O IPv6 se diskutuje už dlouhá léta. Někdy okolo roku 1992 začalo být IETF jasné, že IPv4 adresy dochází a byla nastartována iniciativa IPng (první RFC na toto téma bylo RFC 1550). Přibližně o tři roky později byl vybrán návrh IPv6 (základní specifikace IPv6 se nachází v dokumentu RFC 2460). Proces, který následoval v běžném světě, bych označil jako: „Jak se vyhnout nasazení IPv6.“ Masivní nasazení technologie překladu adres (NAT/PAT) postupné ubývání IPv4 adres zpomalil, ale nezastavil. Velmi pěkné pojednání o tom, kdy IPv4 adresy dojdou má na svých stránkách Geoff Huston. Podle jeho posledního modelu nám dojdou adresy někdy v roce 2011-2012.
Nicméně rozhodně nelze sedět a čekat, až IPv4 adresy dojdou. Přechod na IPv6 nejde udělat přepnutím jednoho přepínače a internetová infrastruktura na tento přechod musí být připravena. Všechny systémy provozované sdružením CZ.NIC jsou v tuto chvíli provozovány na IPv4 i IPv6 adresách, včetně našich DNS serverů.
Z pohledu IPv6 došlo minulý týden k důležitému kroku na straně serverů obsluhující kořenovou (root) zóny. IANA přidala do této zóny IPv6 záznamy pro polovinu (přesněji šest ze třinácti) DNS serverů – A,F,H,J,K a M.
Běžného uživatele se tato změna nejspíš nedotkne, i když vím o minimálně jedné komunitní síti, která má (a možná, že už to opravili) IPv6 routing natolik rozbitý, že by to mohlo dělat problémy. Nicméně z pohledu další budoucnosti je to výrazný signál, že je potřeba začít IPv6 brát vážně.
Krátká poznámka na závěr. Pokud provozujete BIND jako resolver a zároveň používáte IPv6, budete asi chtít zaktualizovat named.root soubor. Stáhnout si jej můžete z Internicu.
Ondřej Surý