Na úvod bych chtěl upozornit, že se tento text nebude věnovat obvyklým tématům, kterými jsou domény, internet, DNS, DNSSEC a další. I když o nich možná také vlastně bude.
Za posledních dvacet let jsme si zvykli na pořádnou porci svobody a to ať už ve formě fyzické nebo té virtuální, internetové. Samotný internet za tu dobu také dost pokročil a z hračky pro pár vyvolených se stala masová záležitost. Situace všude na světě ale není stejná, včetně možností svobody projevu či samotného přístupu k internetu. Když v roce 1948 organizace OSN schvalovala Všeobecnou deklaraci lidských práv, neměla ještě o nějakém internetu tušení. Lidská práva zakotvená ve VDLP jsou však platná stále a to bez ohledu na nějaký internet. Na některých místech je z tohoto pohledu situace lepší, jinde naopak horší (novinami každý z nás asi občas prolistuje). Tím, aby v zemích, kde je situace horší, byla časem lepší, se zabývá (mimo jiné) mezinárodní organizace Amnesty International.
Patří sem, na technický blog, tato informace? Nechám na čtenářích.
Každý z nás má své oblíbené aktivity, kterými se zabývá mimo pracovní dobu. Někdo chodí po horách, jiný jezdí na kole, další sedí po práci u počítače. Ondřej Surý, technický ředitel CZ.NIC, se čas od času věnuje i některým z těchto činností. Vedle toho se ale již třetím rokem pod hlavičkou Amnesty Internation zabývá projektem s názvem Vzdělávání k lidským právům. Neznamená to nic jiného, než že občas vyrazí na nějakou školu udělat „nesuchý“ workshop o lidských právech.
Tím se dostáváme na konec tohoto minipříběhu kolegy Ondřeje Surého. V půlce dubna letošního roku se konala Valná Hromada Amnesty International Česká republika, na které byl Ondřej zvolen do Kontrolní a revizní komise; ta je obdobou dozorčí rady v jiných společnostech. Pokud by tedy čtenáře zajímalo něco o lidských právech (např. kyberdisidentech), neváhejte a pište třeba do komentářů. Ondřej si je určitě najde.
Vilém Sládek