Follow the DNS

Proč jsem si na to vzpomněl? Protože jsme letos při posilování DNS infrastruktury pro .CZ doménu zažili něco podobného. Ale hezky popořadě. Po významných upgradech anycastu pro .CZ doménu v předcházejících letech (viz například tento článek), kdy jsme zprovoznili hned dva DNS uzly, každý s kapacitou 100 Gbps do NIX.CZ a odpovídajícím výkonem zapojených DNS stacků, jsme slíbili změnu dalšího postupu. A to tu, že se v budoucnu soustředíme na posilování našeho DNS anycastu v těch místech, kde vzniká hodně provozu a zároveň není v místě dobře obsloužen a latence DNS provozu je vysoká. Pro to, abychom uměli dobře vybrat takové lokality, jsme začali nově využívat analýz DNS provozu vzniklých díky projektu ADAM a také výstupů diplomové práce kolegy Lukáše, který se v ní touto problematikou zabýval. Zjednodušeně řečeno, podle reálného DNS provozu celé .CZ domény dokážeme spočítat, kde bude výhodné vybudovat další DNS uzel, aby se velká část provozu přelila právě na něj a pomohla výrazně snížit dobu komunikace DNS resolveru s naším autoritativním serverem, tedy tu výše zmíněnou latenci. Přesněji metodu popsal Lukáš ve své přednášce na IT 20. V situaci na jaře 2020 mu z jeho analýz vyšlo, že odbavení DNS provozu .CZ domény pocházejícího z regionu jižní, jihovýchodní a východní Asie bude vhodné řešit zapojením DNS uzlu do peeringového uzlu SGIX v Singapuru a že zrušený uzel na západě USA bude vhodné nahradit instalací v Seattlu a jeho zapojením do tamního SIXu. Aby byl můj příběh o Slunci úplný, v létě jsme pak ještě pomocí instalace DNS uzlu v Bratislavě a zapojením do NIX.SK a NIX.CZ vyřešili zhoršenou dostupnost jednoho ze čtyřech CZ DNS anycastů z ČR. Tak se stalo, že jsme kolem jedné, druhé hodiny ráno mohli začít domlouvat zapojení serverů v Singapuru, v naše běžné pracovní hodiny jsme pak „vyplnili Bratislavou“ a pak večer dokončili kolečko Seattlem. Je to samozřejmě hodně nadneseně řečeno, ale neraegujte si na e-mail, když víte, že odpověď až zítra znamená den zpoždění. Tím spíš, že domlouvat nákup, doručení, instalaci a zapojení serverů na dálku je mírně řečeno komplikované.

Tím bych mohl svůj blogpost ukončit, vysvětlil jsem, jak jsme to měli v létě a na podzim s tím naším „Follow the Sun and DNS“. Ale správné příběhy mají mít dobrý konec a protože jej v tomto případě mám, proč se nepochlubit. Na obrázku níže je vidět, jak se situace s dostupností našeho DNS .CZ anycastu změnila v porovnání 14 dnů října 2019 a 4 dnů v listopadu 2020. Víme, že jde o poměrně nepřesný pohled, vzhledem k neporovnatelnosti délky oněch období, ale už na těchto prvních datech je vidět, že se vážený RTT (Round-Trip-Time ~ doba potřebná pro vzájemnou komunikaci rekurzivního a autoritativního serveru) výrazně zkrátila jak v JV Asii (a Asii obecně), tak v Evropě. Významně se RTT nezměnilo v USA, což byl chtěný výsledek, protože loni v říjnu jsme místo DNS uzlu v Seattlu měli uzel v Redwood City v Kalifornii, tj. také na západním pobřeží. Ano, meziročně se zhoršilo RTT v Micronésii, ale vzhledem k velikosti tamního DNS provozu na .CZ doméně je to akceptovatelná ztráta. U všech instalací totiž platí, že kromě snižování RTT hodnotíme náklady na to vynaložené.

A pro větší přehled ještě uvedu seznam všech DNS uzlů, které jsme letos přidávali nebo upgradovali. Ve svém článku jsem, pro jednodušší napojení na „Follow the Sun“, část prací vynechal. Ve všech případech jde o instalace fyzických serverů a jak je z tabulky vidět, všechny se odlišují. Ano, na diverzitu si v DNS opravdu potrpíme.