Tento týden zveřejnil bývalý italský premiér Mario Draghi dlouho očekávanou zprávu s názvem Budoucnost evropské konkurenceschopnosti. Zpráva se skládá ze dvou části, v části A najdeme manažerské shrnutí, v části B podrobný rozpis odvětvových analýz a legislativních návrhů. Bohužel zde je také část 3.1 s názvem Vysokorychlostní širokopásmové sítě.
Po přečtení si člověk říká, proč mají bývalý italští premiéři potřebu se vyjadřovat k věcem, kterým nerozumí? Po letos zveřejněné zprávě jiného bývalého italského premiéra Enrico Letta, kterou si také objednala Evropská komise, je to tedy druhý dokument, který hodnotí fragmentaci a vývoj evropské ekonomiky ve světle existujících regulací a legislativních návrhů.
Pokud vycházíte ze špatných premis, dojdete ke špatným závěrům. A to se oběma bývalým italským premiérům stalo. A i když závěry těchto zpráv bude používat Evropská komise a členské státy se k nim budou diplomaticky vyjadřovat, řekněme si naprosto nediplomaticky, že Draghiho zpráva je jen další pokus, jak reinstalovat EU telekomunikační monopoly. Pokud by se její vize naplnily, došlo by na telekomunikačním trhu ke snížení konkurenceschopnosti a k růstu cen s minimálním efektem pro investice.
Draghimu vadí, že na rozdíl od amerického a asijského trhu je v EU příliš mnoho telekomunikačních operátorů, kteří přináší službu pro 450 milionů uživatelů. Počet operátorů podle něj přímo souvisí s nízkou ziskovostí odvětví. V tomto ohledu zpráva opakuje údaje asociace velkých operátorů, ETNO, týkající se finančních ukazatelů, jako jsou ARPU a CAPEX/obyvatele, ve srovnání s globálními konkurenty.
Draghi konstatuje, že pravidla regulace ex ante a politiky hospodářské soutěže podnítily nárůst počtu operátorů. A díky tomu nejsou telekomunikační operátoři schopni provádět počáteční investice do inovativních technologií (včetně internetu věcí). Klesající výhled ziskovosti odvětví představuje riziko pro průmyslové podniky v Evropě. Zpráva rovněž přiznává „investiční mezeru“ ve výši přibližně 200 miliard eur.
Od strany 74 Draghiho zpráva obsahuje politická doporučení a pro malé a střední operátory to rozhodně není radostné čtení. A pokud píšu malé a střední operátory, tak tím nemyslím jen české regionální hráče, ale i národní operátory bez nadnárodního působení.
Draghi navrhuje:
- odklon od regulace ex ante a přesun k čisté ex post telekomunikační regulaci,
-
rozšíření působnosti Evropského kodexu pro elektronické komunikace podle zásady „stejná služba=stejná pravidla“,
-
podporovat mechanismy umožňující uzavírání obchodních dohod na trhu propojení (=Telefonica likes this, Netflix dislikes this), včetně pravomoci regulačních úřadů rozhodovat cenové spory mezi operátorem a poskytovatelem obsahu.
-
při posuzování fúzi se zaměřit na inovace a investice,
-
definovat telekomunikační trhy na úrovni EU a tlačit na přeshraniční konsolidaci,
-
harmonizovat procesy pro udělování spektrálních licencí a dražeb kmitočtového spektra v celé EU, prodloužit platnost udělených licencí (u nás přídělů), zahrnout další pásma určená nyní pro WiFI na podporu 5G a budoucích technologií,
-
zjednodušit a harmonizovat pravidla kybernetické bezpečnosti a zajistit přiměřené a konzistentní předpisy pro kritickou infrastrukturu,
-
stanovit lhůty pro postupné vyřazování zastaralých technologií (měděné dráty, 2G) a deregulovat nové investice do infrastruktury (regulační prázdniny?),
-
umožnit telekomunikačním operátorům poskytovat služby v celé EU na základě jednotného regulačního režimu,
-
podporovat používání telekomunikačních zařízení a služeb z EU,
-
prosazovat bezpečnostní standardy 5G a podporovat výzkum v oblasti cloudu, edge computingu a vývoje 6G,
-
vypracování a přijetí jednotných technických norem pro síťová rozhraní API, edge computing a roaming.
K dosažení těchto cílů by EU měla přijmout nový „Telekomunikační akt EU“, který by stanovil nový strategický postoj k telekomunikačním službám s cílem rozvíjet nejmodernější digitální sítě pro občany a podniky, financované soukromým kapitálem, s vysokou bezpečností a nezávislostí dodavatelských řetězců.
Přijetí regulačního rámce v roce 2002 postaveného na regulaci ex ante, které vedlo k liberalizaci telekomunikačního sektoru, doplněné o regulaci EU roamingu a pravidla síťové neutrality, jsou velkým EU úspěchem, které přináší výhody evropským uživatelům a firmám. Snaha o radikální změnu těchto pravidel a připodobnění EU telka trhu k americkému nebo asijskému protějšku ve svém závěru může skončit nižším počtem operátorů s nižší investiční kapacitou, která povede k horší kvalitě služby za větší ceny. Nyní bude záležet, jakou váhu najde tato zpráva a její závěry u nové Evropské komise a u členských států.