Jen co se děti ve škole naučí číst a psát, často zatouží po tom mít ve svém chytrém telefonu aplikaci, která jim umožní komunikovat se svými kamarády. V Google Play najdou celou řadu tzv. „messengerů“, co jim jejich sen splní. Mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější patří Messenger, Snapchat, Viber, WhatsApp, ale i další.
Já si dnes „posvítím“ na Viber, ale ostatní zmíněné platformy fungují často velmi podobně. Již při výběru aplikace na Google Play jsem si všimla upozornění, že tato aplikace by měla být používána pod dohledem rodičů. Po instalaci a spuštění mě Viber vyzval k zadání jména a data narození. Aplikace však neumožní zadat nižší věk nežli 13 let, což rovnou navádí k obcházení. Toto teď pomiňme a pojďme se věnovat vyplnění a nastavení profilu.
Na besedách s dětmi si často povídáme o tom, že je v některých případech vhodné používat přezdívky, případně jen křestní jména. A místo své fotografie umístit do medailonku raději fotku zvířátka, oblíbené komiksové postavy nebo si vytvořit svoji vlastní „profilovku“ či „avatar“ v jednom z programů na tvorbu kreslených portrétů. Zamezíme tak proniknutí těchto informací směrem k neznámým lidem, kteří se náhodou dostali k našemu telefonnímu číslu.
Avšak Viber myslí i na to, aby si cizí lidé (které nemáme v kontaktech) nemohli prohlížet naše profily. Stačí si jen dobře projít nastavení soukromí a odstranit zatržítko u kolonky „Ukázat vaši fotografii“. Dále zvažte, zda chcete, aby vaše dítě sdílelo s ostatními svůj aktuální stav. Tedy to, zda je momentálně online nebo offline a zda si přijatou zprávu přečetlo či nikoli. Všechna ohlášení se dají v nastavení potlačit.
Po vyplnění profilu můžeme rovnou začít chatovat, posílat hlasové zprávy, fotky, videa, emotikony, nálepky a „GIFy“ (krátké animace s pointou). Komunikace na Viberu je šifrovaná, tudíž nikdo, ani poskytovatel služby, by neměl mít možnost odezírat naši konverzaci a odposlouchávat audio i videohovory.
Mezi dětmi jsou hojně využívané a oblíbené tzv. skupinové chaty. Nerozlučné kamarádky se snadno domluví, co si vzít druhý den na sebe, aby společně ladily. Kluci si zase můžou dohodnout, v kolik hodin si zahrají svou oblíbenou „onlinovku“. Třídní skupina slouží k dotazům na domácí úkoly a akce ve škole. Vše je velice zábavné a mnohdy i užitečné, dokud však nezačne docházet k různým sporům a urážkám. Ale to je již téma kyberšikany (pozn.: Učte své děti nepokračovat v těchto konverzacích a poučte je, že v případě překročení hranice únosnosti se vám mají svěřit).
Do skupin nás smí lidé přidávat automaticky, aniž bychom jim to schválili. Zde už vidím zádrhel a ráda bych na tuto skutečnost upozornila. Chvíli po založení profilu na Viberu jsem byla přidána do skupiny „We Love Viber Stickers!“ čítající více než pět miliónů osob. Ze skupiny jsem okamžitě odešla a odstranila ji ze svého profilu. Co ale dělat, když vás někdo přidá do skupiny, která se již tak nevinně netváří? Jak se asi cítí a zachová dítě, jemuž někdo pošle zprávu s odkazem na sexrandění (viz obrázek) a s informací, že rozhodně nebude litovat, když se připojí?
Mladší dítko bude buď vyděšené, nebo na odkaz ze zvědavosti klikne (čímž si může zavirovat mobilní telefon), aby se přesvědčilo o tom, zda je to pravda. Vysvětlete dětem, že za vámi mají v této situaci okamžitě přijít a že nemají nic odklikávat a nikam odpovídat. Společně pak chat buď odstraňte, nebo nahlaste provozovateli jako závadný (klikněte na tři svislé tečky v pravém horním rohu a zvolte možnost „Nahlásit komunitu“).
Závěrem bych chtěla podotknout, že určité nebezpečí číhá všude, i ve zdánlivě neškodné aplikaci. Tomu se však nevyhneme. Stále dětem vysvětlujte, jak se mají na Internetu chovat. Zajímejte se o to, s jakými kamarády chatují a v jakých skupinách se nacházejí. Ale především je ujistěte, že se na vás můžou v případě nejistoty kdykoli obrátit.
