je nejprve osloveno zdánlivě nenápadně, následně je však vyzýváno k plnění úkolů, které se stupňují v psychický nátlak. Riziko nespočívá jen v samotných úkolech, ale především v budování závislosti a pocitu, že ze „hry“ nelze odejít. Útočníci často využívají citové vydírání nebo zastrašování zveřejněním osobních informací. Dítě tak může získat pocit, že je sledováno, že nemůže ze hry odejít, že někomu „něco dluží“, nebo že ukončení komunikace ohrozí jeho blízké.
Závažnost situace podtrhuje fakt, že velká část komunikace probíhá skrytě v soukromých zprávách. Rodiče si tak problému často všimnou až ve chvíli, kdy se změní chování dítěte nebo když se samo přizná, že má strach z něčeho, čemu nerozumí.
Rodiče i blízcí bijí na poplach
Zkušenosti oznamovatelů, které nám chodí do STOPonline.cz, jsou alarmující. Jedno z hlášení popisuje situaci velmi otevřeně:
„Osoba mně blízká se do těchto her zapletla a komunikovala s mnoha takovými účty. Těch je denně čím dál víc. Stačí do vyhledávání na platformách napsat názvy ‚červený delfín‘ nebo ‚modrá velryba‘ a pročíst si komentáře u příspěvků. Je zřejmé, že nejde o nevinný trend.“
Obsah je dětem volně dostupný, ale platformy jako Meta nebo TikTok na hlášení často odpovídají, že nedošlo k porušení pravidel služby. Je to krutá realita automatizovaných systémů, které nedokážou rozpoznat český kontext nebo skryté významy symbolů. A právě pocit bezmoci je pro blízké nejnáročnější.
Možnosti odborných linek a policie
Je důležité otevřeně říci, že možnosti jednotlivců i odborných linek jsou v tomto ohledu omezené. Projekty jako STOPonline.cz nebo E-Bezpečí nemají pravomoc obsah mazat či účty blokovat. Jejich role spočívá především ve shromažďování podnětů, sledování a analyzování trendů, osvětě a upozorňování veřejnosti.
Stejně tak Policie ČR může konat až v momentě, kdy dojde k naplnění skutkové podstaty trestného činu, například vydírání či účasti na sebevraždě. Virtuální trendy šířené anonymními profily a prostřednictvím mizejících zpráv jsou však pro vyšetřování mimořádně obtížné. I proto se v této oblasti ukazuje prevence jako výrazně účinnější nástroj než následná represe.
Co tedy skutečně pomáhá
Základním a dlouhodobě nejúčinnějším nástrojem zůstává otevřená komunikace s dětmi. Mluvit s nimi o tom, s čím se na internetu setkávají, vysvětlovat principy manipulace a dávat jasně najevo, že v případě problému mohou přijít za dospělým, kterému důvěřují. Děti potřebují vědět, že podobné výzvy nejsou testem odvahy ani hrou, ale způsobem, jak někdo cizí získává nad ostatními kontrolu.
Nezastupitelnou roli hrají také školy, které mohou téma digitální bezpečnosti otevírat koncepčně a dlouhodobě. Vedení škol i pedagogové mají k dispozici odborné semináře a preventivní programy, například z nabídky Akademie CZ.NIC. Právě soustavná prevence v bezpečném školním prostředí a průběžné vzdělávání učitelů mají největší potenciál těmto rizikům předcházet. V tuto chvíli však není důvod k zavádění mimořádných či krizových opatření – mnohem smysluplnější je standardní preventivní práce, otevřená komunikace s dětmi a věcné řešení případných konkrétních situací bez zbytečného vyvolávání paniky.
Smysl má i nahlašování problematického obsahu přímo provozovatelům sociálních sítí. Jednotlivé hlášení může působit bezvýznamně, ale jejich množství je jedním z mála signálů, které platformy sledují. Čím více uživatelů na závadný obsah upozorní, tím větší je šance, že se jím budou muset zabývat systematičtěji.
Je však nutné varovat před neuváženým šířením poplašných zpráv. Senzační varování o „vražedných hrách“ totiž paradoxně zvyšují dosah těchto trendů a podněcují u dětí nežádoucí zvědavost. Místo sdílení řetězových varování s pochybným obsahem je mnohem efektivnější věnovat čas praktickému nácviku: učte děti, jak si správně zabezpečit soukromí na sociálních sítích a jak okamžitě blokovat jakoukoli komunikaci s neznámými uživateli.
Závěrem
Fenomény jako „Červený delfín“ nebo „Modrá velryba“ znovu připomínají, že ochrana dětí v online prostředí nemá jednoduché ani rychlé řešení. Neleží pouze na policii nebo technologických firmách, ale na celé společnosti – na rodičích, školách, odbornících i samotných platformách.
I když mají jednotlivé nástroje své limity, největším rizikem zůstává mlčení a bagatelizace problému. V online světě se podobné trendy mohou šířit velmi rychle a v některých případech může rozhodovat právě včasná pozornost a otevřený rozhovor.
