Ve dnech 7. a 8. června 2024 proběhly volby do Evropského parlamentu, výsledky, vítěze i poražené již známe, analytici a političtí komentátoři už rozebrali silné a slabé stránky kampaně a nyní čekáme na podobu nové Evropské komise. Ale jak se změní život nových evroposlanců, umí si představit, co je v Bruselu/Štrasburku čeká? Česká televize naštěstí zařadila do svého programu koprodukční seriál Parlament, který (až děsivě) realisticky a přitom (až děsivě) vtipně popisuje fungování Evropského parlamentu. Příběh je jednoduchý – hlavní hrdina Samy Kantor začíná pracovat jako asistent francouzského evroposlance hned po Brexitu. Nezná procedury, nezná pravomoci, ale shodou náhod a politických intrik se stane hrdinou pozměňovacího návrhu k zákazu finningu.
Procedur neznalý Samy snadno naletí intrikářské politické poradkyni Ingeborg a divákovi se pootevře komplikovaný svět evropské mašinérie na přijímání „zákonů“, ve které hraje svou roli politika, emoce, hry, (ne)znalost procedur a samozřejmě úřednící. Neboť, jak pronáší jedna z hlavních postav, „My úředníci jsme strážci institucí. Každá hra, jak tomu říkáte, má pravidla. A my tu jsme, aby se dodržovala. Jak na papíře, tak mimo něj. To je naše poslání.“. A vlastně ještě jeden prvek je pro úspěšné projednávání a přijetí nové směrnice/nařízení důležitý – příběh. Platí to obecně, takže i v legislativním procesu. Pokud máte příběh, o jehož autenticitě dokážete přesvědčit ty, kteří mají rozhodnout, máte téměř vítězství v kapse. Když ale příběh odfláknete, pohoříte.
Podívejme se třeba na bílou knihu Evropské komise „Jak zvládnout potřeby Evropy v oblasti digitální infrastruktury?“, která obsahuje možné scénáře další regulace a deregulace telekomunikačního trhu. Součástí příběhu a jedním z argumentů pro předložení změn v regulačním rámci, které mohou ale ve finále vést k remonopolizaci EU telka, je údajný investiční deficit do vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Studie založená na modelu nákladů a udržitelnosti společnosti WIK-Consult odhaduje, že k dosažení cíle pevného gigabitového pokrytí pomocí technologie FTTP (Fibre-to-the-Premise) budou zapotřebí investice ve výši přibližně 114 miliard EUR. Dalších 33,5 miliard EUR bude podle studie zapotřebí na poskytování „plnokrevné služby 5G“. Studie také uvádí, že z veřejných prostředků bude třeba uhradit 40 miliard EUR pro investice v pevných sítích a 2,7 miliard EUR v mobilních sítích.
To je hezký příběh – „chceme kvalitní digitální infrastrukturu, nemáme na ni peníze, tak rozšíříme regulaci“. Ale ten příběh dostává trhliny, když pár holandských expertů, Rudolf van der Berg a Johan ter Haar z firmy Stratix, prozkoumají čísla v původní studii a vydali krátkou studii „Mind the Gap“ – Demystifikace tzv. „mezery v investicích do konektivity„, ve které dokazují, že výše uvedené údaje jsou nadhodnocené, protože ve statistikách Evropské komise se objevují nesprávnosti a v některých zemích EU, například ve Francii, dochází k nezapočítání již přidělovaných zdrojů z veřejných prostředků.
Investiční mezera je podle studie z dílny Stratix podstatně menší a lze ji z velké části pokrýt pomocí stávajících mechanismů financování. Zavádění optických sítí (FTTH) v jednotlivých členských státech postupuje rychleji, než naznačují údaje Komise, takže cíle v oblasti konektivity jsou splnitelné a případné rozdíly lze přičíst konkrétním investičním rozhodnutím. Analýza poukazuje na nadhodnocení potřebných investic pro FTTH, což vede k nadhodnocení požadavku na veřejné dotace. Kromě toho zdůrazňuje, že zavádění FTTH se v jednotlivých členských státech výrazně liší a postupuje rychleji, než se dříve předpokládalo.
Také další dokumenty uvádí, že FTTH infrastruktura v EU na tom není tak špatně. Samozřejmě, že některé věcí lze zlepšit, ale je přinejmenším pozoruhodné, že míra zavádění FTTH v Evropě je vyšší než ve Spojených státech , zatímco některé evropské země jsou uznávanými mezinárodními lídry v optické infrastruktuře. Podle údajů z poloviny roku 2022, které zveřejnila OECD , patří mezi nejvyspělejší země světa řada členských států EU (například Španělsko, Švédsko, Litva, Lotyšsko, Portugalsko, Finsko, Lucembursko, Francie, Slovinsko, Dánsko, Estonsko, Slovenská republika, Polsko, Maďarsko) a země EHP, které uplatňují rámec EU (Island, Norsko).
Trhliny v příběhu Evropské komise přidává vlastní poradní orgán, Radio Spectrum Policy Group, které předevčírem vydalo stanovisko k výše uvedené bílé knize. RSPG sdružuje národní experty, kteří poskytují Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě strategické poradenství v otázkách politiky rádiového spektra. Evropská komise v Bílé knize naznačuje potřebu další harmonizace v oblasti správy rádiového spektra a přesun některých kompetencí do Bruselu. Úvodem svého stanoviska RSPG upozorňuje na zásadu subsidiarity, kdy v oblastech, které nespadají do výhradní pravomoci EU, může EU jednat pouze a do té míry, pokud cílů nemůže být dosaženo na národní úrovni a tato opatření musí být podložena kvalitativními údaji a kvalitativními ukazateli. Současný model správy spektra v EU považuje RSPG za celosvětově unikátní a měl by být považován za strategické aktivum EU. Jako pozitivní příklad fungování tohoto modelu uvádí RSPG identifikace pásem 700 MHz, 3,5 GHz a 26 GHz pro 5G. RSPG si proto myslí, že by současný model měl být zachován.
Další a další trhliny budou přibývat a nezbývá než věřit, že se nová Evropská komise chytne za nos a uvědomí si, že digitální svět nejsou jen operátoři a americký „BigTech“ a neměla by řešit jen partikulární zájmy určitých skupin oprášením starých nápadů. Takhle se totiž dobrý příběh nepíše. Možná by se nový komisař nebo komisařka pro digitál mohl poučit u Viviane Redding, bývalé komisařky, která kdysi začala psát příběh regulace EU roamingu. I když první verze regulace měla pár chyb, její příběh měl nesporně jedno velké plus – řešil problém, který trápil občany a firmy v EU a měl přímý pozitivní dopad do života každého z nás. To se bohužel o nápadech komise v Bílé knize říct bohužel nedá.