Dlouho očekávaná událost se blíží. Je to už poměrně dávno, kdy se některé státy, které nepoužívají latinku, začaly hlásit o svá práva. Technologie internationalized domain names (IDN) byla představena v mnoha národních doménách, ale bohužel nepřinášela to, co se od ní očekávalo. Jedním z hlavních důvodů pro zavedení IDN bylo zpřístupnit Internet uživatelům, kteří neovládají latinku. Z našeho českého pohledu to zní možná neuvěřitelně, ale svět je plný lidí, kteří neznají naší (nebo alespoň anglickou) abecedu a používají úplně jiná písma.
Aby tito lidé nemuseli používat latinku pro psaní internetových adres, zavedly národní registry mnoha zemí IDN. Nicméně kýžený efekt se dostavuje jen velmi zvolna. Problémem je, že příslušná adresa je až na dvě části téměř celá v národní abecedě. Jako na příklad se podívejme na URL Tokijské University – http://東京理科大学.jp. Označení protokolu je v latince, i když to by jistě šlo snadno obejít nastavením prohlížeče, ale hlavně národní doména je v latince. Takže zájemce o studium nejenom, že musí znát latinku, ale ještě je nucen 2x přepnout klávesnici, aby toto URL napsal. To mu tedy příliš situaci nezlehčuje.
Proto začaly mnohé „nelatinské“ státy tlačit na ICANN, aby umožnil vznik nelatinkových domén nejvyšší úrovně nebo-li, aby zavedl dotIDN. Bohužel žádný z těchto žadatelů nepřišel s nějakým jednoduchým systémem, podle kterého by tyto domény vznikaly. Celá problematika se dotýká mnoha vzájemně propojených záležitostí jakými jsou třeba stát, jazyk, písmo, národ. ICANN zareagoval tak, že odstartoval test dotIDN a spustil proces nazvaný fast-track, který by umožnil zavedení dotIDN pro státy s urgentní potřebou, bez nastavení přesných pravidel. Předpokládalo se, že pár států tuto možnost využije, vznikne několik nekonfliktních a obecně akceptovaných domén a ICANN bude mít čas stanovit globální pravidla pro dotIDN. Bohužel ani fast-track nepostupuje tak rychle, jak se očekávalo a tak se mu posměšně přezdívá not-so-slow-track.
Nicméně proces pokračuje a ICANN nedávno obeslal všechny správce národních domén s dotazem, zda-li budou mít zájem o dotIDN ve fast-track a jak by taková doména měla vypadat. My tady v Čechách asi těžko prokážeme urgentní potřebu, takže se jen můžeme nechat překvapit, jak tento dotazník dopadne.
Ondřej Filip
> http://東京理科大学.jp
> Takže zájemce o studium nejenom, že musí znát latinku, ale ještě
> je nucen 2x přepnout klávesnici, aby toto URL napsal. To mu tedy příliš
> situaci nezlehčuje.
Jaky je duvod psat http? Ja to 12 let nepozivam, a zatim mi to nechybelo.
Jinak si myslim ze je mnohem jednodussi psat anglicky i pro Japonce, latinka ma totiz jenom neco pres dvacet znaku, japonstina 3 abecedy a tisice znaku.
U http jsem myslim psal, ze se to da vyresit nastavenim prohlizece, coz se deje.
Jak budou Japonci psat, si urcuji predevsim oni, to my z Evropy tezko rozhodneme. Navic se podivejme na svet mnohem globalneji, obrovske mnozstvi lidi (vcetne zminovanych Japoncu) latinku proste neumi a nechteji se ji ucit. Presto by radi pouzivali Internet.
A jeste k te latince, ono to neni jen 20 znaku. Reknete mi, proc ‚r‘ a ‚R‘ nebo ‚A‘ a ‚a‘ jsou varianty tehoz pismena, kdyz si nejsou vubec podobne? O psane podobe ani nemluvim.