0 
V Safer Internet Centru ČR toto směřování vítáme. Bezpečnost dětí má být součástí návrhu a výchozího nastavení digitálních služeb a jejich provozovatelé mají odpovídat za prostředí, které vytvářejí. Záleží na tom, jak služba vybírá a doporučuje obsah, jakými prvky podněcuje děti k dalšímu používání i komu umožňuje je oslovit. Pravidla zohledňující věk dětí mají tuto ochranu doplňovat a zpřístupňovat dětem obsah a funkce přiměřené jejich postupnému dospívání a schopnostem.
Právě u kontaktů s dalšími lidmi se ale ukazuje, že bezpečné nastavení jedné služby samo o sobě nestačí. „Pojďme si psát jinam“ bývá běžnou pozvánkou mezi kamarády z online hry nebo sociální sítě. Někdy však znamená začátek promyšleného přesunu do prostředí, kde se s dítětem snáze manipuluje. Ze společné hry se stane soukromý rozhovor, ze skupinového chatu individuální hovor. Člověk se škodlivým úmyslem tak může získat více prostoru pro budování důvěry, zjišťování osobních informací a posouvání hranic toho, co je dítě ochotné sdílet nebo udělat.
Takto může probíhat grooming: získávání důvěry dítěte s cílem sexuálně je zneužít. Po počáteční pozornosti, pochopení nebo herním dárku mohou přijít žádosti o intimní fotografie, sexuálně laděné hovory či osobní setkání. Následovat může i vydírání hrozbou zveřejnění zaslaných materiálů. Přesun na jinou službu přitom může umožnit obejít původní ochranná opatření a dostat kontakt mimo dohled její moderace. Rizika se navíc neomezují na individuální rozhovory. Ve skupinových chatech se mohou rozvíjet také kyberšikana, ponižování nebo nátlak na sdílení fotografií a účast na nebezpečných aktivitách.
Návrh EU Kids Act riziko přesunu kontaktu částečně zachycuje: požaduje, aby provozovatelé online her bránili jejich využívání k lákání dětí do rizikových kontaktů na jiných službách. Obdobná výslovná povinnost by se podle nás měla vztahovat také na sociální sítě.
Stejně důležitá je zároveň ochrana v prostředí, do něhož se komunikace přesouvá. Komunikační služby návrh nezahrnuje jako samostatnou kategorii, přestože některé komunikační funkce v rámci sociálních sítí a her již upravuje. Požadujeme proto jejich výslovné zahrnutí a stanovení ochranných povinností také pro jejich provozovatele. Děti tuto ochranu potřebují jak při pokračování kontaktu z jiné služby, tak při navazování nových kontaktů přímo v komunikační aplikaci.
V praxi jde třeba o možnost rozhodovat, kdo dítě smí kontaktovat nebo přidat do skupiny – ať už tyto možnosti spravuje samo dítě, nebo rodiče v režimu rodičovské kontroly. Nežádoucí kontakt musí být snadné zablokovat, aniž by poskytovatel musel číst obsah komunikace. Ochranná opatření přitom nesmějí vést k plošnému sledování soukromé komunikace ani k oslabování koncového šifrování.
Bezpečnost dětí a jejich právo na soukromí se nemusejí vzájemně vylučovat. Pokud se dítě setká s obtěžováním či nátlakem, potřebuje mít možnost konkrétní zprávu samo předat k posouzení a získat pomoc. Bezpečné nastavení tak musí doplňovat snadné hlášení, účinná reakce služby a dostupná odborná pomoc.
S tím, co děti v těchto situacích potřebují a kde ochrana selhává, se každodenně setkávají Linka bezpečí, Dětské krizové centrum i hotlinka STOPonline.cz. Jejich zkušenosti spolu s poznatky z našich vzdělávacích, preventivních a výzkumných aktivit proto chceme přinášet do projednávání EU Kids Act – od bezpečné komunikace přes návykový design až po rodičovské nástroje. Chceme, aby výsledná pravidla vycházela z toho, co děti skutečně zažívají, a přinášela jim účinnou ochranu všude, kde se online pohybují.