Činnost regulačního úřadu není bezbřehá. Na jedné straně je jeho činnost vázána zákonem a pravomocemi, které mu svěřuje zákonodárce, na druhé straně jsou jeho aktivity dotvářeny rozhodovací praxí soudů.
Nejvyšší správní soud České republiky (dále také „NSS“) se zabývá především přezkumem rozhodnutí správních orgánů, tedy orgánů veřejné správy. Konkrétně řeší případy, které spadají do oblasti správního práva. Mezi hlavní agendy NSS patří:
- Správní žaloby: NSS přezkoumává rozhodnutí správních orgánů na základě žalob podaných jednotlivci nebo právnickými osobami. Tyto žaloby mohou napadat zákonnost rozhodnutí, postupy nebo nečinnost správních orgánů.
- Kasační stížnosti: NSS řeší kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů v rámci správního soudnictví. Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat v případech, kdy má strana sporu pocit, že krajský soud pochybil ve svém rozhodnutí.
- Rozhodování o kompetenčních sporech: NSS rozhoduje kompetenční spory, které vzniknou mezi správními orgány navzájem, nebo mezi správním orgánem a soudem, pokud jde o to, který orgán je příslušný k rozhodnutí v dané věci.
- Ochrana proti nečinnosti správního orgánu: NSS poskytuje ochranu proti nečinnosti správního orgánu, pokud správní orgán nepřijal rozhodnutí ve věci v zákonem stanovené lhůtě nebo v přiměřené lhůtě.
Pro úplnost ještě dodám, že NSS také řeší stížnosti týkající se průběhu a výsledků voleb a místních referend. Hlavní misí NSS je tedy ochrana práv fyzických a právnických osob proti nezákonných rozhodnutím nebo postupům veřejné správy a zajišťuje zákonnost a spravedlnost ve správním soudnictví.
Pojďme se nyní podívat na některá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z poslední doby, která se týkala činnosti Českého telekomunikačního úřadu.
„Nepodceňuj sílu veřejné konzultace.“
Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí zamítl kasační stížnost tří navrhovatelů, která směřovala proti rozsudku Městského soudu v Praze. Ten zamítl jejich návrh na zrušení části všeobecného oprávnění vydaného Českým telekomunikačním úřadem (dále také „ČTÚ“), konkrétně ustanovení, které zavádí oznamovací povinnost ohledně zahájení využívání rádiových kmitočtů v pásmu 60 GHz.
Soud dospěl k závěru, že navrhovatelé neuplatnili své námitky v procesu přijímání všeobecného oprávnění, a proto nebylo možné tyto námitky posuzovat při soudním přezkumu. I když se soud příliš nevěnoval věcnému posouzení, konstatoval, že zvolená právní úprava, která ukládá oznamovací povinnost, sleduje legitimní cíl, a to snížení administrativní zátěže a omezení interferenčního využívání rádiového spektra. Kasační soud také neshledal žádné procesní pochybení Městského soudu, které by mohlo vést ke zrušení jeho rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud tedy potvrdil rozsudek Městského soudu, podle kterého byla regulace provedená ČTÚ v souladu se zákonem a navrhovatelé nemohli zpětně napadat její proporcionalitu, pokud se neúčastnili veřejných konzultací a nevyužili své možnosti podání připomínek během procesu přijímání této regulace.
„Zásada zákonného soudu a soudce vs. invalidní falešný oznamovatel“
Nejvyšší správní soud zamítl návrh žalobce, který požadoval přikázání svého případu z Městského soudu v Praze na Krajský soud v Ostravě. Žalobce byl pokutován za zlomyslné volání na linku 158 a argumentoval zásadou „rovnosti zbraní“, že by případ měl řešit soud v Ostravě, protože tam sídlí svědci a on sám je invalidní důchodce s omezenou pohyblivostí.
Soud však rozhodl, že tyto důvody nejsou dostatečné pro změnu místní příslušnosti soudu. Delegace vhodná, která by umožnila projednání případu jiným soudem, je výjimečný nástroj a v tomto případě nebyla splněna kritéria pro její uplatnění.
Městský soud v Praze tak zůstane příslušným soudem k projednání případu. Nejvyšší správní soud uzavřel, že návrh žalobce nepřináší dostatečné důvody pro změnu soudu, a případ bude pokračovat v Praze podle původního rozhodnutí.
„4G aukce, Turbo internet a harmonizační záměry EU“
Jádrem sporu před městským soudem v projednávané věci, který začal vydáním rozhodnutí o přídělu v roce 2014 po tzv. 4G aukci, byl výklad pojmu „harmonizační záměry Evropské unie“ dle § 22a odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, resp. otázka, zda změnu rozhodnutí o přídělu kmitočtů odůvodňovala podmínka nezbytnosti této změny k naplnění harmonizačních záměrů Evropské unie nebo mezinárodních smluv dle téhož ustanovení zákona o elektronických komunikacích.
Společnost Vodafone žádala o změnu podmínek přidělení kmitočtů, argumentujíc, že technologický pokrok a harmonizační záměry EU odůvodňují tuto změnu. Pro připomenutí, Vodafone tenkrát požadoval započítat do tzv. rozvojových kritérií i pokrytí sítí v pásmu 900 MHz, kde ke konci roku 2013 spustil svůj „turbo internet“.
ČTÚ žádost zamítl s tím, že stávající podmínky přídělu jsou výsledkem formalizovaného procesu a mají zůstat neměnné, aby byla zachována právní jistota a rovnost mezi operátory. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala, ale městský soud i Nejvyšší správní soud její argumentaci zamítly. NSS se ztotožnil s tím, že změna přídělu by narušila regulační principy a nebyla by nezbytná pro naplnění harmonizačních záměrů.
Soud dále odmítl, že by šlo o porušení technologické neutrality nebo diskriminace, a vyložil, že změna přídělu by byla neopodstatněná, protože by zvýhodňovala jednoho operátora na úkor ostatních. NSS také odmítl požadavek na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, protože nebyla podle NSS pro věc relevantní.
NSS ve finále shrnul, že žádný z unijních aktů, na které se Vodafone odvolával, nebyl dostatečně jednoznačný nebo relevantní k tomu, aby odůvodnil změnu rozhodnutí o přídělu kmitočtů. Tímto rozhodnutím byl stvrzen původní verdikt, že žádost o změnu přídělu je pouze ekonomicky motivovaná snaha společnosti Vodafone, která není podložena dostatečně závažnými právními důvody.
Výsledkem je, že stávající příděly kmitočtů zůstávají v platnosti a Vodafone nemá právo na změnu podmínek přidělení. Tento rozsudek je konečný a proti němu nejsou přípustné žádné opravné prostředky.
„Nicotný zásah ČTÚ do obchodních vztahů nebo oprávněná ochrana hospodářské soutěže?“