Digitální a informační agentura (DIA) rozeslala do meziresortního připomínkového řízení materiál s názvem „Preferovaná varianta realizace evropské peněženky digitální identity“. Česká republika jako členský stát EU má povinnost na základě revidovaného nařízení eIDAS, které nabylo platnosti 20. května 2024, zajistit poskytování alespoň jedné evropské peněženky digitální identity (EUDIW) a to do konce roku 2026. Je proto logické, že gestor „nařízení eIDAS 2“ (DIA) začíná diskuzi o způsobu adaptace povinnosti z nařízení v českém prostředí.
EUDIW má umožnit občanům v EU snadno a bezpečně prokazovat svou identitu a další údaje online (funkce dnešní elektronické identity) i offline (v Česku funkce tzv. eDokladů). To by mělo zahrnovat přístup k vybraným digitálním službám, například při založení bankovního účtu, podepisování dokumentů nebo při cestování. Pro české uživatele přibude jedna nesporná výhoda, že se zbaví zmatečné terminologie eObčanka vs eDoklady (případně eDokladovka ve verzi prototypu).
Podle DIA bude EUDIW rozšířením konceptu dnes existujících digitálních dokladů na celoevropskou úroveň. Zatímco eDoklady slouží výhradně pro národní účely a umožňují ukládání a sdílení digitálních verzí dokladů pro prezenční prokázání totožnosti, EUDIW nabídne možnost přeshraničního využití a přístup k širokému spektru služeb v celé EU online, případně prezenčně, kde to bude možné. EUDIW bude také vybavena pokročilejšími bezpečnostními funkcemi a širšími možnostmi pro elektronickou identifikaci a autentizaci.
Předkládaný materiál edukativně shrnuje přínosy EUDIW pro občany, veřejnou správu a soukromé subjekty. Mezi tyto výhody patří snadný přístup ke službám v rámci EU, lepší ochrana osobních údajů, podpora rozvoje digitálních služeb a prevence podvodů, snížení nákladů na ověřování a s tím související evropské řešení pro prokazování totožnosti, které by umožňovalo nepoužívání služeb třetích (neevropských) stran.
O jakých variantách tedy vláda bude rozhodovat? DIA předkládá tři varianty zajištění klientské části a při pozorném čtení materiálu se zdá, že samotná agentura neměla v průběhu přípravy materiálu úplně jasno, která z variant má být tou preferovanou. DIA v materiálu porovnává výhodnost variant, kdy poskytovatelem klientské části EUDIW je
a) stát,
b) soukromý subjekt formou koncese,
c) subjekt s majetkovým podílem státu.
Varianta, kdy poskytovatelem EUDIW je přímo stát, je sice hodnocena jako cenově nejméně výhodná, nicméně tato cena je vykoupena faktem, že všechny součásti peněženky jsou provozovány státem a jsou pod jeho plnou kontrolou. Stát bude odpovědný nejen za správu identit, ale také za provoz bezpečnostních systémů a technickou infrastrukturu. Chybějící know-how v dané oblasti by stát musel řešit pomocí dodavatelů.
Druhou variantu, kterou DIA předkládá, je model koncese, kdy soukromý subjekt získá za předem stanovených podmínek v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek koncesi a poskytuje tak EUDIW z pověření členského státu. Česko by tak pověřilo soukromou firmu vývojem a provozem digitální peněženky EUDIW výměnou za právo spravovat systém pro předem definovanou dobu. Součástí podmínek by bylo právo realizovat komerční příjmy ze souvisejících činností. Poskytovatel služby by sice nesl provozní riziko, ale inkasoval by platby od uživatelů za službu, kterou poskytuje. Podle DIA by si stát nechal kontrolu nad právními, bezpečnostními a legislativními aspekty, zatímco soukromý poskytovatel by nesl náklady na vývoj, technickou správu, inovace a každodenní provoz.
