Povodně na řece Bělé přinesly v roce 2024 do města Jeseník a jeho okolí ničivé následky. Tato událost zasáhla nejen obec Bělá pod Pradědem, kde voda způsobila obrovské škody. Ale pro nás, dobrovolníky z CZ.NIC, byla důležitá právě tato oblast.
Po několikadenních intenzivních deštích se hladina řeky rychle zvedla a zaplavila mnoho domů. Celkem bylo evakuováno 171 osob, z toho 18 muselo odejít na delší dobu, jelikož povodeň zničila pět domů úplně a další čtyři jsou vážně poškozené [1]. Mnozí obyvatelé přišli o své domovy a majetek, což vyvolalo potřebu rychlé pomoci. Jedním z nejvíce zasažených míst byla část Adolfovice, kde voda dosahovala až k oknům domů. Zanechala za sebou bahno, zničené majetky a velké materiální škody, které bude nutné uklízet a opravovat ještě mnoho týdnů. Tato tragédie znovu ukazuje na důležitost efektivní prevence a rychlé pomoci v krizových situacích. Co se týče preventivních opatření, v oblasti byly dopředu zavedeny ty základní – pytle s pískem, sledování stavu hladin, zapojení předsunutých záchranných odřadů hasičů.
Hasiči z Olomouckého kraje a dalších oblastí přišli na pomoc s těžkou technikou a záchrannými čluny. Před začátkem nejhorších okamžiků se rozmístili podél řek, aby pomohli evakuovat obyvatele z izolovaných oblastí, které se staly nepřístupnými. V kritických podmínkách často pracovali bez stabilní komunikace, což komplikovalo jejich práci [2].
Autor: HZS Olomoucký kraj
Tak takto to vypadalo a tak jsme se rozhodli, že pomůžeme.
Po návrhu fyzické pomoci a jednomyslném odsouhlasení managementem sdružení vyrazilo sedm dobrovolníků alespoň na dva dny přiložit ruku k dílu. Po propojení s panem starostou Radomírem Neugebauerem z obce Bělá pod Pradědem jsme 3. října 2024, po páté hodině ranní, vyráželi z Milešovské směr Morava. Dvě auta, sedm dobrovolníků, 14 rukou připravených na práci, která bude třeba.
Dopoledne bylo trošku rozpačité a namísto silných paží jsme spíše nastavili ramena jako oporu a nastražili uši, abychom si poslechli příběh paní, která právě přicházela o kůlnu („šopu“), kterou bylo nutné po povodni zbourat. Ten den jsme se ještě v plném počtu vrhli na úklid místního kostela. Kostel sv. Tomáše sice nebyl přímo zasažen povodní, ale práce tu bylo dost a i tuto pomoc místní přivítali. A pro nás bylo příjemným bonusem si zahrát na varhany, některým to opravdu šlo :)!
Silné paže kluků byly ještě ten den využity na pomoc při odklízení naplavené hlíny po celé zahradě a příjezdové cestě nedalekého stavení, respektive zahazovalo se bahno štěrkem a kačírkem, aby bylo možné po zahradě chodit a jezdit autem bez zapadnutí. Den rychle utekl a ač jsme si sbalili konzervy, spacáky a karimatky našlo se pro nás ubytování s dalšími dobrovolníky a hasiči v místním hotelu. Vedle ubytování jsme kromě teplé sprchy dostali i večeři a mohli jsme celý večer poslouchat historky zasahujících hasičů.
Následujícího rána jsme se opět sešli na základně – v místní hasičárně, byli jsme rozděleni na dvě skupiny, vyzvedli jsme si potřebné pomůcky a vyrazili ke konkrétním lidem. Jedna skupina, říkejme jí A, jela k místnímu lesníkovi pomoci vyklidit sklep od „bahna“. Jak to tak ale bývá, šlo o bahno a vyplavenou jímku; respirátory byly jistotou, kterou jsme neopomněli a pravidelně vyměňovali. Starší pár byl moc milý, dovezli jsme jim ze skladu i základní potraviny, vodu a další nezbytnosti. Další pomoc byla třeba na Ubytování U Jezu [3]. Pro tuto akci jsme se spojili se skupinou B.
Autor: U Jezu
Skupina B zde byla již od rána a s majitelem, panem Romanem, si bezvadně sedla. Pán byl srdcař a neuvěřitelný pracant. Sám v uplynulých dnech strhal všechny podlahy a vrhl se na vyklízení bahnem zaplaveného sklepa. Ale 14 rukou je více než dvě, a tak jsme se postupně střídali u lopat, kýblů i koleček. Chvilku vevnitř, chvilku venku. Ale vždy s úsměvem. A to byla pro pana Romana určitě ta největší pomoc, byl tak rád, že na to není sám a mohl se s někým pobavit, vypít čaj a podívat se do tváře lidem, kteří tam jsou jen pro něj. Tohle je ta druhá pomoc, pocit, že na to jeden není sám, má někdy větší sílu než cokoliv jiného. Protože nás čekala ještě relativně dlouhá cesta domů, nemohli jsme setrvat tak dlouho, jak bychom chtěli. Okolo 18. hodiny jsme se ještě došli rozloučit na základnu s lidmi z úřadu i hasiči a vyrazili směr Praha a dál.
Zpětně si sice říkám, že taková pomoc je jak nic, v porovnání s tím, co všechno tam musejí řešit místní anebo s čím pomáhali hasiči, ale pokud jsme my pomohli alespoň jednomu človíčkovi, je to určitě dobrý výsledek. A budeme z něho ve svém nitru čerpat ještě dlouho.
A tečka na závěr. S lidmi z Bělé jsme zůstali v kontaktu a v budoucnu jsme pozváni na víkendovou návštěvu a na prohlídku místního kraje, tentokrát z jiné strany, než kterou nám ukázali tyto strašné povodně.
[1] informace o zničených domech pocházejí ze sbírky na pomoc obci Bělá pod Pradědem, která byla organizována ve spolupráci s Nadací Via, darujeme.cz – údaje platné k datu psaní článku.
[2] zdroj: HZS Olomoucký kraj
[3] U Jezu – FB