Není třeba dlouze diskutovat o tom, že masivní nástup informačních technologií na přelomu tisíciletí se pochopitelně netýkal jen pozitivních oblastí lidské činnosti, ale velmi výrazně ovlivnil i, slovy klasika, činnost „kriminální a kriminalistickou“ (1). V trestněprávní oblasti tak došlo jednak ke vzniku nových protiprávních jednání (těžko dříve někdo mohl spáchat phishing), a dále se rozšířily možnosti, jak páchat tradiční protiprávní skutky (např. krádež, podvod).

Nový trestní zákoník (TZ), tzn. zákon č. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2010, který nahradil předchozí normu z počátku 60. let minulého století, už s Internetem, pro který mj. užívá pojem „veřejně přístupná počítačová síť“, počítá. V tomto příspěvku se nebudu věnovat zcela konkrétním novým skutkovým podstatám, které souvisejí s významem sítě Internet a počítačových systémů a byla jim tak přiznána trestněprávní ochrana (např. §§ 230 – 232), ale ani skutkovým podstatám v tomto smyslu upraveným (např. § 182 a 183), ale otázce veřejnosti spáchání trestného činu a spáchání veřejně přístupnou počítačovou sítí.

TZ uvádí v § 117, že trestný čin je spáchán veřejně, pokud je spáchán obsahem tiskoviny, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobným způsobem a nebo před nejméně třemi současně přítomnými osobami. V zákoně je navíc u jednotlivých trestných činů uvedena tzv. kvalifikovaná skutková podstata, kdy základní skutek je za stanovených podmínek přísněji trestný, a to s ohledem na vyšší nebezpečnost jednání. Jednou z takových okolností je právě spáchání činu prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě, tedy Internetu.

Ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1428/13 se Ústavní soud věnoval otázce naplnění skutkové podstaty zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle ustanovení § 192 odst. 2 (trestné mj. Pokud je pornografické dílo pachatelem učiněno veřejně přístupným) a § 192 odst. 3 (vyšší trest pak dostane pachatel v případě, pokud skutek spáchá…. veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem).

K tomu, aby bylo pornografické dílo učiněno veřejně přístupným, je dle dřívější judikatury Nejvyššího soudu (2) vyžadováno, aby byla blíže neurčenému okruhu jiných osob poskytnuta možnost seznámit se s takovým dílem. Pachatel v tomto případě zaslal videozáznam z jejich setkání na profilu poškozené na sociální síti. Již dříve (3) NS judikoval, že nepostačuje zasílání pornografických děl prostřednictvím elektronické pošty do soukromých e-mailových schránek jiných osob a pokud tedy veřejně přístupná počítačová síť slouží pouze jako prostředek pro přenos zprávy (podobně jako dopis), pak znak spáchání veřejně přístupnou počítačovou sítí splněn nebyl. Jiná situace by ovšem nastala, pokud by uživatel k takové e-mailové schránce, kde je předmětné dílo uloženo, zveřejnil přístupové údaje a nebo jej přímo rozesílal více uživatelům.

V případě zasílání zpráv prostřednictvím sociální sítě je třeba rozlišovat, zda se jednalo o zprávu, která byla poslána výhradně uživateli (tzv. soukromá zpráva) nebo zda jde o příspěvek, který se „vyvěšuje“ na profil uživatele. Ve druhém případě je nutné zkoumat ve světle možností ostatních uživatelů si daný obsah zobrazit pokud jde o přístupová práva a také z hlediska toho, že se o něm vůbec dozví. Pouhé užití sociální sítě ke komunikaci nic neznamená právě z toho důvodu, že umožňují zasílání individuálních soukromých zpráv mezi svými členy. Musí být zkoumáno, jaké funkcionality má ta konkrétní platforma sociální sítě, jaké jsou možnosti zobrazování dat od jiných uživatelů a další postupy, v závislosti na nastavení ze strany provozovatele služby a jednotlivých uživatelů. A pochopitelně jaké konkrétní nastavení v daný okamžik na příslušném účtu bylo.

Aby totiž došlo k naplnění znaku „činění veřejně přístupným“ v případě umístění na Internet, pak musí jít o obdobu umístění ve výkladní skříni či ve veřejných místnostech. Tedy musí jít o široký okruh osob bez úzkého individuálního vymezení. Činnost navíc musí být tak škodlivá, jako kdyby byl užit tisk, film, rozhlas nebo televize.

Lze se tedy domnívat, že pouhým odesláním jako soukromé zprávy takové dílo veřejně přístupné není. Pokud by ale bylo takové dílo umístěno na uživatelský profil, pak by vyhodnocení dle mého názoru vypadalo jinak. Na uživatelský profil má přístup obvykle více než 3 osoby, přičemž řada uživatelů nijak neomezuje možnost zobrazení svého profilu uživateli „zvenčí“, tj. osobami, které nejsou registrovanými uživateli dané sociální sítě.

Závěrem ještě zdůrazňuji, že pochopitelně od začátku se (v případě dětské pornografie) jedná o činnost trestnou, to, že dojde ke zpřístupnění veřejně přístupnou počítačovou sítí je jen důvodem pro přísnější trest.

Zuzana Průchová

Poznámky:
1 – Cimrman, Jára: Vražda v salonním coupé.
2 – Nejvyšší soud, sp. zn. 5 Tdo 641/2012 a také 8 Tdo 1467/2010, dostupné na www.nsoud.cz.
3 – Nejvyšší soud, sp. zn. 6 Tdo 1561/2011 (zde je zajímavé, že soud vzal v potaz i to, že přístup k obsahu komunikace mohl mít poskytovatel (freemailové služby) a že k šíření obsahu zasílané zprávy může dojít i bez vědomí uživatele, a to tehdy, pokud má např. zavirovaný počítač. Poskytovatelé jsou však vázáni k zajištění důvěrnosti obsahu zákonem 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.