V případě, že by poskytovatelem byl subjekt s majetkovým podílem státu, tedy zvažovaná třetí varianta, by spolupráce byla postavena na IPPP modelu. Toto institucionální zakotvení by tvořil nový subjekt s majetkovou účastí státu a soukromého kapitálu. DIA výslovně uvádí, že by se nejednalo o státní podnik. Obchodní společnost, ve které by měl stát majetkovou účast a významné rozhodovací právo v podobě obdoby tzv. zlaté akcie, ve které by stát poskytl závazek provozu na 10 let, zatímco soukromý sektor by dodal počáteční investici a know-how pro EUDIW. Výhodou této varianty by bylo doplnění dlouhodobé stability, kterou by poskytl stát, výhodami technologických inivací ze soukromého sektoru. Jako nevýhodu této varianty DIA uvádí, že model IPPP není v Česku příliš prozkoumán a není jasný právní rámec pro jeho realizaci. Podle DIA je tento model cenově nejvýhodnější (byť v další části materiálu DIA uvádí, že „nákladový rozdíl mezi variantou KONCESE a SPOLEČNÝ PODNIK není dle této analýzy významný, nicméně může být ovlivněn na jedné straně soutěží v rámci koncesního řízení, na druhé straně ochotou akceptovat přísné, státem stanovené podmínky pro vstup do společného podniku.“).
Při srovnání cenových kalkulací staví proti sobě DIA koncesní model a model „stát“. Varianta společný podnik není posuzovaná zřejmě z důvodu tvrzení, že tato varianta je limitovaná kvůli časovému aspektu a stávající legislativní rámec. V kalkulaci tak model koncese vychází rozpočtově na 84 mil. v roce 2025 (150 mil. na konzultační a odborné IT služby je zajištěno) a 402 mil. v roce 2026. Státní model vychází na 430 mil. v roce 2025 a 769 mil. v roce 2026. Od roku 2027 DIA předpokládá roční provozní náklady v koncesní variantě ve výši 351 mil. Kč (z toho 328 mil. Kč má tvořit poplatek koncesionáři) vs 282 mil. Kč ve variantě, kdy je provozovatel stát. Bližší rozpad nákladů bohužel materiál nenabízí.
Obr. č. 1: Náklady varianta koncese, zdroj DIA
Obr. č. 2: Náklady varianta stát, zdroj DIA
Pro výsledné doporučení DIA porovnává náklady na dobu pěti let (TCO), ze kterých vychází jako preferovaná varianta koncesní model (1,689 miliardy Kč) oproti státní variantě (2,195 miliardy Kč). Porovnání s náklady na 10 let chybí, stejně jako bohužel chybí alespoň základní parametry koncese. Bude vydávaná na 5 let? 10 let? Jak se bude řešit případný exit držitele koncese z českého trhu? Je také škoda, že materiál vyřadil zcela z posuzování variantu společného podniku, když podle daného modelu by TCO na 5 i 10 let vycházel nejlépe. Nicméně DIA si nechává v materiálu pootevřená zadní vrátka pro variantu „stát“, když připouští automaticky využití této varianty v případě selhání koncesního řízení. Jestli je to míněno jen jako bič pro vyjednávání o podmínkách koncese, nebo je to reálná varianta, se můžeme jen dohadovat.
Zajímavá debata k tomuto materiálu se rozeběhla pod postem Kamila Zmeškala na síti X. V reakci na některé obavy zde DIA vyvrací, že by preferované řešení vedlo k monopolizaci EUDIW a „nijak neomezuje potenciální možnosti dalších subjektů nabízet vlastní evropské peněženky digitální identity, pokud splní požadované technické, bezpečnostní a certifikační podmínky.“ Formálně je to pravda, ale asi si umíme představit, jak se bude rozhodovat běžný uživatel, babička z Orlických hor, až držitel koncese spustí kampaň, že on je ten jediný, státem pověřený, poskytovatel EUDIW.