Většina z nás je stále ještě narozena v době, kdy informační technologie nebyly téměř vůbec dostupné. Naše děti už se rodí do úplně jiné doby, ve které ať už je nám to milé či ne, tvoří technologie součást plnohodnotného světa. Využívání moderních technologií ve školách na jednu stranu dle mnohých odborníků obohacuje výsledky výuky, na druhou zaznívají i hlasy z druhé strany, které poukazují na to, že „všeho moc škodí“. Online technologiím však není potřeba se vyhýbat, je potřeba snažit se je správně definovat, naučit se s nimi pracovat, umět je využít ve svůj vlastní prospěch a jednoduše se s nimi sžít.

Minulý týden se v Lucembursku konalo Safer Internet Fórum, které se věnovalo právě vlivu technologií na děti, a to včetně těch nejmenších, kteří se obrazně řečeno s tablety a mobily naučí již často nějakým způsobem zacházet dříve, než poprvé vysloví slovo „máma“.

Pokud mám shrnout jednou větou největší problém, na kterém se většina zástupců napříč zeměmi shodla, potom to bude fakt, že velká část evropských zemí se potýká s nedostatečným zájmem o online technologie ze strany rodičů, učitelů, ale mnohdy i ze strany státních úřadů.

Přednáška Lorin Lafave, zakladatelky nadace The Breck Foundation, která má pomáhat zvýšit povědomí o nebezpečí, jenž se mohou v online prostředí vyskytovat, mě doslova rozplakala. Nebyla jsem však mezi posluchači jediná. Poslouchat maminku, jak hovoří o vraždě svého syna s jeho fotografií v pozadí je neuvěřitelně silným zážitkem. Pokud byste se tedy někdy setkali s tím, že vaše dítě komunikuje online s někým, ke komu začíná vzhlížet a kvůli komu začíná měnit své chování nebo vám takový vztah přijde jakkoli jinak podezřelý, nebojte se obrátit na někoho, kdo má s podobným chováním již zkušenosti, ať už je to pedagogický pracovník, specializované pracoviště nebo policie. Poradit vám mohou také prostřednictvím onlinehelpline.cz a pokud máte podezření na konkrétní obsah, který může být trestným činem, využijte internet-hotline.cz.

Dalším velmi zajímavým tématem byla závislost na Internetu, která dle psychologa z nottinghamské univerzity Marka Griffitha neexistuje, avšak existuje závislost na konkrétní činnosti, úplně stejně jako v běžném životě. Proto je dle jeho doporučení vhodné sledovat šest následujících příznaků, které definují závislost:

• význačnost – Internet je pro závislého tou nejdůležitější věcí, reálné vztahy jdou stranou,

• změna nálady – pokud se závislý z nějakého důvodu nemůže dostat k počítači, projevují se u něj negativní emoce, špatně se soustředí a projevuje se u něj větší sklon k impulzivnímu jednání,

• zvyšování tolerance – závislý neustále prodlužuje dobu strávenou online,

• abstinenční příznaky – pokud je závislému odepřen přístup k počítači, mohou se u něj projevit výbušné až agresivní reakce, pocity úzkosti, deprese či jiné psychické potíže, které zmizí prakticky ihned poté, co se k Internetu opět připojí,

• konflikt – závislost způsobuje nejen problémy v mezilidských vztazích, ale i v sobě samém

• posledním příznakem, který přichází již po definování závislosti a snaze o nápravu, je tzv. rekurence – recidiva, tedy opakovaný návrat k činnosti po zbavení se závislosti.

Činnosti, na kterých můžeme být v online prostředí závislí, je mnoho. Jedná se například o sexuálně laděné aktivity, budování online vztahů, velmi dobře známou závislost na hrách, ale i o závislost na informacích získaných prostřednictvím webových vyhledávačů.

Pokud máte tedy pocit, že buď vy, anebo někdo ve vašem okolí splňuje prvních pět příznaků, neváhejte vyhledat odborníka. Není to slabost, naopak, podle mého názoru dokázat sám sobě definovat problém je velmi obdivuhodným krokem.

Autorka knihy The Cyber Effect, Mary Aiken, ve své zajímavé přednášce definovala zcela nové věkové kategorie rizikových skupin. Hovořila např. o kybermimincích (Cyber Babies) ve věku od 0 do 3 let, kteří se s novými technologiemi setkávají dříve, než se naučí mluvit. Někdy z důvodu, že rodiče prahnou po tom mít ze svých dětí počítačové mágy, někdy, protože je to pohodlnější a klasické hračky jsou tak často nahrazovány např. tabletem, který však příliš nepomáhá rozvinout motorické funkce.

Negativní vliv na vývoj dítěte může mít například i mobil v rukou rodičů. Podle výzkumu zmiňovaném v prezentaci Mary Aiken totiž zkontrolujeme novinky na svém telefonu až 200x za den, což znamená, že ačkoli bychom třeba mohli, nevěnujeme našemu dítěti pozornost a jelikož dítě velmi potřebuje oční kontakt, začne ho vyhledávat například u kreslených postaviček, protože jejich krásné velké oči snadno nahradí nedostatečný oční kontakt ze strany rodičů.

Kybermiminka, která se nám dnes rodí, budou velmi brzy kyberdětmi a z kyberdětí se stanou kyberdospěláky. Je tedy jen na nás, zda se svými dětmi dokážeme držet krok a zůstaneme pro ně potřebným a důvěrným vzorem správného chování, aby i ony jednou mohly být tím samým pro jejich vlastní děti.