Minulý týden, 15. března, spustilo podobnou akci Německo. Tam se rozhodli jednorázovým příspěvkem 200 EUR podpořit studenty a to nejen studenty německé, ale i ty z ostatních zemí, tedy včetně České republiky, kteří v Německu studují například v rámci programu Erasmus. Pro rychlé ověření totožnosti umožňuje jejich systém podávání žádostí využít digitální identity ostatních zemí, které jsou dostupné v rámci sítě eIDAS. Takovou identitou je od loňského července právě MojeID.
Podání žádosti vyžaduje kód, který student dostane od své školy. Ale i v průběhu čekání na kód může začít řešit další podmínky žádosti. Jedním z nich je zřízení účtu u německé federální služby BundID. V rámci tohoto procesu zřízení je právě nutné ověřit totožnost a k tomu je možné využít domovskou digitální identitu. A to je právě s MojeID hračka.
Čechů studujících v Německu asi nebudou statisíce, ale pro ty, kteří se pro vzdělání v této zemi rozhodli, by určitě byla škoda nabízenou možnost nevyužít. 200 EUR nejsou malé peníze. Co je možná podstatnější, že tento systém ukazuje, že vzájemné uznávání elektronické identity v Evropských zemích existuje a funguje. Občas mě zarazí, když se v souvislosti s chystanou Evropskou digitální peněženkou objevují „vizionáři“, kteří popisují, jak to bude skvělé, až jednou bude možné s jednou digitální identitou přistupovat k zahraničním online službám. Haló, budíček! Toto je přeci možné již od roku 2018 – viz možnosti, kde podat daňové přiznání, žádost o výpis z rejstříku trestů, požádat o důchod nebo přihlásit se na vysokou školu. Jen musíte mít tu správnou digitální identitu. A tou nejuniverzálnější digitální identitou, která nabízí občanům Česka nejširší možnost využití bez bezpečnostních kompromisů, je právě MojeID.



