Letošní příměstský tábor se nesl v duchu pozůstalosti knížete Andrease Phillipuse Olšanského, který po sobě zanechal deník s tajným vzkazem o pokladu. Poslední jeho zápis zněl:

V Praze dne 23. července 1891

Další fiasko! Marná je má snaha v rozluštění té zpropadené mapy! Síly mne pomalu opouštějí, zanechávám veškerých nadějí a hledaní pokladu svěřuji do rukou dalších generací. Aby však mapa vedoucí k pokladu nepadla do rukou prvnímu všetečkovi, který by se snad mohl hrabat v mé pozůstalosti, rozhodl jsem se ji rozdělit a schovat na několika místech Prahy a jeho okolí. Přibližné umístění fragmentů jsem zakreslil do velké mapy mého milovaného města.

Však vězte: Jen ten, kdo chytrý a bystrý je, mrštnost má, odvahou a trpělivostí sluje a také dobrým srdcem oplývá, cestu k pokladu najde!

V dokonalé úctě

Andreas Phllipus Olšanský

Naštěstí jsme s kolegy věděli, že náš expediční tým tohle hravě zvládne a poklad, který hledal sám kníže, dokáže během pár dnů najít. Dovolte mi tedy vám popsat naše týdenní dobrodružství tak, jak jsem si ji zaznamenala do svého expedičního deníku.

Den první

Byla jsem ráno trochu nervózní, ale nakonec se nám podařilo expedici OLŠE 2021 zahájit přesně v devět hodin. Do naší základny – akademie – se dostavil expediční tým složený z Terezky, Sváti, Ondry, Zbyndi, Daníka, Lucky, Tondy, Ondry, Evči, Honzy, Elišky, Barči, Česti a Áduš. Dalšími členy expedice byly kuchař Dan, fyzioterapeut a sporťák Vilda, sestřičky a pečovatelky Kája a Zdeňka a v čele expedice stáli Edvard a moje maličkost.

Po slavnostním zahájení jsme dopoledne strávili seznamováním a přípravou na odpoledne, kdy jsme měli podle zvědů získat první část mapy. Po obědě jsme se tedy vydali na Parukářku, kde jsme rozluštili Tajnou zprávu, díky které jsme získali první fragement mapy a dozvěděli jsme se i první nápovědu, která zněla – STROM.

Den druhý

Kníže nás trochu napálil a my jsme se museli vydat pro další část mapy kousek za Prahu. Zjistili jsme totiž, že se nachází v obci Nelahozeves, kde stojí zámek, jež vlastní rod Lobkowiczů. Na místo jsme dojeli vlakem, cesta ubíhala jako voda ve Vltavě, která tekla podél kolejí. Napadlo nás, že by mapa mohla být ukryta přímo na zámku. Procházeli jsme jednotlivé komnaty, plnili jsme i připravené úkoly, jako byl poslech historické hudby, rozpoznávání předmětů používaných při tehdejší osobní hygieně nebo jsme měli vyplnit vlastní rodokmen. Dokonce jsme si i vytvořili portrét z těstovin v duchu Giuseppa Arcimbolda oblíbeného malíře Rudolfa II. Ovšem světe div se, mapu nám nic z toho nepomohlo získat. Nevzdali jsme se a po obědě jsme šli do zámeckého příkopu, kde jsme zabojovali a ve hře s Číselnými pyramidami vyhráli nad záškodníky a získali druhý kousek mapy. Pak už náš čekala cesta zpět do Prahy, pražce dělaly tdm tdm tdm, až z toho Edvard usnul. Na základně jsme stihli ještě vyluštit další nápovědu z mapy, která tentokrát zněla – DUB.

Den třetí

Další část mapy na nás čekala na jihovýchodě Prahy. S úsměvem na tváři jsme putovali směr Hostivař. Zde jsme dopoledne poctivě trénovali rychlost a mrštnost při různých štafetách a pak jsme si zaskočili na oběd do nedalekého pivovaru Hostivar. Po krátkém odpočinku se však ztrhla bitva dosud v Hostivaři nevídaná. Na přehradě se totiž udála pravá Lodní bitva. Z počátku panoval chaos, ale pak už vojevůdci veleli pevnou rukou. Za daný čas se nepodařilo ani jednu flotilu zcela zlikvidovat, ale za to se podařilo získat další útržek mapy. Cestou z parku jsme stihli ještě zmrzlinu, ale pak už jsme utíkali, abychom stihli dojet včas zpět na základnu. Další nápověda byla rychle vyluštěná – LES.

