Umělá inteligence nás dnes také již doprovází téměř na každém kroku – v telefonech, chytrých asistentech i vzdělávacích aplikacích. Setkáme se s ní ve školách a proniká tak i do oblastí, kde jde o mnohem víc než jen o její technickou stránku. Můžeme ji využít i v oblastech prevence, péče o duševní zdraví nebo i při pomoci se školní přípravou. AI avatar nebo chatbot už také není bájná budoucnost, ale současnost nejen dětských aplikací a her. A čím víc AI využíváme, tím víc bychom měli přemýšlet nejen o tom, co umí, a jaké výsledky podává, ale také, jak s ní pracujeme my a jaké oblasti našeho života ovlivňuje, a jaké pocity ze spolupráce s AI máme – kam se tímto směrem jako společnost vlastně ubíráme.
AI jako součást prevence – může vyhodnotit riziko dříve než my? Vidí skutečně, co my nevidíme?
„Je-li cílem včasná pomoc a prevence dříve než se něco stane, AI je ideálním nástrojem.“
Kde konkrétně může tedy pomoci? Prevence i ve školním prostředí se také stále více opírá i o technologie. Umělá inteligence může pomoci v oblastech průzkumů a analýzy. Může pomoci vyhodnocovat anonymní odpovědi žáků v dotaznících nebo sledovat škálované projevy rizikového chování.
A právě díky tomu dokáže včasněji upozornit na vznikající problémy například: šikanu a kyberšikanu, projevy úzkosti, stresu nebo sebedestruktivní a destruktivní tendence, změny v jednání či chování, kterých by si člověk nemusel všimnout.
Samozřejmě, že zde nesmí jít o manipulativně zacílené sociální skórování, ale práci s nástroji, které pomocí AI mohou pomoci vytvořit mapy bezpečí a sociálního klimatu ve třídě.
AI v prevenci závislostí nebo sociálních problémů
AI může také pomoci školním psychologům i sociálním pracovníkům. Protože dokáže statisticky i analyticky vyhodnotit situace, které vedou k rizikovému chování, může pomoci lépe odhalovat projevy vedoucí k domácímu násilí nebo závislostnímu chování. Je důležité zdůraznit: AI není děd Vševěd ani zlatá rybka plnící přání na počkání, ale může být užitečný podpůrný nástroj. Klíčem je, aby s daty bylo pracováno eticky, citlivě a profesionálně.
Své uplatnění proto najde i v oblasti digitálního wellbeingu, protože péče o duši je základ. Jsouli ve školách a třídách přítomny digitální technologie i nástroje AI, musí s nimi přijít i vědomá práce s wellbeingem – tedy s rovnovážným přístupem, využitím i pocity u dětí i vyučujících. Učitelé často čelí tlaku, že „musí držet krok s technologiemi.“ To samo o sobě může být stresující. Děti jsou zase nadměrně stimulovávány digitálními podněty a není pak snadné udržet si pozornost, motivaci nebo zdravé návyky i sebedůvěru.
AI může pomoci, ale neměla by přidávat na napětí, závislosti na dopaminovém cyklu, či na nadměrné kontrole nebo neosobním hodnocení i komunikaci. Musíme se proto ptát i na pocity – jak se při tom dítě cítí? Podporuje konkrétně použitá technologie rozvoj dítěte nebo jej spíše svazuje a činí jej pohodlnějším nebo lhostejnějším či více na ní závislým? Jaký cíl i dopad bude mít využití AI a skutečně chápe dítě i dospělý, co mu uvedený nástroj může dodat a co už ne?
Ani při práci s AI tedy nesmíme opomenout emoční inteligenci a rozvíjení emoční blízkosti a zpětné vazby. Wellbeing není jen příjemným doplňkem. Je to základ, na kterém se pak dá úspěšně stavět.
Když je technologie nástrojem i cestou ke vzdělávacímu cíli
V oblasti školního vzdělávání může AI pomoci žákům učit se takovým tempem, jaké žákovi vyhovuje. Aplikace využívající umělou inteligenci umí nabídnout cvičení podle úrovně žáka, rozpoznat, kde dělá chyby, doplnit vysvětlení látky jiným způsobem nebo navrhnout další kroky podle výsledků – principy adaptivního učení. Je vhodné ji kombinovat s formami zážitkové pedagogiky. To všechno pak pomáhá dětem pochopit probíraná témata i látku více do hloubky, ne jen si ji jen mechanicky pamatovat nebo ji memorovat.
Vyučující je samozřejmě i zde stále hlavou i srdcem výuky. AI mu ale může pomoci spoluvytvářet testy, připravit kreativní výukové materiály nebo rychle opravit odpovědi. Učitel samozřejmě výsledky prochází a upřesňuje, či uvádí na pravou míru. Je také důležité, aby učitel zajistil bezpečné a motivující prostředí, uměl si všímat reakcí i nezvyklých reakcí dětí, podnítil v dětech zvědavost a celkově je motivoval v procesu učení. AI technologie může učiteli pomoci, ale nenahradí jej. Učitel je stále tím zlatým klíčem vzdělání i třídního kolektivu.
Závěrem: umělá inteligence a predikce
Karel Čapek přišel se slovem robot. Ale hlavně ve svých dílech položil zásadní otázky:
Co se může stát a stane, když stroje nahradí lidské rozhodování?
Co zůstane výhradně lidskou unikátní doménou, když vše budou řídit technologie?
AI umí úžasné věci a do budoucna se do možného bodu zvratu určitě bude neustále více a více zlepšovat. A právě proto je tolik důležité neztratit lidskost, zvídavost, ale dokázat nést odpovědnost za veškeré pokroky v oblasti vývoje. Jde o možnost synergie, ne o soupeření nebo odevzdání se tomu, že umělá inteligence vše vyřeší lépe za nás – bude to tak pro nás nejjednodušší i nejrychlejší možnost. Z toho by se mohlo stát brzy i „o nás bez nás.“
Co nás tedy čeká ve výhledu?
- AI může být v budoucnu běžnou součástí školní infrastruktury i systémů.
- Může pomoci spoluutvářet i naplňovat školní vzdělávacích plány, stejně tak lépe přizpůsobovat vzdělávací plány speciálním vzdělávacím potřebám žáků a celkově lépe projektovat studium na míru a potřeby žáků i vyučujících.
- Školní psychologové i preventisté budou mít možnost pracovat s AI jako podpůrným nástrojem, který jim připraví kvalitní podkladová data, která jim pomohou rychleji určit příčiny problému i řešení situace.
Co může být „AI“ ohrožením?
- ztráta soukromí (budeme-li sbírat data bez hranic),
- digitální únava a přehlcení (nebude-li kladen důraz na wellbeing i digitální detox),
- přenesení zodpovědnosti (nebudeme-li ochotni přemýšlet a necháme rozhodování i výsledek jen v rukou AI),
- ztráta důvěry (přeneseme-li rozhodování v oblasti emocí z nás na AI).
Nové technologie i nástroje umělé inteligence je proto potřebné používat (s) rozumem i srdcem.