Den čtvrtý

Ten kníže si z nás dělá dobrý den! Tak zněla první věta, když jsme z análů vyčetli, že máme  večtvrtek prohledat Kbely. Ty leží zase úplně jinde než jsme byli včera, na severovýchodě Prahy. Abychom však neztráceli čas lamentováním, naskočili jsme na nejbližší vlak a spěchali jsme na další etapu našeho putování. Než jsme se ale dostali k hledání mapy, vyslechli jsme si v místním Ekocentru program, který nás seznámil s životem včel. Byla to paráda. O včelkách toho každý něco víme (nejen díky včelce Máje), nicméně od pana Martina jsme se dozvěděli pár perliček navíc. Do úlu se například dostanou pouze včely, které tam patří. Také to, že pomocí „tance“ slídilky napovídají ostatním, kde je nejlepší pyl v okolí. Zároveň, že každý člen úlu má svou roli a že jich je, jsou tam uklízečky, kojičky, stavitelky, skladnice, strážnice, létavky, slídilky, ubytovatelky a trochu stranou stojí trubci a královna. Mohli jsme nakouknout dokonce i do úlu, který byl z průhledného skla. Bylo toho mnohem víc, takže jestli chcete, zajeďte si na program do Kbel, stojí to za to. Kuchař Dan s pomocníkem Vildou pro nás připravili na ohni epesní špekáčkové hot dogy. A že jsme se řádně posilnili, vrhli jsme se odpoledne na další úkol, abychom dostali poslední část mapy. Tentokrát jsme svedli zápas ryze intelektuální, hráli jsme Člověče nezlob se a až na výjimky to všichni zvládli na jedničku, takže jsme z Kbel odjížděli s další mapou a nápovědou – KUNRATICE. Na základně jsme dalli všechny nápovědy dohromady a vyšlo nám STROM – DUB – LES – KUNRATICE. Zadali jsme hesla do počítače a po pár kliknutích jsme rozluštili výchozí bod – KUNRATICKÝ DUB. Zajisté jsme všichni před spaním přemýšleli, jestli zrovna tam bude poklad ukrytý.

Den pátý

To by nebyl náš kníže, aby nás tak trochu neoklamal. Ráno jsme se sešli u Kunratického dubu a místo pokladu na nás čekala tajná šifra. Ta nás poslala na další místo, běželi jsme tam v naději, že třeba tam bude ten tajemný poklad. Nebyl, ale našli jsme další indícii a pak další a další a další. Ušli jsme dobrý kus cesty, až se najednou před námi zjevila velikánská vrba a u ní, už nebyla další šifra, ale KLÍČ s rozechvěle napsaným vzkazem: „Pokud jste došli až sem, vím, že mé snažení nebylo marné. Už jste blízko, stejně jako já, ale vy máte na rozdíl ode mě plno sil, abyste poklad našli. Jen ve zdravém těle, zdraví duch jest. Proto sportovati by měl každý. Oddejte se této kratochvíli na nedalekém hřišti pálkařském u Kunratického potoka, tam truhla s pokladem by měla být dle mých zjištění ukryta“. Pokračovali jsme tedy na nedaleké softballové hřiště, kde už na nás čekal nejen sporťák Vilda, ale hlavně truhla s pokladem. KONEČNĚ! Naše snažení bylo odměněno a my získali poklad knížete Olšanského. Každý z něho dostal kousek. Nicméně tím naše expedice ještě neskončila, protože jsme museli dostát přání knížete a zasportovat si. Celý tým se tedy vrhl na hřiště sportu pálkařského a pod vedením Vildy jsme trénovali a hráli jako o život. Po tréninku jsme začali připravovat oslavu naší úspěšné mise, kam byli pozvaní i rodiče a mladší sourozenci. Co vám budu víc vyprávět, pak už se jen slavilo, hrálo, hrálo a slavilo.

Jako jeden z náčelníků expedice OLŠE 2021 musím říct, že byla jednoduše úspěšná a jsem moc ráda, že jsem ji mohla podniknout s tak skvělým týmem. DÍKY VŠEM!